Psala se sezona 2008/09. Wolfsburg čekala teprve dvanáctá sezona v nejvyšší německé soutěži. Po historicky úspěšném předešlém ročníku málokoho napadlo, co se bude teprve dít. Trenér Felix Magath dal dohromady skvělý tým a zejména jeho útočné duo bavilo celou Evropu.

Dnes už je Wolfburg vnímán jako vcelku tradiční účastník německé Bundesligy. Jeho fanouškovská základna sice nepatří k těm největším a nejlepším, nicméně klubové zázemí a celkově úroveň tamní infrastruktury dělá dojem.

Jenže ještě poměrně nedávno tomu tak nebylo. Přeci jen je mezi německou elitou teprve od roku 1997. Své místo si postupně buduje a rozhodně touží patřit k tomu lepšímu, co německý fotbal nabízí.

Reputaci klubu pozvedl zejména rok 2009, respektive celá sezona 2008/09. Stalo se totiž něco, co nečekal nikdo. Ani ti nejoptimističtější fanoušci saského celku. Základy se ale začaly stavět o rok dříve.

Wolfburg a zásadní rok 2007

Die Wölfe zažívali od postupu mezi elitu slabší i lepší sezony. Podařenou éru zažili na přelomu tisíciletí, když vybojovali šesté a sedmé místo. Následovaly ročníky s klidným středem tabulky, aby se v letech 2005 až 2007 strachoval klub o udržení v Bundeslize.

Muselo dojít ke změně a tak se také stalo. Začalo to na pozici trenéra. Té se ujal Felix Magath, který už měl v té době na kontě dva tituly s Bayernem Mnichov. Stejně tak dvakrát vyhrál německý pohár a jednou superpohár. Před podpisem ve Wolfsburgu byl přes půl roku volný právě po konci v Bavorsku.

Magath ovšem neplnil pouze roli trenéra. Zajistil si také post sportovního ředitele a tak mu nikdo nemohl mluvit do výběru hráčů. Respektive mohl, ale bylo to houby platné. Přeci jen jestli něčím Němec jako trenér proslul, rozhodně to není nedostatek autority či snaha dělat kompromisy. Své o tom ví mnoho hráčů.

Hned po svém příchodu začal dělat Magath velké změny. Z Teplic přišel Edin Džeko, z Le Mans dorazil neznámý Brazilec Grafite, z pražské Sparty dorazil obránce Jan Šimůnek, ze Sao Paula za hubičku podepsal defenzivní záložník Josué a z Mnichova 1860 přišel levý bek Marcel Schäfer. Přiveden byl i gólman Diego Benaglio či Makoto Hasebe.

Celkově si německý trenér přivedl hned v první sezoně 16 hráčů. Podobný počet se jich pro změnu pakoval. Leckdo si mohl klepat na čelo, jenže v průběhu ročníku 2007/08 se ukazovalo, jak skvěle si Magath na přestupovém trhu vedl.

Wolfburg totiž došel pro historicky nejlepší sezonu, skončil v Bundeslize pátý a podařilo se složit velmi zajímavý tým. V obraně to sice skřípalo, zato útok měly lepší jen dva týmy v lize – první Bayern a druhé Brémy.

Mírné změny i před historickou sezonou

Drtivou většinu základní jedenáctky už si Felix Magath složil dle svých představ, jenže mu stále chyběly některé detaily. Například vylepšit poměrně nestabilní a nespolehlivou obranu. Proto do Wolfburgu zamířil stoper Andrea Barzagli.

Navíc si německý trenér uvědomil, že by bylo vhodné ještě trochu vylepšit podporu svých dvou útočných hvězd a tak přivedl Zvjezdana Misimoviče, kterého znal z Bayernu a který už za sebou měl povedené ročníky v Bochumi či Norimberku. A právě jeho příchod byl pro historický rok, který přišel, jedním z těch nejzásadnějších.

Misimovič ovšem nepřišel jen tak. Wolfburg se musel vypořádat s odchodem ofenzivního záložníka Marcelinha Paraíby, který ve svých 33 letech odešel do rodné Brazílie, kde ještě hrál několik let.

Wolfsburg a cesta za titulem

Jak se všeobecně ví, suverénně nejlepším týmem Německa je Bayern. Když se mluví o tom, kdo vyhraje Bundesligu, zmiňuje se bavorský gigant v první řadě, v řadě druhé možná Dortmund, dříve umělo překvapit více týmů. Ale tehdy se rozhodně nepočítalo s Wolfsburgem.

To byl možná jeden z důležitých faktorů. Od Wolfburgu se ani po skvělém pátém místě vesměs nic nečekalo. Kromě tlaku, který na své hráče vytvářel nekompromisní a náročný Magath, mohli být hráči v klidu.

Magath ovšem svým svěřencům ordinoval ofenzivní fotbal a šlo to znát i na statistikách největších ofenzivních hvězd jeho výběru. Když skončila sezona a Wolfsburg získal titul, měli Die Wölfe nejlepší útok v lize – vstřelili 80 gólů, o 9 branek více než druhý Bayern.

A ofenzivně hráli vlci ve všech soutěžích. Nejproduktivnější byl teprve 22letý Edin Džeko, který ve 42 zápasech vstřelil 36 gólů a přidal 12 asistencí. Jen o trochu hůře na tom byl jeho starší kolega Grafite – 31 zápasů, 35 gólů, 10 asistencí.

A vzpomínáte na výše zmíněného Misimoviče? Ten předčil veškerá očekávání, stal se hlavním režisérem ofenzivy, byť zůstal ve stínu výše zmíněné dvojice. Odchovanec Bayernu totiž nastřílel 11 gólů a přidal neuvěřitelných 27 asistencí. Fenomenální číslo.

Velkou podporu ofenzivy navíc požadoval Magath od svých beků, například Schäfer z levé obrany nasbíral asistencí 12. Skvěle šlapal celý tým, nelze opomenout gólmana Diega Benaglia. Přivedení obránce Barzagliho také splnilo svůj účel, jednalo se o druhého nejvytíženějšího hráče celé sestavy.

Nemalý podíl na titulu měl i Jan Šimůnek, ten sice nebyl pravidelným členem základní jedenáctky, ale byl dvanáctým nejvytěžovanějším hráčem a celkově jen těsně třetím nejvytěžovanějším stoperem.

Wolfburg bavil Evropu, drama bylo až do konce

Když Wolfburg vyhrál titul, měl na kontě 69 bodů. Jednalo se o nejnižší počet bodů u vítěze ligy od roku 2001. A od té doby také ani jednou mistr Německa neměl pod 70 bodů. Jedná se tak o zajímavou anomálii.

Wolfburg sice zažil povedenou sezonu, nicméně Bayern tehdy ještě nebyl tak dominantní a sám tehdy na dnešní poměry neobvykle hodně ztrácel. Skončil o dva body za Wolfburgem. Bylo to tak drama až do konce.

Bayern navíc zažil vydařený konec sezony, zatímco Wolfsburg čtyři kola před koncem nestačil na třetí Stuttgart. Velkou roli tak hrál druhý vzájemný zápas mezi Wolfburgem a Bayernem. To se Die Wölfe předvedli ve velkém stylu a svého soka zničili 5:1.

Právě v onom zápase padl dnes již naprosto legendární gól v podání Grafiteho. Jednalo se o duel 26. kola. Prohrát tehdy Wolfsburg, mohla být situace v tabulce na konci sezony úplně jiná. Ale právě o tom je fotbal. Každý zápas může být klíčový, byť to tak v danou chvíli nemusí vypadat.

Wolfsburg se tak postaral o jednu z nejparádnějších fotbalových pohádek tohoto tisíciletí. Za zmínku pak stojí, že pro Magatha to byla poslední trofej v kariéře a že kromě Džeka a Barzagliho, který posléze sbíral trofeje v Juventusu, nikdo na životní sezonu nedokázal plnohodnotně navázat v několika dalších letech.

Zdroj: VfL Wolfsburg, Transfermarkt, Bundesliga