Daniel Evans je zajímavou osobností turné ATP. Jak zvládl nucenou roční pauzu a kam v kariéře to po problémech s kokainem dotáhnul?

Kariéra Daniela Evanse se vyvíjela pozvolna. Až do jisté doby. Ve svých 27 letech měl totiž pozitivní test na kokain a dočkal se ročního zákazu činnosti.

V té době byla jeho žebříčkovým maximem 41. příčka na ATP a zmíněná roční pauza pro něj byla pořádným problémem. K trestu se ale postavil čelem.

Byť jeho pozitivní nález pocházel z mimosoutěžní kontroly, a také se nejednalo o prostředek zlepšující výkonnost, uznal rodák z Birminghamu svou chybu.

Pozvolný restart a nové maximum 

Na jaře 2018 se Brit vrátil na okruh ATP. Skvělým způsobem zvládl několik turnajů z kategorie challengerů, ale o pár měsíců později jej zabrzdilo zranění.

Evans se ovšem opět otřepal a v sezoně 2019 zahájil svou pozvolnou cestu vzhůru žebříčkem. Vzpruhou mu byla také úspěšná čínská mise, kdy si zahrál osmifinále v Chengdu a Pekingu.

V tomto období se hned dvakrát probojoval do třetího kola Wimbledonu. Tento výsledek zatím zůstává na domácím grandslamu jeho nejlepším. V září 2021 si taky vybojoval své nové maximum na žebříčku ATP. Tím se stala 22. příčka. 

Letošní rok 

Jedna z přezdívek britského tenisty je „Zmije“. A během letošního roku dostál své pověsti a dokázal několikrát uštknout. Přes své dlouhodobě slabší výsledky na antuce přišla první z jeho velkých chvil právě na nejpomalejším povrchu. 

Na Masters v Barceloně se prodral až mezi poslední čtyři hráče, kde jej porazil až pozdější vítěz turnaje Carlos Alcaraz. Ještě větší díru do světa udělal na začátku srpna, kdy jako první Brit od dob Tima Henmana opanoval tenisový podnik ve Washingtonu. Ve třiatřiceti letech tak 21. pozicí opět posunul své žebříčkové maximum.

Tento týden se Evans chystá na podnik v čínském Chengdu. Ten se tři roky nehrál a Brit má na něj poměrně příjemné vzpomínky.

Dokáže vylepšit osmifinálovou účast, která je tady jeho doposud nejlepším výsledkem a vykročit k útoku na elitní dvacítku ATP? Lze tomu určitě věřit, protože tento chlapík zraje jako víno. 

Zdroje: ATP, Idnes, Tennismajors

Světová šestka v ženském tenise Markéta Vondroušová prožívá sezonu, o které se točí pohádky a dokumenty na Netflixu.

Stříbrná medailistka z Tokia 2020 je na vzestupu a tuto zarputile odhodlanou českou levačku z Prahy, která motivuje mladé ženy ve své rodné zemi, aby se daly na tenis, nic nezastaví.

Čtyřiadvacetiletá Vondroušová, jíž trénuje bývalý profesionální mužský tenista Jan Hernych a která má ve svém životopise kariérní žebříčkové maximum, se s bilancí 40/13 otáčí a nedávno se jí podařilo postoupit v New Yorku do čtvrtfinále US Open.

Navzdory vzácnému dni volna proti místní favoritce a světové dvanáctce Madison Keysové je z ohromujícího roku, který zbořil všechna předchozí očekávání, co vytěžit.

Úřadující wimbledonská šampionka z roku 2023, která se nechala inspirovat svou kočkou Sphynx jménem Frankie a díky své klidné povaze na kurtu zůstává při zemi, když se jí nedaří, se na začátku července stala první nenasazenou ženou, která okouzlujícím způsobem získala titul ve dvouhře.

Na pravém lokti má vytetovaný nápis: „Bez deště nejsou květiny“, což znamená, že ví, že úspěch se ve fyzicky a psychicky vyčerpávajícím sportu nerodí snadno.

Poté, co byla jako juniorka tak vysoce hodnocena a měla první místo v žebříčku, trvalo jí o něco déle, než se dostala na vrchol tohoto nesmírně konkurenčního a pokorného sportu, je z vděčné superhvězdy patrná odvaha a odhodlání.

Tenis by měl být šťastný, že si Markéta vybrala právě tento sport, protože s fotbalem to bylo o fous. Naštěstí ji láska k individuálním sportům a uznání Rogera Federera přivedly k tomu, že se plně soustředila na kurty a odešla z fotbalových hřišť.

Narodila se do sportovně založené rodiny a její skvělé geny jsou jasně patrné u její matky Jindřišky Anderlové, která hrála volejbal v nejvyšší české lize za SK Slavia Praha, a její dědeček František Frk byl v roce 1935 mistrem Československa v pětiboji.

Český tenis je v dobrých rukou. S takovými vzory, jako jsou Vondroušová, Karolína Muchová a Barbora Krejčíková, které jsou všechny uvnitř první desítky žebříčku dvouhry a stejně výborné jsou i ve čtyřhře, nastává období největšího rozkvětu tenisu, po kterém fanoušci toužili.

Zdroj: LTA Tennis, Wikipedie, Twitter

Česká daviscupový tým zná svého čtvrtfinálového soupeře. Čeští tenisté se ve španělském městě Malaga utkají s Austrálií. Finálový turnaj Davis cupu pro nejlepších osm týmů se bude hrát od 21. do 26. listopadu.

Češi prošli kvalifikačním turnajem ve Valencii, kde se utkali se Španělskem, Jižní Koreou a Srbskem, bez ztráty kytičky. Čeští tenisté porazili všechny tři soupeře shodně 3:0. Takovouto suverénní bilancí se nemohl pochlubit žádný z šestnácti účastníků kvalifikace.

 „Je to jeden z nejkrásnějších týdnů za mých sedmnáct let u Davis Cupu, samozřejmě po těch vítězstvích. Vyhrát všechny zápasy 3:0 je pro mladé kluky něco, co v týmové soutěži ještě nezažili.

Ať jsem promíchal cokoli, oni všechno vyhráli. Jsem moc rád, že se všichni zúčastnili zápasů a udělali body,“ svěřil se portálu Tenisový svět kapitán českého týmu Jaroslav Navrátil.

Česká republika se do čtvrtfinále Davis cupu probojovala po dlouhých sedmi letech. V roce 2016 Čechy vyřadila ve čtvrtfinále Francie. Čeští tenisté pak ze světové skupiny dokonce vypadli a zpátky se vrátili přes baráž.

Austrálie patří mezi nejúspěšnější

Náš čtvrtfinálový soupeř Austrálie se kvalifikoval z druhého místa. V Manchesteru Australané podlehli Velké Británii 1:2, pak porazili Francii 2:1 a Švýcarsko 3:0. Skupinu vyhrála právě domácí Velká Británie.

Austrálie patří dlouhodobě mezi nejúspěšnější světové týmy, v počtu vítězství a finálových účastí je druhá hned za Spojenými státy. Do finále se Australané dostali i vloni, tam ale našli přemožitele v týmu Kanady. Jako loňský vicemistr se Austrálie do skupinové fáze letošního Davis cupu kvalifikovala automaticky.

Ze současného australského daviscupového týmu si v žebříčku ATP nejlépe stojí Alex de Minaur. Aktuálně mu patří 12. příčka. Kapitánem týmu je Lleyton Hewitt, který byl na prvním místě žebříčku ATP nepřetržitě od listopadu 2001 do června 2003 a je nejmladší světovou jedničkou historie.

Češi mají šanci

Žádný z českých tenistů se momentálně v elitní světové dvacítce nenachází, ale co není, může v blízké budoucnosti být. V týmu jsou mladí hráči, kteří mají perspektivu. Před týdnem ve Valencii ukázali Jiří Lehečka, Tomáš Macháč, Jakub Menšík či Adam Pavlásek, že s nimi musí soupeři počítat.

Úspěchu českých tenistů by mohl nahrávat i nový formát prestižní týmové soutěže. Hrají se pouze dvě dvouhry a jedna čtyřhra, navíc jen na dva vítězné sety. A jak vidí šance českého týmu jeho kapitán Jaroslav Navrátil?

„Austrálie má stejně dobrý tým jako my. Mají vynikající oporu de Minaura, druhého velmi dobrého hráče Kokkinakise a velmi slušnou čtyřhru. Na utkání se budeme těšit, je to zajímavý soupeř,“ vyjádřil se Navrátil na portálu Tenisový svět.

Zdroj: Tenisový svět, Davis cup