Česká republika se skládá ze tří historických zemí, tedy Čech, Moravy a Slezska. Především mezi Čechami a Moravou však vždy panovala rivalita po všech stránkách. Koneckonců dříve bývala Morava, stejně jako Čechy, samosprávnou zemí, ať už v područí Koruny království českého, Rakouska-Uherska či Československa do roku 1949, kdy komunisté po převzetí moci ve státě moc centralizovali a zemské samosprávy po mnoha staletích zrušili. Tato rivalita se přelévala i do sportu, včetně fotbalu. V historii tak mnohokrát došlo k mezinárodním, respektive mezizemským duelům Čech proti Moravě.

Zřejmě všichni známe již tradiční rivalitu mezi Čechami a Moravou, neustálé narážky Čechů na adresu Moravanů či obráceně. Pravidelně jsme svědky toho všeho i v současném ligovém fotbale, když se utkávají kluby z jednotlivých zemí proti sobě. Čechy jsou zkrátka Čechy, Morava je Morava. Tak to bylo, je, a doufejme, že nikdy tomu nebude jinak.

Jenže už to zkrátka není, jako tomu bývalo dříve. Stejně jako většina věcí, i tato rivalita stojí na historických základech, jejichž vysvětlování není účelem těchto řádků. Nicméně, proč už tato rivalita není jako dříve? Zatímco nyní se utkávají mezi sebou maximálně kluby z Čech a Moravy, v minulosti se utkávaly přímo výběry jednotlivých národů, respektive zemí. Utkání mezi Čechami a Moravou bývala tradicí a byla i velmi populární.

Není však úplně jasné, kdy se přesně tato utkání začala hrávat. V minulosti se totiž tolik nedbalo na zapisování statistik, případně se z různých příčin záznamy nedochovaly. Po prohledání různých archivů dobových médií mohu navíc konstatovat, že se informace liší, ať už z jakýchkoliv známých či neznámých důvodů.

Například Lidové noviny z 3. března roku 1941 informovaly čtenáře v předzápasovém článku, že se historie duelů Čech a Moravy začala psát již před první světovou válkou. Před rokem 1914 se proti sobě měli Moravané a Češi postavit hned dvakrát, přičemž se obě utkání hrála na moravské půdě, a první duel skončil bezbrankovou remízou, druhý se nesl v duchu prohry moravského týmu 4:5.

Jak tomu bylo po první světové válce a vzniku Československa? Zde se opět média, dokonce i jedno a to samé, v informacích rozcházejí. Ve výše zmíněných Lidových novinách stojí, že k prvnímu duelu došlo až v období Protektorátu Čechy a Morava, a to konkrétně v roce 1940.

Ty stejné Lidové noviny totiž ještě v březnu 1939 informují o utkání Moravy a Čech v roce 1937, kdy moravský národní, respektive zemský tým zvítězil v poměru 9:2, a zároveň zvaly na otevření nového stadionu ve Vítkovicích. K tomu mělo dojít 1. května 1939. Je to zkrátka hledání jehly v nejedné kupce sena. Přesto je jisté, že se hrály duely Čech proti Moravě i v období První republiky, akorát to nejspíše bylo velice nepravidelně.

Nicméně důkazem, že dohledávání a vůbec existence statistik či informací z dob dřívějších je někdy až nereálné, může být skutečnost, že vlastně doposud se vedou spory o tom, kolik gólů vstřelil například legendární kanonýr Pepi Bican, jenž pravidelně vedl tým Čech jako kapitán do zápasů proti výběru Moravy. Otázkou však také jest, jestli utkání byla brána jako oficiální či neoficiální, jelikož i to by mohlo mít vliv na jejich zaznamenávání.

Každopádně, soupeření mezi Čechami a Moravou bylo běžné ve všech sportech. Země spolu pravidelně soupeřily v boxu, atletice, plavání, cyklistice, ledním hokeji či v házené. Přičemž když už byla zmíněna házená, tak stojí za zmínku i fakt, že v házené se týmy Čech a Moravy utkávají každoročně až do dnešní doby a utkání jsou na poměry házené poměrně dobře navštěvovaná. Průměrně si cestu na tyto duely najde přes 1 000 fanoušků. Ale zpět k fotbalu.

Paradoxně nejlépe dochovaná jsou utkání Čech a Moravy z období Protektorátu Čechy a Morava, jelikož se nesměla hrát mezistátní utkání, a tak byl o to větší zájem o tento typ zápasů. Nejvyšší návštěvu zaznamenal duel ze dne 4. 5. 1941, kdy na stadion v Praze přišlo až 40 000 fanoušků. Celkově souboje Čech a Moravy v období protektorátu byly považovány za vrcholy fotbalové sezony, hrály se dvakrát ročně. A výběry to byly věru špičkové.

Za Čechy, jak již bylo zmíněno, nastupovali hráči jako Bican, Kopecký, Říha či Zmatlík. Nejčastěji kombinace hráčů Sparty a Slavie. Za Moravu většinou nedominoval jeden klub, ale jako kapitán tým často vedl prostějovský Karel Melka, jenž měl v týmu spoluhráče jako Kocourek, o nějž stál turínský Juventus, či Vycpálek a Kulich. Ačkoliv, nad očekávání se prosazovali v dresu moravského týmu hráči Bati Zlín.

Během let 1940 až 1944 se Češi s Moravany utkali hned devětkrát. Pozitivnější bilanci měli Češi, Moravané nedokázali ani jednou zvítězit. O popularitě duelů svědčí fakt, že těchto devět zápasů shlédlo dohromady přes čtvrt milionu platících diváků, což v průměru činí přes 27 000 lidí na jedno utkání. Jaké byly výsledky těchto duelů?

21. 4. 1940 – Čechy 3:1 Morava; Praha
22. 9. 1940 – Morava 5:6 Čechy; Brno
4. 5. 1941 – Čechy 5:5 Morava; Praha
14. 9. 1941 – Morava 2:4 Čechy; Olomouc
3. 5. 1942 – Čechy 1:0 Morava; Praha
4. 10. 1942 – Morava 1:3 Čechy; Brno
23. 4. 1943 – Morava 1:9 Čechy; Brno
17. 10. 1943 – Čechy 5:1 Morava; Praha
22. 5. 1944 – Morava 1:3 Čechy; Ostrava

Jakmile však skončila druhá světová válka, a spolu s ní Protektorát Čechy a Morava, tak začalo postupně zemské soupeření mizet. Vliv na to měl především komunismus, který potom také stál za tím, že od 1. ledna 1949 bylo oficiálně zrušeno zemské uspořádání Československa, přičemž právě od té doby země Čechy, Morava a Slezsko oficiálně neexistují.

„Pokud jde o mezizemská utkání od 1. ledna 1949 včetně na úrovni mužských výběrů, tak bych si je troufal snad i vyloučit. Jediné možné okénko pro výjimku bych viděl ve druhé polovině 60. let, a nejspíše pak na jaře 1968. Nikdy jsem však na nic podobného nenarazil, ani jsem o tom nikdy nezaslechl třeba od pamětníků,“ uvedl Jiří Novotný, archivář Zbrojovky Brno a dodal, že ještě v 50. letech bylo možno v Rudém právu narazit na mezizemská utkání v cyklistice či atletice. Nicméně na země se zkrátka po roce 1948 nehrálo.

Komunisté pak celkově měli obrovský vliv na fotbalový systém v celém státě. „Situace po únoru do konce prosince 1948 byla dosti zmatečná. Komunisté tehdy i tu druhou ligu (divizi) přejmenovali na zemskou soutěž (hrála se jednokolově na podzim 1948 a pak se u nás nuceně přešlo na sovětský systém jaro-podzim, kdy se ročníky 1949-1956 odehrály v jednom
kalendářním roce),“ pokračoval pan Novotný.

„Od roku 1949 už vše směřovalo jasným směrem, pro tuto zemi bohužel velmi smutným – football nevyjímaje (takto to najdete občas i v Rudém právu ještě v 50. letech, před jazykovou reformou z roku tuším 1957). Je to znát i na reorganizačním šílenství té doby (soutěže, názvy klubů, instalace preferovaných oddílů) a v neposlední řadě na názvosloví soutěží. Konec zemí, od 1949 oblasti, kraje místo žup a víceméně snaha o kopírování sovětského a stranického modelu (okres – kraj – oblast – stát),“ prozradil další ze svých poznatků archivář brněnského klubu.

Vraťme se však zpět k Čechám a Moravě. Komunisté zkrátka zničili nádhernou tradici. Jak pak všichni víme, ani nyní nemáme zemské uspořádání republiky, nýbrž krajské z doby komunismu, přestože po revoluci bylo zrušení zemských samospráv označeno za komunistický zločin. Ani po různých snahách však k obnově tradičního zemského uspořádání nedošlo.

Po rozdělení Československa se pak v 90. letech už pouze v rámci České republiky hrála utkání výběrů ligových klubů z Čech a Moravy. Nerozhodovala však zemská příslušnost či národnost hráčů (česká či moravská), ale rozhodovalo zeměpisné postavení klubu, v němž fotbalisté působili. Běžně tak rodák například z Brna mohl hrát za výběr Čech, jestliže oblékal dres některého z českých klubů, totéž platilo například pro Pražáka, hrál-li v moravském celku.

Jenže se tato tradice naneštěstí neudržela a nyní už je to pouze vzpomínka. Smutné je to především pro moravskou stranu, která se zdá býti tou poškozenou. Ne pouze v této oblasti. Pro Moravu je důležité, aby měla své zastoupení a aby neupadala v zapomenutí, což se víceméně děje. A třebaže se Moravanům proti Čechům zrovna nedařilo, tak to nebyla utkání, kde by šlo vyloženě o výsledek. Šlo především o hrdost na svou zemi, k čemuž by tento typ utkání byl velice dobrý i dnes.

Každopádně, fotbalový svaz v České republice je od svého vzniku rozdělen na dvě komory – českou a moravskou. Jenomže práva a důležitost moravské komory jsou pomalu ale jistě potlačovány, což se nepěkně projevilo při poslední volbě předsedy svazu. Přičemž od rekonstrukce Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) na Fotbalovou asociaci České republiky (FAČR) už nemají Morava a Slezsko zastoupení v podobě svých orlicí ani na dresech reprezentace České republiky, tedy státu, jehož jsou nedílnou součástí. I to trochu napovídá o tom, že v obnovu mezizemských utkání Čech proti Moravě můžeme doufat marně.

Přesto se nabízí jedna otázka. Stáli byste o obnovu fotbalových duelů Čech a Moravy?