Zapomenutý kanonýr Just Louis Fontaine, který drží prakticky nepřekonatelný střelecký rekord mistrovství světa

S rozebíhajícím se mistrovstvím světa 2022 se vedou debaty kolem možné změny tabulky kanonýrů. Při důkladném pohledu v ní najdeme na doposud 4. místě jméno, které mnoha fanouškům říká jen opravdu málo.

Dokonce jsem jednou četl „odborný“ názor, zda se nejedná o chybu – aby jeden hráč nastřílel v rámci jediného šampionátu tolik branek? I když se jednalo o přelom 50. a 60. let, kdy divoké výsledky nebyly zase takovou vzácností? Proč se tedy výjimečný střelec neprezentoval v dalších letech?

Ne vždy se na vás paní Štěstěna usmívá. Právě náš hrdina by o tom mohl vyprávět. Just Louis Fontaine se narodil 18. srpna 1933 na územní tehdejšího francouzského protektorátu Maroko. Jeho původ byl běžný pro tamější prostředí – otec Delphin Louis Martin Fontaine byl Francouz, zástupce tabákového koncernu, a matka Dolorès Ortega pocházela ze Španělska. Devítičlenná rodina žila Marrakéši (okres Guéli) a tady také Just jako správný kluk objevil fotbalový míč.

Záhy předváděl své umění v juniorském týmu AS Marrakesch, ale poté ho studium zaválo do mnohem slavnější Casablancy. Těžko říci, zda něco tušil o slavném filmu Michaela Curtize s Humphrey Bogartem a Ingrid Bergman v hlavních rolích, ale fotbal mu imponoval stále více. Důkazem budiž jeho vyloučení z univerzity Lyautey a přestup do týmu USM de Casablanca, kde získal profesionální kontrakt.

Tady jako sedmnáctiletý benjamínek ve své první sezóně mezi dospělými nastřílel v 16 zápasech 23 branek. I v dalších dvou sezónách si udržel skvělý průměr minimálně jedné branky na zápas. Už tehdy se však ukázala i stinná stránka jeho kariéry – na středního útočníka byl relativně malý (174 cm) a často ho pronásledovala zranění.

Evropští a zejména francouzští „zvědové“ si šikovného hrotového hráče, jemuž maminka říkala Justo, všimli a jako první reagovali lanaři z OGC Nice. Za přestupem stál Mario Zatelli a přestože Fontaine ze své střelecké potence poněkud slevil, pořád si udržoval pověst kanonýra.

Jeho kariéru nenarušila ani povinná vojenská služba, zdůrazněná událostmi v Alžírsku. Jestliže mladí muži v Československu nadávali na dvouletou prezenční službu, čili nepopulárních 730 dní, Fontaine musel absolvovat ještě o 180 dní navíc.

Je ale pravdou, že v Joinville měl poněkud volnější život a dokonce byl kapitánem místního reprezentačního družstva vojenských mužstev, s jehož pomocí se Francouzi kvalifikovali na vojenský šampionát v roce 1957.

U toho však Just už nebyl. Především mu vojenská povinnost vypršela půl roku dříve. Navíc se před ním otevřela další obrovská příležitost. Věhlasný francouzský fotbalista a Fontainův kolega z národního týmu Raymond Kopa se totiž upsal Realu Madrid a zástupci týmu Stade de Reims si jako náhradu vyhlédli právě Fontaina.

Just už byl v té době reprezentantem, přičemž oslavil svůj debut proti Lucembursku, jehož konto 17. prosince 1953 zatížil třemi brankami. S OGC Nice se loučil jako mistr země (1955-1956), navíc v roce 1954 měl lví podíl na zisku Coupe de France.

Jen málokdo ví, že trenérské duo Albert Batteaus / Paul Nicolas s Fontainem pro šampionát 1958 nepočítalo jako s hráčem základní sestavy. Jenže když se zranil Justův konkurent René Bliard, sestavili trenéři famózní útok Piantoni, Kopa, Fontaine, Vincent a Wisniewski, před nímž se třásli všichni soupeři.

Paraguayi v úvodním zápase nastřílel Just hattrick, následovala porážka s Jugoslávií, kde ale Fontaine skóroval dvakrát, jednou se trefil i v závěrečném zápase skupiny proti Skotsku. Další dvě trefy přidal ve čtvrtfinále proti Severnímu Irsku a Francie si sebevědomě věřila i na Brazílii.

Zápas možná mohl dopadnout jinak, kdyby si záhy nezlomil nohu střední obránce Jonquet, což byla pro zástupce galského kohouta citelná ztráta. Fontaine se opět jednou trefil, ale toho dne vládl Pelé a pro Francii zbyl jen zápas útěchy proti obhájci titulu Německé spolkové republice.

Tady Just zazářil naplno a čtyřikrát pokořil Heinze Kwiatkowskiho v německé brance. Suma sumárum – šest zápasů, 13 branek a záviděníhodný průměr 2,16 gólu na jeden zápas, to byla vizitka čtyřiadvacetiletého borce, před nímž se otevíral svět.

Ačkoliv po mistrovství Fontaine dál zářil a se Stade de Reims dobyl mistrovský titul a v sezóně 1958-1959 dokázal se svým týmem postoupit do finále PMEZ, jeho dny se pomalu krátily. Při zápase se Sochaux hraném 20. 3. 1960 mu Sékou Touré z Pobřeží slonoviny nešetrným zákrokem nadvakrát zlomil levou nohu.

Následovalo dlouhé léčení a rehabilitace, opatrný návrat a další rána osudu: při zápase s Limoges 1. ledna 1961 utrpěl Fontaine opětovnou zlomeninu levé nohy. Sám velice záhy pochopil, že už nikdy nebude schopen hrát bez obav z dalšího zranění, proto se v červenci 1962 rozloučil s kariérou aktivního hráče a věnoval se trenérské činnosti.

Ani tady mu pšenka příliš nekvetla. V roce 1967 stál dvakrát na lavičce francouzské reprezentace, ale dvě porážky ukončily jeho působení. Více štěstí měl jako kouč Paris St. Germain – tento dnes velmi úspěšný klub dovedl v roce 1974 do francouzské první divize, tedy v podstatě 1. ligy.

Do rodného Maroka se vrátil v roce 1979 – 1981, kam odešel z FC Toulouse. Bylo i jeho dílem, že Atlasští lvi dosáhli v šampionátu Afriky na třetí místo (1980), ale Fontaine u tohoto triumfu chyběl – pár dní před závěrečným turnajem u Meknes havaroval a musel se na čas vzdát svých povinností.

Fontaine proslul i založením UNFP (L’Union Nationale des footballeurs professionals) – Národní unií profesionálních fotbalistů, na níž se podíleli Eugène N’Jo a právník Jacques Bertrand. UNFP hájila zájmy hráčů proti diktatuře klubů a sponzorů. Just také spolupracoval s firmou Adidas jako její zástupce, v roce 1965 po přesídlení do Toulouse provozoval dva obchody Justo Sport (uzavřeny byly v letech 1986 a 1990).

V dnešní době sociálních sítí a vyspělých PR praktik by Fontaine byl skutečnou hvězdou první velikosti. Každopádně dokázal něco, na co – snad s výjimkou Gerda Müllera – potřebují dnešní hráči tři, někdy i čtyři šampionáty. Můžeme tvrdit, že dnešní fotbal je náročnější, ale hráči 50. let neměli k dispozici špičkové materiály, kopačky na míru a nejmodernějšími technologiemi vytvářené míče.

Z tohoto hlediska se příběh Justa Fontaina zdá být téměř neuvěřitelný – a přesto se stal. Odborníci se shodují, že jeho rekord v počtu branek na jednom šampionátu bude hodně dlouho nepřekonán, pokud se ho vůbec podaří zdolat.

Zdroj: FIFA, Wikipedia