Co bude dál? Kincl po „zabrzděném“ výkonu těžce hledal slova, musí kousat i propad žebříčkem
KOMENTÁŘ: Těžké dny nyní, minimálně, co se týká jeho kariéry, prožívá bývalý šampion Oktagonu Patrik Kincl. Prohrál totiž druhý zápas v řadě a v ani jednom z nich nepředvedl, co doopravdy umí. A to, že by prohrál více než jeden zápas, se mu hodně dlouho nestalo. Co bude dál?
- Patrik Kincl těžce kouše porážku s Makhmudem Muradovem
- Mrzet jej může výkon i propad světovým žebříčkem
- Bývalý šampion má nad čím přemýšlet. Co bude dál?
Patrik Kincl prohrál druhý zápas za sebou
Zní vám to divně? Nelze se divit. Patrik Kincl v kariéře mnohokrát nezažil, že by za sebou prohrál více zápasů. Vlastně se mu stalo jen dvakrát, že by porážku nenapravil výhrou hned v dalším duelu. Jenže to bylo v rané fázi kariéry.
Poprvé letech 2007 a 2008, kdy měl stále jen 18 let, jej po sobě porazili Tomáš Kužela a Nikolai Koubti. Podruhé v letech 2009 a 2010. Tehdy utrpěl hned čtyři porážky za sebou. Nejprve nestačil na dnes už legendárního Alexandera Shlemenka, následně si s ním poradili také August Wallen, André Reinders a Magnus Cebenblad.
Pak nebojoval až do roku 2013. Do klece se však vrátil vítězně. Od té doby téměř neví, co je to porážka. Vždyť z dalších 26 zápasů prohrál pouze pětkrát. A jednou byl o výhru v Rusku okraden, i když domácího bojovníka porazil před limitem.
Více než porážka musí mrzet výkon
Prohra? Stane se. Dvě prohry? Také. Jenže záleží, jaké porážky to jsou. Když Patrik Kincl prohrál s Kerimem Engizekem, šlo si říkat, že zkrátka neměl den, nesedlo si to a nepovedlo se šlápnout na plyn. Jenže při porážce s Makhmudem Muradovem to byl prakticky stejný scénář. Inspektor působil, jako by měl zataženou ruční brzdu, která nešla povolit.
O kvalitách bývalého šampiona Oktagonu nejde pochybovat. Snad každý fanoušek ví, že je nesmírně inteligentním bojovníkem, který je navíc technicky velmi precizní. Kvalitativně minimálně evropská špička.
Jakmile nastaly poslední sekundy duelu s Muradovem, tak Patrik působil, jako by to vzdal. Jistě, měl rozkopanou přední nohu, ale ani v závěru, stejně jako v téměř celém utkání, se nepokusil riskovat a jít po ukončení. I když bylo jisté, že nemá šanci vyhrát na body.
Přitom změnil nástupovku. V Edenu šel do klece za doprovodu písně Ktož jsú boží bojovníci. Zdálo se, že v tomto souboji to bude jiný a odvážnější Kincl než s Engizekem. Bohužel nebyl. A sám Inspektor to moc dobře ví.
Ještě v kleci po zápase přiznal, že má strach jít do šaten a podívat se svému týmu do očí. Prozradil, že neví, jak jim svůj výkon vysvětlí. Na tiskové konferenci šlo vidět, jak ho porážka bolí a jak se mu hlavou honí všechno možné. Radost rozhodně neměl. Zajímavý byl ale jeho výraz, když Attila Végh na tiskové konferenci mluvil o tom, že si chce užívat rodinu a že kvůli ní už nechce dále bojovat. Protože by se o to připravil.
Hlavním problémem tedy bude hlava. Patrik mluvil o tom, že hledá perfektní situace. Jenže na ně stále čeká a ony zkrátka nepřicházejí. K tomu, například v porovnáním s Muradovem, jaksi postrádaly jeho poslední dva výkony dravost, agresivitu. Působí to, jako kdyby neměl hlad po vítězství, potřebný „oheň“. Fanoušci spekulují i o syndromu vyhoření či traumatu po zlomení očnice.
Patrik Kincl se propadl světovým žebříčkem
Dvě porážky v řadě se samozřejmě promítly také do světového žebříčku. Ještě v říjnu minulého roku byl Patrik Kincl na nádherném 35. místě v rámci střední váhy. Do souboje s Machem Muradovem nastupoval jako světová šedesátka. Po porážce je ale „až“ na 78. místě.
To samozřejmě není žádná katastrofa. Stačí jedna výhra a brzy zase může být na dostřel nejlepší padesátky.
Co bude dál?
Dva „zabrzděné“ výkony v řadě už zřejmě nejsou pouhá náhoda. Patrik Kincl byl vždy unikátní a svůj. Je jedinečný třeba tím, že v rohu nemívá vlastně žádné trenéry a že toho hodně odtrénuje v Hradci Králové. Teď sice podstoupil přípravu v Thajsku a prý byla perfektní, ale je otázkou, jak velká to byla výzva.
Například i Daniel Škvor, jiný bojovník Oktagonu, zmiňoval, že Inspektorovi možná škodí, že nejezdí trénovat třeba do Polska, kde by ho sparingpartneři nešetřili a kde by byli i bojovníci v jeho či klidně i těžší váhové kategorii.
Teď je k tomu ideální příležitost. Ostatně jej do Polska na tréninky pozval i Muradov. A nejen do Polska. Nebrání se tréninkům ani u Petra Knížete, pokud to Monsterovi nebude vadit. Nemusel by do cizího prostředí vyrážet sám, není to příliš daleko.
Otázkou je, jak moc chce ještě Patrik Kincl ve svých 36 letech takové výzvy podstupovat. A jestli je právě tohle ten opravdový problém.
Nyní vše záleží na něm samotném. Od fanoušků se dočkal podpory. Stejně tak mu vyjádřil respekt Muradov, neodepisuje jej ani Ondřej Novotný. Možná by nebylo od věci vzít co nejdříve nějaký snadnější zápas, naladit se na vítěznou vlnu, dostat se trochu do psychické pohody, a pak jít do změn po hlavě.
Například zápas s Jaimem Corderem by k tomu mohl být perfektní. I pro Oktagon, protože by se alespoň ukázalo, za co vlastně Němec stojí a jestli na skutečnou špičku má. Ta největší esa divize, mimo Kincla a Muradova, jsou v Tipsport Gamechangeru. Zajímavá by však, třeba pro Bratislavu, byla odveta s Pirátem.
Kdyby byl Patrik v ideálním nastavení, rozhodně by byly jeho šance na vítězství proti Muradovovi mnohem větší. Tím nechceme shazovat Machův výkon. V onen večer to ale nebyla Inspektorova nejlepší verze.
Zdroj: Autorský článek
