Spojte se s námi


Hokej

Úspěšný rok dává českému hokeji naději. Po euforii musí přijít tvrdá práce

KOMENTÁŘ – Český hokej má za sebou velmi povedený rok, který čítá hned tři medaile. Nejdříve získal po deseti letech bronzové medaile seniorský nároďák, stejnou barvu kovu se podařilo na přelomu srpna a září vybojovat také českým hokejistkám.

Publikováno

dne

KOMENTÁŘ – Český hokej má za sebou velmi povedený rok, který čítá hned tři medaile. Nejdříve získal po deseti letech bronzové medaile seniorský nároďák, stejnou barvu kovu se podařilo na přelomu srpna a září vybojovat také českým hokejistkám. Úspěšné období teď zakončili čeští junioři, kteří přivezli z kanadského Halifaxu stříbro.

Poslední léta strávil český hokej v totální křeči. Na mezinárodní scéně začínal bojovat spíš o postup do čtvrtfinále. Ztratil u soupeřů někdejší respekt, na poslední trofeje už sedal prach. Navíc nic nenaznačovalo, že by tomu mělo být v nejbližší době jinak.

Najednou však země ze středu Evropy počítá tolik medailí, co nenasbírala za více než 15 let. Velkou měrou tomu také přispěl vzestup ženského hokeje. Ještě nedávno se zdálo, že dívčí verze ledního hokeje je českým fanouškům zcela cizí. Postup a účast na olympiádě v Pekingu však tohle vnímání zcela převrátilo.

V únoru pod pěti kruhy ještě ženská reprezentace neuspěla, když vypadla ve čtvrtfinále. Nadějně rozehraný turnaj se zlomil nepovedeným utkáním s Dánkami, díky čemuž musely vzdorovat ve čtvrtfinále silnému výběru USA.

O necelý měsíc později překvapil veřejnost odchod trenéra Tomáše Paciny. V oficiálním prohlášení byly uvedeny především zdravotní důvody.

Na letním světovém šampionátu už vedla český kádr zkušená kanadská koučka Carla MacLeodová. Namíchaná chemie zafungovala skvostně, z dánského Herningu přivezly české hokejistky historický bronz.

LÉČBA JALONENEM A JEHO PŘESAH

Mnohem hůř na tom byli po olympiádě v Pekingu čeští hokejisté. Ti dokonce ani nepostoupili do čtvrtfinále, hned po turnaji svaz odvolal trenéra Filipa Pešána. Už za pár dní se začalo spekulovat o příchodu finského kouče Kariho Jalonena.

Možná trochu překvapivě se zanedlouho tyhle spekulace potvrdily. Poprvé v historii angažovala česká hokejová reprezentace zahraničního trenéra.

Pošramocená důvěra fanoušků v český hokej se začala příchodem charismatického kouče zvedat. Byla to doslova trefa do černého. Z mistrovství světa ve Finsku přivezl národní tým bronzové medaile, když přestřílel svého soupeře z USA 8:4.

Českému prostředí ukázal, jak pracuje skutečný profesionál. Nejen, že se velkou měrou zasloužil o medailový zisk, ale ukázal, jak trenéři ve Finsku pracují. Po celou dobu před začátkem šampionátu objížděl extraligová utkání, mluvil s hráči i trenéry. V práci byl prakticky každý den.

Dokonce se zapojil i do spolupráce s juniorským týmem, který v květnu převzal jako hlavní trenér Radim Rulík. Na dohrávaném letním šampionátu v Edmontonu skončili junioři na čtvrtém místě.

Už tam ale položili základ pro úspěch na dalším turnaji. Mnoho mladých hráčů získalo cenné zkušenosti, které o pár měsíců později teď prodali v Halifaxu.

Najednou se v posledních měsících zase začali fanoušci v Česku bavit hokejem. Návrat ztracené hrdosti je však potřeba patřičně využít.

Myslet si, že jedním úspěšným rokem je český hokej vyléčený, by byla hotová sebevražda. I přes srdnatý výkon ve finále proti Kanadě je jasné, že dlouholetá krize má příliš pevné a dlouhé kořeny.

Vykopat je z prohnilé země bude pořádná fuška, na tom se stále nic nemění. Po letech si však mohli fanoušci, mladí hokejisti i vedení českého hokeje čichnout, jak krásně voní úspěch.

Měl by to být potřebný motor, který dotlačí místní prostředí k ještě tvrdší práci. Minimálně z čísel televizních vysílání je jasné, že medailové boje přilákaly zpátky upadající zájem veřejnosti.

Teď aby přilákal k hokeji další mladé kluky i holky, aby si hráli na Pastrňáky a lítali kolem baráku s hokejkou a kulichem na hlavě. Precizní přístup bude český hokej potřebovat na všech frontách. Od prezidenta svazu, až po trenéry, kteří učí malé děti teprve bruslit.

Zdroj: Český hokej

Reklama

Hokej

Nezničitelný Chris Pronger: Pár měsíců po Naganu během utkání málem zemřel. Za dva dny už hrál

Jméno kanadského obránce Chrise Prongera jste už určitě slyšeli. Dnes už osmačtyřicetiletý chlapík toho dokázal v hokeji hodně. V roce 2007 vyhrál s Anaheimem Stanley Cup, má zlatou medaili z mistrovství světa i olympijských her. Ke členství v Triple Gold Clubu přidal ještě na začátku své bohaté kariéry zlato z juniorského šampionátu. V roce 1998 si ale prožil úplně jiný příběh.

Publikováno

dne

Jméno kanadského obránce Chrise Prongera jste už určitě slyšeli. Dnes už osmačtyřicetiletý chlapík toho dokázal v hokeji hodně. V roce 2007 vyhrál s Anaheimem Stanley Cup, má zlatou medaili z mistrovství světa i olympijských her. Ke členství v Triple Gold Clubu přidal ještě na začátku své bohaté kariéry zlato z juniorského šampionátu. V roce 1998 si ale prožil úplně jiný příběh.

Urostlý obránce, který měřil téměř dva metry a vážil 100 kilogramů si nechodil od začátku kariéry pro ránu daleko. Hned ve své první sezoně NHL si vydobyl respekt, byl dokonce vybrán do nejlepšího týmu nováčků. Nakonec se z nej stal jeden z nejuznávanějších borců nejlepší ligy světa.

Čeští hokejoví fanoušci si jej jistě pamatují z památného olympijského semifinále v Naganu v roce 1998. Málokdo však ví, že jen o pár měsíců později prožil Pronger daleko větší a důležitější zápas. Svou pravdu nyní odhalil na sociální síti.

Stalo se to ve druhém kole play-off Stanley Cupu, kdy jsme hráli proti Detroitu. Zablokoval jsem střelu, která mě trefila přímo na srdce. Píchalo mě to tam, tak jsem se chytnul a měl problém popadnout dech,” popisuje legendární kanadský obránce. Přiznal, že na ledě na chvíli ztratil vědomí, ale našel dostatek síly, aby se dostal alespoň na střídačku, kde už následně omdlel a zhroutil se.

V tu chvíli to nevypadalo s Prongerem dobře. Měl přetočené oči a modré rty: „Sundali mi helmu a snažili se nahmatat tep, ale žádný nenašli,” pokračoval Pronger. Následně mu museli rozstřihnout výstroj, aby se mu dostali na hrudník. Trenér St.Louis Blues ho silně udeřil do hrudníku, aby nastartoval jeho srdce.

Na střídačce se už všichni chystali na resuscitaci, když v tom najednou Chris Pronger popadnul dech: „Mé rty se sevřely, znovu zrůžověly a mé oči se vrátily do své přirozené polohy. Když jsem znovu nabyl vědomí, byl jsem zmatený. Vůbec jsem nevěděl, kde jsem. Trvalo mi několik sekund, než jsem se zorientoval,” popisuje dramatické okamžiky z 10. května 1998.

Následně byl už obránce Blues převezen do nemocnice, kde strávil jednu noc a podstoupil řadu srdečních vyšetření. Doktoři zjistili, že měl specifickou srdeční příhodu (Commotio Cordis neboli otřes srdce) a byl do té doby jediným profesionálním sportovcem, který ji přežil. Celkem znali jen čtyři lidi, kteří něco takového přežili, takže se svým způsobem jednalo o zázrak.

Poté, co jsem strávil den s doktorkou Coleovou a jejím týmem, šel jsem domů se zapnutým 24-hodinovým monitoringem srdce, abychom měli více údajů o tom, jak se vypořádávám s následky toho, co se stalo,” popsal první okamžiky po návratu z nemocnice. Ještě více fascinující na celém příběhu je, že po necelých 48 hodinách už naskočil do dalšího utkání. O tom, že bude hrát, informoval trenéry během rozbruslení.

Do NHL naskočil už v 18 letech a stihnul odehrát nakonec neuvěřitelných 1.167 utkání. V roce 2011 pak dostal kotoučem do oka, po kterém byl nucen nakonec ukončit kariéru. Dva roky byl ještě oficiálním hráčem Arizony, i když za ni už nenastoupil. Konec bohaté hokejové kariéry definitivně ohlásil v roce 2013.

Zdroj: Chris Pronger – Twitter

Pokračovat ve čtení

Extraliga

Fanoušek v Českých Budějovicích trefil přes celé kluziště škvíru o velikosti puku a vyhrál Mercedes: Nemůžu tomu uvěřit!

Málem zboural českobudějovickou Budvar arénu. Na návštěvníka extraligového duelu Motor České Budějovice – BK Mladá Boleslav Petra Běhounka se v pátek večer usmálo štěstí hned dvakrát. Poprvé, když si koupil ten správný zpravodaj a podruhé, když se přes celé kluziště trefil do brány a vyhrál automobil.

Publikováno

dne

Málem zboural českobudějovickou Budvar arénu. Na návštěvníka extraligového duelu Motor České Budějovice – BK Mladá Boleslav Petra Běhounka se v pátek večer usmálo štěstí hned dvakrát. Poprvé, když si koupil ten správný zpravodaj a podruhé, když se přes celé kluziště trefil do brány a vyhrál automobil.

Petr Běhounek je pravidelným návštěvníkem extraligového hokeje v Českých Budějovicích. Na pátek 27. ledna 2023 ale jen tak nezapomene. Do českobudějovické Budvar arény přijela Mladá Boleslav.

Běhounek si jako obvykle koupil za 30 Kč klubový zpravodaj Hokejklub a zaujal místo v hledišti. První třetina českobudějovického hokejového fanouška nenadchla, Motor po prvních dvaceti minutách prohrával 0:1. Jeho velká chvíle přišla, když zjistil, že byl vylosován na přestávkovou soutěž.  

Stačila „maličkost“, jeho úkolem bylo trefit přes celé kluziště otvor v protější brance velký přesně tak, jako je velký puk. Běhounek měl stejně jako jeho soupeři k dispozici tři pokusy, nikdo z nich se ale podle očekávání netrefil. Sponzor, který daruje hlavní cenu, mohl zůstat v klidu.

Trefil se a vyhrál Mercedes

Petr Běhounek ale dostal ještě čtvrtou možnost a dokázal neuvěřitelné. Puk prošel přes celé hřiště malou škvírou až za brankovou čáru a stadion zaburácel. Mnohým spadla čelist. Kapitán parahokejistů Motoru České Budějovice se tak stal majitelem Mercedesu v hodnotě 700 tisíc korun.

„Po prvních třech pokusech jsem si myslel, že už nemám šanci, protože jsem ani jeden neproměnil. Naštěstí soupeři taky ne, takže jsme dostali pokus navíc a ten jsem jako jediný proměnil. Šel jsem tedy na pokus přes celé hřiště. Trefit ten malý otvor před zaplněnou halou a vyhrát auto, to se prostě nepovede každý den. Pořád tomu nemůžu uvěřit,“ uvedl na klubovém webu Petr Běhounek.

Radost mu nakonec nezkazili ani hokejisté Motoru. Ve třetí třetině dokázali smazat dvoubrankové manko, když vyrovnávací gól vstřelil domácí Hanzl v poslední vteřině utkání. O výhře Jihočechů nad Mladou Boleslaví v poměru 5:4 pak v prodloužení rozhodl Jan Štencel.  

Zdroj: HC Motor České Budějovice

Pokračovat ve čtení

Hokej

Češi na Zimním evropském olympijském festivalu mládeže získali jedenáct medailí, z toho čtyři zlaté

V sobotu 28. ledna skončila v italském regionu Furlánsko-Julské Benátsko významná týdenní akce pro sportovce ve věku 14 až 18 let. Jednalo se o šestnácté vydání zimní verze Evropského olympijského festivalu mládeže, označovaného také zkratkou EYOF. Česká výprava veze domů sbírku jedenácti cenných kovů

Publikováno

dne

V sobotu 28. ledna skončila v italském regionu Furlánsko-Julské Benátsko významná týdenní akce pro sportovce ve věku 14 až 18 let. Jednalo se o šestnácté vydání zimní verze Evropského olympijského festivalu mládeže, označovaného také zkratkou EYOF. Česká výprava veze domů sbírku jedenácti cenných kovů a umístění na osmé příčce medailového pořadí.

O úspěch na severu Itálie usilovalo 79 reprezentantů Česka. Z hlediska počtu klání byl EYOF 2023 rekordní, protože se soutěžilo v 59 disciplínách v rámci dvanácti sportů, včetně novinek v podobě freestyle lyžování a skialpinismu.

Právě dva závody těchto čerstvých součásti festivalu přinesly českým barvám dokonce postavení na stupních vítězů. Zasloužili se o ně Petr Müller v lyžařském slopestylu a Eva Matějovičová ve sprintu skialpinistek. Oba si na krk pověsili bronzovou medaili.

Velmi úspěšní byli naši zástupci ve snowboardingu, například v paralelním obřím slalomu. V jeho mixované podobě vybojovala zlato dvojice Kryštof Minárik, Adéla Keclíková. Sedmnáctiletá závodnice navíc přidala stříbro v individuálním zápolení dívek.

Ve snowboardcrossu se prosadila Karolína Šperlová, jež si dojela pro bronz. Z vítězství se pak radovala Vanessa Volopichová, která ovládla slopestyle.

Zlato patří i Lukáši Doležalovi, věnujícímu se severské kombinaci. Další bronzové medaile získaly skokanka na lyžích Anežka Indráčková a biatlonistka Ilona Plecháčová, která se prosadila ve sprinterském závodě na šest kilometrů.

Na závěr přišly dva týmové úspěchy. O jeden z nich se zlatou obhajobou postaraly hokejistky, o ten druhý bronzové družstvo ve smíšené štafetě na 4×5 km. Jeho složení bylo Jonáš Hellmich, Matěj Kožnar, Anna Milerská a Hana Randáková.

S celkovou bilancí čtyř zlatých medailí, jednoho stříbra a šesti bronzů obsadilo Česko osmou pozici v konečném pořadí zemí, kterých se letošního EYOF zúčastnilo 47. Loni ve finském Vuokatti z toho díky třem prvním a čtyřem druhým místům byla v hodnocení výprav sedmá příčka.

Výhodu domácího prostředí dobře využili druzí Italové, kteří mají 21 medailí. Díky sedmi zlatým zvítězili Francouzi, třetí jsou Švýcaři. Alespoň jednou to „cinklo“ reprezentantům 23 států.

Ještě letos se uskuteční i letní edice Evropského olympijského festivalu mládeže ve slovinském Mariboru, konkrétně od 23. do 29. července. V roce 2025 se bude pod hlavičkou EYOF sportovat v zimě v Bordžomi-Bakuriani v Gruzii a poté v létě v Brně.

TOP 10 medailového pořadí Zimního evropského olympijského festivalu 2023

pořadízeměpočet zlatýchpočet stříbrnýchpočet bronzovýchcelkový počet medailí
1.Francie76417
2.Itálie68721
3.Švýcarsko63312
4.Rakousko62917
5.Maďarsko6118
6.Slovinsko6006
7.Německo45817
8.Česko41611
9.Švédsko35614
10.Finsko3429

Zdroj: EYOF, Český olympijský tým

Pokračovat ve čtení

Oblíbené