Zlín i Poruba na hraně propasti: Místo vidiny extraligy bojují o holý život a fanouškům dochází trpělivost

Komentář – Tradiční hokejové značky prožívají noční můru. Sezóna 2025/26 měla být pro Zlín i ambiciózní Porubu rokem útoku na extraligu, místo toho se oba kluby topí na dně tabulky Maxa ligy. Manažerské chyby, nefunkční kádry a ztráta identity dostaly oba týmy do situace, kdy jim reálně hrozí pád z profesionální mapy.

• Místo dravosti sází management Zlínu na pomalé veterány bez formy
• Vyhazov klíčových srdcařů a nepovedená sázka na drahé žoldnéře srazily ambiciózní Porubu na úplné dno tabulky
• Do konce zbývá posledních 6 kol. Každý bod má cenu zlata

Je to smutný pohled na tabulku, který bolí každého příznivce tradičního hokeje. To, co se děje ve Zlíně a v Porubě, není jen výsledková krize nebo smůla, ale důsledek systematického selhávání ve vedení obou organizací. Zlínský hokej zamrzl v čase a spoléhá na jména, která mají to nejlepší za sebou, zatímco Poruba v honbě za úspěchem zaprodala svou identitu a zbavila se hráčů, kteří za klub dýchali. Místo bojů o extraligu se tak v obou městech řeší existenční starosti.

Zlín páchá hokejovou sebevraždu

Je to systematická destrukce jedné tradiční značky, kterou sledujeme v přímém přenosu. Místo toho, abychom v únoru řešili, jak se Zlín chystá na play-off a návrat mezi elitu, musíme se podívat pravdě do očí: Zlín bojuje o přežití v profesionálním hokeji.

Když se pohybujete v českém hokejovém rybníčku tak dlouho jako já, naučíte se rozeznávat jemné nuance mezi smůlou, krizí a naprostým výbuchem práce vedení. To, co se ve Zlíně letos děje, není smůla. Není to ani běžná výsledková krize.

Místo návratu mezi elitu boj o holý život

Pohled na tabulku Maxa ligy k dnešnímu dni je pro zlínského patriota až fyzicky bolestivý. Pohybovat se na hraně 12. až 14. místa, tedy v pásmu přímého ohrožení sestupem a baráží, je pro klub s takovým rozpočtem a zázemím naprosto neomluvitelné.

Nedávná prohra s Porubou (3:4 po nájezdech), kdy tým ztratil vedení v samém závěru, je jen dokonalou ilustrací celého zmaru. Zlín neumí vyhrávat. Ztratil auru týmu, kterého se soupeři bojí. Na Zimní stadion Luďka Čajky už se nejezdí s respektem, ale pro body.

Klub zamrzl v čase a sází na pomalost

Kde se stala chyba? Sportovní vedení klubu v čele s manažery Janem Pravdou a Janem Srdínkem buduje kádr nikoliv podle moderních trendů, ale podle jmenovek na dresu. Zlínský hokej zamrzl v čase. Zatímco týmy jako Vsetín nebo Litoměřice sázejí na bruslení, dravost a systém, Zlín sází na „zkušenost“, což je v tomto případě jen eufemismus pro „pomalost“.

Nejlepším důkazem této zcestné strategie jsou lednové přestupy, které měly být záchranou brzdou, ale působí spíše jako akt zoufalství. Příchod Tomáše Rachůnka z Dukly Jihlava je pro mě naprosto nepochopitelný krok. Rachůnek v Jihlavě prožil katastrofální podzim. Data nelžou. Za 37 zápasů v dresu Dukly vstřelil pouhé 3 góly.

Pokud si vedení Zlína myslí, že hráč s takovou aktuální formou spasí trápící se ofenzivu jen proto, že se jmenuje Rachůnek, je to naivní hazard. Podobné je to s příchodem Richarda Jarůška. Jsou to hráči, kteří mají své nejlepší roky za sebou. Zlín potřeboval okysličit, zrychlit hru, ne přivést další veterány do už tak přestárlého kádru.

Hra bez emocí a systém na náhodu

Herní projev týmu pod trenérem Peterem Oremusem je toho logickým vyústěním. Oremus je kvalitní kouč, ale ani on nemůže vařit z vody. Hra Zlína je statická, čitelná a bez emocí. Spoléhá se na to, že Petr Holík v přesilovce vymyslí geniální pas, nebo že brankář Daniel Huf, který je letos snad jediným světlým bodem a drží tým nad vodou, chytí nemožné.

Při hře pět na pět je Zlín často horším týmem i proti papírově slabším soupeřům. Chybí systém. Hráči jako by nevěděli, co mají hrát, a když se zápas láme, psychika týmu se hroutí jako domeček z karet. Sám Oremus po svém příchodu otevřeně do médií přiznal, že ho někteří hráči absolutně nepřesvědčili. To je v profesionálním sportu zdrcující kritika vlastních svěřenců.

Fanoušci už ani nezuří, propadli totální rezignaci

Není divu, že atmosféra ve městě je na bodu mrazu. Fanoušci nejsou hloupí. Na sociálních sítích a diskusních fórech už dávno neřeší jen výsledky, ale volají po hlavách vedení.

Cítí, že klub nemá koncepci. Že se lepí díry drahými záplatami, místo toho, aby se budoval tým. Návštěvnost sice neklesla na nulu, ale to ticho na stadionu je výmluvnější než pískot. Je to rezignace. A to je pro klub horší než vztek.

Rok, kdy Zlín definitivně ztratil svou tvář

Zlín stojí nad propastí. Pokud se v posledních kolech základní části nezvedne a nespadne mu do klína alespoň předkolo play-off, reálně hrozí pád do druhé ligy. A buďme upřímní. S tímto herním projevem a touto koncepcí by si to možná klub zasloužil, aby se konečně probudil.

Sezóna 2025/26 bude v kronikách zapsána černým písmem. Ne jako rok, kdy se bojovalo o postup, ale jako rok, kdy Zlín definitivně ztratil svou tvář.

Poruba prodala svou duši a koupila si jízdenku do pekla

Když se podívám na aktuální tabulku Maxa ligy, musím si protřít oči. Ne proto, že bych neviděl dobře, ale proto, že vidět HC RT TORAX Poruba na úplném dně, na 14. místě, je i pro cynika mého ražení šok. Tým, který měl papírově válcovat ligu a brousit si zuby na baráž o Extraligu, dnes bojuje o holou existenci.

Za patnáct let v branži jsem viděl mnoho pádů favoritů, ale to, co předvádí Poruba v ročníku 2025/26, je učebnicovým příkladem manažerského selhání a ztráty identity. Proč to v Porubě dospělo až sem?

Výprodej srdcařů

V případě Poruby začal problém v létě 2025 v kabině. Vedení se rozhodlo pro velký třesk, který zpětně hodnotím jako fatální chybu. Klub opustili Daniel Dolejš, Vojtěch Střondala a skončil Lukáš Krenželok.

Tohle nebyli řadoví hráči. Dolejš byl pojistka, Střondala mozek a Krenželok duše. Nahradit je importy bez vazby na klub? To je v první lize, která je o bojovnosti a partě, sebevražda. Když vidím, jak Střondala s Dolejšem nyní táhnou konkurenční Frýdek-Místek, je to pro porubského fanouška facka. Poruba se zbavila charakteru a doufala, že ho nahradí talentem. Nenahradila.

Polská cesta a syndrom žoldnéře

Angažování trenéra Rudolfa Roháčka dávalo smysl jen na papíře. Legenda, která vyhrávala tituly v Polsku. Jenže Maxa liga je specifická soutěž. Roháček si přivedl své dva švédské koně Johana Lundgrena a Alexandera Younana.

Můj názor? Ti kluci nebyli špatní hokejisté, ale absolutně nepochopili, o čem je záchranářský boj v české první lize. Lundgren přicházel jako hvězda GKS Katowice, ale v Porubě byl neviditelný. Jeho šest gólů za půl sezony a následný únorový odsun do Přerova je jen smutnou tečkou. Younan nestíhal rychlostně a musel být vyměněn.

Byli to žoldnéři v tom nejhorším slova smyslu. Přišli, vzali peníze, a když se nedařilo, chyběla tam ta nadstavba, to takzvané srdíčko, po kterém volají fanoušci na sociálních sítích.

Panika a trenérská rošáda

Když v listopadu vedení odvolalo Rudolfa Roháčka, bylo to nevyhnutelné, ale možná už pozdě. Tým převzal Tomáš Potěšil. Znám ho jako skvělého trenéra mládeže, který umí pracovat s juniory. Ale dostal do ruky rozloženou kabinu plnou drahých individualit bez lídra.

Herní projev pod jeho vedením? Je to křeč. Vidím tam snahu, vidím bojovnost, kterou přinesl třeba Filip Haman po výměně z Frýdku, ale chybí lehkost. Poruba hraje složitě. Zatímco soupeři hrají jednoduše do brány, Poruba hledá tu geniální přihrávku, která ale nepřichází.

Brankář Lukáš Pařík chytá, co může, ale obrana před ním ho často nechá vykoupat. Příchod Jana Kavana na střídavé starty situaci trochu uklidnil, ale brankáři sami zápasy nevyhrají, když nedáváte góly.

Sezona 2025/26 je pro Porubu ztracená. Teď už nejde o prestiž, jde o to, aby se v Ostravě i příští rok hrála profesionální soutěž. A upřímně? S tím, co vidím na ledě, bych si na jejich záchranu momentálně nevsadil ani jeden havířský krumpáč.

Pro oba týmy ale není všem dnům konec

Do konce základní části Maxa ligy zbývá odehrát posledních několik kol a situace je kritická. Poruba se krčí na samotném dně. Zlín balancuje na hraně baráže. Do sestupové matematiky jsou však namočeny i další týmy, situaci musí bedlivě sledovat například Chomutov nebo Frýdek-Místek, které mohou na zaváhání favoritů doplatit. Každý bod má nyní cenu zlata a pád do druhé ligy by pro organizace s takovým rozpočtem znamenal sportovní i ekonomickou katastrofu.

Zdroj: Autorský článek