Lucia Szabová: Hlavní zápas je pocta i komplikace, na titul už mám místo připravené

Lucia Szabová se konečně dočká své titulové šance. Již 9. srpna se na Štvanici porve o pás bantamové váhy Oktagonu s Cecilií Bolander. V rozhovoru jsme spolu probrali nejen tento duel, ale také shazování, rodičovství, ambice či zrušené duely s Lucií Pudilovou. Celé povídání si můžete poslechnout i v přiloženém videu.

• Lucia Szabová se 9. srpna na Štvanici utká s Cecilií Bolander o titul bantamové váhy Oktagonu
• Zpětně ji vůbec nemrzí zrušené duely s Lucií Pudilovou a její trashtalk jí přišel „na sílu“
• Slovenka je silně proti drastickému odvodňování před zápasy a tvrdí, že u žen by se mělo úplně zakázat kvůli negativnímu vlivu na tělo a hormony

Lucia Szabová pojala mediální den jako relax

Jak si užíváš mediální den?

Nemám s tím žádnou zkušenost. Je to poprvé. A užívám si to, protože to pro mě je den volna. Někomu to může přijít jako zabitý den, ale tak tři nebo tři a půl hodiny jsem byla na cestě a jsem ráda, že mám konečně ty tři hodiny na to, abych si utřídila myšlenky a chvíli opravdu nad ničím nepřemýšlela. Jen třídila, co mi přijde nebo nepřijde na mysl.

Je to pro mě takový relax. I ty rozhovory jsou takové, že si dnes málokdy sedneš a jen si s někým povídáš, takže je to pro mě příjemná činnost.

Forma terapie?

Přesně (smích).

O ideální dovolené či komplikaci v podobě zrušených zápasů

Oktagon dával na sociální sítě Q&A. Mluvila jsi tam o ideálním létě a že během léta ráda poznáváš nová místa. Jak to jde dohromady s přípravou na zápas?

Když jsem se dozvěděla, že budu mít v srpnu zápas, tak to pro mě nebyla úplně potěšující zpráva. Léto si prostě představuju jinak, ale je to jen otázka nastavení. Přijala jsem, že zápas bude v srpnu, na Štvanici, což je turnaj, který mám nejradši.

Už to vůbec neberu tak, že nemám nějaké léto. Právě, že se na to těším. I ty tréninky si už užívám. Je to takové méně objemové, méně náročné. Navíc pak zůstává ještě celý srpen na nějaké dohnání dovolenkových činností.

Takže po zápase plánuješ nějakou dovolenou?

Nemám ještě naplánované nic. Dvakrát se mi stalo, že se zápas zrušil, a vždy jsem po něm měla něco naplánované. Teď jsem si teda řekla, že nebudu nic plánovat, že uvidíme.

Oba zrušené zápasy měly být s Lucií Pudilovou. Jak velká komplikace to byla?

Chvíli trvá, než se s tím člověk nějak smíří. Připravuješ se na to, do té přípravy investuješ hodně energie a financí, ale pak nedojde k ničemu, takže nemáš zápas, nepodáš žádný výkon a nemáš ani žádnou výplatu. V tom to je náročné.

Ale to je riziko toho sportu. Jsem s tím vyrozuměná. Akceptovala jsem, že takový je tento sport a taková jsou pravidla.

Silent Killer prozradila, proč má Štvanici raději než Eden

Druhý zápas měl proběhnout v Edenu. Byla to největší letošní akce. Dlouho možná Eden znovu nebude. Jak moc to mrzí?

Už mě to ani nemrzí. Prostě se to stalo tak, jak to mělo být. Mám radost, že jsem na Štvanici. Dívám se na to z opačného pohledu. Mohlo to být, ale takový je život. Nevíš, co se kdy stane. A teď jsem vděčná za Štvanici. Je to turnaj, který mám o hodně radši.

Čím to je, že v tvých očích Štvanice předčí Eden?

On to není velký turnaj, ale ta atmosféra je tam taková jedinečná, komornější. Máš pocit, že jsi úplně uprostřed celého dění. Diváci jsou mnohem blíž kleci, jelikož je ta Štvanice postavena tak vertikálně…

Určitě je to atmosférou, tím, že je to pod holým nebem. Má to nějakou takovou tradici.

V Edenu ses objevila alespoň jako divák. Jak sis to užila?

Tím, že jsem tam měla i staredown a věci okolo, tak to byla taková povinnost, kvůli čemuž si to člověk tolik neužije. Mám nejradši, když na turnaji zápasím. Je fajn to vidět i z pohledu diváka, ale mám prostě radši, když zápasím.

Trashtalk s Lucií Pudilovou byl zvláštní

Ještě bych se vrátil k Lucii Pudilové. Není běžné, že by se pouštěla do trashtalku. Před plánovaným zápasem v Edenu se o něj ale prazvláštně pokusila. Co jsi na to říkala?

Přišlo mi to takové trochu na sílu. Ona taková podle mě není. Nějakým způsobem mě to nevyrušovalo, ale přišlo mi to zbytečné. I to, že se pouštěla do mého zdraví. Přišlo mi, jako by to ani nebylo z její hlavy. Bylo to takové zvláštní.

Ale ona na mě celkově působí tak, že se v ní člověk těžce orientuje a vyzná. Takže možná to je asi i její přednost anebo zbraň, když bych to tak měla říct. Je to záhadný typ.

Trashtalk navazoval na fotku z přípravy s Manon Fiorot z UFC.

To je taky to, co jsem úplně nepochopila. Na co vlastně útočila? Jen jsem dala fotku z kempu, protože jsem měla trochu natrhnuté obočí, a ona hned reagovala, jako kdybych nechtěla zápasit. To mi přišlo úplně zcestné. Žádné takové vyjádření jsem nedala. Jen jsem dala fotku z kempu, že trénuju. Přišlo mi to zvláštní.

Lucia Szabová promluvila o kempu s hvězdou UFC

Jak se vůbec kemp s Manon Fiorot domluvil? Co ti to dalo? Přec jen to byla šance se otestovat proti špičce UFC.

Byla to pro mě opravdu skvělá zkušenost. Myslím, že ona si volala všechny bojovnice na sparing, aby měla co nejvíce různých sparingpartnerek. Jak říkáš, změříš se díky tomu s někým, kdo je v první pětce UFC. A dalo mi to hodně věcí, na kterých jsem potom pracovala.

Celkově jsem se tak utvrdila, že není tak daleko se dostat na top level, ale že je ještě potřeba na nějakých věcech zapracovat. Ona je stále o nějaký level výš a má něco, co já například nemám.

Můžeš říct co?

Tím, že má opačný gard, tak má skvělý pohyb do stran, což pro mě bylo hodně nepříjemné. Ať už na takedowny, nebo je těžší ji tvrdě trefit. Hlavní rozdíl jsem vnímala v tom, jak se hýbe na nohách. To měla fakt vymakané.

Szabová se u Fiorot setkala Terezou Bledou

Fiorot si na kemp brala i Terezu Bledou. Potkali jste se? Bavily jste se?

Jojo, potkaly jsme se, ale netrénovaly jsme spolu. Ani jsme se spolu nějak moc nebavily. Já jsem tam měla i syna a otce, mimo tréninky jsem se tedy věnovala hlavně jim. A myslím, že ona byla v závěru své přípravy, nechtěla se zranit, takže odspárovala s Manon, co měla, a pak už nechtěla nějak navíc trénovat.

Bledá je jednou z mála soupeřek, které tě porazily. Ještě tě nějak ta porážka trápí? A jak Terezu vlastně vnímáš?

Ta porážka… Dokdy bych se tím měla užírat? Stalo se, můžeš se poučit a jít dál. Nemám ani nějaké myšlenky, že bych jí to chtěla vrátit a dát si odvetu. To vůbec. Vnímám ji jen tak, co slyším od lidí v komunitě. Vím, že taky není nějak akční na sociálních sítích, takže v tomto jí úplně rozumím.

A názor? Stále je velmi mladá a nadějná. Má super talent. Jen mám pocit, že ta zranění se jí nějak stále vracejí a že to bude z nějakého důvodu. Nechci to nějak přivolávat, ale když máš tolik zranění a stále se ti to opakuje, tak si říkám, že třeba se pak ani nechceš zápasit dál. Poslední zápas měla asi před dvěma lety.

Věřím, že musí být strašně těžké se do toho zase dostat. I kvůli sponzorům nebo kvůli tomu, že v UFC nejsou lehké zápasy. Hlavně jí přeju, aby jí začalo sloužit zdraví a aby se ještě vrátila.

Slovenská bojovnice hodnotí Cecilii Bolander

Teď už k tobě a tvé soupeřce. Cecilie Bolander dvakrát bojovala s Lucií Pudilovou. Viděla jsi oba zápasy?

Na ty zápasy jsem se původně nedívala. U prvního jsem byla nemocná a vůbec jsem nevnímala. Ta jejich odveta… Nějak nemám potřebu takhle sledovat svoje soupeřky, ale samozřejmě jsem se pak na ty zápasy podívala. Oba byly takové jednotvárné. Jako kdyby to byl souboj jen o tom, kdo má lepší box.

Myslím, že můj zápas s Cecilií bude úplně jiný, komplexnější. Ukážeme více aspektů boje. Čeho jsem si ale všimla, tak v odvetě byly obě opatrnější, ale taktika byla v podstatě stále jen ten box.

Takže asi nebudeš porovnávat, kdo by byl těžší soupeřkou.

Je to těžké. S těmi lidmi jsem nezápasila, takže těžko odhadnout, kdo by mi víc seděl. A nejde jen o styl. Záleží, jak se ten den cítíš, jakou máš formu. Je tam milion proměnných, špatně se vyspíš, něco tě rozhodí, projde ti jeden úder. Někdy stačí právě ten jeden úder.

S Cecilií máte obě dost ukončení na armbar. Nečekám, že si budete dokazovat, kdo to zvládne líp…

Možná ano (smích).

A je to tedy věc, na kterou se nějak víc soustředíš?

Určitě. Myslím, že je komplexní. Umí boxovat, umí wrestlit, dělala judo a na zemi je šikovná. Bude potřeba ostražitost, mít rychlé reakce a soustředit se.

S Bolander ses potkala při staredownu v Edenu. Ona se během něj začala smát. Jak jsi to vnímala a jakou roli podle tebe vlastně staredowny hrají?

Já to beru tak, že ten zápas začíná už na váze a při staredownu máš nějakou výměnu. I když je to jen oční kontakt, tak v tom pohledu vidíš hodně. Ona mi přišla trochu zaskočená. Před každým zápasem mám staredown. Někdy jsem cítila, že mi to pomohlo víc, někdy méně. Jde z toho hodně vytěžit.

Proč je nepříjemné bojovat v hlavním zápase?

V Oktagonu to bude podruhé, co hlavní zápas obstarají ženy. Jak velká pocta to pro tebe je? V podstatě od plaché holky v Oktagon Výzvě ses vypracovala až takhle vysoko…

Je strašně pěkné, že to takhle vnímáte, ale já to vnímám z úplně jiného pohledu, toho zápasového. Konkrétně, v jaký čas půjdu zápasit (smích). Například pro mě to je tak, že čím dřív půjdu bojovat, tím líp.

Nevím, jestli by mi vyhovovalo, kdybych třeba v Edenu šla zápasit v půl jedné. Pro mě je fajn a ideální čas kolem osmé nebo deváté. Takže musím o hodně víc trénovat večer, aby si na to tělo zvyklo.

Ale je příjemné, když i ženy dostanou takovou pozornost a dostanou vlastně hlavní zápas a tvoje jméno je za názvem turnaje. Dělám to už tolik roků a dostanu takovou poctu.

Jak dlouho se na ty večerní hodiny připravuješ?

Ještě teď mám přes víkend takový večerní trénink v jedenáct hodin a postupně se na to připravuju. Posouvám tréninkové časy a o víkendu si dám přesně zápasový čas, nastavím si ho s jídlem a se vším, abych už věděla, jak si to mám rozvrhnout.

Titulový zápas přišel ve správný čas, říká Szabová

A s jakým nastavením do toho zápasu půjdeš?

Predikci ti nepovím (smích). I když jsem měla v únoru ten poslední zápas, vůbec jsem nevěděla, že to ukončím v postoji na Americanu, nebo co to bylo za techniku, ani nevím. Prostě uvidíme. Do zápasu jdu s tím, že se budu hlavně snažit reagovat na to, co se děje. To je pro mě důležité.

Potom, když se naskytne nějaká příležitost, tak to budu chtít využít. Někdy se prostě něco stane a ani nevíš jak. Kdybych ti měla říct, jak jsem vyhrála ten minulý zápas, tak vlastně ani nevím. Je to tak podvědomé a tak zaběhnuté, že v zápase vypneš, napojíš se na automatiku a už to prostě nějak jde.

Ty už jsi byla titulovému zápasu blízko několikrát, i před těhotenstvím. Teď je konečně tady. Je to největší zápas kariéry?

Asi ano. Ale tak, věřím tomu, že vše má přijít ve správný čas. Přišlo to teď. I po těch komplikacích. Počkala jsem si na to a myslím, že vše je tak, jak má být.

Už máš doma místo, kam pás dáš?

Jasně. Už mám vyhrazené místo na poličce, kde je i pás z Oktagon Výzvy nebo z thai boxu.

V Oktagonu teď mimochodem není žádný šampion z Česka nebo Slovenska. Můžeš alespoň slovenskou vlajku vrátit na vrchol. Je to nějaká speciální motivace navíc?

Juchú (smích). V první řadě se soustředím na sebe. Vždy si připomenu, že to dělám hlavně kvůli sobě. Mě to naplňuje, mě to baví a strašně mě těší, když to někoho dalšího inspiruje začít něco dělat, začít s tím sportem. Ale hlavně, v každém i před každým zápasem se snažím soustředit na sebe.

Silent Killer by zakázala odvodňování

Vím, že není úplně slušné se ptát na váhu, ale jak na tom jsi?

Beru to tak, no, nevím, jestli zodpovědně, protože se vlastně ani nevážím, když mám říct pravdu. Reálně nevím, kolik vážím, ale už to mám nějak v oku. Mám pravidelnou stravu, nemívám nějaké „cheat day“. Mám svůj režim a toho se držím, hmotnost držím vždy tak do 65 kg.

A shazování? Já vlastně ani neodvodňuju. Za mě to je úplná sprostost. Zakázala bych to, kdybych mohla. U chlapů ještě dobře, ale u žen… Na ženské tělo a hormony to je strašné, nemělo by se to dít.

Já shazuju maximálně tři nebo čtyři kilogramy, a to na stravě. Upravím sacharidy a pak to jde pěkně dolů, pak třeba půl kila nebo kilo vypotím. Vím, že se vypotím hodinu před váhou, pak se jdu napít a nejsem v nějakém stavu, že bych byla vysušená, celou noc nespala.

Nechci vědět, jak se musí cítit tvoje orgány a buňky a co se děje po turnaji. Pak musíš mít strašný pocit nedostatku, máš chutě, chceš to všechno dohnat a přibereš dvojnásobek toho, co shodíš. Ani na psychiku to není sranda.

Bohužel se o tom ale stále málo mluví. Vím, že to není vaše povinnost, ale pro mladé bojovnice by asi nebylo špatné o tom edukovat.

Určitě máš pravdu, ale já mám takový názor, že i tak si tím musíš projít. Já bych ti tady něco říkala a ty by sis to potom stejně udělal po svém. Když se mě někdo zeptá, určitě bych to nedělala, ale sama vím, že když jsem byla mladá a shazovala jsem, tak jsem se prostě navlékla a šla jsem běhat.

Trénovat pořád s muži není úplně sranda

Všiml jsem si, že oproti dřívějšku mnohem více trénuješ s Veronikou Smolkovou. I ona mi v rozhovoru říkala, jak na ni máš pozitivní vliv. Jak moc ti v přípravě pomáhá?

Lidsky jsme si skvěle sedly. Navíc vidím, že to s tím sportem myslí vážně a chce to někam dotáhnout. Má velké cíle. I v tom tréninku dokážeme obě jít naplno, nešetřit se, ale také si uvědomujeme, že to je jen trénink, a potom jsme v normálním životě kamarádky. Pro mě je to vzácné. Nevím, jestli by se mi vůbec nějaká taková bojovnice naskytla.

Trénovat stále s muži není úplně sranda. Být stále v mužském kolektivu, pořád jsi zpocená, smrdíš od nich… Nemáš pořád náladu na to, aby na tobě grapplili. Někdy prostě chceš být jen s ženami. Určitě ale tak 60 nebo 70 % času trénuju s muži.

Jak Lucia Szabová pracovala na vnímání svého těla?

V sobotním Q&A Oktagonu jsi mluvila o tom, že jsi hodně pracovala na tom, jak vnímáš svoje tělo a jak s ním pracuješ. Mohla bys to rozvést?

Myslela jsem to tak, že mi v dnešní době přijde, že když máš volný čas, snažíš se ho využít efektivně a naplno. Nepovíš si, že teď můžeš nic nedělat, a jdeš něco dělat. Takže se ráno a večer snažím na chvíli, aspoň na 5 nebo 10 minut zastavit, i když se mi je taky nechce obětovat, a jen vnímat, jak se cítím.

Někdy ani nevíš, že tě něco bolí, ale pak se zastavíš, začneš dýchat, vnímat se od hlavy po paty a zjistíš, že se cítíš třeba napjatě, dobře, nebo tě něco trápí. S tímhle jsem si tedy začala tak nějak hrát, vnímám pocity v těle. I v tréninku pak dokážeš to tělo lépe navnímat.

Jak jsi se k tomu dostala?

Byli jsme s přítelem na workshopu Radka Ševčíka, kterého sleduju už delší dobu. Řeší i věci okolo výchovy, ale zaměřuje se na sebedůvěru i na to, jak pracovat s tělem. Zaujalo mě to a dávalo mi to smysl. Když máš například nějaké těžké rozhodnutí, tak tvoje tělo už ví, co chce, aniž by to už došlo do hlavy.

Hodněkrát jsem si uvědomila, že ani nevím, co cítím a co by jak mělo být, ale tělo to už podvědomě ví. Nevím, jestli jsi to někdy zažil, ale to tělo se něčemu brání a ty ani nevíš čemu.

Já to například měla tak, že se od toho těla dnes snadno odpojíš. Nechceš cítit tu bolest a tak ho nevnímáš. Jenže pak přicházejí zranění, nemoci a podobně.

Silent Killer o ambicích a možném přesunu do UFC

Teď máš 27 let, trénovala jsi s Manon Fiorot, což ti ukázalo nějaké mezery. Jaké jsou tvoje ambice? Vím, že Oktagon máš jako srdcovou záležitost, ale co UFC?

Za otázku na UFC si budu normálně říkat o 20 euro (smích). Mám to tak, že to vůbec neřeším. Není to pro mě téma ani otázka. Ještě to tak necítím. Nehrnu se tam. Mám ještě čas, tady mám vybudované zázemí. Můžu tady dělat ten sport tady a být s rodinou.

V UFC to není snadné. Musíš mít dobré sponzory. Když bych tam teď šla, tak možná víc prodělám, než vydělám. Teď se nad tím vůbec nezamýšlím. Ale může to přijít. Když to přijde a budu to cítit, tak tu příležitost využiju.

Myslel jsem to právě v dlouhodobém horizontu.

Na to ti nedokážu odpovědět. Uvidíme, jak se vyvine ta situace. Soustředím se na zápas s Bolander a uvidíme. Nevíš, co se stane. Někdy se za půl roku stane mnoho věcí. Je těžké předvídat budoucnost.

Lucia Szabová se rozpovídala také o rodičovství

Když jsi zmínila rodinu, tvůj syn Dragan bude mít už třetí narozeniny.

Jo, můžete mi posílat dárečky (smích).

Jak sis ty tři roky jako máma užila?

Mám z toho radost. Je z něj už takový přemýšlející člověk. Vidíš, že se v té hlavě formují myšlenky a že už má nějakou svou osobnost. Strašně mě baví sledovat jeho pokroky. Nejsem s ním každý den celý den, takže si fakt užívám, když můžu pozorovat, jak roste. Neměnila bych.

Je to pro mě i taková pocta, že někomu můžeš ukázat svět tak, jak ho vidíš ty. A to dítě tě miluje nejvíc na světě, ať uděláš cokoliv, jsi pro něj nejdůležitější osoba. Strašně si vážím toho, že pro někoho jsem tak důležitá.

Szabová chce vést svého syna ke sportu

Na Instagramu máš fotku, kde jste si užili Den matek v kimonu. Máš i nějaké jiné podobné rituály?

Tohle vzniklo spontánně. Táta mu koupil kimono a Dragan ho nejprve ani nechtěl nosit. Ale pak přišel nějaký den, našel to ve skříni, oblékl si to a chtěl se mnou zápasit. Tohle má hodně rád, že si tak jdeme pozápasit. Snažím se ho vést k tomu, že jsou v tom nějaká pravidla, nějaká úcta.

Celkově bych ho chtěla vést ke sportu. Myslím, že sport pěkně formuje tělo i ducha, a že každý, kdo sportuje, se cítí lépe.

A jak vypadá vaše výchova? Ušli jste kus cesty, překonali hromadu překážet. Na čem tu výchovu máte postavenou?

Je to náročné téma. Máš nějakou představu, že bys to nějak chtěl, ale ta se často nesetkává s realitou. Máš nějaká očekávání, ale ty často selžou. Co je pro mě fakt důležité, je nepodléhání automatickým reakcím, které máme naučené a zažité. Snažím se často pozastavit a přemýšlím, jak bych chtěla, aby v takové situaci zareagovala například moje máma.

Snažím se to otočit tak, jaké rodiče bych chtěla mít jako dítě. Občas ztratím kontrolu, rozzlobím se, ale pak vždy dojdu k takovému závěru, že mě to mrzí a že jsem to nezvládla bez těch emocí. A vidím to i na Draganovi, že mu to není příjemné. Nejde být jen příjemný rodič, ale snažím se nastavit hranice tak, aby to bylo v pohodě pro oba. Někdy jsou lepší dny, někdy horší.

Názor na možné nové soupeřky

Na Štvanici bude mimochodem bojovat Michaela Hlaváčiková, tvoje poslední přemožitelka, která tě porazila v prvním zápase po porodu v Olomouci. Navíc to bude v tvé váze. Co na ni říkáš?

Hodně se na to těším. Je extrémně šikovná postojářka. Jsem ráda za to, že se čím dál víc bojovnic přesouvá i do MMA. Je to pozitivní změna. Jsem ráda, že se ta divize buduje a roste konkurence. I mně to dává motivaci se dál posouvat a neusnout na vavřínech.

Její soupeřkou bude Niam Kinehan, světová postojářská hvězda.

Znám ji, je hodně mladá a dost technická. Pro Hlaváčikovou to bude těžká soupeřka. Nevím, jak zvládnou ten přechod do MMA. Sama jsem zvědavá, jak to bude vypadat, jestli bude jen postoj, nebo se bude víc klinčovat, ale bude to kvalitní soupeřka.

A co říkáš na Alinu Dalaslan? Ta už má dvě výhry a jasně řekla, že chce bojovat jen se soupeřkami nad sebou, což už jste jen ty, Lucie Pudilová a Cecilie Bolander.

Viděla jsem její zápasy a přijde mi, že je velmi dobrá zápasnice. Má tvrdý postoj. Je rozumná, má dobré fight IQ. Myslím, že na to má. Neřekla bych, že nějak přestřelila, když říká, že s námi chce zápasit.

Uvidíme tě v kleci ještě tenhle rok? Třeba v Bratislavě?

Zase nepřehánějme (smích). Uvidíme, jak na tom budu po zápase. Dva měsíce si pak chci dát pauzu. Potřebuju vypnout. Ta cesta k titulu byla náročná, hodně jsem trénovala a potřebuju dát tělu solidní oddych.

Z mé strany to je vše. Děkuju za odpovědi a držím palce, ať zápas dobře dopadne.

Děkuju. Nějak už dopadne, já věřím, že dobře.