Pádů lyžařských hvězd, které končí vážným zraněním, je letos příliš. Na vině může být i globální oteplování
Sezóna alpského lyžování ještě není u konce a už nyní jsme svědky řady vážných zranění špičkových sjezdařů. Ve zbývajících závodech sezóny už na tratích s největší pravděpodobností neuvidíme hvězdy jako Alexandr Aamodt Kilde, Sofia Goggiová, Petra Vlhová, Alexis Pinturault, Corrine Suterová nebo Marco Schwarz. Na svahy se snad brzy vrátí Mikaela Shiffrinová, která se koncem ledna zranila v italské Cortině.
Podle bývalého českého reprezentanta Borka Zakouřila však není letošní sezóna nijak výjimečná, pády a zranění podle něho k lyžování zkrátka patří. Letos jsou ale vidět víc, protože těžké pády postihly ty nejšpičkovější závodníky, řekl Zakouřil v podcastu Livesport Daily.
Borek Zakouřil závodil mezi lety 1993 a 2006 a nejlepšího výsledku dosáhl na olympiádě v Salt Lake City, kde v roce 2002 obsadil 12. místo v kombinaci. Od té doby se prý sjezdové lyžování nijak výrazně neposunulo. Zakouřil zažil razantní nástup carvingových lyží. Závodníci na nich jezdili rychleji, zvýšilo se ale riziko pádů.
„Smrťáků“ je méně
Smrtelná zranění sjezdařů jsou dnes vzácná. Ještě v devadesátých letech ovšem bylo sjezdové lyžování mnohem nebezpečnější disciplínou. V roce 1991 zahynul na slavném Lauberhornu ve Wengenu jednadvacetiletý mladík Gernot Reinstadler, který se zabil v přímém přenosu.
O tři roky později šokovala lyžařský svět smrt Ulrike Maierové, když upadla ve sjezdu Světového poháru v Garmisch-Partenkirchenu. Dnes je sjezd pro závodníky o poznání bezpečnější.
„Ani dnes moc sjezdař kvůli dobré aerodynamice chráněný není. Od dob mého závodění jsou ale závodníci vybaveni airbagy, které jim chrání krk a záda a v případě nekontrolovaného pádu se nafouknou. Klouby jako kyčle a kolena však zůstávají zranitelné. Hlavně se ale zvýšila bezpečnost tratí. Dnešní záchranné sítě jsou mnohem bezpečnější a účinnější než balíky slámy, které se kolem tratí umisťovaly v sedmdesátých letech,“ všímá si Zakouřil.
Může za to globální oteplování?
Velkým nepřítelem sjezdařů je však prokazatelně teplejší klima, které má v posledních letech zásadní vliv na sněhovou pokrývku a může mít nepřímý vliv na častější pády a zranění závodníků. Sezóna je kvůli nedostatku sněhu kratší, závody se odkládají na pozdější termíny a závodní program je tím pádem nahuštěnější. Z těchto důvodů byl zrušen listopadový závod Světového poháru na nové trati ve švýcarském středisku Zermatt. V lednu se pak jel ve Wengenu jeden sjezd navíc.
To pro sjezdaře samozřejmě znamená velkou zátěž. Jeden den si na Lauberhornu zpřetrhal vazy v koleni Francouz Alexis Pinturault, druhý den odvezl vrtulník ze sjezdovky i dalšího z favoritů Alexandera Aamodta Kildeho. Ve Wengenu se přitom jezdilo na perfektně upravené trati.
„Dá se bavit o tom, jestli je na místě, aby se ve Wengenu, kde na borce čeká dvou a půl minutový sjezd, jely tři závody. Na druhou stranu závodníci jsou schopni v tréninku zvládnout i tři sjezdové jízdy za den, byť trvají třeba jen minutu a půl,“ zmínil v podcastu Zakouřil.
Kdyby šlo jen o lyžování
Podle Mikaely Shiffrinové hraje velkou roli únava. Na regeneraci mezi jednotlivými závody, které jdou v nabitém kalendáři rychle za sebou, je málo času. Po dokončení závodu čekají na top závodníky nekonečné ceremoniály a povinné mediální výstupy. Na to si postěžovala i její soupeřka Lara-Gutová Behramiová.
„Vidím příčiny i ve veškerém stresu, který je kolem. Dřív jste prakticky jen lyžovali, dnes se musíte starat i o image, marketing. Všeho je víc, ale den má stále jen čtyřiadvacet hodin,“ cituje portál iDNES jednu z nejlepších sjezdařek současnosti.
Zdroj: Livesport Daily, iDNES
