Martin Hroch: Z třetí ligy v Olomouci až ke kapitánské pásce nároďáku

Bývalý reprezentant a současný trenér Martin Hroch je výraznou volejbalovou osobností. Jako hráč startoval na mistrovství světa i Evropy, během úspěšné kariéry dlouho působil i ve Francii a také má na svém kontě řadu trenérských působišť na klubové i reprezentační úrovni. Od roku 2019 je asistentem trenéra českého ženského národního týmu a v současnosti vede extraligový klub žen Dukly Liberec.

• Za národní tým hrál v letech 1991–2000
• V době olympijské kvalifikace nastupoval za Olomouc ve třetí lize
• Na svém kontě má tři stovky startů za reprezentační áčko

Martin Hroch v rozhovoru pro Ruik.cz nejprve zavzpomínal na svou hráčskou reprezentační kariéru.

Ze třetí ligy do Francie

Jaké byly vaše začátky na mezinárodním poli ve vrcholovém volejbale?

Ohromný zážitek byla hned první pozvánka na reprezentační sraz seniorského týmu tehdejšího Československa v roce 1991. Tenkrát tým vedl Zdeněk Pommer starší. Na mé první ME jsem byl nominován v roce 1993 ve Finsku s trenérem Petrem Kalným. Byla to poslední akce československého nároďáku.

Z mladých československých juniorů jsme tam byli ještě s R. Němcem, A. Kravárikem. Pokukovali jsme po hráčích, kteří měli už výrazné jméno v zahraničí… Mikyska, Demar, Fortuník, Chrtianský a další. Těsně jsme se tenkrát dostali do osmičky na úkor našich velkých rivalů z Francie, kam o rok později vedly mé kroky.

A co kvalifikace na olympiádu?

Na podzim 1993 jsme se účastnili kvalifikace na OH už pouze za Českou republiku v Paříži. Dostal jsem příležitost v posledním utkání proti USA, kde jsme sice prohráli 2:3, ale vyhlédl si mě tam trenér tehdejšího Grenoblu. Chtěli mě hned, ale z důvodů školy a nevýhodné nabídky se přestup realizoval až v další sezóně.

Paradoxem bylo, že v době olympijské kvalifikace jsem hrál třetí ligu v Olomouci, kam jsem se vrátil z mistrovského Aera Odolena Voda. Byl jsem studentem UP Olomouc a rodiče upřednostňovali vzdělání před sportem (maminka doktorka, otec Ing. – projektant). No a na podzim 1994 už jsem potil triko za zmiňovaný Grenoble.

Bohaté zkušenosti z reprezentací

Vraťme se tedy ještě k reprezentaci… Česká republika patřila tradičně k účastníkům evropských šampionátů.

Následovalo ME 1995 v Řecku. Porážíme Rusko 3:2, ale končíme až devátí. Tam jsem se potkal s Josefem Smolkou, se kterým teď spolupracuji v Liberci. ME 1997 v Holandsku – mi vyšlo asi nejlíp, tam jsem se pohyboval mezi prvními pěti blokaři v Evropě, znamenalo pro nás šesté místo. A posledním ME byla Vídeň, kde jsme skončili na čtvrtém místě a já měl tu poctu nosit kapitánskou pásku.

Do výčtu velkých akcí patří jistě i mistrovství světa… Určitě jste si jej připomněl i po letech, když česká reprezentace startovala na světovém šampionátu 2025 a přivezla z Filipín čtvrté místo.

Zažil jsem jako hráč MS v Japonsku v roce 1998 – tehdy byl náš pobyt dost krátký, nebyly peníze na aklimatizaci. Hráli jsme tehdy druhý den po příjezdu a po zápasech s Holandskem, Ukrajinou a Čínou letěli zpět domů.

Měl jsem velkou motivaci pro ME v Ostravě, ale tam mě už zastavila operace kolene, takže moje reprezentační kariéra skončila v roce 2000 se třemi stovkami startů.

Zdroj: Autorský rozhovor