Hokej

Z Walesu až na MS v hokeji. Britská legenda odkrývá zákulisí týmu a vzpomíná na Prahu

Ben Davies je ikonou britského hokeje. Velšský útočník, který většinu své kariéry spojil s Cardiffem, se s národním týmem připravuje na svůj pátý šampionát mezi elitou. V exkluzivním rozhovoru pro Ruik.cz promluvil o specifické rivalitě v kabině, vzorech z Česka i o tom, proč ho dodnes mrazí při vzpomínce na vyprodanou O2 arenu.

Publikováno 14. 5. 2026, 16:20

Jakub Ludvík

Ben Davies odehrál v Cardiffu 14 let a patří k největším osobnostem britské ligy EIHL
Jako svůj nejsilnější zážitek označil atmosféru na MS v Praze před 17 tisíci diváky
Britská reprezentace míří na MS 2026 s jasným cílem – udržet se díky týmové chemii mezi elitou

Velšská hrdost a těžká cesta britských hokejistů

Bene, pocházíte z Cardiffu a za tamní Devils hrajete už 14 let. Jaký je hokej ve Walesu a jací jsou tamní fanoušci?

Jsem z Cardiffu, takže jsem nesmírně hrdý, že za Devils hraji tak dlouho. A fanoušci? Naše zápasy jsou většinou vyprodané, chodí pravidelně mezi třemi a půl tisíci lidmi. Máme obrovské štěstí, že za námi stojí skvělí majitelé a každý rok máme konkurenceschopný tým. Letos se nám podařilo vyhrát play-off, což je skvělé, vždy chceme bojovat o trofeje.

Je pro hráče z Walesu, nebo obecně z Velké Británie, těžké se prosadit v profesionálním hokeji?

Je to složité, a to spíše obecně jako pro britského hráče, než jen velšského. V naší lize je limit 15 importů (zahraničních hráčů), takže příležitostí není tolik. Dostat se do profi hokeje v Británii není snadné, navíc britský hokej není vždy vnímán jako špičkový standard, i když si myslím, že směle konkurujeme velkým evropským ligám. Chybí nám větší možnosti pro mladé britské kluky odcházet do zámoří nebo do vyšších soutěží už v brzkém věku. To by nesmírně posunulo i národní tým.

V reprezentaci jste momentálně jedním z mála Velšanů. Jak to vnímáte v kabině?

Jsem nesmírně hrdý Velšan. Když jsem v nároďáku začínal, bylo nás tam víc –-tehdejší kapitán Jonathan Phillips, Phil Hill nebo Matthew Myers. Ale od doby, co Matthew skončil, jsem byl posledních pár let jediný. O to víc mě těší, že je letos v týmu Liam Bailey, který je také z Cardiffu. A myslím, že i náš brankář Robson má přes rodinu nějaké velšské kořeny, takže by se taky asi trochu označil za Velšana. Je super, že už v tom nejsem sám.

A jaké to je? Jsou mezi Angličany, Velšany a Skoty velké rozdíly, dobíráte se navzájem?

Jasně, občas tam probíhá takové přátelské pošťuchování, obzvlášť v průběhu roku, když se hraje fotbal nebo ragby. Teď máme třeba v šatně na rozcvičku anglický fotbalový míč – tak toho se já absolutně nedotknu, budu si kopat s tím druhým! (smích). Ale jinak je to super. I když jsme takový mix národností a každý jsme trochu jiný, děláme společně jednu práci a chemie je úžasná.

EIHL roste. Hraje se o každý bod a play-off je sprint

Jak byste nalákal české fanoušky, kteří běžně sledují Extraligu nebo NHL, na britskou EIHL? V čem je speciální?

Naše liga se liší od většiny Evropy tím, že tou hlavní trofejí je vítězství v lize po 54 zápasech základní části. Každý jednotlivý zápas v průběhu roku má obrovskou váhu. V jiných ligách se hraje o pozice a pak přijde velké play-off. U nás se play-off hraje na pouhé čtyři zápasy v podstatě vyřazovacím „knockout“ systémem, což je úplně jiné.

Co herní styl, na co se mohou diváci těšit?

Hokej je u nás víc severoamerický než evropský, což je dáno právě těmi patnácti importy v každém týmu, z nichž většina pochází ze Severní Ameriky. Liga ale celkově roste. Je to vidět i na tom, že když naše týmy hrají Hokejovou ligu mistrů (CHL) nebo Kontinentální pohár, vedou si tam opravdu dobře. Standard hokeje je u nás zkrátka velmi vysoký.

Návrat mezi elitu: Záchrana a český křest ohněm

Na MS 2026 se vracíte do elitní divize. Jaké jsou cíle vašeho týmu?

Jsme nadšení, že jsme zpět. Poslední roky jsme trochu pendlovali nahoru a dolů, takže naším hlavním cílem je jednoznačně se v elitní skupině udržet. Klíčové budou hned úvodní zápasy proti Rakousku a Maďarsku, na ty se teď plně soustředíme.

Co vám dává největší naději na úspěch?

Loni v Rumunsku jsme měli skvělý rok a hned jsme se vrátili zpět. Předtím jsme měli trochu smůlu ve Finsku a v Česku, ale tam jsme dokázali v posledním zápase porazit Rakousko, což nám dodalo sebevědomí. Letos máme v týmu pár nových kluků a další hráče, kteří mají fantastickou formu. Půjdeme do toho zápas od zápasu a soustředíme se jen na to, co můžeme ovlivnit.

Bude to váš pátý turnaj mezi elitou. Na co nejraději vzpomínáte z těch předešlých?

Když jsme hráli elitu poprvé, bylo pro nás všechno úplně nové. Ale nikdy nezapomenu, jak se vše rozhodovalo v posledním zápase proti Francii a já mohl vstřelit ten vítězný gól v prodloužení, po kterém přišla ta obrovská oslava. To si budu pamatovat navždy. Stejně tak góly proti USA. Tehdy jsme si dokázali, že umíme dělat výsledky i na této úrovni. Od té doby zažil náš tým skvělé momenty – třeba „Kirky“ (Liam Kirk) zakončil turnaj v Lotyšsku tuším jako nejlepší střelec, což z něj dělá pro náš tým obrovskou zbraň.

Co je tedy váš recept na udržení mezi nejlepšími?

Vždycky se snažíme zachovat si svou týmovou tvář a naši pověstnou soudržnost. Hrajeme prostě náš styl. Ten je občas trochu jiný než u ostatních týmů, třeba tolik nedržíme puk, ale snažíme se to využít v náš prospěch. Známe své silné i slabé stránky a víme, co musíme udělat.

Česká stopa: David Krejčí a husí kůže v Praze

Nejsilnější zážitek vaší reprezentační kariéry? Bude to ten gól Francii?

Ten gól pro mě osobně znamenal hrozně moc, ale když nad tím teď přemýšlím, mám ještě jednu ohromně silnou vzpomínku. Bylo to před dvěma lety na mistrovství světa v České republice. Nádherné město a neuvěřitelné publikum… Hrát každý zápas před 16 nebo 17 tisíci lidmi v neskutečné aréně bylo něco. Nejsilnější to bylo, když jsme proti Česku hráli v sobotu večer a hala byla úplně narvaná. Pamatuju si, že jsem si na chvíli sedl na střídačku, opřel se a jenom vstřebával tu neuvěřitelnou atmosféru. Na to nikdy nezapomenu.

Měl jste v dětství nějaké české hokejové vzory?

Když jsem vyrůstal, moc jsem s českými hráči do kontaktu nepřišel. V mládeži jsem měl jen krátce jednoho českého trenéra a v profi hokeji se u nás taky moc neobjevovali. Ale vždycky jsem nesmírně obdivoval Davida Krejčího. Měl jsem to štěstí si proti němu zahrát na mistrovství ve Finsku, což byla fantastická zkušenost. Obecně chovám k velkým jménům českého hokeje obrovský obdiv.

Jak byste popsal svůj herní styl? Ke komu byste se přirovnal?

Vidím se jako takový „two-way“ centr (střední útočník s defenzivními úkoly). Zakládám si na vhazování a s přibývajícím věkem se moje role posunula více do třetí nebo čtvrté formace. Tým se na mě musí spolehnout především směrem dozadu. Ale samozřejmě, když se objeví příležitost v útoku, chci ji využít.

Zdroj: Autorský článek

TagyMS v hokeji 2026