Spojte se s námi


Fortuna liga

Nejstarší český prvoligový rozhodčí Jan Jevický ovlivňovat zápasy neuměl

Pozdravil se s Josefem Bicanem, zastal se Jozefa Adamce, domluvil Antonínu Panenkovi. Bývalý prvoligový rozhodčí Jan Jevický se v polovině ledna dožil úctyhodných devadesáti let. Vysvětlení pro svůj věk má: nikdy nepodlehl nátlaku, aby ovlivnil zápas. „Já to neuměl, a co neumím, nedělám,“ doznal své krédo.

Publikováno

dne

Pozdravil se s Josefem Bicanem, zastal se Jozefa Adamce, domluvil Antonínu Panenkovi. Bývalý prvoligový rozhodčí Jan Jevický se v polovině ledna dožil úctyhodných devadesáti let. Vysvětlení pro svůj věk má: nikdy nepodlehl nátlaku, aby ovlivnil zápas. „Já to neuměl, a co neumím, nedělám,“ doznal své krédo.

Zjišťoval jste si, zda jste skutečně nejstarší žijící český prvoligový rozhodčí. K čemu jste dospěl?

Bude nejspíš pravda, že jsem nejstarší. Nenašel jsem nikoho, kdo by měl víc roků a pátral jsem po celé republice. A je jenom hrozné, jak to letí.

Stoletých občanů je přitom ve společnosti poměrně dost. Máte vysvětlení, proč se prvoligoví rozhodčí nedožívají vyššího věku? Není to tím, že byli neustále vystavení tlaku naklánět zápasy na jednu stranu?

Já jsem se takovým pokusům vyhýbal. Když po mně chtěli, abych se zavděčil, tak jsem odpovídal: Pánové já to neumím, a co neumím, tak nedělám. Možná mi to pánbůh vrátil na věku.

Kolik máte odpískaných prvoligových zápasů?

Jako hlavní osm a čtvrt. Tenkrát se rozhodčí nedělili na skupiny na hlavní a asistenty, nastupoval jsem s píšťalkou i praporkem. Ta čtvrtka znamená, že jsem střídal zraněného kolegu Fauska v utkání Žilina vs. Lokomotíva Košice.

Není to málo?

Nějak se to nesešlo. Měl jsem několikrát nastartováno přejít do nejvyšší soutěže, když mě bylo přes třicet, říkali mi, seš mladej, ještě máš čas. Tehdy rozhodčí například Vlček nebo Charouzek pískali ligu, i když jim bylo přes padesát. Bohužel jsem v tom věku prodělal náročnou operaci ledviny, což mě v kariérním postupu dost pozastavilo.

Také se mi stalo, že jsem byl v pořadí na postup do nejvyšší soutěže na druhé příčce, ale příslušní lidé vybrali devátého či jedenáctého v pořadí. Já se do ligy dostal až ve svých třiačtyřiceti letech, tedy dost pozdě.

Který zápas vám nejvíce utkvěl v paměti?

Asi Lokomotiva Košice proti Spartaku Trnava. Trnava, pětinásobný mistr Československa, už pozvolna ustupovala ze své slávy, ale pořád ji vedl legendární trenér Anton Malatinský, zvaný Toni Báči.

Hrálo se v únoru na zledovatělém zabláceném terénu, v poločase vedli domácí už 4:0. Do čeho kopli, to tam padlo. Vybavuju si, jak košický hráč od rohového praporku vykopl bezděčně míč nahoru směrem k brance hostů a on zapadl za zadní tyč. Brankář Kéketi jen zděšeně koukal.

Nakonec utkání skončilo 5:2. Instruktor mi vyčetl, že jsem na sebe nechal sáhnout od Joži Adamce. Já o tom nevěděl. Stavěl jsem zeď, posunoval ji dál, Adamec za mnou přišel, že ještě a já odpověděl, že si to vyměřím sám. V té prý chvíli mi dal ruku na rameno, ale nic jsem necítil.

Při odchodu ze hřiště na něj domácí fanoušci pokřikovali, on se zastavil a chtěl si to s nimi vyříkat. Já vicemistru světa z roku 1962 v Chile řekl: „Pane Adamec, nechte je, vy jste fotbalista, oni kokoti.“ Podíval se na mě a pronesl: „Pán rozhodca, máte pravdu a šel.“

Není vám líto, že vám nesvěřili slavné derby pražských S?

Každý by ho chtěl. Ale k tomu bych potřeboval víc sezon. Jak už jsem řekl, dívali se na mě několikrát, ale postup pořád nepřicházel. To vždycky člověka trochu znejistí. Rozhodoval jsem však dvakrát ženské derby, vždy vyhrálo hostující družstvo.

Na kterého hráče rád vzpomínáte?

Na zimním turnaji na Tatře Smíchov v roce 1971 jsem pískal Bohemku a Antonín Panenka, jehož velká sláva měla teprve přijít, moje verdikty pořád komentoval. Já mu řekl: „Pane Panenko, nemluvte mi do toho, já vím, co se má pískat, znám pravidla.“ Za tři minuty se mi omluvil.

Jak jste začínal?

Jako snad každý rozhodčí jsem hrával nejprve fotbal za rodné SK Loštice, ale táta mi to zakazoval, neboť jsem byl strašně subtilní. Bál se, abych si neuhnal souchotiny. Poprvé jsem pískal za svých studentských let na obchodní akademii v Praze na chmelové brigádě. Hráli jsme proti nějakému gymnasiu, nevešel jsem se do sestavy, tak mě pověřili pískáním.

Pak jsem v roce 1956 pískal v rodišti zápas staré gardy s místními rybáři, kteří darovali soupeři asi sedmikilového kapra. Tehdy jsem nabyl přesvědčení, že se stanu rozhodčím. Když mi bylo šestadvacet, přišel mimořádně velký nábor mezi rozhodčí. Patřil jsem vzhledem ke svému věku mezi perspektivní, to jsou paradoxy, mladší byl jen student Lobotka, bylo mu jen dvacet. V náboru byli známí fotbalisté jako bratři Pražští a další.

Máte spočítáno, kolik jste si jako rozhodčí v lize vydělal?

Hlavní dostával pět set korun, ale z toho si musel platit nocleh. Přijeli jsme ráno v pět do Žiliny, ubytovali se, šli si lehnout na pokoj. Hrálo se od tří, vlak jel po půlnoci. Chtěli po nás, abychom zaplatili ještě jednu noc za neuklizený pokoj, když jsme lehali do stejných lůžkovin. Když se dozvěděli, kdo jsme a Žilina vyhrála, tak nám druhou platbu odpustili.

Setkal jste se s pokusy, abyste zápas naklonil?

Kam jsem přijel, vyslechl jsem si nářky, jak je zápas pro oba týmy důležitý. Jak je v minulém utkání rozhodčí poškodil, jak jsou na tom špatně, když nevyhrají, odnese to trenér, továrna nebude vyrábět.

V Ostravě přišli straničtí funkcionáři, že jde o udržení jediné lidové zábavy pro těžce pracující horníky a hutníky. Peníze mi však nikdy nenabídli. Jak už jsem uvedl, já to neuměl, tak jsem to nedělal. Když mě k ničemu nepřiměli, šli na manželku, jestli má kožich.

Rozhodčí od klubu, nebudu uvádět kterého, dostávali kožich pro manželku, pokud domácí vyhráli. Když se na to poptávala, řekl jsem jí: „Myslíš, že dostaneš norkový? Leda králičinu ze chcíplých králíků.“

Dozvěděl jsem se, že na rodné Loštice nezapomínáte. Je to tak?

V roce 2017 jsem jim pořídil putovní pohár pro dorost. Bohužel dva roky se turnaj nekonal. Tak snad letos.

Reklama

Fortuna liga

Viktoria Plzeň? Doháníme je. Tuhle výhru si užijeme, říká Ousou před zápasem s Kluží

Slavia Praha po porážce v Plzni přesvědčivě vyhrála doma nad Libercem. Už v prvním poločase bylo rozhodnuto a nyní je ztráta na vedoucí Viktorii pouhý bod, ačkoliv má úřadující mistr zápas k dobru. Co řekl po zápase střelec vítězného gólu Aiham Ousou?

Publikováno

dne

Slavia Praha po porážce v Plzni přesvědčivě vyhrála doma nad Libercem. Už v prvním poločase bylo rozhodnuto a nyní je ztráta na vedoucí Viktorii pouhý bod, ačkoliv má úřadující mistr zápas k dobru. Co řekl po zápase střelec vítězného gólu Aiham Ousou?

Slavia potvrdila roli favorita, Liberci nedala šanci a již v poločase nebylo pochyb o výsledku. Nejprve se po čtvrthodině hry prosadil Aiham Ousou ze standardní situace.

„Všechno šlo dobře. Myslím, že jsme do zápasu kvalitně vstoupili, hráli jsme ve vysoké intenzitě. Udrželi jsme čisté konto, to mě těší. Povedlo se mi i skórovat, takže jsem šťastný,“ řekl švédský stoper v rozhovoru pro klubový web.

O pár minut později na něj navázal Peter Olayinka a ve 29. minutě i Stanislav Tecl, který sice neproměnil pokutový kop, ovšem brankář míč vyrazil pouze k tyči a nejlepší ligový střelec již neměl problém dostat míč za jeho záda.

Vítězství nad Libercem je důležité i proto, že Viktoria na Bohemians ztratila dva body. A to ji ještě výrazně pomohl gólman Marián Tvrdoň, který byl mužem utkání.

„Ano, oni ztratili, my jsme vyhráli. Doháníme je. Tuhle výhru si užijeme a budeme se soustředit na čtvrtek,“ dodal Ousou, který byl součástí reprezentačního výběru Švédska.

Slavia ve čtvrtek hraje další zápas Evropské konferenční ligy, tentokrát doma hostí rumunskou Kluž. Zápas začíná ve 21 hodin a sledovat jej můžete na kanále ČT Sport.

Zdroj: SK Slavia Praha

Pokračovat ve čtení

Fortuna liga

Velké chyby VARu na Spartě i na Slavii. Proč jej v Česku neumíme používat?

Uplynulé ligové kolo bylo ve znamení přešlapů videorozhodčích. Na Spartě nepochopitelně přehlédli gól z jasného ofsajdu, na Slavii zase i po několika shlédnutích neposoudili ostrý skluz Meszároše jako červenou kartu.

Publikováno

dne

Uplynulé ligové kolo bylo ve znamení přešlapů videorozhodčích. Na Spartě nepochopitelně přehlédli gól z jasného ofsajdu, na Slavii zase i po několika shlédnutích neposoudili ostrý skluz Meszároše jako červenou kartu.

VAR je s námi od roku 2018. Za čtyři roky jsme si zvykli, že videorozhodčí několikrát správně opravil gól či červenou kartu, když situaci hlavní rozhodčí přehlédl. Jenže zároveň až moc často vidíme situace, kdy VAR nepochopitelně sudího neopraví.

A tento víkend byl toho důkazem. V sobotu v utkání Sparty s Hradcem Králové se totiž „vyznamenal“ videorozhodčí Václav Štěrba. Letenští vstřelil v 57. minutě vítěznou branku, která však byla neregulérní a neměla platit.

Højerův centr totiž tečoval Krejčí a změnil tak trajektorii míče. K tomu se dostal Kuchta a skóroval. Celý problém však vězel v tom, že ve chvíli, kdy Krejčí míč tečoval, tak už se útočník Sparty nacházel v jasném ofsajdu a gól tak neměl platit.

Jenže videorozhodčí Václav Štěrba, zřejmě jako jediný v České republice, teč neviděl. Podle něj se Krejčí míče nedotkl, což je dost šokující rozhodnutí, vzhledem k tomu, že na rozhodnutí měl všechen čas světa, mohl si záběr několikrát zpomalit a pustit znovu.

Výmluva poté přišla, že videorozhodčí neměli průkazné záběry. Jde o hodně chabou výmluvu vzhledem k tomu, že kvalitní záběr viděli všichni v televizi ve svých obývacích pokojích. To snad mají lidé doma lepší záběry než videorozhodčí, který je potřebuje nejvíc? Skandální.

„VAR? Rozhodoval snad pět minut… Já tomu nerozumím, je to pro mě nepochopitelné. VAR je technická pomůcka, ovládají ho lidé… Už mě to téma strašně unavuje. Cítím hořkost,“ vztekal se po zápase trenér poškozeného Hradce Miroslav Koubek.

Tohle však nebyla jediná chyba dua Nehasil – Štěrba. V 72. minutě totiž hlavní sudí Nehasil rovnou vyloučil Smrže za zákrok, který nijak nebezpečně nevypadal. Hradecký záložník šel do skluzu zepředu, Daňka se pořádně nedotkl, ten jej naopak při dopadu ještě přišlápl. Spíše to vypadalo jako kompenzace za první červenou pro Čvančaru.

O to méně pochopitelněji vypadá červená pro Smrže v porovnání s nedělním duelem Slavie. Ve 45. minutě totiž Karol Meszáros naskočil na stojnou nohu Aihama Ousoua, kterému se jen zázrakem nepodlomila achillovka. V nejčernějším scénáři to mohl švédský stoper odnést nesmírně dlouhou absencí.

Sudí u VARu Ladislav Szikszay celou situaci prozkoumával, neposoudil to však jako nebezpečnou hru, a tak odsouhlasil žlutou kartu. V porovnání s červenou pro Smrže to vypadá velice nekonzistentně.

Máme za sebou 10 kol a prakticky nebyl víkend, kdy bychom neřešili hrubé chyby sudích. Předseda Komise rozhodčích Radek Příhoda se snaží udělat v českém fotbale revoluci, jenže to jde těžce, když polovina sudích nemá na pískání ligy kvalitu.

Zdroj: Twitter, Fortuna liga

Pokračovat ve čtení

Fortuna liga

Kolář: Lavičku jsem kousal těžce, ale neměl jsem formu. Doufám, že se vrátím do brány stabilně

24. dubna 2022. Datum, kdy si naposledy Ondřej Kolář zachytal v soutěžním zápase. To už teď neplatí, na začátku října se do branky postavil znovu. Proti Liberci byl u výhry 3:0 a hned si tak připsal čisté konto. Jak vidí svou aktuální pozici ve Slavii?

Publikováno

dne

24. dubna 2022. Datum, kdy si naposledy Ondřej Kolář zachytal v soutěžním zápase. To už teď neplatí, na začátku října se do branky postavil znovu. Proti Liberci byl u výhry 3:0 a hned si tak připsal čisté konto. Jak vidí svou aktuální pozici ve Slavii?

Nemá to teď jednoduché. Kolář byl zvyklý, že od svého příchodu do Edenu byl vždy jasnou jedničkou, chytal prakticky všechny zápasy. Loni na podzim byl dlouho zraněný, na jaře se s Mandousem v brance točili.

Jenže od léta se stal regulérní dvojkou. Dostal se do role, na kterou nebyl vůbec zvyklý. Vyrovnat se s tím, že jste byl klíčovým hráčem, kterého fanoušci obdivovali a jezdili se na vás dívat skauti z top lig a najednou sledujete zápasy jen z lavičky, není jednoduché.

„Kousal jsem to těžce asi jako každý hráč. Každý chce hrát. Ale věděl jsem, že forma není optimální. Věřil jsem, že po přípravě by to mohlo jít, ale měl jsem zranění a nebylo to ono. Formu jsem pak neměl na to jít do brány, Aleš předváděl skvělé výkony a zasloužil si to. Ve Slavii je obrovská konkurence a já jsem rád za tu šanci, že jsem se mohl podívat do brány,“ vysvětloval po zápase na tiskové konferenci Kolář.

Během reprezentační přestávky však Mandous podstoupil drobný zákrok a do branky proti Liberci se tak dostala bývalá jednička. A 27letý brankář si s nabídnutou šancí poradil slušně, udržel čisté konto, chytil jednu velkou šanci v závěru a sebevědomě rozehrával.

Hra nohama? Vycházelo to!

„Cítím se dobře, v zápase jsem byl až překvapený, že i hru nohama jsem zvládl, že jsem to trefoval. Z toho jsem měl největší strach. Vytížení jsem dlouho neměl, proto jsem se bál rozehrávky. Ale vycházelo to, měl jsem z toho radost. A jsem moc rád, že jsem si i tu nulu mohl vychytat, že jsem si dokázal, že na to ještě mám,“ hodnotil se Kolář.

A co další působení v brance? Čerstvě ženatý brankář se jistě nebude chtít jentak vrátit na lavičku. Svou roli zná, nicméně o post jedničky chce znovu zabojovat.

„Vstoupil jsem do sezony jako dvojka. Každý gólman, který někomu kryje záda, chce tu šanci uchopit. Stejně jako Aleš, když kryl záda mně. Já doufám, že se něco podobného podaří mně, že se vrátím mezi tři tyče stabilně. Pro každého je to nepříjemné, když nehraje. Mě to mrzí o to víc, že jsem tu dlouho chytal a o pozici jsem přišel. Teď si toho o to víc chci vážit, makat a zůstat v bráně,“ dodal sebejistě Kolář.

A ač si to takhle jistě nepřál, otevírá se před ním velká příležitost. Mandous totiž není stoprocentně připravený a trenéři a doktoři Slavie řeší, jakou variantu zvolí. Buď bude Mandous do zimy pokračovat s potížemi, nebo se přistoupí k operaci, která by znamenala dlouhou absenci.

V tu chvíli by se Kolář na nějaký čas stal znovu jedničkou a měl by šanci si své místo uzmout zpět.

Zdroj: SK Slavia Praha

Pokračovat ve čtení

Oblíbené