Blog MS: Národní tým se opět utopil v naději. Měla by jít trenérova hlava na špalek?
Je to zase ta stejná kocovina, jako posledních 10 let. Česká hokejová reprezentace minimálně o rok prodlužuje dlouhé čekání na medaili. Před odletem do Rigy byl přitom národní tým odborníky pasován za jednoho z horkých favoritů. Ovšem čtvrtfinále, které tradičně oddělí na turnaji úspěšné od neúspěšných, opět zařadilo český tým do méně populární kategorie.
Těžko vlastně říct, jestli po dalším výbuchu prožívá český fanoušek spíše zklamání, zlobu nebo zmar. Patrně to bude tak trochu kombinace všeho. Pokud se však postupně něco definitivně vytrácí, tak je to hrdost.
Časy, kdy dokázal díky hokeji běžný občan naší země alespoň na chvíli v opojení štěstí a radosti zapomenout na své každodenní starosti, jsou pryč.
Přitom to těsně před odletem do dějiště šampionátu vypadalo všechno tak nadějně! “Dlouho jsme tady neměli tak dobře připravený tým,” hlásal slavný český komentátor Robert Záruba bezprostředně po sebevědomém triumfu našich hokejistů v posledním utkání před MS s Ruskem. Nálada kolem reprezentačního týmu byla opravdu skvělá!
Jenže hned samotný start, paradoxně se stejným soupeřem, vrátil český tým zpátky na zem. Od prvního vhazování na turnaji chyběl národnímu týmu veškerý lesk, kterým se prezentoval během přípravného období.
Grigorenkův rozhodující gól devatenáct vteřin před třetí sirénou úvodního zápasu srazil Pešánově partě sebevědomí. Následně po druhém nepřesvědčivém výkonu se Švýcary bylo jasné, že je něco špatně.
NEKONEČNÉ HLEDÁNÍ SESTAVY
Hlavní kouč Filip Pešán po příletu z Rigy novinářům řekl, že nemohl celý turnaj mezi hráči najít v sestavě fungující kombinaci. Co fungovalo v Praze na EHT, od úvodu turnaje z taktických důvodů rozhodil.
V touze rozložit síly mužstva během dvou těžkých úvodních zápasů, nakonec vařil na místě nevyzkoušený recept. Asi bychom to všichni dokázali ocenit úplně jinak, kdyby jeho záměr zafungoval a český tým alespoň jeden zápas vyhrál.
Takhle se na něj už od úvodu sypalo příliš otázek navíc. Kromě nějakého hodnocení nepovedeného vstupu, musel si ještě k tomu všemu neustále obhajovat každý svůj krok.
To, co mělo být po příletu do Rigy víceméně hotové, začali trenéři budovat na turnaji úplně od základu. Tohle může fungovat v klubových soutěžích, kde ladíte sestavu na vrchol sezony v její dlouhodobé části. Na turnaji, který trvá dva týdny, je tohle spíš sebevražedná mise.
Nemůžeme samozřejmě definitivně tvrdit, že nestabilní sestavě stála definitivně za českým výbuchem. Tohle se ale zkrátka nabízí jako první. Jestli si chce trenér posuny v sestavě obhájit, musí si je obhájit výsledky na ledě. To se bohužel nepovedlo.
FILIP PEŠÁN NEUSPĚL. MĚL BY SKONČIT?
Je jasné, že po bitvě je každý generál. Ani já nechci z pozice gaučáka či rádoby experta ukazovat na jednoho viníka a dělat závěry. Každý trenér má své fanoušky i odpůrce. U Filipa Pešána to platí dvojnásob.
Každý další trenér, který nevděčné reprezentační břemeno na svá záda převezme, si na nich toho za ta neúspěšná léta vláčí čím dál tím víc. Každý z nich je postupně pod větším a větším tlakem. Jak ze strany médií, tak ze strany veřejnosti.
I díky těžko obhajitelných kroků jde letošní neúspěch tuplovaně za ním. Samozřejmě víme, že to hlavní tvoří hráči na ledě. Jejich kvalita je vesměs naprosto zásadní. Jenomže tu letos český tým měl. O tom nemůžeme diskutovat.
Pak už je na trenérovi, aby s tímto materiálem něco vymyslel. Nepovedlo se to mnoha Pešánova předchůdcům, už jsme těch variant za těch 10 let vyzkoušeli opravdu hodně. Ačkoliv letošní pachuť je tak nějak hořčejší. Všichni vědí, že tento tým měl na víc. V porovnání s konkurenčními výběry měla soupiska sílu.
Samozřejmě s tím nemusí všichni souhlasit, ale Filip Pešán trenérské kvality má. Otázka však je, proč je nedokázal prodat. Třeba to muže být nezkušenost. Na tak vysoké úrovni pohoří i silné osobnosti. Mluvíme o tom už dlouho, vyléčit krvácející český hokej není otázka jednoho či dvou let.
Sice to na tak vysoké úrovni neslyšíme rádi, ale i tady se člověk chybami učí. Pokud Filip Pešán pozici hlavního kouče nároďáku ustojí, jistě půjde do další práce silnější a zkušenější. On sám se několikrát nechal slyšet, že miluje velké výzvy. Těžko říct, jestli posuneme český hokej tím, když budeme po každém neúspěchu vyhlašovat další konkurz na tuhle nevděčnou pozici.
Roky voláme po dlouhodobém konceptu. Aby přišel perspektivní člověk, který dostane důvěru ve svou práci a své kvality. Aby se třeba i na své cestě něco naučil, získával zkušenosti a ty pak přetavil v medailové období, na které tak dlouho čekáme.
I odolnost vůči tlaku médií, veřejnosti či legendám je vlastnost, kterou člověk musí získat svými zkušenostmi. U tohoto kouče jsme teď možná viděli, že ustát tento tlak nedokázal. Pod tlakem dělal někdy matoucí rozhodnutí, které možná nepochopil ve finále ani on sám.
Nikde není záruka, že ho tohle všechno čas nenaučí. Že bude mít za pár let tyto věci zmáknuty. Vyslovit člověku důvěru na několik let dopředu je pochopitelně riziko.
Ale to riziko tady bude, i když zvolíme na jeho pozici nového člověka. Odvolání Filipa Pešána by tak mohl být zase jen krok zpátky na startovní čáru.
Nebudeme si nic nalhávat, příliš mnoho nevyzkoušených a zároveň zkušených trenérů tady nemáme. A pokud ano, v mnoha případech bychom varianty jen opakovali. Ačkoliv to zní jakkoliv morbidně, největší spasitelé v historii českého hokeje už mezi námi bohužel nejsou.
Filip Pešán na své úvodní světové misi selhal. Nevidím důvod, abychom hledali pozitiva někde, kde nejsou. Hodnocení prezidenta ČSLH Tomáše Krále je docela zcestné. Neexistuje omluva za neúspěch, už vůbec ne, pokud budeme předhazovat covidové argumenty nebo málo posil z NHL. Tyhle starosti řešil celý hokejový svět, ne jen my.
PŘÍLIŠ PRÁCE NA JEDNOHO ČLOVĚKA
Pokud budu mluvit čistě za sebe, je tu jedna věc, která mi v celé důvěře trochu nesedí. Sloučení funkcí šéftrenéra českého hokeje a hlavního kouče národního týmu.
Pokud svaz v minulosti chtěl šéfa střídačky na plný úvazek, nebylo asi úplně šťastné mu naložit dvě takhle náročné a zodpovědné funkce. Mnohem produktivnější varianta by byla, kdyby si tyto úkoly rozdělili dva borci, kteří si budou rozumět, úzce spolupracovat a tento celý několikrát omývaný koncept budovat spolu.
Pokud je problém, a jistě zcela pochopitelný, když jeden člověk trénuje klub a zároveň reprezentaci, pak je úplně stejně pochopitelný problém, když má někdo celoročně budovat reprezentační tým, zatímco má s kluby budovat koncept, který zahrnuje i mládežnické kategorie.
Jestli svaz vidí u Pešána v budoucnu úspěchy na lavičce, měl by se tomu věnovat. Pokud si však svou důvěru získal nějakou dlouhodobou vizí, je nesmysl jej za každou cenu držet na střídačce.
Filipovi bohužel sráží další body, že si to nedokázal do teď přiznat. Pravděpodobně sám touží hrozně moc po tom, aby se právě on stal spasitelem našeho hokeje. Pokud si však neuvědomí, že sám tohle nedokáže, nebude součástí úspěchů nikdy.
ČEKÁNÍ POKRAČUJE
Budeme tak netrpělivě čekat, jak budou na svazu znít finální stanoviska po kompletní analýze uplynulého vystoupení národního týmu na MS v Rize.
Zároveň se znovu budeme muset naučit přijmout občas i roli favorita, ačkoliv nám to je po těch letech trochu cizí. I to označil Filip Pešán za problém. Podle něj se mohl díky velkým předpokladům cítit tým ještě víc pod tlakem.
Zodpovědnost a očekávání nemá rád nikdo. Je to náročný úkol. Obzvlášť v dnešním světě plném sociálních sítí. Názor jednoho jednotlivce sice příliš neznamená, ale když už těch názorů je třeba milion, na trenéry i hráče to v dějišti šampionátu dolehne, ať už chtějí nebo ne.
Český národní tým se tak znovu utopil v naději. Znovu jsme čekali cenný kov, který zůstal opět daleko v nedohlednu. Co hůř, zůstal ještě dál, než tomu bylo v posledních letech.
Letošní světový šampionát zkrátka nebyl o jenom nepovedeném utkání. Nemůžeme říct, že jedna nezvládnutá taktická bitva nás připravila o gejzíry radosti. Těch kolapsů bylo letos mimořádně hodně.
Snad nás i tento neúspěch posune někde dál. Nejen, že tomu musíme věřit, ale musíme tomu jít naproti. Budoucnost je otevřená. Teď jde především o to, abychom stejné chyby neopakovali stále znovu. Takových karambolů jsme už udělali v posledních letech požehnaně.
Zdroj: Český hokej, IIHF
Diskuse
Mohlo by vás zajímat
Přestávám sledovat mezinárodní hokej. Rusové se vracejí na MS a fanoušci nechápou
Český hokej po verdiktu CAS: Postoj k Rusku se nemění. Ozvali se i politici a Finové
IIHF prohrála u arbitráže. Rusko se vrací na mistrovství světa v hokeji
