Komentář: Rulík ztratil odvahu. Nominací na MS v hokeji 2026 pošlapal svůj odkaz

Komentář – Květnové mistrovství světa ve Švýcarsku klepe na dveře a česká hokejová reprezentace odtajnila jména, která nás na něm mají reprezentovat. Místo logické koncepce a zdravé dravosti jsme se však dočkali výběru plného otazníků, který svým způsobem zastiňuje i pohádkový úspěch z Prahy 2024. Radim Rulík svými kroky ukázal, že mu v klíčovou chvíli chyběla potřebná odvaha.

• První reprezentační kempy připomínaly spíše letní přípravu extraligového Kladna
• V nominaci chybí opory s famózními čísly i dříči z NHL, přednost dostali hráči bez logických opodstatnění
• Vysvětlení trenérského štábu k absencím ve formátu „nevešli se“ je naprostým výsměchem

Dopředu je třeba jasně proklamovat jednu zásadní věc. Žádný z nominovaných chlapců není špatný hokejista, každý z nich si své místo v profesionálním hokeji tvrdě odpracoval. Tento komentář rozhodně neznamená, že českému týmu nepřeji úspěch. Naopak. Budu ten první, kdo bude slavit, pokud tahle kritika ze všech stran tým nakopne a oni ten úspěch skutečně udělají.

Ať je Jan Ščotka suverénně nejlepším obráncem šampionátu, ať jsou Petr Kváča, Josef Kořenář nebo Dominik Pavlát nepřekonatelnou zdí a ať se Martin Kaut stane nejlepším útočníkem turnaje. Nicméně z čistě analytického pohledu tento výběr zkrátka není koncepční, nenabízí ty absolutně nejlepší a postrádá logická kritéria založená na reálných výkonech na ledě.

Kladenská přípravka místo národního týmu

První bizár celého letošního reprezentačního cyklu nastal už před několika týdny. Veřejnost se dozvěděla o novém složení trenérského štábu kladenských Rytířů, kam se po šampionátu Radim Rulík přesouvá. To, co následovalo, vyvolalo úsměvy i kroucení hlavou. První reprezentační srazy totiž vypadaly spíše jako zahájení letní přípravy Kladna.

Pozvánka pro čtveřici hráčů Rytířů indikovala, že si budoucí kouč potřebuje primárně prohlédnout své nové svěřence. Tohle skutečně není to správné podhoubí pro budování formy na mistrovství světa. To nejhorší však přišlo na včerejší oficiální tiskové konferenci k finální nominaci.

Brankářský rébus plný protikladů

Pokud se podíváme do brankoviště, narazíme na obrovské paradoxy. Realizační tým má na výběr z celé plejády brankářů. A výsledek? Na jedné straně máme gólmana, který se ve finské lize trápil a v základní části i v play-off držel úspěšnost zásahů solidně pod hranicí 89,5 %.

Na straně druhé tu ovšem běhal brankář, který se stal nejlepším brankářem Tipsport Extraligy. Navzdory tomu, že měl před sebou bezkonkurenčně nejmladší tým, držel úspěšnost 92,3 %, průměr 2,11 obdržených branek a zapsal 5 čistých kont.

Někdo by mohl namítnout, že mu v závěru spadla forma, nebo ztratil chuť reprezentovat. Opak je pravdou. Tento strážce svatyně v play-off vytáhl svou úspěšnost na neuvěřitelných 95 %, inkasoval v průměru jen 1,63 gólu a z pozice outsidera dotáhl svůj tým k bronzové medaili.

Mimochodem, v přímém souboji Dominik Frodl přechytal a poslal na dovolenou Petra Kváču s jeho Libercem. Z jeho vyjádření v rozhovorech bylo navíc patrné, že by na mistrovství dorazil, i kdyby to měla být jeho poslední hokejová stopa. Místo toho ostrouhal.

Když už jsme u play-off výkonů, nelze nezmínit Romana Willa. Ačkoliv se neřadím k jeho největším fanouškům, s pardubickým Dynamem poslal domů hokejisty Sparty. Předváděl řádově jistější a lepší výkony než Josef Kořenář, u kterého lze letos jen stěží tvrdit, že byl vůbec nezpochybnitelnou jedničkou a nejlepším gólmanem vlastního klubu.

Defenziva bez praváků a podivné protekce

Při pohledu na obranné řady už vidíme alespoň náznaky lepších zítřků. Obrovskou pochvalu si realizační tým zaslouží za nominaci Marka Alschera. Mladý bek strávil většinu sezóny na farmě v Charlotte, ke konci ročníku však nakoukl do NHL a své role se zhostil na výbornou. Ukázal, že má potenciál si vybojovat stabilní místo na soupisce Floridy Panthers.

Zbytek defenzivy je ale zklamáním. Ze stejného soudku naprosto nepochopitelných kroků je absence Mikuláše Hovorky. Hráče jako je Tomáš Galvas, který se stal nejlepším obráncem extraligy, nebo Tomáš Cibulka, který si vysloužil smlouvu s Edmontonem, by do sestavy zařadil i hokejový negramot.

Vrcholem je ovšem vynechání Libora Zábranského mladšího na úkor jeho brněnského spoluhráče Jana Ščotky a to zejména ve chvíli, kdy v reprezentaci zoufale chybí praváci na modré čáře. Tohle rozhodnutí se nedá obhájit ničím jiným než vzpomínkovým optimismem na Prahu.

Ščotka má oproti Zábranskému dvakrát méně bodů, o čtyřicet minut více na trestné lavici, průměrný ice-time nižší o více než tři minuty a dvakrát horší hodnocení plus-mínus. Co ho tedy do Švýcarska dostalo? Podobně zvláštní a nevysvětlitelná je i nominace Libora Hájka.

Útok, kterému chybí dravost a zahozený Klapka

Přesouváme se k tomu absolutně nepochopitelnému. Absence Adama Klapky je výsměchem modernímu hokeji. Tento chlapec odfárá 79 utkání v NHL a k tomu přidá 6 přípravných zápasů za národní tým. Na ledě padá po hubě, hraje do těla, dýchal by pro tým. V hokejových kruzích si neustále stěžujeme na omluvenky ze zámoří, ale když přijede borec, co by nechal na kluzišti život, trenérský štáb mu doslova flusne do tváře.

Klapka by byl pro čtvrtou formaci nebo předbrankový prostor v přesilovce dokonalou zbraní. Bylo by úplně jedno, zda by nastupoval po boku nepříjemného rváče, talentovaného Petra Sikory (jehož absence po vynikajícím jaru a podpisu s Washingtonem je další škodou), nebo zda by vytvořil formaci s Matyášem Melovským a Jaroslavem Chmelařem.

Tato lajna fungovala už v přípravě skvěle. Melovský s Chmelařem jsou jedním z mála světlých bodů nominace. Oba jsou draví hráči s obrovským čichem na góly. Pokud český tým letos uspěje, bude to s velkou pravděpodobností díky nim. Pak ale přejedete očima na jméno Martina Kauta a znovu se musíte ptát, jaká metrika o nominaci vlastně rozhoduje. Jsou to vůbec výkony na ledě?

Alibismus na tiskové konferenci a sága jménem Zacha

Fanoušek by možná doufal, že nanominační tiskové konferenci dostane sofistikované vysvětlení. Dozvíme se koncepci? Důvody? Analytická data? Odpověď trenérského štábu k opomenutým hráčům zněla suše: „Nevešli se.“

Děkujeme, trenére. Opravdu vyčerpávající analýza. Já si celou dobu myslel, že si třeba před odletem ztupili brusle nebo zlomili všechny hokejky. Nevešli se. To je pádný argument hodný profesionálního sportu. Poslední hořkou tečkou je neustálé doprošování se Pavla Zachy. Hráče, který už na turnajích prokazatelně nestartoval a v minulosti ukázal svůj odtažitý postoj.

Raději vždy podpořím hráče z české extraligy nebo ze spodních pater NHL, který má možná o trochu méně přirozeného talentu, ale když už přijede, tak dres propotí na sto procent a ukáže hrdost, než aby se svaz neustále poníženě vyptával někoho, kdo o to vlastně nejeví zájem.

Letošní příprava začínala s nadějí, že s koncem alibismu přijde zdravá sázka na mládí. Výsledek? Dostali jsme sestavu, které chybí odvaha i potřebná dravost, zato je servírována s klasickou velkou dávkou kamarádšoftu. Nyní nezbývá než doufat, že kabina tenhle papírový nesoulad přetaví ve vzdor a překvapí nás všechny.

Zdroj: Autorský článek