Zabetonovaná extraliga dusí český hokej. Jak dlouho si ještě bafuňáři udrží svůj VIP klub?
Komentář – Základní část Tipsport extraligy finišuje. Zatímco v Maxa lize se právě otevírají brány vyčerpávajícího, krví a potem vykoupeného play-off, nejhorší tým extraligy si v klidu může začít balit kufry na šestinedělní lázeňský pobyt. Bude trénovat, doléčovat šrámy, čekat a usmívat se. O sportovní spravedlnosti si tu totiž už dávno jen vyprávíme. Z české hokejové extraligy se stala neprodyšně uzavřená pevnost, která systematicky dusí vše, co se nachází pod ní.
- Absurdní a nespravedlivý formát baráže
- Alibismus extraligové elity (APK LH)
- Postupná likvidace regionálního hokeje
Jak se to dělá teď: Výsměch sportovnímu zápolení
V českém hokeji už jsem viděl ledacos, ale způsob, jakým extraligové kluby drží současný barážový formát, hraničí s arogancí moci. Je na čase si nalít čistého vína a pojmenovat věci pravými jmény. Současný systém takzvané baráže je nastavený tak dokonale, že udržet se v extralize je snad snazší než z ní spadnout.
Jak to funguje v praxi? Tým, který po 52 kolech skončí poslední má zhruba 40 dní volno. Trénuje, regeneruje, připravuje se na jednoho jediného soupeře. Mezitím vítěz Maxa ligy musí projít masomlýnkem čtvrtfinále, semifinále a finále. Odehraje 15 až 20 těžkých zápasů v kuse. Následně se tito dva potkají v sérii na čtyři vítězné zápasy.
Zdecimovaný, zraněními prolezlý prvoligista proti odpočatému, byť hokejově horšímu extraligistovi. Už po baráži v roce 2023 trenér Miloš Říha mladší otevřeně a ostře mluvil o absurdní nerovnosti těchto podmínek. A výsledek? Kladno či Olomouc v posledních letech své prvoligové vyzyvatele smetly rozdílem třídy. Tohle není měření sil. To je poprava unaveného soupeře.
Proč to ve fotbale jde a v hokeji ne?
Když se podíváme o dům dál, k českému fotbalu, musí si hokejový fanoušek připadat jako blázen. V první fotbalové Chance Lize je propustnost obrovská. Poslední tým padá napřímo, bez jakýchkoliv výmluv. Předposlední a třetí tým od konce pak hrají baráž s druhým a třetím týmem druhé ligy.
Tři kluby z nižší soutěže mají šanci na postup! Je snad fotbalová liga méně profesionální? Krachují fotbalové kluby po sestupu do druhé ligy? Ne. Soutěž to naopak obrovsky zatraktivnilo, boj o záchranu je napínavý do poslední minuty a kluby ve druhé lize mají do čeho investovat, protože vidí reálnou naději. Proč jsou hokejoví bafuňáři takoví zbabělci, že se bojí o svá místa víc než jejich fotbaloví kolegové?
Paradox jménem Jihlava: Extraligové zázemí v prvoligové pasti
Že je propast mezi elitou a první ligou tak obrovská, že by ji prvoligisté nezvládli? Absolutní nesmysl. Podívejte se do Jihlavy. Dukla na podzim 2025 slavnostně otevřela zbrusu novou, nádhernou Horáckou multifunkční arénu pro bezmála šest tisíc fanoušků.
Její tribuny jsou plné, emoce tam vřou a návštěvnost tam bez problémů strčí do kapsy vyprázdněné ochozy Kladna nebo Karlových Varů, kam na nejhorší extraligové zápasy dorazí sotva dva a půl tisíce lidí.
Jihlava má stadion extraligových parametrů, fanouškovskou základnu jako málokdo, ale kvůli zabetonovanému systému se musí probíjet přes únavné play-off jen proto, aby na konci jara naskočila proti odpočatému extraligistovi. To je výsměch ekonomice i sportu.
Válka o formát: Od slibů k podnětům na ÚOHS
Klubům z Maxa ligy logicky došla trpělivost. To, co se dělo během roku 2025, jasně ukazuje, že příkop mezi extraligou a zbytkem hokejového hnutí nikdy nebyl hlubší. Sdružení prvoligových klubů (SPK LH) nabídlo kompromis s rozšířenou baráží (2+2).
Asociace profesionálních klubů (APK LH) to bez milosti smetla ze stolu. Šéf SPK LH Daniel Sadil to tehdy oprávněně nazval katastrofou a přiznal, že byl naivní optimista, když věřil v dohodu. Na stadionech Maxa ligy proběhly organizované protesty.
Držení minuty ticha za český hokej po úvodním buly, transparenty, prohlášení. Spolek Stop baráži! a SPK LH zaslali APK LH oficiální výzvu, ať baráž zruší rovnou v této sezoně a pustí vítěze přímo nahoru. Prezident ČSLH Alois Hadamczik se za první ligu veřejně postavil s tím, že přímý postup a sestup je sportovně férový. Bohužel, extraligu si řídí APK LH sama a svaz tahá za kratší konec.
Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Spolek Stop baráži! nakonec podal podnět přímo na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) pro podezření z omezování hospodářské soutěže ze strany APK LH. K hokejovým pravidlům už se tak musí vyjadřovat státní úředníci, protože interní domluva je nemožná.
Falešná písnička o kvalitě a alibismus APK LH
A jak na tento oprávněný hněv reaguje vedení APK LH? Prezident asociace Jan Tůma a ředitel extraligy Martin Loukota dlouhodobě pouští do médií fráze o tom, že extraligu mají hrát zkrátka ti nejlepší. Loukota v květnu 2025 doslova prohlásil, že extraligové kluby sportovní a ekonomickou připravenost v první lize nevidí.
Na podzim pak oba pánové vzkázali, že preferují konstruktivní dialog před mediálními výstupy a že se pravidla uprostřed ročníku měnit nebudou. Dovolte mi to přeložit z bafuňářštiny do češtiny: „My vás mezi sebe nechceme, protože se bojíme o své peníze.“
Je to alibismus nejhrubšího zrna. Pokud pánové z APK LH tolik věří, že jsou extraligové kluby o světelný rok jinde, proč se tolik bojí rovnějších podmínek? Pokud jste o tolik lepší, nepotřebujete přece 40 dní volna na to, abyste porazili tým z nižší soutěže! Tento postoj nemá s ochranou kvality nic společného. Je to čirý protekcionismus a lobbing za účelem ochrany vlastního místečka u extraligového koryta.
Jak by to šlo dělat (kdyby byla vůle)
Cesty ven přitom existují a fungují všude ve vyspělém hokejovém světě. Nejčistší, nejtvrdší a divácky nejatraktivnější řešení je přímý postup a sestup. Jsi po 52 kolech poslední? Děkujeme, běž se omlátit o patro níž.
Zlatá střední cesta, kterou navrhovala Maxa liga, je rozšířená baráž 2+2. Dva nejhorší z extraligy a dva nejlepší z první ligy hrají společnou skupinu každý s každým. Žádné 40denní volno, žádné vyčerpávající finále 1. ligy. Rovné podmínky, hokejová spravedlnost.
Umíráček pro Maxa ligu: Hraní o nic
Současné chování extraligové smetánky má na zbytek českého hokeje naprosto zničující dopad. Maxa liga je dnes soutěží, kde se v podstatě hraje o nic. Představte si, že jste majitel prvoligového klubu a jdete za lokálním sponzorem.
„Dejte nám 10 milionů. Celou sezonu budeme hrát skvěle, vyhrajeme ligu, ale pak nastoupíme zbití proti odpočatému extraligistovi a na 95 % s ním prohrajeme, takže budeme hrát první ligu i za rok.“ Kdo vám na tohle dá peníze?
A co fanoušci? Klesající atraktivita soutěže, ve které chybí reálná naděje na postup mezi elitu, logicky vyhání lidi z tribun. A to je ten největší a nejtoxičtější průšvih pro naši budoucnost. Jak chcete k hokeji přitáhnout nové děti, když na zimácích v tradičních hokejových baštách vládne ticho, frustrace a zmar?
Hokejová horečka se rodí na tribuně, když táta vezme syna na zápas, kde o něco jde, kde prýští emoce a kde žije sen o velkém triumfu a postupu. Pokud ale prvoligové kluby hrají jen udržovací plácanou bez naděje, rodiny zůstanou doma. Tato rovnice je neúprosná: Úbytek fanoušků a regionálního nadšení znamená fatální úbytek malých hokejistů v přípravkách.
Extraligoví bafuňáři si ve svém chráněném VIP klubu možná teď mnou ruce, ale svým strachem o koryta podřezávají větev celému českému hokeji. Když úmyslně zadusíte hokejové podhoubí v regionech a seberete místním lidem sny, za deset patnáct let nebudete mít koho poslat na led. Koruna stromu, o kterou se APK LH tak křečovitě bojí, dříve nebo později uschne, protože ji nebude mít kdo živit.
Je načase, aby hokejový svaz a hnutí přestaly ustupovat extraligové lobby. Český hokej nepatří čtrnácti vyvoleným majitelům. Patří fanouškům, hráčům a sportu jako takovému. A ten si žádá rovný boj, ne zákulisní betonování pozic.
Zdroj: Autorský článek
