Odchovanec pražské Slavie Petr Mareš má za sebou druhou sezónu v lotyšském klubu Rigas FS, kde patří mezi klíčové hráče. V podzimní části si zahrál základní skupinu Konferenční ligy, kde čelil Fiorentině, Hearts nebo Istanbulu Basaksehir. V rozhovoru pro Ruik se rozpovídal o angažmá v Lotyšsku a prozradil, jak blízko byl jeho přestup do Slovácka.

V létě jsem četl rozhovor, ve kterém se řešila Vaše budoucnost v Rize. Prý jste se nemohl dohodnout na podmínkách nové smlouvy. Jak to vypadá s Vaší budoucností v klubu?

Budoucnost v Rize jsem řešil v létě i průběhu sezóny, ale nemohl jsem se domluvit na podmínkách nové smlouvy. Chtěl jsem čekat do zimy na nějaké nabídky, ale přišel za mnou majitel klubu a ptal se mě, proč jsem nepodepsal novou smlouvu. Řekl jsem mu narovinu, že jsem se nedohodl se sportovním ředitelem na podmínkách, protože jsem chtěl nějaké vylepšení smlouvy a hlavně kontrakt na dva roky.

Když už mám být s rodinou takhle daleko od domova, tak bych tam chtěl zůstat minimálně dva roky, i z toho důvodu, že se nám tam narodil syn. Majitel přišel s tím, ať mu pošlu své požadavky a vlastně za týden bylo vše vyřešené. Hodně stál o mé setrvání v klubu, takže jsme se rychle dohodli a nebylo co řešit. Ke všemu jsem neměl ani konkrétní nabídku z jiného klubu, takže jsem to podepsal.

V Lotyšsku skončila sezóna v listopadu, sice jste neobhájili mistrovský titul, ale řekl bych, že z Vašeho pohledu se jednalo o velmi povedený rok. Zahrál jste si základní skupinu Konferenční ligy a byl jste vybrán do nejlepší sestavy ligy. Jak jste osobně spokojený se sezónou?

Když jsem přišel do Rigy, tak cíl byl jasný – vyhrát ligu. To se povedlo a bonusem bylo to, že jsme získali double. V druhé sezóně jsme hráli předkolo Ligy mistrů, takže cílem bylo probojovat se do základní skupiny Konferenční ligy, což se nám taky povedlo. Myslím si, že pro klub to byl obrovský úspěch, a i celkově pro Lotyšsko.

A z mého pohledu jsem měl velmi vydařenou sezónu, co se týče kanadských bodů, tak jsem v lize vstřelil pět branek a k tomu přidal devět asistencí. A v Evropě se mi podařilo dát dva góly a dvě asistence, takže já jsem s tou sezónou velmi spokojený. Byl jsem vybraný i do sestavy sezóny v Lotyšsku, takže doufám, že následující dva roky budou podobné.

V létě o Vás údajně usilovalo Slovácko. Jak jste byl blízko přestupu do Uherského Hradiště? A proč to nevyšlo?

Slovácko mělo zájem už v zimě, když mě kontaktoval trenér Svědík s tím, jestli bych měl zájem jít do Slovácka. Tak to byl první kontakt, ale to nevyšlo, protože to smetla ze stolu Riga. Z toho důvodu, že se klub chtěl dostat do Konferenční ligy, a že se k tomu můžeme vrátit v létě podle situace.

A v létě to bylo intenzivní, takže tam to vypadalo, že mě pustí. Byl tam i nějaký finanční návrh od Slovácka, ale bohužel to majitel zamítl, protože jsem pro něj byl klíčovým hráčem. Jak to vypadalo, že to je blízko, tak to nakonec bylo strašně daleko.

Na jednu stranu jsem byl zklamaný, protože jsme se chtěli s rodinou vrátit do České republiky, jelikož žena měla před porodem. Ale nakonec jsme zůstali v Rize a já jsem za to nakonec rád, protože to byla opravdu skvělá sezóna.

 Do Rigy jste přestoupil před necelými dvěma lety. Pro českého fanouška se dá říct, že se jedná celkem o velkou neznámou. S jakým očekáváním jste odcházel do Lotyšska? A jak to hodnotíte po těch dvou letech? 

V lednu to budou dva roky, co jsem v Lotyšsku. Pro českého fanouška to je velká neznámá, ale ta kvalita tady prostě je. Probojovali jsme se do základní skupiny Konferenční ligy, což není lehké ani pro české kluby. Neříkám, že ta liga je stejně kvalitní jako ta česká, ale čtyři kluby odsud by se svou kvalitou v české lize neztratily.

I pro mě, když jsem odcházel do Lotyšska, to byla velká neznámá. Zjišťoval jsem si informace od Kuby Hory a Davise Ikauniekse. A právě Davis mě přesvědčil o tom, že se jedná o ambiciózní klub, který chce hrát o titul a poháry. A to pro mě bylo lákadlo.

A dalším důvodem mého odchodu bylo i to, že v Boleslavi ten konec nebyl ideální. Pan Dufek mě nechtěl pouštět do jiného českého klubu, takže v úvahu připadalo pouze zahraničí. A když už přišla nějaká nabídka třeba z Turecka, tak za mě chtěli obrovské peníze.

Nakonec mě vysvobodil tenhle klub z Rigy s pomocí agentů. Já jsem to bral i jako přestupní stanici, ale klub je fajn a já jsem tu spokojený.

Během působení ve Viktorii Žižkov jste se potkal s trenérem Jindřichem Trpišovským, který byl na začátku své profesionální trenérské kariéry. Jak si ho pamatujete z působení na Žižkově? 

Když jsem byl v Žižkově, tak trenér Trpišovský trénoval Měcholupy, což byla farma Žižkova. Po zranění nebo když jsem nebyl v základu, tak jsem si šel velice rád zahrát za Měcholupy, protože pod trenérem Trpišovským to mělo úroveň, i když se jednalo o nižší soutěž.

Už v té době bylo vidět, že je do fotbalu strašně moc zapálený, znal všechny hráče i z divize. Takže už tam měl ty předpoklady. Pak se na Žižkově vyhodil trenér Nádvorník a mě si zavolal společně s Marcelem Šťastným sportovní ředitel. Chtěl znát náš názor na trenéra Trpišovského a jestli bychom mu dali šanci ve druhé lize.

Oba jsme řekli, že jednoznačně, protože si to zaslouží a rozumí fotbalu. Pak si pamatuju, že jsem odletěl na dovolenou a přišla mi zpráva od trenéra Trpišovského. Vyměnili jsme si několik zpráv a v lednu se stal trenérem. Najednou ten klub měl kvalitu a hrál dobrý fotbal. I když se nepostoupilo, tak na to rád vzpomínám.

Neměl o Vás trenér Trpišovský zájem v minulosti, ať už během působení v Liberci, nebo teď ve Slavii?

Když jsem byl v Hradci Králové, tak mě chtěl trenér přivést do Liberce, ale kluby se nedohodly. Přece jenom pan Karl moc nerozhazuje peníze za posily. A když byl ve Slavii a oni tam měli marodku, tak vím, že jsem byl na seznamu posil.

Rozhodovalo se mezi mnou a Traorém. Pamatuji si, že jsem seděl se skautem Slavie na zápase Zlína a on mi říká, že tady se rozhodne, jestli do Edenu půjdu já nebo Traoré. Zahrál skvěle a čekalo se jenom na to, jestli se Slavia dohodne se Zlínem. Bohužel pro mě se dohodli, ale musím uznat, že zaslouženě, protože podával a stále podává skvělé výkony.

V pražské Slavii jste působil od nějakých čtrnácti let. Co říkáte tomu, jak se Slavia změnila?

Ve Slavii jsem zažil i tu dobu, kdy tam nebyly peníze a klub hrál o sestup. Ale všichni věřili v to, že se to obrátí a někdo musí vzít takhle velkou značku. I když to nějakou dobu trvalo, tak teď mají silného partnera a skvělého trenéra. Já jsem moc rád, že se Slavii daří, protože mi dala šanci nakouknout do velkého fotbalu a všechno mně naučila. Slavii jsem vždycky přál a přát budu. Pro mě to bude vždy klub číslo jedna.

Chci se zeptat, jestli sledujete své bývalé zaměstnavatele, ať už to je Žižkov, Hradec Králové, Teplice nebo Mladá Boleslav? A co říkáte na to, jak se jim daří?

Jo, sleduju celkově český fotbal až vlastně po tu třetí ligu. Žižkov je specifický. Věřil jsem novému majiteli, že to tam pozvedne a postaví nový stadion, ale to zkrachovalo na tom, že se nedohodl s městem na odprodeji stadionu. Takže tam je to pořád nahoru dolů. Přál bych Žižkovu, aby se jednou vrátil do první ligy, protože tam jednoznačně patří, ale nejprve se musí nějak stabilizovat.

Co se týká Hradce, tak tam už moc kluků neznám. Vlastně asistenta trenéra Adriana Rolka, se kterým jsem hrál v Hradci a měl jsem ho za trenéra v Boleslavi. Každopádně to Hradci moc přeju a baví mě se na ně koukat. Přeju to i trenérům, protože pan Koubek je super trenér a má i super asistenty Standu Hejkala s Adrianem Rolkem.

Teplicím se bohužel v posledních sezónách nedaří a jsou dole, ale lidé tam dělají všechno pro ten fotbal. Když jsem tam působil půl roku, tak jsem si nemohl na nic stěžovat. Ale já věřím trenérovi Jarošíkovi, že ten teplický fotbal pozvedne. Protože si o něm myslím, že je to budoucnost českého fotbalu. A i Štěpán Vachoušek s Pavlem Verbířem pro ten klub dělají maximum.

V Boleslavi znám kluky i vedení. Mají skvělého trenéra pana Hoftycha, pod kterým jsem bohužel nikdy nehrál. Pořád tam hraje Marek Matějovský, se kterým jsem velký kamarád. Přál bych jim, aby se vrátili zase nahoru a bojovali o evropské poháry.