Vše je o nabídce. Ale zajímá mě struktura, zázemí, cíle a filozofie klubu, prozrazuje Marcel Lička

Sportovní kariéra Marcela Ličky se velmi podobá kariéře slavného tatínka, tedy Vernera. Ten byl velmi úspěšný jak ve fotbalové kariéře, tak následně v té trenérské a dokázal to v České republice i v zahraničí. Jeho starší syn Marcel je na tom podobně. Nyní si udělal čas, aby nám poskytl rozhovor a pohovořil nejen o své hráčské kariéře, ale nyní i o té trenérské, když v roce 2019 dokázal s týmem FC Dynamo Brest získat ligový titul v běloruské nejvyšší lize.

zdroj: en.dynamo-brest.by

Velmi úspěšná fotbalová kariéra, nyní už i trenérská. Dokáže říct, v jaké roli se cítíte lépe? Zda to lze takto určit?

Já se cítím dobře na hřišti. Proto jsem velice rád, že se mohu po hráčské fotbalové kariéře věnovat dál fotbalu a být součástí týmu, klubu.

Co je lepší? Trenér nebo hráč? Hráč má jednu velkou výhodu v tom, že v průběhu zápasu je to právě on, kdo má možnost řešit herní situace a tím ovlivňovat průběh zápasu. Takže bych si vybral roli hráče.

Fotbalová kariéra vedla přes Ostravu do Slavie, pak již dnes neexistujících Blšan, dále Žižkov, Zlín a poté zahraniční štace. Kde Vám bylo nejlépe z hlediska sportovního úspěchu?

Každá štace mě obohatila. Nebudu skrývat, že jsem kluk z Ostravy a Baník je pro mě modla, kterou bude do konce života. Ale všechny další kluby mi dopomohly se dostávat dál a dál a získávat nové zkušenosti a zážitky. Například v Polsku ve své první sezóně za Gornik Zabrze jsem byl podle polského sportu Przeklad Sprtowy vyhlášen nejlepším zahraničním hráčem. Španělsko a Francie jsou země, kde lidi milují fotbal a myšlení o fotbale a proces fungování klubů je na jiné úrovni než u nás. Já jsem působil jak ve Španělsku, tak ve Francii v nižší soutěži, ale byli jsme plně profesionální. Když to srovnám s mým návratem tenkrát do ligového Kladna, tak se musím přiznat, že jsem byl nepříjemně zaskočen fungováním ligového profesionálního klubu.

A pokud se podíváme na zahraniční štace? Polsko, Španělsko a Francie, kde bylo nejlépe? A na jaký momenty vzpomínáte nejvíce?

Ve Španělsku mi vyhovovala fotbalovost, neustále hledat řešení pod tlakem a ne jen míč nakopnout. Ve Francii naopak důraz na kondiční a taktickou stránku. A Polsko, to jsou velké emoce, jak na hřišti tak i v hledišti. Ve Francii jsem strávil i dětství a chodil do francouzské školy, takže Francie je pro mě druhým domovem.

Jaký je Váš největší úspěch v té profesionální fotbalové kariéře?

Pro mě samotného je, že vůbec jsem měl to štěstí se dostat do profesionálního fotbalu, hrát i v reprezentaci do 21 a vyzkoušet si i zahraniční angažmá. To vše je pro mě úspěch, protože si myslím, že jsem během fotbalové kariéry potkal spousty hráčů, kteří byli talentovanější a neměli třeba takovou tu vůli a obětavost pro fotbal a nebo bohužel ta varianta horší, že je potkala různá zranění, která je brzdila nebo i okradla o kariéru na nejvyšší úrovni.

Ve Vaší kariéře jste nebyl jediným Ličkou, který běhal po trávnicích, ale byl to i váš bratr Mario. Jak se mu daří? Věnuje se nějak fotbalu?

Mario aktuálně hraje ČFL za Hostouň, ale jinak má svoji překladatelskou firmu a spolupracuje s francouzskou firmou na designové topení v rámci střední Evropy.

Váš otec Verner patří k velkým legendám jak po stránce fotbalové, tak trenérské. Je pro Vás inspirací a motivací na vaší cestě?

Otec a mamka dali mně a bratrovi spoustu, co se týká výchovy nebo fotbalu. U nás všechno fungovalo nenásilnou formou, ale v prvé řadě vždycky byla škola a poté fotbal. Spousty hodin různých společných tréninků s míčem u nás v Hošťálkovicích a nebo v lese, který máme za domem. A možná proto u mě a Maria je přirozená vůle a odhodlání uspět v tom, co milujeme a co děláme.

Jak hodnotíte zpětně svoje velmi úspěšné působení na lavičce běloruského Brestu, kde jste dokonce získal titul mistra ligy?

Když se podívám zpátky, tak během dvou let jsem získal 4 trofeje.

Pro mě trochu bláznivá představa, ale fantazie, že je to realita. První trofej, Superpohár jsem získal jako asistent Radka Látala. Běloruský pohár jsem získal o pár týdnů později, kdy jsem byl vlastně pověřen vedením týmu a tréninkového procesu a sportovní ředitel Kovalchuk odtrénoval zápasy. V srpnu se ale vše změnilo a prezident klubu mě jmenoval na plný úvazek hlavním trenérem A-mužstva a paradoxně svůj první zápas v roli hlavního trenéra jsem odkoučoval v kvalifikaci Evropské ligy proti Apollon Limasol s výsledkem 1:0 pro nás.

Ale musím přiznat, že první rok byl velice složitý a připomínalo mi to spíše horskou dráhu. O to víc si dnes uvědomuji, jak je důležité, aby člověk byl neustále pozitivní, věřil ve své schopnosti, nebál se stát za svým rozhodnutím a naslouchal, ale nenechal se ovlivňovat.

Jste nyní z hlediska trénování otevřen raději zahraničí nebo byste se nebránil ani celku z České republiky?

Vše je o nabídce. Když máte na výběr ze dvou, tří možností tak je jedno odkud je, ale zajímá mě struktura, zázemí, cíle, filozofie klubu a proč si mě vybrali za kandidáta? Takže Česká republika nebo cizina není až tak důležité

Jaký tým se Vám líbí herně? A proč právě on?

Mně se líbí mužstva, která se snaží hrát ofenzivně. Hrát vysoký presink, po zisku míče agresivní a rychlý přechod na soupeřovu půlku hřiště, kde potom danou situaci řeší rychlým kontrem nebo naopak hru zklidní a postupným útokem se snaží dostat do zakončení. Vyloženě jedno oblíbené mužstvo nemám.

Máte nějaký sportovní vzor?

Tak teď jste mě dostali. Nikdo mě nenapadá.

A životní?

Otec Verner a maminka Dana.

Jak koukáte na mentální stránku v podobě koučinku či přípravy fotbalistů?

Mentální stránka fotbalisty je veledůležitá.

Všichni víme, že jsou hráči, kteří na trénincích vypadají velice dobře, zajímavě a v zápasech nezvládají klíčové okamžiky.

Proč? V našich krajinách není zvykem mít v klubu sportovního psychologa, ale v zahraničí a především v Anglii jsou součástí týmu. My musíme na hráče nahlížet nejen jako na fotbalistu, ale také na normálního člověka s běžnými životními problémy. Vnímat ho jako komplex osobnosti.

Jak zvládáte tuhle neočekávanou nelehkou situaci, která všechno zastavila?

Co se týká mě osobně, tak vlastně se u mě nic nezměnilo. Já jsem byl a jsem aktuálně bez klubu. Jen, se ze mě stal učitel ze dne na den. Užívám si každý den školních povinností s dětmi a potom práce na zahradě a dlouhé procházky se psem v lese.

Mohlo by vás zajímat

Komentáře

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Oblíbené

Konec jedné éry! Ve Spartě končí dlouholetá opora zadních řad

Potvrzeno! Costa Nhamoinesu končí po sedmi dlouhých letech ve Spartě. Stane se tak volným hráčem a může si hledat nové angažmá. Po...

UFC zařadilo Procházku do žebříčku! Nechybí v první desítce své váhy

Konečně došlo k aktualizaci žebříčků UFC a byl do nich zařazen také Jiří "Denisa" Procházka, který si o víkendu odbyl premiéru. Bylo...

Jílkův vyhazov ze Sparty byla chyba. Data ukazují, že se letenští herně vůbec neposunuli

Před pár dny způsobil Václav Jílek poprask. Kouč aktuálně bez práce řekl, že se Sparta po jeho odvolání v herní kvalitě neposunula....