Mistrovství světa v Thajsku? Byla to hořká pilulka, říká trenér volejbalistek
Martin Hroch je výraznou volejbalovou osobností. Jako hráč startoval na mistrovství světa i Evropy, dlouho působil i ve Francii. Na svém kontě má i řadu trenérských působišť na klubové i reprezentační úrovni. Od roku 2019 je asistentem trenéra českého ženského národního týmu a v současnosti vede extraligový klub žen Dukly Liberec. Pro Ruik zhodnotil mistrovství světa v Thajsku.
- Osm let na reprezentační lavičce
- Na světovém šampionátu bylo hotovo za tři dny
- Do volejbalu se promítly dvě úpravy pravidel
Chemická rovnice úspěchu: Řecká krev a německá disciplína
Co pro vás znamená dlouhodobé působení v roli asistenta trenéra národního týmu žen České republiky?
Národní hrdost. U reprezentačního týmu působím od roku 2019. Pokud to letos dopadne, tak to bude osmé léto po boku Giannise Athanasopoulose. S Giannisem už kolikrát nemusíme mluvit, já vidím do něj a on do mě. Těžko se nám vzájemně tají věci.
Má v sobě řeckou horkokrevnost a německý smysl pro dodržování všeho, zvláště časových harmonogramů. Je náročný nejen na hráčky, na své okolí, ale i na sebe. Radši bude pít vodu, aby ostatní mohli pít víno, ale náročné to s ním někdy je, to je fakt. Každý máme své mouchy.
Vzestup reprezentace: Když s námi „velmoci“ nechtěly hrát
Jaké byly vaše začátky na reprezentační lavičce?
Národní tým začal v roce 2019 neskutečnou jízdou pozlacenou Evropskou ligou a zastavila nás až Kanada ve finále světového challengeru. Co nás těší nejvíc, že hráčky, o které máme zájem, přijedou, neodmítají, dobře se s nimi pracuje, každý rok se posouváme výš.
Důležitý je sociální a týmový aspekt, na který Giannis dává velký důraz. I práce uvnitř realizačního týmu klape a nic nemění fakt na tom, že je tam více „cizinců“ než „domácích“. Respekt a kolegiální vztahy na velmi dobré úrovni jsou vizitkou, kterou mohou ocenit především hráčky, které pak k nám do toho reprezentačního vlaku nasedají.
Léta práce nás dovedla do volejbalové Ligy národů a musím říct, stálo to za to. Když jsme byli účastníky Evropské ligy, „velké volejbalové národy“ s námi vůbec nechtěly hrát přípravná utkání. Teď o nabídky nemáme nouzi.
Hořká pilulka v Thajsku: Konec nadějí za tři dny
Požádám vás ještě o ohlédnutí za českou účastí na nedávném MS 2025 v Thajsku.
Thajsko v nás zůstane jako hořká pilulka. Příprava byla naplánovaná dobře, aklimatizační turnaj v Koreji bohužel organizátoři natáhli, původně měl být kratší, a přizvali tam další dva týmy. Přestože jsme tým protočili, nezdálo se, že by byly holky nějak unavené. Na navazující Thajsko se holky těšily a forma byla taky.
Postup jsme si prohráli hned v úvodním zápase s Argentinou, pak sice porazili Slovinsko, ale porážka 0:3 s USA nás poslala domů. Roli mohlo hrát více věcí, ale za mě jsme se nepřenastavili z dlouhého formátu volejbalové Ligy národů, kde jsme byli úspěšní.
Hrálo se šest týdnů a každý horší výkon se dal kompenzovat. Jenže v krátkodobém formátu MS bylo hotovo za tři dny. Hrozně to mrzí, ale zpátky nemá cenu se vracet, jdeme dopředu a vyhlížíme novou sezónu.
Nové trendy: Revoluce v pravidlech mění hru
Jaké jsou trendy ve světovém ženském volejbale, co se dá přenést třeba i do české reprezentace?
Co se týká trendů, tak kromě kosmetických změn se do volejbalu výrazně promítly hlavně dvě úpravy pravidel. První, že hráčky na přijímací straně se mohou přesouvat z postavení s nadhozem míče, ne s úderem, jak to bylo dříve, což umožnilo větší variabilitu a řešení nejen v přihrávacích formacích, ale časový komfort přebíhající hráčky zvláště v postavení s nahrávačkou v zóně č. 1. Videa s různými řešeními už jsou běžně na internetu.
Druhým výrazným pravidlem byla velká tolerance tažených míčů při power-ulívkách. Veřejnost na to nebyla zvyklá, hráčky také ne, ale došlo tak k rozšíření rejstříku útočících hráček zvláště v kritických situacích, kdy často docházelo k chybám. Volejbalové výměny se tak prodloužily, výhodu dostaly týmy hrající více v obraně, což zvyšuje i nároky na kondici. A nakonec i divák si přišel na své. Samozřejmě tato změna má hodně odpůrců, ale vedení světového volejbalu se takto rozhodlo, je tedy potřeba to akceptovat.
Zaujalo vás ještě něco ohledně „světové“ volejbalové scény?
Další změnou, která se týká reprezentačních týmů, je hodně diskutabilní a bude uplatňována od letošního roku, je povinné zařazení trenérky – ženy do realizačních týmů národních družstev žen. Tady jsem toho názoru, že ženy, které tomu chtějí ten čas věnovat a mají tu správnou motivaci, už v kolotoči jsou. Není potřeba je tam tlačit přes nějaké kvóty, ale možná se mýlím…
