Z chuligána vzorem? Feucht o šanci v Oktagonu, vyhazovu z UFC i temné minulosti: Udělal jsem největší chybu života

Oktagon jako domov druhých šancí? Minimálně německý bojovník Timo Feucht jej tak nyní musí vnímat. Právě v česko-slovenské organizaci měl v roce 2019 poslední profesionální zápas, po němž se upsal v UFC, kde však kvůli kontroverzní minulosti nebojoval. Jaký má škraloup, jak se s ním vypořádal a jak je vděčný za druhou šanci? Nejen o tom se rozpovídal v rozhovoru pro Ruik.

• Timo Feucht se ve 30 letech dočkal druhé šance
• Němec se skóre 8-1 za sebou má velmi zajímavý příběh
• Promluvil o spálených mostech, nehodě na motorce či o tom, jak se kvůli MMA vzdává klidu

Timo Feucht si pochvaluje úroveň Oktagonu

V první řadě vítej zpět v Oktagonu. Jaký to je pocit, když víš, že po více než šesti letech dostáváš šanci znovu bojovat na té nejvyšší úrovni?

Je to skvělé. Vnímám to jako uznání mých minulých úspěchů.

Tvůj poslední zápas proběhl právě v Oktagonu v roce 2019. Jak se na něj zpětně díváš?

Ta zkušenost mi změnila život. Napověděla mi toho hodně nejen o mém talentu, ale také o potenciálu, který mám.

Když srovnáš Oktagon tehdy a Oktagon teď, co na tu proměnu říkáš? Čekal jsi už tehdy, že se z něj stane tak velká organizace, která prorazí v Německu a o úspěch se pokusí také v Anglii nebo Polsku?

Oktagon byl už v minulosti absolutně skvělou organizací. Můj bývalý trenér chodíval na titulové zápasy UFC a přesto byl ohromen profesionální úrovní a velikostí turnajů Oktagonu. A teď je to vše ještě větší. Sice jsem předpokládal, že Oktagon čeká skvělá budoucnost, ale pořád mi naskakuje husí kůže, když se dívám na jakýkoliv galavečer.

Německý bojovník promluvil o práci i vážné nehodě na motorce

Když se dostaneme ke tvé osobě, jak sis udržoval formu? Z MMA jsi prakticky úplně vypadl, co jsi celé ty roky dělal? A jak ses mezitím živil?

Vůbec jsem se ve formě neudržoval. Poté, co jsem byl propuštěn z UFC, jsem čelil těžké depresi. Týdny jsem nevycházel z domu, protože jsem v sobě měl spoustu vzteku. Chvíli trvalo, než jsem situaci přijal. Mám docela dobré vyučení ve financích a pojišťovnictví, takže jsem pracoval v tomto oboru.

Později jsem ale práci změnil. Prodával jsem a plánoval solární systémy pro rodinné domy. Téměř rok po propuštění jsem měl velkou nehodu na motorce. Se svým Harleyem jsem narazil do kovových trubek vedle silnice rychlostí téměř 80 km/h. Musel jsem podstoupit spoustu operací a téměř tři roky jsem se regeneroval.

Všechny tyto věci mi úplně nepomáhaly dostat se zpět do formy. Začátkem roku 2025 jsem se ale setkal s Yigitem Mukem, majitelem Spitfire Gymu. Vyprávěl jsem mu o své minulosti, změnách a ohni, který ve mně ohledně MMA stále hoří. Po dlouhém rozhovoru se mi podíval do očí a řekl mi, že mi pomůže.

Spitfire je v Berlíně a já žil v Lipsku, což je zhruba 2,5 hodiny jízdy autem, takže jsem potřeboval někde přespávat, když jsem chtěl trénovat. Domluvil jsem se s bývalým obchodním partnerem, díky němuž jsem dostal možnost zůstat v Berlíně tři dny v týdnu.

Netrvalo to dlouho, než jsem si uvědomil, že trénink na takové úrovni a práce nejdou k sobě. Takže jsem se vzdal svého nového Audi A6, řekl jsem partnerovi, aby mě vyhodil, udělal jsem finančně velké kroky směrem zpět, abych si prožil svůj sen. V tomhle sportu to mám buď všechno, nebo nic.

Vlak mi neujel, má jasno třicetiletý bojovník

Nemáš po tak dlouhé době obavy, že se MMA hodně změnilo a že ti třeba mohl ujet vlak?

Nemám žádné obavy. Celou dobu MMA sleduju. Ano, roste a mění se, ale věřte mi. Patřím na tuhle scénu. Uvidíte to už 11. dubna.

Očekával jsi vůbec, že ještě můžeš na takové úrovni dostat šanci? A měl jsi třeba i jiné nabídky než z Oktagonu?

Doufal jsem, že se sem ještě dostanu, ale abych byl upřímný, během těch let jsem se naučil, že někdy je lepší přijmout věci tak, jak jsou, a neočekávat toho mnoho.

V Oktagonu už jsi sice jednou bojoval, ale mnoho fanoušků si tě určitě nepamatuje. Jak by ses jim představil? Kdo je Timo Feucht jako bojovník a kdo je Timo Feucht jako člověk?

Jako bojovník se zaměřuju na ukončení. Nejsem někdo, kdo se chce v kleci zdržovat. Tenhle sport je nebezpečný a to na něj miluju, ale samozřejmě chci vyhrávat co nejrychleji, jak je to jen možné, abych se mohl soustředit na další zápas.

Jako člověk jsem prostě sám sebou. Na nic si nehraju kvůli nikomu. Nic nikomu nepotřebuju dokazovat. Časem lidi uvidí, kdo jsem. Většinu času jsem přátelský a veselý, ale nechcete mě naštvat.

Timo Feucht o svém škraloupu z minulosti

Už několikrát jsme zmínili tvou dlouhou pauzu. V médiích se o jejích důvodech psalo dost, hlavně v Německu a v USA. Můžeš říct, co se vlastně stalo? Měl jsi bojovat v UFC, ale nikdy k tomu nedošlo. Proč?

Byl jsem součástí pravicové chuligánské scény v mém rodném městě. Celé roky jsem jen vyhledával násilí a bylo mi úplně jedno, kdo si o mně co myslí. V té době jsem udělal největší chybu svého života – byl jsem součástí skupiny téměř 250 chuligánů, kteří napadli celou čtvrť v Lipsku (v lednu 2016 – pozn. red.). Na několik hodin jsem byl zadržen a o šest let později jsem byl odsouzen podle zákona o mladistvých (pokuta ve výši 500 eur – pozn. red.).

Během mého kontraktu s UFC jsem odsouzen nebyl, přičemž o mé minulosti UFC vědělo. V té době už jsem s tou scénou neměl žádný kontakt. Přesto ale chápu ty důvody vyhazovu a možné poškození image našeho sportu. Ve velkých organizacích, jako jsou Oktagon nebo UFC, potřebujeme vzory a já jsem odhodlaný být vzorem pro mnoho lidí.

Nikdy nebudu mužem beze škraloupu. Jsem, kdo jsem. Stále rád provokuju. Ale ze svých chyb z minulosti jsem se poučil. Ponaučil jsem se ze života a jsem odhodlaný tuhle druhou šanci v životě využít a jsem za ni vděčný.

Vždy se najdou lidé, kteří vás budou soudit

Jak těžké je o tom mluvit? Nemáš obavu, že tě tvoje minulost bude pronásledovat napořád?

Není to vlastně nijak těžké. Abych byl upřímný, je to jednoduché. Hodně jsem se naučil, hodně jsem se změnil. Vše, co se stalo v mé minulosti, je důvodem, proč jsem mužem a otcem, kterým jsem dnes. Chci být vzorem nejen pro lidi v MMA, ale pro každého, kdo se v životě rve o druhou šanci. Dlouho mě to hodně frustrovalo, ale teď vím, že vše se děje z nějakého důvodu. Zkrátka to nebyl můj čas.

Vzpomínám si na tvůj tehdejší status na sociálních sítích. Zmiňoval jsi, že tě změnilo narození syna a tréninky ve Švédsku. Tehdy jsi žádal, aby tě lidé nesoudili na základě chyb z mládí. Cítíš, že tě lidé či média v Německu nesoudí?

Myslím, že se vždycky najdou lidé, kteří nebudou mým slovům věřit, nebo si třeba budou myslet, že vše dělám jen kvůli tomu, abych se dostal zpět na MMA scénu. Ale když si přečtete můj příběh, pochopíte, že jsem se k tomuhle sportu celé roky vrátit nechtěl.

Užíval jsem si ten klid. Nikdo na mě neházel špínu. Nikdo o mně nic nevěděl. Byla to skvělá doba. Samozřejmě mám trochu strach z toho návratu a z toho, že se toho klidu vzdám. Ale nastal můj čas. Je čas se tomu postavit a vzít si zpět to, co jsem ztratil!

Je jasné, že v mládí se člověk může snadno zaplést do problémů. Ty sis tím prošel a můžeš jít příkladem, že se člověk může změnit, a ukázat, že druhá šance je něčím, co stojí za to bojovat.

Na sto procent – přesně jak jsem už říkal, tohle je to, co chci všechny naučit! Nikdy není pozdě. Nezáleží na tom, jaké překážky vám život postaví do cesty. Neztrácejte směr a prostě se držte té správné cesty.

Německý bojovník vyhazovu z UFC nelituje, svých činů však ano

Jak moc lituješ toho, že jsi přišel o šanci bojovat v UFC? Máš plány se do UFC dostat, nebo spíše cítíš vděk vůči Oktagonu, který ti dal šanci vybudovat odkaz na domácí půdě?

Nelituju toho, že mě vyhodili. Lituju toho, co jsem v minulosti dělal. Člověk může litovat jen svých vlastních rozhodnutí. To, že se mnou UFC rozvázalo smlouvu, byl jen jeden z následků.

Teď je mi 30 let a jsem šťastný, že jsem podepsal kontrakt s Oktagonem. Je to o parník největší organizace v Evropě a skvělé místo, které můžu nazývat domovem. Uvidíme, co přinese budoucnost, ale ten vývoj našeho sportu a fakt, že se jím dá v Evropě uživit, je samozřejmě skvělý a taky zajímavý.

Když je řeč o UFC, jak se cítíš, když tebe vyhodili za něco, co jsi udělal v 19 letech a prošel jsi velkou proměnou, zatímco dnes vidíme například Bryce Mitchella nebo Seana Stricklanda říkat cokoliv za hranou, a Dana White se jich zastává s tím, že mají svobodu slova? Nevidíš v tom dvojí metr nebo pokrytectví?

Dlouhou dobu jsem si dělal screenshoty a nahrával rozhovory s Danou Whitem a dalšími bojovníky, přičemž jsem o tom hrozně moc chtěl mluvit a srovnávat to se svou situací. Ale našel jsem vnitřní klid. Našel jsem klid a víru v Boha. Vím, že je pro mě důležité si hledět jen svého vlastního talíře. Už se nesrovnávám. Ani sebe, ani svou situaci s žádným jiným člověkem.

O spálených mostech a otcovství

Jak vůbec tvoje proměna proběhla? Určitě se to nestalo přes noc. Chodil jsi i na nějaké terapie? Jakou roli hrálo MMA? Musel jsi spálit nějaké mosty a necítil jsi kvůli tomu i nějaký strach z toho, jakou to bude mít dohru?

Kamaráde, spálil jsem za sebou úplně všechny mosty, ve kterých jsem se cítil bezpečně. Přišel jsem téměř o všechny své kamarády, které jsem v životě měl. Fotbal a tahle scéna pro mě roky znamenaly úplně všechno. Ale po tom konci v UFC a vážné nehodě na motorce jsem konečně pochopil, co to vlastně znamená být dobrým přítelem.

Vůbec nezáleží na tom, jestli máte na věci stejný názor. Je to o respektu a lásce k člověku, který stojí vedle tebe. Teď mám jen pár přátel a jsem s tím naprosto v pohodě. Jo, musel jsem na sobě hodně zamakat, abych se stal mužem, kterým jsem dnes. Využívám i odbornou pomoc, abych se v hlavě dokázal srovnat se svou minulostí.

Už jsme zmínili, že jsi vlastně i otcem. Jaké to je? Jak tě to změnilo a jak si to užíváš?

Změnilo to úplně všechno. Dalo mi to do života novou perspektivu. Před narozením syna jsem hleděl jen na svá vlastní přání a na to, co jsem chtěl já. Teď mám zodpovědnost nejen za svůj život. Musím se starat o svého syna. Strašně moc ho miluju.

Během tréninkového kempu ho příliš často nevidím, ale právě on je tím hlavním důvodem, proč do toho všeho jdu znovu. Dokážu mu, že nikdy není pozdě a že jeho táta našel tu správnou cestu a vybojoval si cestu zpátky.

Timo Feucht chce dobýt trůn polotěžké váhy

Když se vrátíme k tvé kariéře… Čeká tě zápas v těžké váze. Dříve jsi bojoval v polotěžké váze. Co na obě divize říkáš a na kterou se máš v plánu soustředit?

Na těžkou váhu se příliš nesoustředím. Nebojoval jsem v podstatě sedm let. Teď budu v těžké váze jen kvůli tomu, že se mi nechce do mého prvního zápasu shazovat. Pak mám v plánu jít zpět do polotěžké váhy. A ta je opravdu zajímavá. Ale upřímně? Nevidím v ní nikoho, kdo by mě dokázal zastavit při mé cestě na úplný vrchol.

Ve Štětíně budeš bojovat s Michalem Piwowarskim. Co od tebe máme čekat? Myslíš, že může být tvoje výhoda, že tě nikdo tolik let neviděl v kleci?

Fanoušci nemůžou čekat nic menšího než ten poslední výkon v Oktagonu! Mám za sebou skvělou přípravu a tady v Berlíně jsem obklopen týmem opravdových profesionálů. Moje mysl je teď ostřejší a tělo silnější než kdykoliv předtím. Cítím se jako dospělý chlap a jsem si jistý, že to na mně v kleci všichni uvidí!

View this post on Instagram

A post shared by OKTAGON POLSKA (@oktagon_polska)

Do zápasu jdeš jako poměrně velký favorit. Cítíš se tak? Nebo vnímáš kvůli dlouhé pauze nějakou nejistotu?

Popravdě vůbec tahle čísla neřeším. Když jsem nastupoval tehdy proti Jeremymu Kimballovi (14. září 2019 – pozn. red.), byl na mě vypsaný kurz 4,2 a byl jsem outsider. Pokud sledujete moji cestu, tak už teď jsem vyhrál. Nemám co ztratit. Moje mysl je svobodná a očištěná od jakýchkoliv myšlenek v tomhle směru.

Jdu pro ukončení, od soupeře čekám násilí, říká německý ranař

Jako profesionální bojovník jsi nikdy nezažil zápas na body. Hádám, že nemáš v plánu to měnit.

Nedostávám výplatu podle toho, kolik kol odzápasím, takže si jako vždy půjdu pro ukončení.

Co očekáváš od svého soupeře?

Očekávám od něj čisté násilí, ale bude muset tančit podle mých not.

Jak vypadala tvoje příprava?

Moje skutečná příprava začala v polovině ledna po zranění, které mě potkalo. Zápasil jsem s elitními wrestlery, grappling jsem piloval se špičkami a spároval jsem s nejlepšími postojáři. Ve Spitfire Gymu je více než 25 trenérů a někteří z nich patří k těm nejlepším a nejvíc analytickým lidem, jaké jsem kdy poznal. Jsem připravený na všechno, s čím Piwowarski v zápase přijde. Jestli chce vyhrát, bude mě muset zabít.

Odkdy o svém zápase v Oktagonu víš? Probíhal nějaký dlouhodobý kontakt s organizací?

Nijak jsme nekomunikovali. O zápase jsem se dozvěděl pravděpodobně pár týdnů před oficiálním oznámením. Můj manažer se s organizací spojil poté, co jsme vydali veřejné vyjádření ohledně mě a mojí minulosti. A Oktagon dokázal, že je opravdu domovem druhých šancí.

Letošním cílem jsou tři zápasy a návrat ve velkém stylu

Jaké jsou tvoje cíle pro tento rok?

Chci mít tři zápasy, ale v první řadě se chci vrátit ve velkém stylu!

A jaké jsou tvoje plány v osobním životě? A vzhledem k tomu, že máš stále jen 30 let a máš ještě spoustu času na to, abys něčeho dosáhl, klidně můžeš promluvit i o svých ambicích.

Tento rok se koncentruju jen na sport. Nechci žádné jiné rozptýlení. A co se týká mých ambicí? Jsou velké. Pokud chcete, tak sledujte mou cestu.

Chtěl bys na závěr něco vzkázat fanouškům, nebo třeba i kritikům, kteří ti nevěří?

Fanouškům bych chtěl vzkázat, že žijeme v době, kdy se v životě můžete stát kýmkoliv chcete. Prostě si za tím běžte a obklopte se lidmi, kteří jdou stejným směrem. Buďte k sobě upřímní. Chraňte svou rodinu a zůstaňte zdraví. Uvidíme se 11. dubna!

Je úplně jedno, kdo věří mně nebo mým slovům. Rostu díky zodpovědnosti, ne díky pozornosti. Všem to ukážu.

Děkuju za tvůj čas a odvahu. Přeju hodně štěstí v životě i v zápase. Snad se ti podaří dostat lidi na svou stranu.

Moc děkuju za tuhle příležitost. Jdeme na to!