Alessandro Costacurta je považován nejen za legendu AC Milán, ale podobně jako Franco Baresi, Mauro Tassotti nebo Paolo Maldini také za jednoho z nejlepších obránců v historii klubu. AC jej poté pochopitelně zařadilo do své síně slávy. Jak šla postupně Costarcutova fotbalová kariéra?

Alessandro Costacurta byl coby fotbalový obránce odchovancem AC Milán, který kromě jednoho hostování v Monze strávil celou svou fotbalovou kariéru právě v tomto italském velkoklubu. Rossoneri si jej z juniorky vytáhli v roce 1985. Během ročníku 1985/86 už sice byl součástí seniorského týmu, poté však putoval na hostování právě do Monzy.

Do A-týmu AC se tak natrvalo dostal až v sezóně 1986/87, v Serii A nicméně nezaznamenal žádný start. Pouze dvakrát zasáhl do zápasu italského poháru. To se ale změnilo v následující sezóně, kdy 25. října 1987 pod taktovkou Arriga Sacchiho naskočil do utkání s Hellas Veronou. AC tento zápas vyhrálo 1:0.

V ročníku 1987/88 ovšem nastoupil pouze k sedmi zápasům, jelikož na jeho pozici stále hrál zkušenější Filippo Galli, jeden další start přidal v Coppa Italia. S Rossoneri však právě v této sezóně získal svůj první mistrovský titul. Do základní sestavy se probojoval až v sezóně 1988/89.

Od té doby začal Costacurta s AC sbírat vskutku veliké úspěchy. Ročníky 1988/89 a 1989/1990 pro Milán znamenaly vítězství v italském Superpoháru, dvě prvenství v Interkontinentálním poháru, dva tituly v PMEZ (tehdejší obdoba Ligy mistrů – pozn. red.) a výhru v Superpoháru UEFA. AC Milán byl za Sacchiho éry jedním z velice těžce přemožitelných týmů.

90. léta

Costacurta byl nedílnou součástí základní sestavy, článek, bez kterého by AC možná na tolik úspěchů nedosáhlo. Vždyť na konci osmdesátých a v první polovině devadesátých let byl Costacurta spolu s Paolem Maldinim, Francem Baresim a Maurem Tassottim součástí neprostupné zdi.

Právě čtveřice Baresi, Maldini, Costacurta a Tassotti je dodnes považována za jednu z nejlepších v historii fotbalu. A když koncem 80. let přišlo do klubu útočné nizozemské trio Marco van Basten, Ruud Gullit a Frank Rijkaard, začalo v Miláně období domácích i mezinárodních triumfů.

V devadesátých letech pak Costacurta s AC vyhrával jednu trofej za druhou. V sezóně 1993/94 Rossoneri triumfovali v Lize mistrů, když ve finále porazili slavnou Barcelonu s Johanem Cruyffem 4:0. Celkově však byli ve finále třikrát – v sezóně 1992-93 prohrál s Marseille a v ročníku 1994-95 s Ajaxem.

V ročnících 1991/92, 1992/93 a 1993/94 získalo AC pod koučem Fabiem Capellem tři tituly v řadě. Zejména první zmíněná sezóna stála za to. AC v ní totiž ani jednou neprohrálo, Costacurta tak Milánu pomohl k rekordním 58 zápasů bez jediné porážky.

A v ročníku 1993/94 inkasovala obrana červenočerných pouze patnáctkrát. Costacurta také pod Capellem vyhrál třikrát po sobě Supercoppa Italiana, a to v letech 1992, 1993 a 1994. Pátý mistrovský titul získal Costacurta s AC na konci sezóny 1995/96.

Doba po odchodu trenéra Capella

Odchod trenéra Capella a některých důležitých hráčů po zisku titulu v sezóně 1995/96 znamenal rovněž konec zlaté éry AC. Rossoneri padli v italském Superpoháru v roce 1996, v sezónách 1996/97 a 1997/98 se navíc ani nekvalifikovali do pohárové Evropy. Costacurta alespoň Milánu pomohl dostat se v roce 1998 do finále Coppa Italia, kde však podlehl Laziu.

Po příchodu Alberta Zaccheroniho v sezóně 1998/99 byl Costacurta i nadále klíčovým členem základní sestavy a figuroval v Zaccheroniho nové tříčlenné obranné formaci vedle Maldiniho a Luigiho Saly. Po odchodu Baresiho a Tassottiho do důchodu byl navíc jmenován asistentem, respektive zástupcem kapitána Maldiniho.

Právě na konci ročníku 1998/99 nicméně AC s Costacurtou v sestavě získalo své celkově šestnácté Scudetto, a to o jediný bod před Laziem. Jenže v následujících dvou sezónách Rossoneri žádnou další trofej nezískali.

Milánčané v roce 1999 podlehli v italském Superpoháru Parmě, na konci ročníku 2000/01 skončili v lize dokonce šestí, mimo přičky zajišťující účast v Lize mistrů. V polovině ročníku 2000/01 vedení AC trenéra Zaccheroniho vyhodilo, nahrazen byl dočasně Cesarem Maldinim.

Éra Carla Ancelottiho

V roce 2001 však byl jako nový kouč AC Milán potvrzen Carlo Ancelotti, jenž plnil roli hlavního kouče italského velkoklubu až do roku 2009. A během té doby se do Milána z části vrátila zlatá vítězná éra. Titul v Serii A sice Rossoneri získali jen jeden, ovšem k němu přidali dvě prvenství v Lize mistrů, plus finálovou účast.

AC také zapsalo po jednom vítězství v Coppa Italia a Supercoppa Italiana, v letech 2003 a 2007 ovládli Superpohár UEFA. Zisk Interkontinentálního poháru sice mužům v červenočerném dresu unikl, titul na MS klubů v roce 2007 se ale taktéž počítá.

Faktem ale zůstává, že v pozdějších letech nového tisíciletí už Costacurta neměl takové zápasové vytížení jako ve svých nejlepších letech. V sezónách 2004/05, 2005/06 a 2006/07 postupně zaznamenal 14, 15 a 3 ligové starty.

Na jeho místo se totiž pomalu dostávali stopeři Alessandro Nesta a Jaap Stam. Nutno podotknout, Ancelotti jej využíval nejen na stoperu, ale rovněž také na pravém kraji obrany.

Konec kariéry

Costacurta původně plánoval ukončení kariéry na konci sezóny 2005/06, ve věku 40 let však svůj kontrakt přece jen o další rok prodloužil. 21. listopadu 2006 se stal ve 40 letech a 213 dnech nejstarším fotbalistou, který kdy nastoupil v Lize mistrů. Costacurtův rekord nicméně později překonal Marco Ballotta, který 11. prosince 2007 odehrál v dresu Lazia utkání proti Realu Madrid ve věku 43 let a 253 dní.

Dne 7. května 2007 oznámil ve svých 41 letech odchod do fotbalového důchodu, v klubu následně ještě krátce zůstal jako asistent kouče Ancelottiho. Svůj poslední domácí zápas v červenočerném dresu zapsal 19. května 2007, když AC podlehlo Udinese 2:3. Costacurta v něm proměnil penaltu, což byl jeho první gól v Serii A od sezóny 1991/92.

Zajímavostí je, že tímto gólem se Costacurta stal nejstarším střelcem Serie A. Nedávno mu však tento rekord sebral Zlatan Ibrahimovič, který rovněž v zápase proti Udinese také proměnil pokutový kop.

Reprezentační kariéra, souhrn úspěchů

Sečteno a podrženo, Costacurta s AC Milán vyhrál sedmkrát Scudetto, pětkrát Ligu mistrů, třikrát Superpohár UEFA, pětkrát italský Superpohár, dvakrát Interkontinentální pohár a jednou Coppa Italia. Není tak divu, že je zařazen do milánské síně slávy. Celkově v červenočerném dresu odehrál 663 zápasů.

Důležitým hráčem byl každopádně také na mezinárodní scéně, kde byl oporou italské reprezentace. V dresu Squadry Azzurry naskočil do 59 zápasů, trofej pro vítěze mistrovství světa ani Evropy ovšem nezískal. Nejblíže jí byl v roce na MS 1994 v USA, kde se Itálie dostala až do finále, kde ovšem podlehla Brazílii v penaltovém rozstřelu.

Zdroje: AC Milán, Sempre Milan, FIFA, Transfermarkt