Tadej Pogačar je fenoménem dnešní doby

Tadej Pogačar je v současném cyklistickém pelotonu nejen nejlepším cyklistou, ale je bezesporu i tím nejoblíbenějším.

Pogačar v cyklistickém pelotonu nahradil Sagana

Mladý Slovinec definitivně převzal taktovku nejoblíbenějšího cyklisty, může za to především jeho vystupování směrem k fanouškům. Po celém světě si získal srdce malých dětí, kteří ho mají jako vzor a jednou chtějí být cyklistou jako on.

Dále za to může jeho styl jízdy, kterým se prezentuje v závodech. Není prostě takovým nudným patronem jako je například Jonas Vingegaard, poslední vítěz Tour de France působí nevýrazným strojovým vystupováním jako kdysi Jan Ullrich.

To Pogačar a jeho neustálé výpady spíše připomínají vystupování kdysi nedotknutelného cyklisty Lance Armstronga a nebo Alberta Contadora. Slovinec je v každém závodě na rozdíl od svého největšího soupeře Vingegaarda velmi vidět.

Pogačar v mnohém připomíná Merckxe

Tadej Pogačar dostal přezdívku „novodobý kanibal“, máme tu totiž po půl století opět cyklistu, který likviduje své soupeře. Přesně tak, jak to v 70. letech předváděl Eddy Merckx.

Jedná se totiž o všestrannost, kterou slovinský cyklista disponuje. Ze současného pelotonu se mu v horách vyrovná snad jen Jonas Vingegaard. Patří mezi nejlepší jezdce na světě v jízdách proti chronometru a poráží i specialisty na jednodenní klasické závody.

Aby toho nebylo málo občas si troufne i na závěrečné spurty. Pogačar, stejně jako Merckx, chce zvítězit v každém závodě, ve kterém nastoupí a proto je tak oblíbený na celém světě.

Suverenita na závodech Grand Tour

Jeho bilance na závodech Grand Tour je obdivuhodná. Hned při své premiéře v roce 2019 na španělské Vueltě obsadil 3. místo, k tomu si připsal vítězství ve 3 etapách. V následujícím roce se poprvé účastnil slavné Tour de France, kterou hned při premiéře dokázal vyhrát jako jeden z nejmladších cyklistů v její více než 100leté historii.

Navíc v předposlední etapě v časovce senzačně vysvlékl ze žlutého trikotu Primože Rogliče a připomněl tak Tour de France z roku 1989, kdy stejným způsobem připravil o vítězství Američan Greg Lemond domácího francouzského cyklistu Laurenta Fignona.

Své vítězství zopakoval i rok později. V letech 2022 a 2023 skončil vždy za Jonasem Vingegaardem. V ročníku 2022 doplatil na náročný závodní program, v roce 2023 se vracel po zranění a vybouchl v Alpské etapě. To vybídl svého domestika Adama Yatese, aby na něj nečekal a bojoval o pódiové umístění.

V letošním roce si poprvé střihl italské Giro a byla z toho naprostá dominance, kdy doslova předvedl One man show. Giro ovládl s obrovským náskokem a k tomu si připsal 6 etapových prvenství. Teď se pokouší o první double Giro-Tour od roku 1998. To se to naposledy povedlo tragicky zesnulému Marcu Pantanovi. Oproti Giru má proti sobě nejlepší cyklisty a realita je doposud taková, že Tadej Pogačar jede ve žlutém trikotu pro lídra závodu. Pokud se nezopakuje opět krach v Alpách, může opět vstoupit do historie.

Dominance může trvat i desetiletí

Jedná se stále o velmi mladého cyklistu. Vrchaři navíc zrají jako víno. Svého vrcholu dosahují až po třicítce a bilance Pogačara v 25 letech je naprosto fenomenální. 6 absolvovaných Grand Tour se třemi prvenstvími a vždy byl minimálně na pódiu. Doposud na těchto podnicích vyhrál 21 etap!

Jestli někdo může vyhrát double ze současného pelotonu, je to právě Pogačar. Navíc, kdyby se mu to opravdu povedlo, jistě by v něm i hlodalo svědomí pokusit se v jednom roce ovládnout všechny tři podniky (Giro, Tour, Vuelta). To se doposud v historii nikomu v jednom roce nepovedlo, ani legendárnímu kanibalovi.

Každopádně tu máme cyklistu, který současnému pelotonu může dominovat i celé desetiletí. O motivaci má postaráno. Již má na svém kontě 78 profesionálních vítězství. Ve sbírce mu ovšem chybí ještě několik cyklistickým monumentů. Titul mistra světa, zlatá olympijská medaile a vítězství na Vueltě.

Zdroj: UCI, Cycling News