Co s Procházkou dál? Skleněná brada je nesmysl, roli může hrát opouštění stylu, který ho dostal na vrchol
KOMENTÁŘ: Jiří Procházka v sobotu 21. listopadu poprvé ve své kariéře v UFC prohrál jiný než titulový zápas. Navajo Stirling potrestal jeho chybu dvě sekundy před koncem druhého kola a připsal si knokaut. Co bude s moravským samurajem dál a co se možná podepisuje na jeho výsledcích i výkonech? Řeči o skleněné bradě v tomto případě nedávají smysl.
- Jiří Procházka si bohužel připsal druhou porážku v řadě
- Do zápasu s Navajem Stirlingem se pořádně nedostal
- Změny se bohužel neprojevily, o skleněné bradě mluvit nelze. Co bude dál?
Procházka doplatil na svou chybu
Je hotovo. I když byl v sobotu večer Jiří Procházka v katarském Dauhá mnohem opatrnější než obvykle, nepomohlo to. Až na pár momentů tahal za kratší konec provazu.
A když se na konci druhého kola rozhodl zariskovat a zaútočil, Navajo Stirling se úderu vyhnul a následně pravým hákem dvě sekundy před zazněním gongu moravského samuraje vypnul. I když už byl rodák z Hostěradic mimo, přidal mu Novozélanďan další údery.
Jiří doplatil na odkrytou bradu. Poprvé v UFC prohrál v jiném než titulovém zápase. A poprvé v kariéře je v situaci, kdy utrpěl dvě porážky v řadě.
Řeči o skleněné bradě jsou nesmysl
Jak už to tak bývá, po prohře se ozvali kritici. Jako kdyby Procházka stále nepatřil mezi nejlepší bojovníky planety a jako kdyby nikdy nebyl šampionem UFC nebo Rizinu. Kritika samozřejmě může zaznít, ovšem měla by být konstruktivní. Na odepisování je brzy.
Objevují se dokonce řeči o tom, že má rodák z Hostěradic skleněnou bradu. Odolnost přitom byla vždy tím, co Jiřího zdobilo a často i drželo nad vodou. Mnohokrát mu pomohla. Jenomže nyní prohrál dvakrát v řadě knokautem. A celkově už prohrál v kariéře na KO/TKO sedmkrát, v UFC čtyřikrát.
Že by ale měl skleněnou bradu? O tom se rozhodně nedá mluvit. Ulberg i Stirling trefili bradu čistě, tvrdě. Navíc z úhlu, ze kterého BJP neměl šanci úder vidět. A jak už asi každý znalý fanoušek ví, úder, který nevidíte, je mnohem nebezpečnější.
Nemluvě o tom, že Ulberg i Stirling umějí ukončovat zápasy před limitem. Předtím Jiří dvakrát padl s Alexem Pereirou, jehož údery jen v MMA ukončily 11 z 13 vyhraných duelů.
O skleněné bradě bychom mohli mluvit v případě, že by moravského samuraje vypnul nějaký viditelný hák či jab. Navíc třeba i lehký. Nic takového se ale nestalo.
Je potřeba brát v potaz, že jde o druhou nejtěžší váhovou divizi, v níž zkrátka létají granáty a padají KO. A k tomu Procházka bojuje s nejnebezpečnějšími a nejlepšími bojovníky své váhy na světě.
Ano, BJP už v kariéře mnoho úderů „nakoupil“ a tělo se opotřebovává. Ani jednu z proher v UFC však nelze přičítat skleněné bradě.
Roli může hrát sebevědomí i opouštění kritizovaného, avšak úspěšného stylu
Místo skleněné brady bychom měli hledat problémy a důvody porážky úplně jinde. Například až neobvyklou pasivitu a téměř žádné reakce na to, jak skvěle a uvolněně Stirling rozkopával Jiřímu nohy, případně hrozil highkicky.
Jenže otázkou je, čím byla ta pasivita způsobena. Na jednu stranu je skvělé, že Procházka působil koncentrovaně, nicméně byl až nezvykle opatrný. Když už v zápase něco trefil, nesnažil se na to navázat. Jako kdyby si příliš nevěřil. Ano, můžeme se bavit o tom, že přílišná snaha jít za ukončením ho stála několik zápasů, ale právě ta ho vlastně dostala na vrchol.
Bylo zajímavé i to, že se BJP nevrhl za Stirlingem na zem, když po jednom z úderů Novozélanďan upadl. Chaos, kterým rodák z Hostěradic ve své kariéře proslul, se v tomto duelu ani jednou neobjevil.
Ruce nahoře? O těch poslouchal Jiří dlouhé roky. Tentokrát je ale nahoře měl, více než kdy jindy, jenže jinak nepůsobil ani zdaleka tak jako kdysi.
Z nečitelného bojovníka, u něhož nešlo předvídat, odkud kvůli rukám dole přiletí jaký úder, se stal muž se stylem, který je o něco předvídatelnější. Chyběl tlak, chyběla agrese, kterou proslul. Na lovecký režim nepřepnul BJP ani jednou. K tomu ani nezkoušel svými náznaky zmást soupeře, což ho vždy zdobilo.
Před duelem sice Procházka nepůsobil tak, že si nevěří. Jenže v zápasech se projevuje, že ho předešlé prohry poznamenaly. Zejména po mentální stránce. Ostatně to podtrhuje fakt, že kvůli nim zkouší částečně překopat svůj styl, což potvrdil tento duel.
Je to velká škoda. Vždyť v prvním zápase s Pereirou dokázal Jiří před knokautem dostat Brazilce do problémů a nebyl daleko od výhry. I proti Ulbergovi byl až do finálního „vypínáku“ tím lepším.
Taktický výkon Procházky nyní seděl Stirlingovi. A možná je zkrátka problémem, že se Procházka až moc mění. Navajo předvedl výborný výkon, o tom žádná. Ovšem je otázkou, nakolik to bylo tím, že ze stylu, který dostal bývalého krále UFC a Rizinu na vrchol, jsme neviděli v podstatě nic.
Určitě je dobré se dál vyvíjet. Je skvělé dělat změny, posouvat se. Ale BJP možná doplácí na to, že opouští styl, s nímž oslnil a dobyl svět MMA.
Co bude s Procházkou dál?
Na sítích se objevují hlasy o tom, jestli ještě má rodák z Hostěradic co v UFC dělat. Jak už je ale zmíněno, čelí absolutní světové špičce. Sám mezi ni stále patří. Až do knokautu, byť byl lehce horší, nepůsobil dojmem, že už je za zenitem.
Rozhodně by neměl v UFC končit. Nyní musí přijít delší pauza. Ideálně kvůli tomu, aby se zbavil tlaku a aby se na něj lehce „zapomnělo“. Měl by zkusit přijít na jiné myšlenky, regenerovat a až poté přemýšlet, jestli dělat další změny.
Faktem je, že sám Procházka na sebe tlačil s tím, že musí získat titul. Ani to mu zřejmě nepomáhalo. A jakmile si odpočine a dá se dohromady, může zvážit, jestli se zkusit přesunout do jiné divize. Jenže na těžkou váhu je příliš malý, do střední váhy by pro změnu musel shazovat, což by pak nepomohlo jeho bradě. Setrvání v polotěžké váze se jeví jako nejlogičtější krok.
Ve hře by mělo být přemýšlení o větším zapojení wrestlingu a grapplingu, které nemá BJP na špatné úrovni. K tomu se vrátit ideálně s lehčím soupeřem. Třeba i s vícero lehčími soupeři, aby nabral sebevědomí. To může být společně s oddechem tím nejzásadnějším.
Procházka patří mezi špičku a má 34 let. Do konce kariéry je ještě daleko. Nemá kam spěchat. Glover Teixeira získal titul až po čtyřicítce. I Jan Blachowicz si musel na titul počkat.
Jiří si zaslouží uznání a respekt. S týmem si určitě vyhodnotí, co a jak udělat příště a co bylo špatně. Doufejme, že se vrátí v co nejlepší formě. Sluší se zmínit, že i Dominick Reyes za sebou měl sérii tří proher po KO, ale dokázal se oklepat a nyní opět útočí na špičku divize.

