Basketbalista Houška: Konec kariéry? Nelituji. Teď září v nové roli na univerzitě
Bývalý basketbalový reprezentant Pavel Houška působil v národním týmu dlouhých jedenáct let včetně účastí na dvou mistrovství Evropy a řadě kvalifikací na významné šampionáty. S Nymburkem získal čtyři ligové tituly a další čtyři medaile přidal s Děčínem. Sportovní dění dál sleduje a svoje poznámky a zkušenosti shrnuje v rubrice „Basketbalové ozvěny“.Ve třetím díle „seriálu“ se věnuje mj. i své práci po skončení aktivní kariéry.
- Končil už v šestatřiceti letech, ale nelituje toho
- Na ligu chodí jako divák a vede k basketbalu i svého syna
- Pracuje ve vysokoškolském prostředí, což jej naplňuje
Konec kariéry: Rozhodl covid i ztráta motivace
Nelitoval jste někdy, že jste s ligovým basketbalem skončil už v šestatřiceti letech? Stejný věk má nyní Vojtěch Hruban a je kapitánem české reprezentace a tahounem Nymburka.
Tak Vojta Hruban našel motivaci, já jsem ji v tom věku už nenašel. Myslím, že jsem skončil tak akorát, protože v té době vypukl covid. Liga byla předčasně zastavena v březnu 2020, následovaly dlouhé měsíce do případného startu další sezony. Bylo mi šestatřicet let, hrál jsem za Ústí nad Labem a musel jsem se podívat pravdě do očí.
Co tedy rozhodlo o vašem loučení?
Usoudil jsem, že v tomto věku by asi bylo těžké po více než půl roce nucené přestávky znovu naskakovat do náročného ligového kolotoče a tréninků. A člověk by třeba nemusel znovu chytit požadované tempo.
Basketbal už jen jako táta a divák
Jaké je vaše současné zapojení do basketbalového prostředí?
Chodím na ligu jako divák, ale ne pravidelně. Spíš jen sporadicky. Syn ale hraje za kategorii do 14 let, takže sleduji i mládežnický basketbal. Všímám si, že někteří lidé z basketbalu jsou aktivní i na sociálních sítích. Měl jsem možnost komentovat Euroligu, což byla taky zajímavá zkušenost.
Nový život: Z dresu do univerzitní kanceláře
Našel jste pracovní uplatnění po skončení aktivní hráčské kariéry? Jaká je vaše profesní praxe?
Působím na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Vysoká škola má osm fakult a na jedné z nich, konkrétně fakultě strojního inženýrství jsem tajemníkem katedry. Je to pro mě perfektní práce.
Bylo pro vás náročné přejít z pozice reprezentačního a ligového sportovce do jiné sféry?
Potkalo mě štěstí. Ve vedení fakulty je spousta chytrých lidí, ochotných mi pomoci posunout se do nové role. Moc si toho vážím, je to super. Takže pro mě to těžké nebylo. Spíš hodně zajímavé a tahle práce mě naplňuje, protože mě baví i oblast financí apod.
Zdroj: Autorský rozhovor
