Výpovědi hráčů o bublině na MS: Pro jednoho vězení, pro druhého tmelící nástroj
Že byl letošní hokejový šampionát v něčem zvláštní a jedinečný, to už všichni dávno víme. Nejenže se na tribuny lotyšských arén nedostali téměř vůbec diváci, hráči museli trávit veškerý čas mimo led na hotelu. Přísná bezpečnostní opatření měla patrně vliv i na výkony samotných účastníků, ačkoliv občas s oblibou někdo připomíná, že podmínky byly pro všechny stejné.
„Člověk si nedokáže moc představit tři dny neopustit pokoj čtyři na čtyři metry s tím, že mu ráno ťukají lidé v pláštích na dveře a dají mu igelitku do ruky, aby se nasnídal, naobědval a navečeřel,” vyprávěl nedávno hlavní trenér české reprezentace Filip Pešán v debatě na Radiožurnálu.
Už jen okamžiky po příjezdu do Rigy byly patrně ty nejtěžší. Všechny týmy musely dorazit na místo už pět dní před začátkem, z toho první tři dny nesměli opustit hotelový pokoj.
Jen snídaně, oběd, večeře, testování, do toho nějaká videokonference s trenéry, či omezená pohybová aktivita na pár metrech čtverečních. Nic víc.
„Nadýchat se čerstvého vzduchu téměř nešlo. Samozřejmě jsem věděl proč ta opatření jsou tak striktní, protože kvůli případnému covidu by se zrušila akce za neskutečné peníze,” uvědomoval si Filip Pešán.
Překvapivě ne každé slovo mělo směrem k těžkým podmínkám negativní reakce. Například hlavní trenér USA Jack Capuano našel i pozitivní pohled na vývoj svého týmu. „Bylo vidět, jak spolu rostou. Neznali se, ale teď vědí něco málo o svých rodinách,” hledal Capuano pozitivní reakce bubliny směrem k týmové chemii.
Podobný názor zastává i kanadský útočník Brandon Pirri. Podle něj se parta v těžkých podmínkách mnohem rychleji stmelila i v době, kdy neměli pozdější mistři světa po třech odehraných zápasech ani jedno vítězství.
Už tehdy v mediálním prostoru prohlásil, že si všichni užívají společnost ostatních spoluhráčů a chtějí, aby vydržela co nejdéle.
Na otázku, co si na tomto mistrovství bude pamatoval nejvíce Gerard Gallant, kanadský hlavní trenér odpověděl: „Partu charakterových kluků, kteří tvrdě pracovali. Bude to dobrá zkušenost pro kariéry všech. Hlavně pro mladé kluky v našem týmu. Jsem na tuto skupinu opravdu hrdý, hodně jsme se bavili,” řekl po triumfu Kanady vždy dobře naladěný kouč.
Pozitivně o dopadu bubliny na tým hovořil taky německý útočník Marcel Noebels. Po porážce v utkání o bronz do mikrofonu prohlásil: „Kluci, kteří tady spolu strávili více než dva týdny, se stali rodinou. Jednoho dne o tom řeknu vnoučatům.”
Ztížené podmínky v koronavirové bublině doléhaly na hráče individuálně. Každý z nich to snášel jinak.
„Abych byl upřímný, v bublině to bylo hrozné,” řekl běloruský útočník Francis Pare. „Připadá mi to jako vězení. Tolik mi chybí moje rodina, dcera a můj novorozený syn. Nemůžu se dočkat, až se vrátím domů,” posteskl si Pare koncem turnaje.
O vězeňských podmínkách už hovořili během turnaje taky kanadští reportéři, kteří zažili bublinu v Edmontonu při loňském play-off NHL nebo MS dvacítek. Odtržení od rodin bylo pro mnohé hráče vůbec to nejtěžší.
I proto se letos musely reprezentační výběry spokojit s omezeným počtem hráčů ze zámoří. Taky díky tomu však dostali příležitost hráči, kteří by se do reprezentačního výběru na světovou akci pravděpodobně nedostali.
I tak budou ale všichni rádi, když se za rok už nebude hrát za zavřenými dveřmi.
Zdroj: IIHF
