Bronzová sezona českého biatlonu! Skvělá Voborníková, konec na vrcholu i prolomené trápení

Český biatlon slavil během sezony 2025/2026 čtyři bronzové medaile. Závody nenabídly jen medailové momenty, ale i další výkony, které stojí za zmínku. Ženské štafety, ve kterých se oporou stala Lucie Charvátová nebo vyrovnané výkony Terezy Voborníkové. Tereza Vinklárková po životních výsledcích končí kariéru, Mikuláš Karlík dokázal prolomit střelecké trápení a ve Světovém poháru nasbíral za tento rok pětkrát více bodů než za celou kariéru doposud. Podívejte se na výčet toho nejzajímavějšího, co český biatlon v uplynulé sezoně přinesl.

• Český biatlon získal v sezoně čtyři bronzy
• Tereza Vinklárková ukončila kariéru v životní formě
• Mikuláš Karlík a Tereza Voborníková zaznamenali průlom

Stabilní výkony ve štafetách i bez Davidové

První závod biatlonové sezony 2025/2026 a první cenný kov pro český tým! Po skvělém týmovém výkonu ženská štafeta ve složení Jislová, Charvátová, Voborníková, Davidová vybojovala v Östersundu bronzovou medaili. Základem pro dobrý výsledek se stal úsek Lucie Charvátové, která dokázala ustát střelbu a vyhnula se trestným kolům, která jsou s ní ve štafetách hodně spojovaná.

To se jí podařilo i o týden později v Hochfilzenu, kde Češky obsadily ve stejné sestavě 7. místo. Jedinou nepovedenou štafetu zajely biatlonistky v Oberhofu a skončily až 11. po trestných kolech Charvátové i Davidové.

Na další německou zastávku už se Markéta Davidová vinou zdravotních problémů nepodívala. Role finišmanky tak připadla Tereze Vinklárkové. Ta jako jediná z českého kvarteta musela v Ruhpoldingu dobíjet, i tak ale Češky obsadily 5. místo s nejlepší střelbou ze všech (0+3)!

Stejné složení, odlišný průběh závodu, ale stejné umístění. To je výčet štafety žen z olympijských her, kde Češky opět potěšily 5. příčkou. Poslední ženský týmový závod se uskutečnil v Kontiolahti, české biatlonistky ještě vylepšily své umístění na 4. místo a potvrdily, že i bez Markéty Davidové dokázaly patřit mezi nejlepší týmy v sezoně.

Charvátová ustálila střelbu

Úvod sezony patřil z českého pohledu Lucii Charvátové. Podílela se na bronzové medaili ženské štafety a kvalitní střelbu s výborným během přenesla i do individuálních závodů. V Östersundu vybojovala ve sprintu 14. místo a ve stíhačce se dokázala posunout do nejlepší šestky.

Jak je tento výkon cenný dokazuje fakt, že v loňské sezoně se ve stíhacích závodech nedokázala zlepšit ani jednou. I v oblíbeném Hochfilzenu dokázala 23. místo ze sprintu vylepšit na 15. příčku v následné stíhačce a už v prosinci měla na svém kontě více bodů v celkovém hodnocení Světového poháru než za celou loňskou sezonu.

Na TOP výsledky z úvodních závodů navázala až v Oslu, kde potěšila 20. a 8. místem. Individuální výsledky jí zajistily v celkovém žebříčku 30. příčku a 224 bodů. Charvátová zaslouží pochvalu i za štafetové výkony.

Všechny ženské štafety, až na jednu jedinou, dokázala absolvovat bez trestného kola a byla stabilním článkem české sestavy, který měl lví podíl na skvělých výsledcích. Štafeta v Ruhpoldingu se navíc stala prvním závodem Charvátové v kariéře, který dokázala zajet bez jediné střelecké chyby.

Bronzový mix na domácí půdě

Sezona 2025/2026 přinesla české reprezentaci čtyři bronzové medaile a každá má svůj kouzelný příběh. Jednou z nich je domácí úspěch smíšené štafety v Novém Městě na Moravě. Nikdo z přítomných diváků ani z diváků u televizních obrazovek nevymaže z paměti závěrečné kolo Michala Krčmáře v boji s americkou štafetou a emotivní dojezd v posledních metrech.

Ovšem bez pomoci tří dalších kolegů by se žádné oslavy v cíli nekonaly. Jessica Jislová se celou sezonu trápila v běhu. Ale když ji na prvním úseku nepodržela střelba, předvedla skvělé běžecké představení. Další základ k úspěchu položila bezchybná Tereza Voborníková i rychlý Vítězslav Hornig. A Michal Krčmář potvrdil, že pro poslední úsek štafety se narodil.

Konec kariéry v životní formě

Tereza Vinklárková nikdy neobjela celou sezonu ve Světovém poháru. S dalšími českými závodnicemi se střídala na pozici páté české reprezentantky, která většinou nejezdila štafety a absolvovala pouze individuální závody. V nich nikdy příliš dobré výsledky nezajížděla a bodovala pouze zřídka. V lednu 2026 ohlásila, že po konci sezony ukončí ve 27 letech závodní kariéru. A po tomto prohlášení zajela nejlepší závody v kariéře.

Nejprve se po zdravotních problémech Markéty Davidové stala členkou ženské štafety, kterou dokázala do cíle dovézt dvakrát na 5. a jednou na 4. místě. Na olympijských hrách šokovala 11. příčkou ve vytrvalostním závodě, v Otepaa poprvé v životě na nejvyšší úrovni finišovala smíšenou štafetu a v posledním závodě v kariéře dokázala ve stíhačce v Oslu zastřílet čtyři nuly. Rozlučka s kariérou, jak má být!

Voborníková od olympiády mezi světovou elitou

Že dovede Tereza Voborníková zajet povedené závody, dokazovala už v předchozích sezonách. Úvodní podniky Světového poháru si ale jistě představovala letos veselejší. Do TOP20 se probojovala v době před olympijskými hrami pouze v Annecy a Novém Městě na Moravě.

V Anterselvě ovšem ani v jednom ze závodů mezi nejlepší dvacítkou nechyběla a povedené vystoupení korunovala bronzovým závodem s hromadným startem a první individuální medailí v životě.

Skvělou formu si navíc udržela i do zbylé části sezony. V Kontiolahti brala 4. a 5. místo, v Otepaa 7. a 17. a v Oslu potvrdila, že norské středisko je výsledkově jejím nejúspěšnějším. 10. místo ve sprintu, 11. ve stíhačce a 3. v královském závodě s hromadným startem.

V úvodním závodě sezony pomohla k bronzové ženské štafetě a v tom závěrečném se na třetí stupínek postavila sama. V žebříčku Světového poháru jí patří 12. místo a o královně českého biatlonu je pro tuto sezonu jasno!

Průlom v kariéře Mikuláše Karlíka

Zajímavý příběh psal i životní partner Terezy Voborníkové, Mikuláš Karlík. V loňské sezoně absolvoval mezi elitou pouze tři závody a ani v jednom nebodoval. Ze všech závodů ve Světovém poháru měl na kontě dohromady bodů 29. I tak dostal od trenérů důvěru i pro tento závodní rok a nezklamal. Ačkoliv v některých závodech navázal na střelecky nepovedené závody, v jiných střelbu ustálil a v kombinaci s rychlým během vybojoval životní výsledky.

Podobně jako Voborníkové se Karlíkovi povedl zejména závěrečný trimestr. Ve větrném Otepaa zajel nejlepší stíhačku v kariéře, která mu vynesla 16. příčku. Tu zopakoval i ve sprintu v Oslu. Tečkou za životní sezonou se stala premiérová účast v závodě s hromadným startem. Český závodník ukázal, že je v příštích sezonách na čem stavět.

Zdroj: Autorský článek