Jediný zápas v historii aneb Jak Němci porazili Němce

Na světových šampionátech jsme mohli vidět mnoho zvláštních zápasů, ale snad žádný není zvláštní v tolika směrech. Navíc zůstane jediným utkáním v historii fotbalu, kdy se poprvé a naposled utkaly dvě německé reprezentační jedenáctky – a rovnou na mistrovství světa.

Jak čas běží, lidé zapomínají, mnoho mladých fanoušků fotbalu možná ani neví, že více než čtyřicet let vedle sebe existovaly dva německé státy.

Od roku 1949 na území spravovaném sovětskou armádou jako výsledek poválečného uspořádání světa vznikla Německá demokratická republika (NDR), prostor pod dohledem Velké Británie, Francie a USA se přerodil v Německou spolkovou republiku či Spolkovou republiku Německo (NSR).

Zatímco v jiných sportovních odvětvích nebylo setkání „západního a východního“ Německa neobvyklé, fotbal odolával až do roku 1974.

„Ligový zápas“

Když 5. ledna 1974 ve velkém vysílacím sále ve Frankfurtu nad Mohanem vnořil člen místního pěveckého sboru, jedenáctiletý školák Detlev Lange ruku do osudí, povedl se mu nechtěně husarský kousek. Do první základní skupiny nalosoval oba německé výběry, což znamenalo, že spolu sehrají oficiálně vůbec první vzájemné utkání. Do té doby proti sobě obě reprezentace nikdy nenastoupily, ani v přátelském nebo přípravném utkání.

Tým NSR měl za sebou titul z MS 1954 (pravda, poněkud kontroverzní, jak jsme v minulosti uvedli), stříbro z MS 1966 a bronz z dosavadního posledního šampionátu v Mexiku.

Nádavkem dva roky před konáním MS 1974 vyhráli titul mistrů Evropy, navíc se X. šampionát v historii konal na jejich půdě. Oproti tomu „endéráci“ či „dederoni“ (odkaz na zkratku DDR – Deutsche Demokratische Republik) ve světě fotbalu nedosáhli téměř ničeho. Nepostoupili ani na jeden šampionát, neuspěli v evropském mistrovství a nijak neoslnili ani na klubové scéně.

Tisk pochopitelně zvedl zajímavé téma a pustil se „přípravy k zápasu“. Většina deníků na území NSR označovala reprezentaci NDR jako pseudotým, iniciály se často uváděly v uvozovkách, Der Spiegel uvedl zápas obrovským titulkem „ligový zápas“ a dodal: „Konečně se ukáže, kdo jsou ti praví Němci!“

Další novináři prohlásili, že rozpočet celé reprezentace NDR je menší než plat jediného profesionála v mužstvu NSR. Prakticky celá fotbalová veřejnost pořadatelské země měla o výsledku jasnou představu.

Něco není v pořádku

Málokdo už ale věděl, že mužstvem domácích prostupovala nepohoda a napětí. Ještě před zahájením vystoupil kapitán Franz Beckenbauer před vedení fotbalového svazu a jménem hráčů žádal o značné zvýšení prémií za eventuální zisk titulu – hráči Bayernu Mnichov se po namáhavé sezóně cítili unaveni a nechtěli absolvovat velké množství přípravných zápasů.

V areálu sportovní školy ve šlesvicko-holštýnském Malente-Gransmühlen přišel 5. 6. 1974 (tedy téměř v předvečer mistrovství) zmíněný Beckenbauer za trenérem s návrhem, aby místo původních 30 000 DM vyplacených za zisk titulu dostal každý hráč hned 75 000.

Trenér Helmut Schön okamžitě telefonoval do Frankfurtu a na místo dorazilo vedení německého fotbalového svazu. Licitovalo se a Schön v jednu chvíli prohlásil, že si jde do pokoje sbalit kufr a odjíždí. Nakonec obě strany dospěly k dohodě – 60 000 DM za titul. Jisté je, že leccos z těchto vyhrocených chvil proniklo na veřejnost a diváci neopomněli nenasytnost hráčům řádně připomenout.

Druhým zásadním bodem byly náklady doprovázející samotné konání šampionátu. Bylo nutné opravit či nově vybudovat stadióny, zajistit prostředky na ubytování všech účastníků, zaplatit rozhodčí, novináře…

Výsledkem bylo citelné zdražení základních potravin a domácích prostředků, což nelichotivě nesly zejména německé hospodyňky. Sice to dění v ochozech tolik neovlivnilo, ale už při prvním utkání NSR proti Chile – když se domácím nedařilo – se začaly ozývat kritické hlasy, zda oněch 280 000 000 DM na zajištění MS nebylo vyhozeno pánubohu do oken.

V předvečer „války“

Podle odborníků měl být pro fotbalisty NSR postup do nově zřízené semifinálové skupiny lehkou povinností. Chile dorazila do dějiště šampionátu po politickém převratu, navíc jí uškodil způsob, jak se na MS vůbec dostala, Austrálie se kvalifikovala na šampionát vůbec poprvé.

Leč s Chile měla domácí jedenáctka víc problémů než se čekalo a diváci určitě nebyli oním dvanáctým hráčem. Hubené vítězství 1:0, navíc proti oslabenému soupeři nebylo dobrou vizitkou.

Ani proti Australanům nehráli plejeři NSR nijak oslnivě, diváci dávali najevo svou nevoli tak důrazně, že kapitán Beckenbauer asi třikrát místo založení útočné akce odběhl během hry s míčem do pravého rohu vedle svého pokutového území, kde byla nejradikálnější část diváků a otráveně na ně gestikuloval.

Mužstvo NDR na úvod zdolalo Australany dvěma góly, tedy o jeden méně než NSR, na chilskou tvrdost ale nenašlo dost důrazu, takže se muselo spokojit s remízou 1:1. Trenér Georg Buschner nemohl naplno počítat s nejlepším střelcem Hans-Jürgenem Kreischem, jenž si při kvalifikačním zápase s Rumunskem zlomil nohu a po půlroční pauze ještě nebyl fit.

To už ale nastal dlouho očekávaný 22. červen 1974 a obě mužstva se postavila na hrací plochu hamburského Volkparkstadionu. Fotbalová „válka o pravé Němce“ mohla začít.

Svět se zhroutil

Buschnerovo mužstvo si bylo vědomo kvalit soupeře a proto sice zvolilo přísnou obranu se snahou eliminovat nejlepšího střelce NSR Gerda Müllera, vycházelo ale také z faktu, že čím později by se soupeři podařilo skórovat, tím více bude nervózní.

Dokazovala to i událost z 2. minuty, kdy domácí bek Schwarzenbeck před dotírajícím Sparwasserem zahrál malou domů, ale ostřílený brankář Maier podklouzl a málem z toho byla katastrofa.

V 10. minutě ovšem přes veškerou snahu Müller unikl po levé straně obránci Weisemu a přes vyběhnuvšího brankáře Croye našel na malém vápně Grabowskiho. Ten však měl míč na dlouhou nohu a mírně za sebou, tak jeho pokus skončil milimetry vedle tyče.

NDR zahrozili po půlhodině. Kurbjuweit autovým vhazováním našel Laucka a ten přes Beckenbauera našel prakticky před prázdnou brankou Kreische – kanonýr však ze vzdálenosti sedmi metrů Maierovu svatyni trestuhodně přestřelil.

Ve 41. minutě byl na tahu opět Müller – míč se k němu dostal po ose Hönneß-Breitner, Gerd opět oklamal Weise a zasáhl pouze levou tyč branky NDR. Tím jakoby se oba týmy vyčerpaly – střílelo se zdálky, překvapivé akce nepřicházely, ani jedno mužstvo nechtělo udělat chybu. Pak udeřil blesk z čistého nebe.

V 77. minutě Bernd Cullmann poslal nijak nebezpečnou hlavičku do náruče Croye – ten neváhal a vyhodil dlouhý míč na střídajícího Ericha Hamanna (s Dietmarem Hamannem není nijak spřízněn). Záložník si potáhl míč ke středové čáře a pak téměř třicetimetrovým pasem našel magdeburgského útočníka Jürgena Sparwassera.

Ten si hlavičkou posunul míč před dotírajícím Cullmannem za netakticky bránícího Höttgese a rázem se ocitl před vybíhajícím Maierem. Zkušeně si počkal, až brankář půjde na zem a polovysokou střelou ho snadno překonal, vpravo běžící Berti Vogts už nestačil nijak zasáhnout. Na tribunách se rozevlály východoněmecké vlajky, což bulvární deníky komentovaly: „Museli tam nahnat veškerý diplomatický sbor a utratit statisíce ze předstírané občany NDR,“, ale většina z 62 000 diváků oněmněla. Podceňovaní Němci dotáhli zápas do vítězného konce a domácímu týmu nastalo peklo.

Nakonec přeci jen vyhráli

Postup NSR nemohla porážka zhatit, ale místo plánovaného prvního místa to bylo rázem druhé a tím pádem se „pořadatelé“ stěhovali do destinace, kam měli jet původně hráči NDR. To působilo jisté logistické potíže, více cestování a méně komfortu, ale v tomto směru – i přes velký mediální humbuk – se Západní Němci zachovali jako profesionálové.

Zbývající zápasy už neprohráli, včetně dobře známého finále v Mnichově proti „totálním“ Holanďanům. Schön udělal několik změn v sestavě, takže porážka mu nakonec přišla vhod.

Hráči NDR, jak uvedl trenér Buschner, dokončili svou tovaryšskou zkoušku porážkami proti Brazílii a Holandsku; dosáhli jediného úspěchu remízou s Argentinou. Na tým, jenž měl minimální zkušenosti, nebyl výsledek z MS zklamáním – jedinou chybou bylo, že NDR už se nikdy na žádnou vrcholnou akci nepodívalo. Když už byly jedenáctky NSR a NDR nalosovány do kvalifikační skupiny pro ME 1992, byl běh dějin rychlejší – došlo ke sjednocení.

Místo závěru – vysvětlení

Utkání NSR-NDR zůstává v análech jediným střetnutím seniorských reprezentací. Někdo namítne, že v kvalifikaci na OH 1964 obě země sehrály dva zápasy, další pak na OH 1972 v Mnichově. Jenže v případě NSR šlo o jedenáctku amatérů, nemající s profesionálními fotbalisty hrajících ve špičkových klubech nic společného.

A perličku závěrem – po sjednocení Německa byl naplánován jakýsi „retro“ zápas bývalých jedenáctek NDR a NSR. Měl se hrát 21. listopadu 1990 v Lipsku, ale kvůli výtržnostem při ligovém zápase SC Lokomotiva Lipsko a FC Dynamo Berlín, při němž byl jeden fanoušek zastřelen, bylo utkání zrušeno.

Zdroj: FIFA, Wikipedia