Jsme také hockey town, jen to nikde netroubíme v angličtině, říká ředitel marketingu Motoru Budějovice Tomáš Kučera

S Tomášem Kučerou se můžete o hokeji bavit na různých úrovních. Poskytne vám vhled jako novinář, jako expert, jako hokejový historik a pochopitelně i jako zanícený fanoušek. Coby místopředseda návrhové komise Síně slávy má velký přehled o českém národním týmu, coby budějovický patriot a ředitel marketingu a PR v Motoru zase má pod palcem jihočeský klub. V našem rozhovoru jsme se pokusili dotknout všech těchto témat – a ještě jsme na závěr probrali i oblíbený seriál Červený trpaslík.

• Tomáš Kučera hodnotí poslední sezónu Motoru pozitivně
• Zavzpomínal na legendy budějovického hokeje
• Věří v těsné vítězství Česka na prvním zápase MS

Jsme čekatelé. Snad konečně nějaká sezóna vyjde

Jak hodnotíte uplynulou sezónu Motoru?

Šesté místo není špatné. Samozřejmě chce člověk vždycky být výš, ale není to snadné, po titulu v extralize touží minimálně dvanáct týmů. Z tohoto pohledu nelze říct, že by ta sezóna byla špatná. Měli jsme dvě hodně dobré čtvrtiny, pak to bylo horší… Předkolo bylo hodně dramatické, ale zvládli jsme to. A pak jsme bohužel vypadli s Pardubicemi. Ale myslím si, že průběh zápasů byl mnohem vyrovnanější, než se může zdát při pohledu na výsledek.

Pardubice vás vyřadily ve čtyřech zápasech. Mrzí vás, že jste aspoň jeden bod z této série neurvali?

Pan Hořava v rozhovoru říkal, že jsme je přebruslili, ale nedávali jsme góly. Tak na to jsme dojeli.

Pardubice si vybudovaly brand, že jsou hockey town. Mohlo by se totéž říct o Budějovicích?

Myslím, že jsme taky hockey town. Jenom to nikde netroubíme v angličtině (smích). Jsme město hokeje, fanoušci to ostatně skandují v chorálech – Budějce, město hokeje. Tak to platí už od roku 1937, kdy jsme v lize skončili hned za týmy s kanadskými posilami třetí. Ten hokej je v Budějovicích jednoznačně ten nejsledovanější sport. Za poslední dva roky jsme měli největší návštěvnost za celých 46 let. Absolutní rekord překonat nemůžeme, protože máme menší halu než kdysi.

Budějovice drží neslavné rekordy ve fotbale i v hokeji

Budějovice stále mají ve své vitríně jen jeden extraligový titul: z roku 1951. To už je dlouhé čekání. Co na to jako budějovický patriot říkáte? Co se musí v klubu vylepšit, aby konečně titul zamířil na jih Čech?

Nejsme velký klub. Momentální situace je taková, že máme v extralize hodně bohaté týmy, které si mohou dovolit dobré hráče. Což neznamená, že se v play-off nedá uspět. Ale ta pravděpodobnost není obrovská. Takže jsme čekatelé. Věříme, že nám nějaká sezóna vyjde, tak jako se nám povedla před třemi roky, když jsme skončili třetí.

Sledoval jste mimochodem také trápení fotbalových Budějovic v této sezóně?

Určitě to sleduju, protože jedno z mých dětí hraje v Dynamu v mládeži. Sice ve fotbale fandím Spartě, ale mám v Dynamu druhý tým. Je to ostuda, za celou sezónu nevyhrát zápas je ostuda. Mám k tomu takovou historickou pikošku, že teď držíme rekord ve fotbale i v hokeji, protože v sezóně 1962/63 předchůdce Motoru budějovický Slavoj taky nevyhrál ani jeden zápas, získal jen 4 remízy ze 32 duelů. Takže teď držíme neslavné rekordy v obou sportech.

V Budějovicích se letos konalo MS žen – jak jste spokojen s tím, jak akce proběhla po té organizátorské stránce?

Bylo to pěkné. Nemůžu tomu nic vytknout. Jediná škoda, že se holkám nepovedla medaile, byly tomu hodně blízko.

Kdyby náhodou Budějovice hrály finále extraligy a přitom zároveň v tu dobu probíhalo ženské mistrovství, jak byste postupovali? Přece se šampionát hrál v hale, kde hraje i Motor.

Museli bychom se odstěhovat. Hledali jsme možnosti – nejvíce se jevila varianta Tábor. Nedá se nic dělat, mistrovství světa bylo v Budějovicích teprve potřetí v historii – jednou bylo ve volejbale, potom hokej do 18 let a teď tam bylo toto mistrovství žen. Třikrát za sto let se to dá vydržet.

Všichni jsme si ve škole hráli na Romana Turka

Vy jste taky hokejový historik a dneska začíná MS v hokeji – jaké MS bylo první, které jste vnímal a prožíval?

Byl to přelom osmdesátek a devadesátek. To ještě chytal Dominik Hašek, ještě než odešel do zámoří. Pamatuji si takové střípky, kdy jsme nebyli daleko od zlata. Kdyby to tehdy zvládli, těch posledních pár minut se Sovětským svazem, tak měl Dominik Triple Gold Club. Ale první obrovský hokejový zážitek, který mě formoval, byla Vídeň 1996.

Měl jste hráčské idoly?

Vždycky jsem obdivoval ty naše budějovické kluky, když se pak prosadili v reprezentaci. Můj velký idol byl Roman Turek, můj dnešní nadřízený. Na toho jsme si hráli všichni o přestávkách. Hodně se mi v té době také líbil Roman Horák, týpek, co vyhrával všechny buly. Vždycky jsem miloval všechny tyhle borce, co hráli za Motor. Tenhle klub mě vždycky strašně bavil, i když nebyl nikdy aspirantem na tituly.

Když jste zmínil Romana Turka, pro budějovické hokejové legendy platí, že se po konci kariéry tak trochu ztratily z očí fanoušků – možná je to jen můj pocit. Ale já vlastně vůbec nevím, co dneska dělají Stanislav Neckář, bratři Michálkové… Vy jste s nimi v kontaktu? Prozradil byste fanouškům, co dneska dělají?

Všichni zůstali v zámoří. Radek Dvořák, Standa Neckář, bratři Michálkové… jsou v zámoří, proto nejsou tak na očích. Ale s většinou z nich se vídám v létě, kdy oni létají sem domů. Chodí na náš golfový turnaj. Letos 8. 8. bychom měli hrát první zápas projektu, který jsme vymysleli – Jihočeské legendy pomáhají. Takže tihle borci, které jste jmenoval, budou vidět i na ledě. Pořád se k nám hlásí.

Švýcaři? Ti nám poslední dobou zatápějí

Jak se těšíte na letošní MS? Budete ho prožívat čistě v roli fanouška, nebo máte i nějakou práci?

Loni, jak bylo to mistrovství u nás, tak jsem dělal mnoho historických článků a dělal jsem i podcast Nosiči ledu. Letos si to užiju mnohem víc jako fanoušek. Upřímně řečeno, já nejsem v posledních letech úplně pozorný fanoušek. Kdybyste se mě zeptal na výsledky MS z roku 1933, tak vám je klidně vysypu. Ale kdybyste se mě zeptal na loňské MS, tak si pamatuju samozřejmě semifinále, finále. Ty zápasy ve skupině mi neutkvěly v paměti. Ale to je tím, že člověk to vnímá jinak, když je mu 10, 15, a jinak, když mu je čtyřicet čtyři a má tři děti.

Jak vidíte síly dnešního soupeře Česka, Švýcarska?

Švýcaři nám v poslední době zatápějí. Vracejí se k tomu, jak to bylo na začátku – ve 30. letech jsme s nimi prohrávali, vyhrávali, byl to náš velký soupeř. Po válce oni úplně odešli, ten hokej tam ztratil sílu na dlouhá desetiletí… ale v posledních letech se vracejí zpět na své pozice. Myslím, že Švýcaři budou zase kvalitní a nebude to snadné.

Jak tipujete dnešní výsledek?

Věřím, že vyhrajeme. Ale bude to těsné. Tak třeba 3:1 a poslední gól dáme do prázdné.

Ještě jsem se na závěr chtěl zeptat – vy jste znám jako fanoušek seriálu Červený trpaslík. Dokonce jste začal pořádat sraz fanoušků seriálu zvaný Trpaslicon. Jak to na takové akci vypadá?

Už nejsem hlavní pořadatel, ale jezdím furt. Letos jsme zase vyprodali všechna místa. Měli jsme už 21. ročník a překvapuje mě, že se to obměňuje. Na ten seriál se koukají mladší a mladší lidé. Akorát mě dostává, jak se ta akce profesionalizuje. Už tam všechny platby jedou online, načítají se tam QR kódy… mně už z toho jde hlava kolem (smích).

Zdroj: rozhovor Ruik