Výsměch logice ve Fribourgu: Blümel se „nevešel“, tým proti Slovinsku drželo přehlížené mládí

Komentář – Radim Rulík posadil pětadvacetiletého ofenzivního tahouna Matěje Blümela raději na tribunu. Prý si potřeboval odpočinout. Ostudný herní zmar národního týmu tak proti Slovinsku museli zachraňovat talentovaní mladíci v čele s Matyášem Melovským a Jaroslavem Chmelařem. Na ledě ukázali moderní hokejovou tvář a obrovský potenciál, i když se trenérům do jejich konzervativního a ustrašeného systému zpočátku vlastně málem vůbec „nevešli“.

• Trenér Radim Rulík nepochopitelně posadil Matěje Blümela na tribunu, aby po příletu zregeneroval
• Hru národního týmu zachraňovali draví mladíci Matyáš Melovský s Jaroslavem Chmelařem
• Obranné řady oživil nesmírně sebevědomý Tomáš Cibulka s Tomášem Galvasem a Markem Alscherem

Únava Blümel nebo jen staré známé „nevešel se“?

Absence Matěje Blümela v sestavě proti Slovinsku vyvolala obrovský údiv. Pětadvacetiletý útočník přiletěl z farmy po vynikající sezoně. Fanoušci se těšili na jeho ofenzivní dynamiku. Místo toho ale zůstal na tribuně. Oficiální odůvodnění trenérského štábu zní jako velmi špatný vtip. Hráč prý dostal volno kvůli náročnému přeletu a nutnosti rozložit zátěž v základní skupině.

Zámořské hvězdy přitom běžně hrají okamžitě po příletu. Skvělým příkladem je téměř devětatřicetiletý Sidney Crosby. Kanadský fenomén po extrémně náročné sezoně dorazí na turnaj a okamžitě hraje přes patnáct minut ve dvou dnech po sobě.

Český realizační tým ale raději nechá o generaci mladšího kluka odpočívat na tribuně. Skutečný důvod bude spíše jinde. Radim Rulík má své oblíbené dvojice a trojice. Zoufale se snažil nacpat Jana Mandáta k Lukáši Sedlákovi s Romanem Červenkou. Matěj Blümel se mu do tohoto rigidního systému zkrátka opět povědomě „nevešel“.

Hlavní kouč tuto podivnou rotaci před televizními kamerami obhajoval poněkud osobitým způsobem. „Chtěl jsem v back-to-back zápasech dostat do hry další útočníky a rozložit síly, abychom měli energii,“ vysvětlil svůj zvláštní tah trenér. To je naprosto nepochopitelný argument. Šetřit klíčového ofenzivního hráče zrovna ve chvíli, kdy se tým ofenzivně trápí, nedává sebemenší smysl.

Melovský s Chmelařem ukázali moderní cestu

Jediným skutečně světlým bodem celého zpackaného utkání byl výkon nejmladší generace. Matyáš Melovský na ledě doslova zářil. Ukázal obrovskou kreativitu, vynikající vidění hry a šikovné ruce. Je neuvěřitelné, jak rychle dokázal svůj obrovský talent přenést do dospělého hokeje.

Jeho schopnost tvořit hru je na zcela jiné úrovni. Realizační tým ho sice naprosto nelogicky utápí na pozici bumpera v přesilové hře, kde se nedostane k puku, ale on si přesto dokáže najít cestu k bodům. Skvěle ho doplňoval Jaroslav Chmelař. Tento důrazný útočník předváděl vynikající bruslení a ohromnou bojovnost.

Oba mladíci plynule navázali na fantastickou chemii z nedávných přípravných turnajů. Tehdy tvořili elitní letku s urostlým Adamem Klapkou. Toho ovšem realizační tým před šampionátem také nepochopitelně odřízl. Trenéři ale Chmelařův skvělý výkon ve třetí třetině „odměnili“ tím, že ho posadili na střídačku.

Když potřebujete dát gól a zlomit odpor soupeře, nesmíte na led posílat pomalejší hráče s defenzivními úkoly. Rulíkova sázka na Daniela Voženílka a Jana Mandáta v závěru utkání znamenala ofenzivní sebevraždu.

Sebevědomá obrana jako příslib do budoucna

Svěží vítr naštěstí zavál i v obranných řadách. Tomáš Cibulka předvedl vynikající pohyb. Sršelo z něj sebevědomí, které českým zadákům v minulosti často chybělo. Nebál se hrát s pukem a podporovat útok. Podobně skvěle se prezentoval také Marek Alscher. Jeho fyzická hra a jistota v rozehrávce představovaly balzám na duši českého fanouška.

Tomáš Galvas sice na ledě nestrávil tolik času, kolik by si jeho obrovský talent zasloužil, ale pokaždé byl výrazně vidět. Právě na těchto dravých mladících by se měla stavět budoucnost i současnost národního týmu. Jejich rychlost a dravost dokonale zapadá do moderního pojetí hokeje.

Česká hokejová reprezentace má obrovský herní potenciál. Stačí jen tyto mladé talenty citlivě doplnit o nezpochybnitelné zkušenosti osobností typu Romana Červenky, Filipa Hronka nebo Lukáše Sedláka. Hokej zkrátka patří mladým a dravým hráčům, nikoliv ustrašeným systémům.

Zdroj: Autorský článek