Komentář: AC Milán v neděli nezvládl další utkání Serie A, když v Derby Della Madonnina podlehl Interu 0:1. Pro Rossoneri to byla už čtvrtá porážka v řadě a nezdá se, že by krize červenočerných měla končit. Co je momentálně s milánským gigantem špatně?

4. ledna – přesně k tomuto dni se datuje poslední ligová výhra AC Milán, když svěřenci Stefana Pioliho vyhrála na hřišti Salernitany 2:1. Zápas se hostujícímu celku podařilo rozhodnout už po prvních 15 minutách.

O první gól se v 10. minutě postaral Rafael Leão, pět minut na to vstřelil druhou branku AC Sandro Tonali. Jenže od té doby získali Rossoneri pouze jeden bod, a to hned v následujícím utkání proti AS Řím. Nutno podotknout, tady měli fotbalisté AC zkrátka a dobře získat plný počet bodů.

Jenže to se nepodařilo, Milánčané v závěrečných minutách dvakrát inkasovali a nakonec získali pouze jeden bod za remízu 2:2. Poté přišla domácí prohra s Turínem v Coppa Italia (0:1) a remíza v Lecce (2:2), kde fanoušci AC očekávali jasné tři body.

Poslední čtyři zápasy ale stály opravdu za to, tedy v tom negativním slova smyslu. Prohra v Superpoháru s Interem (0:3) a další tři porážky v lize s Laziem (0:4), Sassuolem (2:5) a úplně naposledy tedy znovu s Interem (0:1).

Dlužno dodat, nebýt několika skvělých zákroků Cipriana Tătărușana, který výjimečně AC dokázal podržet, byl by konečný výsledek asi podobný, jako tomu bylo ve výše zmíněných zápasech.

Maignan neskutečně chybí

Osobně bych namísto slova „neskutečně“ použil zcela jiný výraz, jenž to by pak tento Komentář nebyl publikovatelný. Maignan si ligový zápas zachytal naposledy 18. září minulého roku, a to v zápase proti Neapoli (1:2).

I přesto však AC posléze zvítězilo ve čtyřech zápasech v řadě, ke konci podzimní části už však byla znát herní krize. Byť tomu nejdříve výsledky tolik nenapovídali. Přece jen,

A ta se na jaře vystupňovala do obrovských rozměrů. Takzvaná deka leží snad úplně na všech. Zcela upřímně, gólman Tătărușanu, jakožto gólmanská dvojka, není žádná výhra už za normálních okolností. Teď to ale AC vnímá více než kdy jindy.

A tím nechci říct, že 18 lednových inkasovaných branek je pouze jeho chyba. Faktem však zůstává, že obraně se zkrátka nehraje dobře při pomyšlení, že vzadu mají gólmana, ze kterého vyloženě čiší nejistota.

Obrana inkasuje příliš, záloha nefunkční

Kde jsou ty časy, kdy Rossoneri obdrželi od února do června pouhé čtyři góly. Přesně takhle tomu bylo v minulém roce, kdy si šel AC Milán pro Scudetto. To však v bráně stál Maignan, který si ji z brankoviště dokáže solidně řídit. Tohle je však jedna část problému.

Kapitán Davide Calabria na své straně obrany už viditelně nestíhá a prošla přes něj už celá řada gólů. Theo Hernández na pravém kraji je asi jediným funkčním aspektem už tak dost rozbité obrany. A pokud jej soupeři vymažou, přechod obránců směrem do ofenzivy je naprosto nulový.

O stoperské dvojici asi ani není třeba se bavit. Pierre Kalulu je navzdory minulé sezóně absolutně z formy, Simon Kjaer, ačkoliv jej kouč Stefano Pioli označil za lídra týmu, je také pod velkou dekou a neprožívá vydařenou sezónu. Navíc často laboroval se zraněními, což je další faktor, který je v takovém velkoklubu trestuhodný.

Jak si vysvětlit tolik zraněných hráčů?

Fotbal je kontaktním sportem, to bezesporu. Jenže otázkou je, zda není problém někde v rehabilitačním centru, protože mít tolik zraněných hráčů napříč celou aktuální sezónou už hraničí s prokletím. Maignan, Tomori, Touré, Calabria, Dest, Florenzi, Krunič, Rebič, Saelemaekers, Messias, Origi a Ibrahimovič – někteří z nich byli zranění dokonce opakovaně.

Bohužel do kabiny týmu nevidíme, a tak si každý fanoušek AC Milán musí udělat obrázek sám. Je to ale při nejmenším velice zarážející.

RedBird a nové posily

Když americká společnost převzala italský velkoklub, byly to velkolepé plány. Především tedy co se rozpočtu na přestupy týče. Že by přepálený start? Jak jinak si to vysvětlit, protože když noví majitelé zřejmě pod vlivem jakési látky po svém příchodu oznámili, že bude mít Pioli na přestupy 200 milionů eur, každý z fanoušků se asi tetelil blahem.

Ale světe div se, úřadující mistr dostal na přestupy nějakých 55 milionů. Ano, jsou to ostrá slova. Jenže poskytnout šampionovi Itálie tak málo prostředků není nic jiného, než ostuda. Nutno podotknout, kádr ani žádnou přestavbu vlastně nepotřeboval. Ale bylo zapotřebí vyplnit mezery po odchodu důležitých person, jakými byli Franck Kessié nebo Alessio Romagnoli. Avšak to se ani zdaleka nepovedlo.

Rovněž muselo vedení klubu vidět to, že AC hrálo už v minulé sezóně prakticky bez pravého křídla, protože Júnior Messias a Belgičan Saelemaekers nebyli schopni tuto roli ani zdaleka naplnit. Spekulovalo se o zájmu hned několika hráčů, ovšem výsledek? Nula, nula a nic.

Yacine Adli nedostává tolik prostoru, kolik by si minimálně v těchto těžkých časech zasloužil, Malick Thiaw i přes deku stoperů rovněž nenaskakuje pravidelně. O Asteru Vranckxovi už fanoušci zřejmě pochybují, jestli s ním AC vůbec počítá a 30milionová posila z Brugg Charles de Ketelaere je v brutální herní depresi.

Paolo Maldini poté celé věci dodal pomyslnou korunu, když řekl, že vlastně není potřeba nic měnit, protože všechno funguje, jak má. A tady nespokojenost fanoušků AC vystoupala do neuvěřitelných výšin. Pravděpodobně také ze strachu, že se bude opakovat něco, čeho byli všichni svědky v minulých letech.

Ofenziva, přechod do útoku, Stefano Pioli

Útočná fáze je také velkou slabinou AC. Momentálně se zdá, že týmy nejen v Serii A už hru milánského velkoklubu přečetly a kouč Pioli není schopný přijít s něčím novým, co by zafungovalo. Pakliže vypadne jeden z dvojice středových záložníků Sandro Tonali – Ismaël Bennacer, tak o kvalitním přechodu do útoku vůbec nemůžeme debatovat.

Téměř nulová rotace kádru je také do očí bijící, otřesná střídání celkovému hernímu projevu rovněž nepomáhají. Ukázkou byl poslední zápas s Interem. Rafael Leão je pak na levém křídle logicky úplně odříznutý, k Olivieru Giroudovi se stěží dostane nějaká ideální nahrávka. A když ano, dokáže francouzský útočník spálit i vyloženou tutovku.

Zkrátka a dobře, ta deka leží úplně na všech. Mimo základní sestavu pak AC nemá kvalitní náhrady. Rade Krunič má v mnohých případech problém vůbec zpracovat míč a takový Tomasso Pobega zkrátka není hráčem, který AC vytrhne. Rossoneri zkrátka potřebují větší kvalitu na všech postech.

Závěrem…

S úctou ke všem zmíněným hráčům, pokud chce AC pomýšlet na pravidelné umístění na špici tabulky, boj o ligový titul a úspěch v Evropě, chce to co do kvality mnohem víc. A osobně si myslím, že to Rossoneri poznávají právě v Lize mistrů.

Ano, v kádru je několik hráčů, kteří dokáží hru rozpohybovat. Jako právě Leão, Brahim Diaz nebo Hernández. Podobných hráčů zkrátka potřebuje AC mnohem víc.

Nedávné milánské derby pak také ukázalo, že postavení typologicky podobných hráčů vedle sebe (Giroud – Origi) bylo velkou chybou. Pioli však stále sází na své koně, i když si fanoušci kladou otázku, proč vlastně, když se takový Krunič nebo Messias v základu téměř nikdy nesetká s úspěchem.

A to nepočítám ten faktor, že nad AC vyhraje v souboji o potenciální posilu i Galatasaray, jako v případě Zaniola, jenž byl s Rossoneri spojován. Jaká je tedy cesta ven z takové krize? Prostě a jednoduše se musí něco změnit. Bez toho totiž žádné rapidní zlepšení ani přijít nemůže.

Zdroje: Football Italia, Transfermarkt