Tajemství extraligy: Když chybí informace, je základním vzorem NHL
KOMENTÁŘ – Přestože kanadsko-americká NHL už od nepaměti určuje v hokeji směr, stále jsou některé země tomuto levelu na míle vzdálené. Mezi ně patří nepochybně i česká Tipsport extraliga, přičemž nejde jen o rozměr šíře kluziště. Jsou věci, se kterými se evropské soutěže rovnat nemůžou. Mezi ně patří nejvíce asi finanční zázemí. Avšak stále jsou tady detaily, které by šly posunout na úroveň nejlepší ligy světa, jenomže se tak neděje.
Jedním ze základních faktorů onoho rozdílu je informovanost a komunikace, ať už k fanouškům či alespoň novinářům, kteří už konkrétní informaci zpracují a vyšlou do světa.
Jedna z úplně prvních věcí, která mě napadne, jsou platy hráčů. NHL je proslulá tím, že se rozhodně nehodlá s takovými věcmi schovávat. Naopak si z řeči čísel dělá ještě větší byznys. Že by se ale z toho hráči vykrucovali? Kdepak.
Na první pohled je to sice velice osobní informace, nicméně k práci hokejisty už na novém kontinentu tak nějak patří. Z důvěrné informace kdo a kde kolik vydělá se stal přirozený fakt.
Můžeme se v našich vodách maximálně pozastavit nad tím, jak by tyhle informace zpracovával český fanoušek. Zřejmě na denním pořádku by tak byly nadávky v tomto stylu: „Bereš tolik peněz a stejně h**no hraješ.”
Ale kdo ví, třeba by si i mentalita českých diváků zvykla. Obzvlášť, když sem tam nějaká ta informace v novinách nebo mezi fanoušky nakonec stejně prosákne.
ZRANĚNÍ ČI COVID
Stránka zveřejnění platů je čistě věc názoru. Za daleko důležitější problém bych však označil informování klubů směrem k veřejnosti, co se týče zraněných hráčů. I tady česká nejvyšší soutěž velmi pokulhává.
Samozřejmě nikdo nechce, aby klub zveřejnil zdravotní kartu či detailní diagnózu každého hráče. Úplně by postačilo informování v takovémto stylu: „Zranění v horní části těla, absence 3-5 týdnů.“ .
U všech, bez výjimky. Místo toho se fanoušci dozvídají, jestli jejich oblíbený hráč nastoupí, až třeba hodinu před utkáním, kdy jsou kluby povinny zveřejnit sestavy.
Naštěstí jsme už letos mohli ten správný směr vidět ve dvou případech. Bílí Tygři Liberec na začátku ledna informovali o absenci Jakuba Klepiše, jenž bude mimo hru 2-3 týdny. Stejně tak zareagovalo Dynamo v případě Roberta Říčky nebo obránce Jana Koláře. Zkrátka jednoduchá informace v jedné větě, která smete ze stolu veškeré spekulace.
V těchto měsících je stejně tak velkým tématem koronavirus. Obzvlášť teď, když extraligové kluby rychle jeden za druhým kráčí do izolace. I tady si můžeme udělat srovnání s NHL.
Tam jsou tzv. koronavirové listiny, kde kluby umísťují hráče, kteří se z důvodu nákazy dostali mimo soupisku. Nemusí to být zákonitě nakažený hráč. Stačí, když se s nakaženým dostal do přímého kontaktu natolik, že hygienici označili jeho pravděpodobnost nákazy za vysokou.
U nás se jen napíše, že pozitivní testy odhalily několik nakažených a tým je v izolaci. Ani jména, ani nějaký konkrétní počet hráčů či jiných zaměstnanců. Poté tyto informace zbytečně kolují mezi fanoušky a následně se zkreslují.
I v případě neinformovanosti o zranění pak není jasné, jestli dotyčný Lojza ze čtvrté pětky sedí doma s nastřelenou nohou, nebo se bezpříznakově nudí v karanténě.
Kluby mají pocit, že jsou to jen soukromé zdravotní informace, na které veřejnost nemá nárok. Svým způsobem mohou mít pravdu, ale potom se sami vystavují zbytečné kritice a zkresleným informacím.
Tím spíš, když fanoušci platí nemalé vstupné, aby se na tyhle hráče chodili koukat. Mají právo vědět dopředu, když si koupí lístek, aby viděli na ledě borce s číslem 68, jestli bude hrát či nikoliv. Stejně jako u všech ostatních.
Trhat vlasy si pak mohou taky analytici či sázkové kanceláře. Ty sponzorují soutěž nemalou částkou, sami jsou ale nuceni do začátku utkání měnit dramaticky kurzy, aby reagovali, jestli nastoupí za Oceláře více třineckých nebo frýdeckých hokejistů. Je rok 2022. A tohle by mělo hrát v tomto ohledu prim.
Zdroj: Tipsport Extraliga
