Z Třince odchází gentleman s nadhledem. Moták zanechal respekt a stopu, která nezmizí

KOMENTÁŘ – V nelehké pozici přišel, v nelehké pozici odchází. Dnes už bývalý hlavní kouč třineckých Ocelářů se loučí v Třinci v situaci, která není příjemná, ale k trenérskému řemeslu patří docela často. Přesto zanechal pod Javorovým více než dva tituly. Jeho nadhled a pokora budou fanouškům chybět, ale v extralize ho nejspíš uvidíme znovu docela brzo, pokud bude chtít.

• Zdeněk Moták rezignoval na pozici hlavního trenéra Třince
• S týmem vyhrál během tří a půl sezony dva tituly
• O nabídky nejspíš nebude mít zkušený kouč nouze

Zdeňka Motáka si budou fanoušci v Třinci dlouho pamatovat. Ať už jde o jeho specifický nadhled v rozhovorech, klid na střídačce či neotřelá gesta. Když na to přišlo, dokázal se taky pořádně rozohnit. Extraligoví příznivci si jistě dobře pamatují jeho agresivní zavírání dvířek střídačky z minulé sezony v play-off po jednom zápase na Spartě.

Působil klidně, ale když ho něco rozčílilo, dokázal své emoce dát patřičně najevo. I proto ho ale fanoušci milovali a budou milovat dál, až po něm nějaký další extraligový klub sáhne. Do Třince totiž přicházel z Olomouce a bylo velkým otazníkem, jestli si dokáže poradit s hvězdami nabitým kádrem. Ale poradil si bravurně.

Do Třince přicházel v těžké pozici po konci Varadi

Hned v prvních dvou letech dokázal navázat na úspěšné tažení svého předchůdce Václava Varadi. A to nebylo nic lehkého. Hned po příchodu byl novináři i fanoušky srovnáván. Hned v první sezoně se dočkal nespokojeného skandování třineckých fanoušků „Moták ven!”

Ale především pak v play-off vyniknul naplno. S Oceláři dokázal dojít k titulu i z předkola, což se před ním nikomu jinému nepodařilo. Pak za ním během oslav chodili třinečtí fanoušci s omluvou, od jednoho z nich dostal velkou láhev slivovice. Ať už se Oceláři v průběhu dalšího působení potkali s jakoukoliv krizí, žádný další negativní pokřik už z tribun nepřišel.

Ani loni, když tým zpod Javorového prožil jednu z nejhorších základních částí za mnoho posledních let. Vypracoval si respekt i u těch, kteří ho zatracovali. Byl jedním z hlavních pojítek rodinné atmosféry v Třinci.

Těžký úděl trenérů

Ale jak už to v hokejovém životě bývá, nic netrvá věčně. Ani v Třinci, kde se trenéři jen tak nevyhazují. Vedení prokázalo několikrát velkou trpělivost, snad i jako odměnu za velké úspěchy, kterých Moták s Oceláři dosáhl.  

„Není to pro nás snadné loučení. Osobně přiznávám, že Zdeňkovu rezignaci pro mě bylo strašně těžké přijmout. V Třinci po sobě zanechává velkou stopu nejen v podobě dvou titulů, ale i jako člověk. Mrzí mě, že jsme do aktuálního bodu vůbec dospěli,” napsal krátce po Motákově rezignaci na klubovém webu sportovní ředitel Jan Peterek.

Hokejový život je krutý, u trenérů obzvlášť. Jen svátečně se stává, že by někde hlavní kouč končil s fanfárami. Ať už dosáhne jakýchkoliv úspěchů, po špatném období je lodivod týmové lavičky většinou jedním z prvních, kdo to odskáče. V Třinci tomu tak sice nebylo, ale i Motákova éra skončila posledním prohraným zápasem, byť na vlastní žádost.

Z kariérního hlediska ale zažil v Třinci velké věci. Může odejít se vztyčenou hlavou. A snad i brzy s dalšími trenérskými nabídkami, co mu budou ležet na stole. Extraliga jeho osobité hodnocení zápasů bude chtít poslouchat i v budoucnu. Protože Moták nebyl osobnost jen na střídačce, ale i za mikrofonem. Oceláři mu mohou za jeho služby právem poděkovat.

Zdroj: Autorský článek