Bojové sporty

OKTAGON 82: Jotko umlčel Düsseldorf a bere miliony, Bartl uspán. Podívejte se na všechna ukončení

Velkolepý vstup do nového roku. Přesně ten za sebou má Oktagon, který v sobotu 17. ledna v německém Düsseldorfu doručil první turnaj v roce 2026. Hlavním tahákem bylo finále třetí a poslední řady Tipsport Gamechangeru. Jak vypadal OKTAGON 82?

Publikováno

Email Icon
Krzysztof Jotko Oktagon
Foto: Oktagon MMA

Velkolepý vstup do nového roku. Přesně ten za sebou má Oktagon, který v sobotu 17. ledna v německém Düsseldorfu doručil první turnaj v roce 2026. Hlavním tahákem bylo finále třetí a poslední řady Tipsport Gamechangeru. Jak vypadal OKTAGON 82?

  • Oktagon otevřel rok 2026 turnajem s pořadovým číslem 82
  • V Düsseldorfu jsme se dočkali hned 11 zápasů, i když jeden během turnaje odpadl
  • K vidění bylo 7 ukončení

Prelims OKTAGON 82

Hned šest zápasů na prvním turnaji Oktagonu v tomto roce nabídla první část akce. A na své si během prelims karty přišli i čeští a slovenští fanoušci, jelikož se v akci představili za české barvy Jixie Molapo a Marek Bartl a za Slovensko pro změnu Patrik Šebek a Tomáš Cigánik.

Sadikovič si připsal vítězný debut v Oktagonu

Úvodní souboj galavečera OKTAGON 82 nabídl podívanou, která měla kurzově i papírově obrovského favorita. Tím byla postojářská hvězda Arian Sadikovič (před zápasem skóre 1-0). Jeho soupeřem byl český bojovník Jixie Molapo (1-1), jenž v organizaci v září úspěšně debutoval.

Sadikovič se řadil mezi vůbec ty největší favority na celém turnaji, jenže první kolo nezačal příliš dobře. Molapův postoj mu dělal problémy, i přes kryt očividně cítil nepříjemný headkick.

V polovině prvního kola Jixie prověřil také wrestling svého soupeře. Zkoušel jej ždímat u pletiva, kde ovšem inkasoval několik loktů. Kromě toho Čech usiloval také o takedown a případně o pozici v zádech soupeře.

Podle bodových sudích ovládl první pětiminutovku Molapo, který vyhrál kolo u dvou rozhodčích. Jenže do svého rohu šel znatelně unavený a projevilo se to hned v úvodu druhé pětiminutovky.

Sadikovič jako kdyby šlápl na plyn, přidal na tempu i tvrdosti a došel si pro rychlé ukončení. Vše odstartoval tvrdý legkick, který Molapovi vůbec nechutnal. Následovala tvrdá levačka u pletiva, po níž se český bojovník zlomil.

To Arian samozřejmě vycítil, do zabaleného protivníka začal pálit jeden úder za druhým. Jixie navzdory výzvě rozhodčího nezahájil aktivní obranu, a tak došlo k ukončení zápasu v čase 0:38.

Po své výhře Sadikovič překvapivě prohlásil, že aniž by na cokoliv tlačil, rád by se utkal s hvězdným Christianem Eckerlinem. K tomu však bude potřebovat nasbírat více výher. A hlavně proti kvalitnějším soupeřům.

Šebek si při premiéře v Oktagonu poradil s favoritem

Zajímavý měl být také druhý duel na turnaji. Do akce šel totiž ranař Emir-Can Al (2-2), který zatím všechny profesionální zápasy zvládl v Oktagonu, a obě výhry si připsal před limitem.

Proti němu si ovšem debut v organizaci připsal slovenský talent Patrik Šebek (2-0), který se představil v PML či v menší slovenské stáji CFN. Proti zkušenějšímu soupeři nastupoval jako outsider a neměl co ztratit, přesto si věřil.

Třiadvacetiletý Slovák měl proti o čtyři roky staršímu soupeři výraznou výškovou převahu, byl o téměř 20 centimetrů vyšší. Bylo otázkou, jak se projeví, že poprvé zápasí před tak velkým počtem diváků. K tomu si v kleci vyslechl pískot a bučení, jelikož Düsseldorf byl jasně na straně Ala.

Po necelé minutě oťukávání v postoji se Šebek pokusil o takedown a poměrně lehce uspěl. U pletiva se rovnou snažil dostat domácí hvězdě do zad, ovšem neúspěšně. Místo toho mu Emir-Can utekl a boj se vrátil do postoje.

Al spoléhal na svou výbušnost a agresivitu, nicméně Slovák dvakrát dobře zasáhl a domácí bijec působil lehce otřeseně. Následoval Šebkův pokus o takedown. Na zemi se Patrik dostal soupeři do zad a kromě toho, že jej zásoboval údery, se snažil o škrcení.

V poslední minutě chytil slovenský talent čistý rear-naked choke, ovšem Al se ubránil. O vítězi prvního kola každopádně nebylo pochyb. Jenomže do rohu šel debutant znatelně unavený. A při vzpomínce na to, co se stalo v první bitvě, se nabízelo opakování scénáře.

Šebek ale začal druhé kolo dobře. Několikrát tvrdě zasáhl, přidal i tvrdý legkick. Po půl minutě tak překvapivě Emir-Can sáhl k pokusu o takedown, s nímž neuspěl. Nedařilo se mu ani u pletiva.

Po minutě a půl byla prolita první krev. Tvrdým loktem Slovák otevřel soupeřův obličej. Jen o chvíli později se na chvíli ocitl pod Alem, jenže to ničemu nevadilo. Němec totiž udělal chybu a rázem byl pod Slovákem.

V závěru druhého kola se Šebek znovu dostal Alovi do zad a opět se snažil nasadit škrcení. Ani tentokrát neuspěl. Poslední sekundy nabídly i krátkou, avšak zábavnou přestřelku. Slovenská naděje se zápasem bavila navzdory únavě, Emir-Can působil trochu frustrovaně.

Po dvou kolech Patrik vedl 20:18 na body. Stačilo třetí pětiminutovku odkontrolovat a vyhnout se přestřelce, jelikož Al má rozhodně tvrdé údery. Naštěstí pro něj třetí kolo Němec začal takedownem a následně tahanicí u pletiva.

Po minutě a půl se boj vrátil do postoje, ale netrvalo to dlouho. Šebek se pustil do přetlačované o pozici a vyhrál. Znovu dostal boj na zem, opět se dostal do zad soupeře, kde prokazoval skvělou kontrolu. Údery si připravoval pozici na škrcení, ale nesnažil se duel ukončit za každou cenu.

Toho mohl v závěru litovat, jelikož se v poslední minutě Emir-Can dokázal přetočit. Naštěstí pro Slováka ze situace domácí bijec nic nevytěžil. Zápas skončil na body.

Otázkou bylo jen to, jestli Šebek vyhrál i třetí kolo. A vyhrál. U všech sudích. Nebyla to sice bezchybná premiéra, ale výhra je to určitě extrémně cenná.

Zenuni dominantně přejel Tüysüze

Třetí duel na turnaji nabídl bitvu dvou neporažených bojovníků. O udržení neporazitelnosti se spolu porvali Altin Zenuni (2-0) a Murat Tüysüz (5-0). Dvaadvacetiletý Zenuni už se dvakrát v Oktagonu představil, pro o šest let staršího Tüysüze to byla v organizaci úplná premiéra.

Tüysüz všech svých pět výher získal na KO/TKO, ani jednou nezažil třetí kolo. Bylo tedy jasné, před čím se musí mít Zenuni na pozoru. A byl si toho vědom, hned v prvních sekundách totiž doručil úspěšný takedown.

Altin skvěle držel kontrolu. Až na pár sekund držel protivníka pod sebou celé kolo. K tomu samozřejmě přidával údery. Taktika vycházela na výbornou. Jen posledních 10 sekund nabídlo přestřelku v postoji, v níž se ale nic zásadního nestalo.

Druhé kolo odstartoval Zenuni hodně nepříjemnou ofenzivou v postoji. Ukázal skvělý box, vyslal i nepříjemný front kick. Pravděpodobně zlomil Tüysüzovi nos. A po minutě doručil další takedown. Po chvíli boje se dostal do plného mountu u pletiva a snažil se dávkovat tvrdé údery. Zahrozil i arm-trianglem.

Tüysüz se brzy zabalil, kryl jen obličej před dalšími údery, vzdal aktivní obranu a sudímu nedal jinou možnost, než duel ukončit. Zenuni předvedl velmi dominantní výkon a naprosto zaslouženě slavil výhru.

Cigánik se vrátil na vítěznou vlnu

Čtvrtý souboj nabídl další duel slovenské naděje Tomáše Cigánika (6-3), který se coby favorit utkal s debutantem Mauricem Adorfem (6-3), o němž se v Německu mluví jako o tamním Conoru McGregorovi.

Adorf ovšem své poslední dva zápasy prohrál. V kleci jej navíc nikdo neviděl od listopadu roku 2024, tedy déle než rok. Cigánik pro něj nebyl vůbec snadným soustem. A také se to v duelu projevilo.

Maurice sice v úvodu hrozil tvrdými údery a v postoji nevypadal zle. Jakmile se však podařilo souboj přenést na zem, dokráčel si Slovák pro poměrně snadné a rychlé vítězství.

Dostal se Adorfovi do zad, nasadil rear-naked choke a čekal, až soupeř odklepe. To se stalo v čase 4:11. A že by Cigánik nějak přehnaně slavil? Nikoliv. Skoro jako kdyby se jednalo o úplně bezvýznamný zápas.

Slovenský bojovník každopádně potvrdil svůj vzestup i talent. V dalším souboji by se rád utkal s ideálně lépe žebříčkově postaveným bojovníkem. Vůbec by mu nevadil další německý soupeř.

Bartl se nechal uspat, Oniszczuk slaví

Na svého téměř krajana chtěl navázat hned v dalším duelu zkušený Marek Bartl (16-14), český bojovník žijící na Slovensku. Aktuálně ve velké formě bojující veterán Oktagonu si řekl o těžkou prověrku a také ji dostal. V kleci se s ním utkal Kamil Oniszczuk (11-5).

Za zmínku zajisté stojí, že Oniszczuk prohrál na body s Kerimem Engizekem, kterému rozhodně nedal výhru lacino. Naposledy porazil veterána UFC Davida Zawadu. Bylo zajímavé sledovat, jestli si Bartl po třech výhrách v řadě neukousl příliš velké sousto.

Favoritem byl polský bojovník, mimochodem veterán ACA nebo Bellatoru, který je navíc na rozdíl od Marka dlouhodobě na střední váhu zvyklý. Bartl ještě v roce 2022 bojoval v lehké váze, tedy o dvě váhovky níže.

Rodák z Přerova si každopádně během posledních zápasů získal německé fanoušky. Chtěl bojovat i s Christianem Jungwirthem, ten se však k boji s českým ranařem nemá. Ale už k duelu.

První dvě minuty byly vcelku opatrné. Jednalo se spíše o takové oboustranné oťukávání. Pak se ovšem Oniszczuk pokusil o takedown a také jej doručil. Vzhledem k váhovému rozdílu se to zdálo být jako velká nepříjemnost pro Bartla.

Polák ale nebyl příliš aktivní. Toho Marek zkusil využít a zahrozil pokusem o kimuru. Kvůli neaktivitě Oniszczuka pak rozhodčí zápas vrátil do postoje na posledních 40 sekund. Během těch jsme viděli pár zajímavých ofenzivních výpadů, včetně Bartlova pokusu z otočky, nic zásadního se ale nestalo.

První kolo u všech sudích vyhrál Polák 10:9. Ve druhém kole tedy musel rodák z Přerova zabrat. A začal dobře, tvrdými legkicky orazítkoval Oniszczukovu přední levou nohu. Ve středu klece proti vyššímu i těžšímu soupeři začal trefovat i boxerské kombinace. Jenže po dvou minutách se Polák rozhodl pro takedown a také jej doručil.

I tentokrát veterán Bellatoru nebyl v horní pozici příliš aktivní a rozhodčí v kleci opět upozorňoval, že duel vrátí do postoje. Na to Oniszczuk reagoval pokusem o arm-triangl, který vyšel. Nutno zmínit, že Bartl se raději nechal uspat, než aby se vzdal.

Duel skončil v čase 4:32. Bartlova série výher tedy skončila, rozhodně se ale nemá za co stydět. Možná to byl ten signál k návratu do welteru. Tento duel zkrátka rozhodla hlavně výšková a váhová převaha.

Oniszczuk by příště rád bojoval v dubnu v polském Štětíně. A jako soupeře si vybral Hojata Khajevanda.

Mohsen překvapivě porazil Barka

Závěr prelims karty pak jen stěží mohl nabídnout atraktivnější duel. I kvůli tomu, co oba jeho aktéři předvedli o den dříve na tiskové konferenci. Samuel Bark (11-2), šestka pérové váhy, se totiž ptal Zafara Mohsena (13-4) na užívání dopingu, čímž jej pořádně naštval.

K dopingu se Mohsen odmítl vyjádřit. Místo komentáře na toto téma jasně prohlásil, že švédského ranaře zničí tak dominantně, že už se nebude chtít nikdy do Oktagonu vrátit. Favoritem byl ovšem právě Bark.

Samuel začal zápas tvrdými lowkicky, kterými si zjednával od úvodních sekund respekt. Jenomže po jednom z kopů ztratil rovnováhu, čehož se Mohsen snažil využít k přenesení boje na zem. To se sice několikrát povedlo, nicméně Bark evidentně trénoval rychlé vstávání. Pro oba bijce to byl fyzicky hodně náročný duel.

Překvapivé bylo to, že se Zafar neustále snažil dostat zápas na zem. Spaloval tím extrémní množství sil. Navíc nepůsobil vesměs žádné škody. A nedařilo se mu na zemi soupeře udržet. Přesto první kolo u všech sudích vyhrál.

Ve druhém kole byl překvapivě od začátku v postoji lepší Mohsen. Dokonce působil svěžejším dojmem, byl rychlejší. Ve druhé minutě kola se ale Bark přiblížil ukončení, při soupeřově pokusu o takedown trefil tvrdé koleno a Zafar byl otřesený.

Jenže Samuel udělal školáckou chybu, nechal se svázat a místo rozdávání úderů se musel bránit na zemi. Tam se mezi sebou oba bijci rvali o pozici. Nic zásadního se však nedělo. U dvou sudích byl zápas nabodovaný 19:19, u jednoho Mohsen vedl 20:18.

Třetí kolo odstartoval Zafar pasovačkou na pletivu. A když po minutě a půl ztratil rovnováhu a upadl na záda, rozhodl se Bark překvapivě jít na zem za ním. Nedokázal však protivníka udržet po sebou. V půlce kola se neúspěšně pokusil o kimuru.

Úderů bylo na obou stranách málo. Bojovalo se jen o pozici a jako kdyby oba borci spoléhali na optickou aktivitu. Bodovým rozhodčím nebylo co závidět.

A jak to dopadlo? U všech sudích vyhrál Mohsen, u dvou poměrem 29:28, u jednoho 30:27.

Hlavní karta OKTAGON 82

I hlavní karta turnaje OKTAGON 82 nabídla šest duelů. Představil se na ní český bojovník Daniel Ligocki, jenž nahradil v rezervní bitvě Tipsport Gamechangeru hvězdného Dominika Humburgera.

Slovenští fanoušci se pro změnu mohli těšit na návrat populárního veterána Karola Ryšavého. Hlavním tahákem pak bylo finále třetího a posledního ročníku Tipsport Gamechangeru.

Velkou nepříjemností bylo nečekané odpadnutí zápasu Marca Doussise s Yevgeniim Orlovem. Německý bojovník se totiž zranil při rozcvičce a nebyl schopen nastoupit.

Zawada a Ligocki v bitvě o balík předvedli už v lednu zápas roku

Hlavní kartu odstartoval rezervní zápas Tipsport Gamechangeru. Hvězdného Dominika Humburgera, který z duelu kvůli zdravotním problémům odstoupil, nahradila jiná kometa minulého roku, konkrétně Daniel Ligocki (5-2).

Český bojovník tak nastoupil do životního zápasu s veteránem UFC, PFL nebo KSW Davidem Zawadou (19-12), který sice prohrál poslední tři duely, nicméně teď byl odhodlaný ukázat, že jej ještě nelze odepisovat.

Navzdory rozdílu ve zkušenostech byl právě Ligocki vnímán jako favorit. Jenže Zawada ukázal, jak se bojuje nejen o kariéru, ale také o 20 tisíc eur, tedy zhruba 485 tisíc korun, které byly určeny pro vítěze.

A co se tedy dělo? Už 17. ledna jsme nejspíš viděli zápas roku. Veterán UFC se od začátku prezentoval skvělým boxem. A k tomu mu držela brada. Kdykoliv se zdálo, že v bitvě plné přestřelek v postoji začíná tahat za delší konec provazu Ligocki, vrátil se Zawada do hry nebezpečnými údery.

Dobrou poznámku měl v komentáři Ondřej Novotný, jenž během živého vysílání na Oktagon TV podotknul, že oba bojovníci rezignovali na obranu, respektive brání údery svými obličeji.

Vyrovnaná bitva došla překvapivě až na body. Tvrdé rány, lokty, kolena, grapplingové výměny. Zápas měl až na ukončení naprosto všechno. Zkrátka fenomenální podívaná, která skončila lépe pro domácí hvězdu.

Němec s polskými kořeny vyhrál na split decision, dva sudí jej viděli vyhrát 29:28, jeden sudí takto nabodoval duel ve prospěch Ligockého. Ani jeden z bijců se nemá za co stydět. Naopak. Výborná práce!

Dulatov zničil dalšího soupeře v prvním kole, ukončení bylo sporné

Mnohem méně vyrovnaná podívaná se očekávala v souboji mezi Tamerlanem Dulatovem (3-0), vůbec největším favoritem na celém turnaji, a Stefanem Končarem (4-0). Počítalo se s další snadnou výhrou německé naděje, která zatím odmítá těžké výzvy.

Přitom o kvalitách Dulatova nemůže být pochyb. Trénuje se skvělými bojovníky, chválí jej i Ludovít Klein, hvězda UFC, či Krzysztof Jotko, veterán UFC a finalista Tipsport Gamechangeru. Rozhodně by mohl zkusit i větší výzvy.

Končar sice nastupoval s vynikající bilancí jako neporažený. I si věřil, snažil se do Dulatova před duelem rýpat. Jenže jeho soupeři rovněž zatím nebyli příliš kvalitní, k tomu záznamy z jeho duelů nevypadaly vůbec dobře.

Když zápas startoval, byl na výhru Dulatova u Tipsportu vypsán šílený kurz 1.02, což bylo tak nějak vypovídající. Každopádně oba bojovníci si odmítli podat ruce. A Tamerlan se pokusil o další extra rychlé ukončení.

Za zmínku stojí, že Dulatov drží vůbec nejrychlejší výhru na submisi v dějinách Oktagonu. Tentokrát mu ale agresivní nástup finiš v prvních sekundách nepřinesl. Úvodní nápor Končar přežil.

Kromě obrany se ale Srb vůbec na nic nezmohl. Pouze v duelu provokoval, třebaže čelil nejen úderům, ale také pokusům o škrcení. Minutu a půl před koncem se dokonce dokázal postavit a jakmile se pokusil Dulatov o takedown, zahrozil Končar gilotinou.

Jen o pár sekund později ale bylo po všem, jelikož Tamerlan nasadil armbar, po kterém došlo ke spornému ukončení. Srb totiž v pozici, kdy mu hrozilo zlomení ruky, místo čistého klepání třikrát zasáhl tělo soupeře pěstí, což sudí vyhodnotil jako vzdání se.

Končar s ukončením nebyl příliš spokojen. A když se snažil si s Dulatovem podat ruce a udobřit se, nepochodil. Doufejme, že se dočkáme Srbova vyjádření k tomu, co se stalo, na tiskové konferenci.

Ryšavý se postaral o velké překvapení a gilotinou porazil Ilbaye

Poslední duel se slovenským či českým zastoupením byl ten, v němž se do klece postavil oblíbený ranař Deniz Ilbay (8-2), aktuálně šestka pérové váhy, a ostřílený veterán Karol Ryšavý (14-10), jedna z legend Oktagonu.

Slovenský bojovník prohrál čtyři z posledních pěti zápasů. O to větší respekt si zaslouží za to, že přijal takto těžký zápas. Očekávala se další velká přestřelka v postoji s tím, že hlavní roli bude hrát to, čí brada toho vydrží více.

Ilbay sice v posledním zápase prohrál s Maxem Holzerem, nicméně porazil například Marca Nováka či Vladimíra Lengála. Nešlo se tak divit, že byl v zápase favoritem.

Místo přestřelky se ale Deniz překvapivě rozhodl překvapit Karola a už po minutě přenesl zápas na zem. Slovák se ze spodní pozice pokusil o gilotinu, ale nakonec ji pustil. A následně Ilbay přišel o kontrolu a Ryšavý se postavil.

Následovala divočina v postoji. Zejména Ilbayova levačka psala příběh zápasu. Avšak netrvalo to dlouho. Ryšavý totiž zkusil další gilotinu, tentokráte naskočenou u pletiva, a uspěl. Německý bojovník hodně rychle odklepal.

Slovák si v čase 3:49 připsal extra cenný skalp a je zase ve hře. Navzdory množství porážek v poslední době se může Karol dostat do první desítky žebříčku.

„Tato výhra pro mě hodně znamená. Řekl jsem si, že to nemůžu nechat na rozhodčích. Nedokážu to popsat, ale dnes jsem se cítil famózně,“ nechal se v kleci slyšet Ryšavý s tím, že pro něj je největší výhra, že doma má syna, pro kterého je hrdina, ať už vyhraje, nebo prohraje.

Palokaj dominantně přejel Hendina a řekl si o pás

Předposlední zápas turnaje nabídl bitvu dvou elitních bijců v rámci pérové váhy. Gjoni Palokaj (12-3), pětka divize, změřil síly s nebezpečným Jamesem Hendinem (10-3), pro změnu sedmičkou této váhy.

Vítěz se potenciálně může výrazně přiblížit k titulové šanci. I proto zřejmě Palokaj nastoupil do duelu s tím, že od úvodu dával do svých úderů hodně síly. Hendin tak rychle začal sahat po pokusech o takedown, na které ale Gjoni dobře reagoval.

Britský bojovník působil bezzubě. V postoji jej posléze dokázal Palokaj několikrát tvrdě zasáhnout a Hendin se ocitl ve velkých problémech. V závěru prvního kola se dokonce Gjoni dostal na zemi do horní pozice.

Angličan měl během pauzy po prohraném kole, v němž v podstatě nic nepředvedl, hodně o čem přemýšlet. Palokaj si ovšem vedl skvěle. Výborně se hýbal na nohách, v boxu prokazoval přehled. A jakmile udělal James nějakou chybu, tak se neobešla bez potrestání.

Pokud chtěl Hendin pomýšlet na výhru, musel ve třetí pětiminutovce souboj ukončit před limitem. V úvodu se mu podařilo dostat soupeře na zem, dokonce se snažil mu vzít záda, jenomže Gjoni se ze zdánlivě nepříjemné situace s neuvěřitelnou lehkostí dostal ven.

Navzdory únavě se britský bojovník snažil hnát kupředu, soupeř měl ovšem odpověď na vše. A v závěrečné minutě Palokaj dominoval, zápas odkontroloval a zvrat nedopustil. Skvělý výkon.

O vítězi nebylo sporu. U všech sudích vyhrál Gjoni Palokaj shodně 30:27. Jasně tak ukázal, že by mu slušel titulový zápas. „Kdo by měl jít o pás, když ne já? V každém případě chci jít o titul,“ prohlásil v kleci.

Jotko využil jediné chyby Engizeka, získal trofej i 300 tisíc eur

To nejlepší a největší na konec. Třetí a poslední finále Tipsport Gamechangeru uzavřelo galavečer OKTAGON 82. Šampion střední váhy Kerim Engizek (24-4) změřil síly s Krzysztofem Jotkem (28-6), veteránem UFC či PFL.

Favoritem byl Jotko, nicméně s kurzy mohl pořádně zamíchat například zdravotní stav Engizeka. Ten si totiž v duelu s Dominikem Humburgerem zlomil ruku, kvůli čemuž se duel přesouval z konce prosince na polovinu ledna. To samozřejmě ovlivnilo šampionovu přípravu a hrozilo, že to ovlivní i jeho výkon.

K tomu přičtěme velký rozdíl ve zkušenostech i kvalitě soupeřů. Mimo to si Jotko v předešlých dvou kolech pošetřil síly, když nedokázal splnit váhový limit. Engizek mu vyhrožoval, že když nenaváží, tak nenastoupí. Jenže Polák navážil.

Kdyby se mu to nepovedlo, byl by mu ještě před zápasem stržen bod, což by byla velká nepříjemnost. Takto se ale začínalo za stavu 0:0. Ve hře bylo pohádkových 300 tisíc eur, tedy téměř 7,3 milionu korun. Engizek navíc možná bojoval o angažmá v UFC, s nímž byl v posledních týdnech spojovaný.

Jotka při nástupu do klece doprovázel nepříjemný pískot. Za Engizekem naopak stála celá düsseldorfská aréna. Atmosféra byla skvělá. A bylo se tedy na co těšit.

Z úvodu držel střed klece Jotko, oba bojovníci si vyměňovali nepříjemné legkicky, které by se mohly v pětikolové bitvě značně projevit. Engizek dost couval, jako kdyby spoléhal na to, že zvládne veterána UFC fyzicky unavit.

Mimo zmíněné kopy v úvodu byly k vidění taktické a velmi opatrné šachy. A jediná chyba rozhodla. Engizek při ofenzivním výpadu pouze promáchl, čehož Krzysztof využil nejlépe, jak mohl. Přenesl zápas na zem, dostal se do zad a bez větších potíží nasadil rear-naked choke.

Jotko měl dost sil i na pozápasový breakdance, domácí hvězda z Düsseldorfu pro změnu extrémně těžce porážku kousala. A nebylo se čemu divit. V zápase prakticky neměl šanci nic ukázat, respektive ji vůbec nedostal.

Polský veterán tak shrábl nejen cennou trofej, ale také pohádkové peníze. Stačily mu na to tři minuty a 37 sekund. Hned po výhře nabídl Engizekovi odvetu na fotbalovém stadionu ve Frankfurtu.

Zdroj: autorský článek

Email Icon
Tagy
Reklama
Oblíbené