Smolková před životní bitvou: Drsný kemp v Austrálii, titul Oktagonu na dosah i zúčtování s hatery
Ondřej Novotný ji už označil za nekorunovanou královnu Oktagonu. Brzy se to však může změnit. Veronika Smolková se v sobotu postaví v Třinci do utkání s veteránkou UFC Ivanou Petrovič. Pokud vyhraje, další zápas už by měl být titulový. Ještě před utkáním slovenská hvězda exkluzivně pro Ruik.cz promluvila o svých plánech, těžké přípravě v Austrálii, debutu Lucie Szabové v UFC či o svém vztahu k sociálním sítím.
- Veronika Smolková ve 24 letech patří mezi největší hvězdy Oktagonu
- Nyní za sebou má náročnou přípravu v Austrálii a blíží se titulové šanci
- „Nejradši bych zápasila co nejčastěji,“ říká slovenská naděje
„Nejtěžší boj je váha.“ Smolková o bitvě s veteránkou UFC a taktice
Už za pár dní tě čeká třetí zápas v tomto roce. Jak se cítíš? Jak to tempo zvládáš?
Cítím se skvěle. Byla bych nejradši, kdybych mohla zápasit co nejčastěji. Vždyť je to vlastně to, co miluju. Cítím se dobře připravená. Příprava proběhla skvěle, bez nějakých větších zranění. Jediné co, tak samozřejmě mám znovu krámy, ale říkám si, že to není nic nového. Tu váhu už jsem takhle dělala milionkrát.
Ale jako netěším se na to, jak ta váha bude náročná (smích). Vím, že to bude extrémně náročné, ale nedá se nic dělat. Úkolem je splnit váhu. To je ten nejtěžší boj. Pak už to bude dobré, pak budu dělat to, co miluju.
Utkáš se s veteránkou UFC Ivanou Petrovič. Viděla jsi nějaké její zápasy v UFC, nebo i tentokrát věříš trenérům a necháváš to vyloženě na nich?
Nikdy se nedívám na zápasy svých soupeřek. Chci být v zápase taková volná, nesoustředit se na něco konkrétního. Soupeřku si tedy nastudovali trenéři, kteří vymysleli taktiku, a já budu jen poslouchat to, co nastudovali, protože jim věřím. Takže věřím, že jsem dobře připravená a v sobotu se to ukáže.
Co od zápasu očekáváš? A v jaké formě tě mají čekat fanoušci?
Já už jsem se naučila nikdy od ničeho nic nečekat. Budu prostě jen věřit, že ten den bude můj, protože nikdy nevíte. Zjistíme v sobotu během zápasu, co bude jak probíhat. Ale já vím, že při sobě mám ten nejlepší tým. A když se dobře vyspím, budu dobře nastavená, tak mě nemůže nic porazit. Jen já sama.
Smutek v Austrálii i trénink s hvězdami. Jak probíhal drsný kemp?
Není tajemstvím, že teď byla tvoje příprava dost speciální. Byla jsi totiž s Lucií Szabovou v Austrálii. Ještě než se ale dostaneme k přípravě, jak se ti v Austrálii líbilo? Asi hlavně počasí ti vyhovovalo, že ano?
Paradoxem je, že ten kemp v Austrálii byl asi jedním z nejhorších po té psychické stránce. Bylo to strašně náročné. Ani to teplo jsem tam tolik nevnímala, protože bylo minimální. Teď tam bylo takové období, že bylo teplo, zima, foukalo. Šíleně se to měnilo.
Ale v rámci tréninků to bylo neskutečné. Trenér byl skvělý, ženy byly super. Ale strašně moc mi chyběla rodina a bylo mi hodně smutno. Takže do budoucna vím, že až tam půjdu, což bych chtěla na celý leden, tak s sebou vezmu i mamku.
Jaký pak byl návrat na Slovensko? Hlavně ten přechod do chladnějšího počasí? Je těžké se v tomto udržet zdravá?
Přesně! Hned jak jsem se vrátila, jsem samozřejmě na týden onemocněla. I když se tam počasí měnilo a nebylo jen teplo, tak tam nebyly mínusové teploty. Ale aspoň jsem si oddychla a pak jsem se vrátila do přípravy ještě silnější.
Ale už k té přípravě. Tebe i Lucii koučoval Renato Subotič. Jaké to bylo? Jak bys to srovnala s Liverpoolem? Bylo to víc o technice než jen o dřině? A jaké jsi měla sparingy?
Renato je neskutečně dobrý člověk. Hlavně je vidět, že miluje to, co dělá. Dává do toho celé srdce. Kemp byl skvělý. A kdybych to měla srovnávat s Liverpoolem? Určitě jsem byla více spokojená v Austrálii. I kvůli tomu, že to byl čistě ženský kemp na zápas Lucky Szabové. Takže to bylo o něčem jiném.
V Liverpoolu chtějí málokdy trénovat se ženou, takže teď budu jezdit na kempy hlavně do Austrálie. Trénovala se tam technika, ale byly i drily. A vše na vysoké úrovni. Renato si všechno studuje, takže vše dávalo smysl. A sparingy byly dost zápasové. Podle mě byly náročnější než zápas.
V čem ses v té přípravě nejvíc posunula? Máš v plánu jezdit do Austrálie častěji, nebo to je moc nákladné?
Nejvíc jsem se posunula asi po té mentální stránce. Když jste někde daleko, pryč, nemáte tam svého trenéra, nemá vás kdo trénovat… I ty sparingy musíte zvládnout sami. Po té psychické stránce jsem určitě zesílila. Ale i po té technické. Je výborné trénovat nonstop se ženami, nonstop to stejné.
Hodně jsme trénovali wrestling a grappling, takže to jsme nadrilovaly pořádně. Ráda bych do Austrálie jezdila třikrát nebo čtyřikrát za rok. Díky bohu mám teď výborného generálního partnera, takže díky němu můžu cestovat na kempy a můžu si to dovolit. Jsem za to vděčná. Určitě to zodpovědně využiju na další přípravu.
A byla paráda, že mi všichni rozuměli. Nemám angličtinu na dobré úrovni, ale nestydím se mluvit. Domluvila jsem se nohama, rukama. A ráda hraju aktivity nebo pantomimu, takže v tomhle jsem dobrá (smích).
Se Subotičem trénují i hvězdy UFC. Nepočítáme-li Lucku, potkala jsi nějakou?
Z těch žen upřímně žádnou neznám. Ale vím, že tam byl Alexander Volkanovski. Zjistila jsem to až v momentě, kdy z něho byli všichni hotoví a fotili se s ním, když odcházel. Ale já to nějak neřeším. Pro mě jsou všichni rovnocenní lidé. A mimo něj tam asi nikdo jiný takto nebyl.
Ale vím, že až bude UFC v Sydney 7. února, tak v lednu, kdy tam plánuju vyrazit, tam bude hodně hvězd UFC. Sám Renato říkal, že to bude velké.
Cesta k titulu v O2 areně a fenomenální Szabová
Když už je zmíněná i Lucie Szabová, co jsi říkala na její debut v UFC?
Za Lucku jsem byla strašně ráda. Vím, jak náročnou přípravu měla. Na to, jak se cítila, tak byla úžasná. Je to královna. Je pro mě neskutečnou inspirací. Ani jsem o ní nepochybovala. Jsem moc ráda, že jí premiéra vyšla. Zaslouží si to. A je to ještě nic v porovnání s tím, co od ní teprve uvidíme. Těším se na její cestu.
Tím, že se spolu připravujete už poměrně dlouho, cítíš, že se jí kvalitativně čím dál více vyrovnáváš, nebo jak velký rozdíl mezi vámi vidíš?
Nechci se s Luckou vůbec porovnávat. Každá z nás je dobrá v něčem jiném. Kdo chce, ať se přijde podívat na náš trénink, i když to je něco jiného než zápas. Lucka je prostě neskutečná, takže i já budu muset ukázat, že jsem neskutečná (smích).
Už teď jsi blízko top 20 ve světovém žebříčku. Jaký to je pocit?
Asi žádný, protože to nějak neřeším. Prostě zápasím, miluju to. Navíc nevím, podle čeho se ty žebříčky tvoří. Někdy někoho můžete porazit, potom prohrajete. Nikdy to není úplně na 100 %. Ale je to asi jen taková odměna za to, že na sobě člověk maká, trénuje a dává do toho hodně. A v téhle podobě se to ukáže. Ale že by mi za to teď někdo zaplatil a že bych se cítila, že jsem něco víc? Tak to určitě ne.
Nedávno Oktagon zveřejnil příspěvek, že chceš být double champ. O tobě a titulu se ale mluví už dost dlouho. Bude to na řadě už v příštím roce? Nebo snad ještě letos na konci roku?
Tak já toho taky napovídám. Někdy bych asi měla být ticho (smích). Ale doufám, že to vyjde ještě letos. Uvidíme, jak vyjde zápas s Ivanou Petrovič, teď se soustředím jen na něj. A pak uvidíme, jestli zdraví a pánbůh povolí. Pokud ano, ráda bych bojovala o titul v prosinci v O2 areně. Ale nejdřív musím v sobotu vyhrát.
Mimochodem, nedávno byl oznámen zápas Dalaslan vs Kinehan. Co na něj říkáš? Koho favorizuješ a komu to více přeješ?
Mně jsou obě sympatické. Výkony dělají neskutečně dobré a mají atraktivní zápasy. Myslím, že to bude fakt dobrý zápas v postoji. I když si myslím, že by Alina Dalaslan mohla chtít vzít zápas na zem, když jí to nebude v postoji chutnat.
Ale koho favorizuju? Asi si myslím, že by mohla Alina vyhrát. Přála bych jí to. Má víc zápasů, je fakt dravá, navíc po zranění, takže by jí určitě sedlo, kdyby vyhrála titul.
Temná strana sítí: „Úspěšný člověk mě ještě neurazil.“
Nešlo si nevšimnout, že ti roste počet sledujících na Instagramu. Cítíš, že tvoje hvězda roste? Že jsi čím dál známější?
Já tyhle věci neřeším. Pro mě jsou sociální sítě i mobil něčím, od čeho se chci držet co nejdál. Ano, dokáže to hodně pomoct, ale stejně tak to dokáže ublížit. Dokážete se do toho snadno tak ponořit, že najednou nevnímáte nic jiného, nemáte na nic čas. A to je podle mě strašné.
Je dobré si umět určit, kolik času na tom mobilu strávím. Ale jsem šťastná, že mě lidi podporují. A určitě budu nejradši, když mi jich bude fandit co nejvíc, protože tím pádem budu více ohodnocená v zápasech a organizace mě bude více chtít. Díky těm lidem rostu. Bez nich bych byla ničím, takže jsem za to moc vděčná.
Samozřejmě občas přidáváš i příspěvky, co ti chodí za šílené a hrozné zprávy. Máš pocit, že jich chodí čím dál více, nebo jich naopak ubývá díky tomu, že jsi stále slavnější? A jak těžké to pro tebe je?
Jsem toho názoru, že každý si může očividně psát, co chce, ale musí vám to být jedno. Nejde to hned. Určitě mi trvalo nějaké dva roky, než jsem se zocelila. Ze začátku jsem to snášela hodně špatně a těžce, vše jsem si brala příliš osobně.
Teď jsem ale starší. Vidím, že lidé píšou víc a víc a asi už je mi to úplně jedno. Smazala jsem si Facebook i TikTok. Jediné, co mám, je Instagram, a tam ty zprávy skoro nečtu. Říkám si, že v gymu nebo na ulici žádné nepřející lidi nepotkávám, setkávám se jen s hezkými odezvami.
Takže pokud to někoho baví, tak ať si to dělá dál. Dělají blázny jen sami ze sebe. Jen si říkám, že úspěšný člověk, úspěšnější než já, mi ještě nic špatného neřekl. Jen se motivujeme a podporujeme, abychom byli co nejlepší.
Ale ano, občas, když mi něco přijde, tak to zveřejním i se jménem, protože už se s tím nebudu štvát. Neodepíšu, jen to vyfotím, zveřejním a ať mají hanbu. Mně už je to jedno. Už se nebudu s lidmi nikde hádat.
Děkuju za rozhovor, hodně štěstí!
Také děkuju.
