Bojové sporty

UFC 327: Procházka padl, nechyběly atraktivní bitvy. Podívejte se na všechna ukončení

UFC se v noci ze soboty na neděli 12. dubna vydalo do Miami s velkým turnajem číslo 327. Galavečer nabídl titulovou bitvu s účastí Jiřího Procházky, o velká jména ale celkově nebyla nouze. Mělo se jednat o jeden z dosud nejlepších eventů tohoto roku. Naplnil turnaj očekávání?

Publikováno

Od

Email Icon
Jiri Prochazka Carlos Ulberg UFC
Foto: Se souhlasem Jiřího Procházky

UFC se v noci ze soboty na neděli 12. dubna vydalo do Miami s velkým turnajem číslo 327. Galavečer nabídl titulovou bitvu s účastí Jiřího Procházky, o velká jména ale celkově nebyla nouze. Mělo se jednat o jeden z dosud nejlepších eventů tohoto roku. Naplnil turnaj očekávání?

  • Galavečer UFC 327 doručil fanouškům hned 12 zápasů
  • Do akce šlo deset bojovníků z elitních patnáctek svých divizí
  • České fanoušky nejvíce zajímal duel Jiřího Procházky

Early Prelims UFC 327

Jako tradičně i tento číslovaný turnaj byl rozdělen na tři části. Jako první byla na řadě karta nazývaná Early Prelims, která nabídla tři souboje, v nichž jsme viděli jediné ukončení před limitem.

O první ukončení turnaje se v souboji legend postaral Luque

Celý galavečer UFC 327 odstartoval duel mezi Charlesem Radtkem (před zápasem skóre 11-5) a Franciscem Pradem (12-5). Favoritem byl první jmenovaný, a to z jasného důvodu. Prado do organizace nevstoupil vůbec dobře a ze čtyř zápasů měl na kontě jediné vítězství. Do duelu s Radtkem šel se sérií tří porážek v řadě.

To Radtke si vede mezi světovou elitou o poznání lépe. V neděli ráno si svou bilanci ještě vylepšil. Dokázal totiž zvítězit na body a v UFC už má skóre 5-2. To jeho protivník se musí bát o svou budoucnost.

Hned druhý souboj nabídl měření sil dvou legend. A nabídl první ukončení turnaje. Do akce šli Kelvin Gastelum (20-10), který v roce 2019 bojoval o prozatímní titul s Israelem Adesanyou, a Vicente Luque (23-12-1). Oba v UFC absolvovali více než 25 zápasů, což už je obří porce.

Až překvapivě velkým favoritem byl Gastelum, nicméně slavit nemohl. Už v prvním kole totiž prohrál. Necelou minutu před koncem jej ostřílený Brazilec utáhl na D’arce choke. Konkrétně v čase 4:08. Po dvou porážkách si tak Luque připsal cenné vítězství. Kelvin naopak na svou poslední výhru navázat nedokázal.

První třetinu turnaje uzavřeli Chris Padilla (17-6) a MarQuel Merderos (11-1). Oba nastupovali do utkání s tím, že v UFC ještě neprohráli. Padilla měl na kontě čtyři výhry, Merderos dvě. K tomu se určitě sluší zmínit, že oba více než polovinu svých výher získali před limitem.

Jenže jejich vzájemný duel před limitem neskončil. Rozhodovaly body. A bylo to poměrně zamotané i kvůli strženému bodu Merderose.

V kleci Bruce Buffer vyhlásil, že na majority decision vyhrál Padilla, což znamená, že dva sudí jej viděli vyhrát a třetí duel nabodoval jako remízu. Jenže posléze došlo k opravě, výsledkem je majority draw, tedy remíza, a oba bijci jsou nadále v UFC neporažení.

Prelims UFC 327

Prostřední část turnaje doručila čtyři bitvy a hned čtyři bojovníky z elitních patnáctek svých divizí. Nejzajímavěji se z tohoto pohledu jevila jediná ženská bitva v rámci galavečera, kterou obstaraly Tatiana Suarez a Loopy Godinez.

Tatiana Suarez si řekla o další titulovou šanci

Právě Tatiana Suarez (11-1), dvojka slámové váhy, a Loopy Godinez (14-5), šestka divize, obstaraly první utkání prelims karty. A byla to zajímavá podívaná, která skončila krátce před polovinou druhého kola.

Godinez sice zápas dobře zahájila, ukázala tvrdé granáty v postoji, jenže jakmile se dostala Suarez do situací, v nichž si je nejjistější, tedy na zem, odehrávalo se vše podle jejích not.

Ve druhém kole se dokázala dostat své soupeřce do zad. Mexičanka sice vzdorovala, bránila se, jak jen mohla, nicméně Suarez potvrdila své zemařské dovednosti a podařilo se jí utáhnout rear-naked choke. Už pošesté v kariéře vyhrála na submisi. Tentokráte v čase 2:29.

Po porážce v titulovém duelu s Weili Zhang si připsala rodačka z Kalifornie druhé vítězství v řadě, a pokud se nestane nějaké velké překvapení, měl by ji čekat další souboj o pás šampionky.

Gamrot předvedl kontrolovaný výkon a ukázal svou třídu

Druhý duel prelims karty nabídl duel mezi Mateuszem Gamrotem (25-4), dlouholetým členem elitní patnáctky lehké váhy, aktuálně osmičkou divize, a Estebanem Ribovicsem (15-2), který se v žebříčcích UFC ještě nenachází.

Polský bojovník tedy přijetím zápasu riskoval. V případě porážky by přišel o místo v první desítce a naopak by dovolil Ribovicsovi vyšplhat nahoru. Po porážce s Charlesem Oliveirou ale někdejší šampion KSW nezaváhal.

Už v prvním kole po minutě a půl ukázal, jakým směrem se bude zápas ubírat. Vzal totiž svého protivníka na zem a dominoval. Ve druhém kole to nebylo jiné. A aby byl výkon dokonalý, tak k dominantní kontrole přidal ukončení před limitem. V čase 4:19 druhého kola nasadil arm triangle choke a Argentinec odklepal.

Zatímco Ribovics musí kousat druhou porážku v UFC, Gamrot si s chutí a správnou drzostí řekl o zápas s někým, kdo je v žebříčku, ideálně nad ním. Konkrétně zmínil Diega Lopese, bývalého titulového vyzyvatele z pérové váhy.

Holland přerušil sérii porážek

Jak se asi vyspal? To je v momentě, kdy nastupuje do zápasu Kevin Holland (28-15), vždy ta správná otázka. Jedná se o výborného a všestranného bojovníka, který umí bavit, ale také zklamat. Je zkrátka svůj, ovšem nikdo jej nemůže podceňovat. Ani Randy Brown (20-7), který si s ním „zatančil“ v Miami.

Jen v minulém roce stihl Holland pět zápasů v UFC s bilancí 2-3. Poslední dva duely prohrál. Nyní si tedy mohl napravit chuť. Nevyzpytatelný Brown k tomu byl perfektně vybraným soupeřem.

Oba mají výhry i porážky jak na submise, tak na KO/TKO. Holland šel do duelu s 13 výhrami na KO/TKO a 10 výhrami na submise, zatímco Brown měl na vizitce 8 KO/TKO a 5 submisí. Slušný oddíl.

A čeho jsme se dočkali? Velmi atraktivního souboje, v němž bylo k vidění téměř vše. Dočkali jsme se krásných přestřelek v postoji, boje na zemi, pokusu o bombu z otočky, stejně tak se Holland snažil utáhnout anaconda choke, hrozilo mu však i KO upkickem.

Celá tři kola bavila. A většinu duelu si vedl lépe právě Holland, což se projevilo na bodech. Všichni tři sudí se totiž shodli na jednom vítězi, kterým byl právě Kevin. A to navzdory tomu, že ve třetím kole už to z jeho strany byla svým způsobem exhibice.

Souboj veteránů Bellatoru ovládl na body Pico

Prostřední část turnaje uzavřeli dva veteráni Bellatoru, konkrétně Patricio Pitbull (37-8), třináctka pérové váhy, a Aaron Pico (13-5). Pitbull je dokonce bývalým dominantním šampionem donedávna druhé nejlepší organizace planety. Čeští fanoušci si jej mohou pamatovat z minulého roku, kdy poté, co Losene Keita nesplnil váhu, odmítl bojovat.

Duel Pitbull vs. Pico byl tak trochu střetem generací. Mezi oběma bojovníky byl vcelku velký věkový rozdíl. Zatímco Pitbull v létě oslaví své 39. narozeniny, Pico bude mít 30 let až v září. Mohlo tak dojít k pomyslnému střídání stráží.

Pico byl vnímán jako mírný favorit. Musel se však mít na pozoru. Sice v polovině prvního kola doručil takedown, ale Brazilce na zemi dlouho neudržel. Patricio navíc byl nebezpečný v postoji.

Ve druhé pětiminutovce Pico přidal na tvrdosti úderů a pokoušel se také o delší kombinace. Trefil díky tomu například nepříjemný zvedák a posléze při ústupu z klinče také loket. Čím dál více se projevoval rozdíl v rychlosti. V polovině kola se Pitbull málem potácel k zemi.

Místo toho, aby si šel Pico pro KO/TKO ve druhém kole, rozhodl se v závěru pětiminutovky o takedown. Díky tomu se mohl Pitbull alespoň částečně vzpamatovat. Ani to mu ale nepomohlo k tomu, aby se rychlostně mohl s mladším protivníkem srovnávat.

Američan měl všechny trumfy ve svých rukavicích. K tomu takticky nechyboval. Dělal přesně to, co potřeboval. Držel vzdálenost, pomáhal si takedowny, případně couval a utíkal svému soupeři.

Po třech kolech vyhrál Pico na body dvakrát 30:27 a jednou 29:28. Řekl si o místo v první patnáctce pérové váhy a tedy ještě kvalitnější soupeře.

Hlavní karta UFC 327

Třetí a poslední část měla na programu pět zápasů. Hned tři se uskutečnily v rámci polotěžké váhy, včetně titulového souboje mezi Jiřím Procházkou a Carlosem Ulbergem. K tomu jsme se dočkali i bitvy dvou těžkotonážníků mezi Curtisem Blaydesem a po uplynulém týdnu velmi kontroverzním Joshem Hokitem.

Swanson ukončil kariéru perfektním výkonem

Hlavní karta odstartovala velkým loučením. Ve svých 42 letech se do svého posledního zápasu v kariéře postavil Cub Swanson (30-14), dlouhodobě jeden z nejatraktivnějších bojovníků v UFC. Jako soupeře na svůj poslední tanec si vybral o pět let mladšího Natea Landwehra (18-7), tedy dalšího muže, kterému je spojení „nudný zápas“ absolutně cizí.

A že Swanson dopředu věděl, že to bude jeho poslední zápas? Ne vždy to dobře končí, jelikož tam jde onen bojovník s naprosto jiným nastavením. To ale nebyl případ Swansona. Ten už od první sekundy ukazoval, proč se stal legendou. Byl agresivní, trefoval nepříjemné calfkicky, přidával tvrdé údery na hlavu i na spodek.

Landwehr se vůbec nedokázal dostat do zápasu. A ani k tomu nedostal příležitost. Na konci prvního kola totiž poslal Swanson svého soupeře k zemi a bylo po všem. Fenomenální výkon, dokonalá bouře, nádherná rozlučka. Skoro jako kdyby před sebou měl ještě několik let.

UFC si pro něj připravilo krásný medailonek, v němž zmapovalo celou jeho kariéru.

Duel Reyes vs. Walker ohňostroje nedoručil

Pořádné ohňostroje sliboval už od oznámení souboj dvou elitních polotěžkých vah. Dominick Reyes (15-5), někdejší titulový vyzyvatel a podle mnohých i přemožitel Jona Jonese, kterého památným loktem z otočky porazil Jiří Procházka, změřil síly s Johnnym Walkerem (22-9).

Reyes se před duelem nacházel na desátém místě žebříčku UFC, Walker byl o dvě pozice za ním. A jejich vizitky? Američan měl 10 výher na KO a 2 na submisi, Brazilec šel do bitvy se 17 KO/TKO a 3 submisemi na kontě. K tomu se ale hodně zmiňovalo, že oba už nemají zrovna odolnou bradu, o čemž svědčí jejich porážky na KO/TKO, ty bylo v případě Reyese 4, v případě Walkera 6.

Fanoušci před zápasem vtipkovali o tom, že jestli má v nějakém zápase padnout vzájemné KO, musí to být právě tento. Pravděpodobnost sice nebyla nijak velká, ale představivosti se samozřejmě meze nekladou.

A jak to tedy vypadalo? Bylo jisté, že mrknutí se může draze nevyplatit. Úvod utkání byl ale opatrný. První dvě minuty se nesly v duchu načítání. Posléze Reyes z ničeho nic vypálil high kick, který nezasáhl cíl. K vidění bylo dost náznaků, ale také vzájemného respektu ze síly úderů toho druhého. Hodně se tedy kopalo, zejména Walker se snažil sebrat svému soupeři obě nohy.

Druhé kolo bylo ještě opatrnější. Bodovým rozhodčím nebylo co závidět. Očekávané ohňostroje zůstaly zamčeny v některém z tajných a skrytých světů. Překvapivě jsme se dočkali i třetího kola. Ani v něm se ale duel v přestřelku nezměnil. Mohli jsme doufat, že se to změní v poslední minutě, ale bohužel.

Halou v Miami se tedy ozýval hlasitý pískot. Došlo se na body. A největší drama měli na svědomí rozhodčí, protože hledat vítěze v duelu bez výrazné aktivity není nikdy snadné.

Na split decision každopádně zvítězil Reyes poměrem dvakrát 29:28 a jednou 28:29.

Hokit a Blaydes doručili jeden z nejšílenějších duelů v dějinách

Pokud měla „nuda“ mezi Walkerem a Reyesem být jakýmsi důvodem, aby následovalo to, co se dělo v dalším souboji, pak díky bohu za to! Těžkotonážníci Curtis Blaydes (19-5) a Josh Hokit (8-0) se totiž postarali o jeden z nejšílenějších zápasů v dějinách UFC.

Blaydes ve svých 35 letech nastupoval do klece jako favorit mnoha fanoušků, jelikož o sedm let mladší Hokit během týdne šokoval milovníky MMA i bojovníky svým nesnesitelným alter-egem a rychle se stal z vcelku neznámé postavy záporákem číslo jedna.

Curtis mimochodem byl pětkou těžké váhy. Pro o 13 kilogramů lehčího soupeře mohl být ideální vstupenkou mezi absolutní špičku. A povedlo se. S Blaydesem totiž rozpoutal tříkolovou válku, která se zapsala do historie.

Na to, že šlo o bitvu v těžké váze, jsme viděli až neuvěřitelně velkou frekvenci úderů. V podstatě od první minuty to bylo kdo s koho. Už po prvních dvou minutách mohl jen blázen věřit tomu, že se dočkáme bodového verdiktu. Jenže se to stalo.

I když už byli maximálně vyčerpaní, tak ne a ne padnout. Padlo více než 300 signifikantních úderů. Něco takového se jen tak nevidí. A vítěz? Překvapivě zvítězil méně zkušený Hokit, na body ovládl zápas u všech rozhodčích poměrem 29:28. Poprvé ale zažil, jaké to je, když duel neskončí před limitem. A aby ani v utkání nevyšel z role, tak Blaydesovi hned několikrát ukázal prostředníček.

Josh Hokit Curtis Blaydes UFC
Bojové sporty / před 4 hodiny

Šílenost! Hokit, který provokoval i Procházku, doručil jeden z nejlepších zápasů v dějinách UFC

Costa zlomil Murzakanova tvrdým headkickem

Velmi zajímavý zápas i z pohledu Jiřího Procházky proběhl právě před hlavní bitvou večera. Svou premiéru v polotěžké váze si totiž odbyl Paulo Costa (15-4), bývalý titulový vyzyvatel ve střední váze. A na úvod v divizi jej nečekalo nic snadného. Do klece vstoupil s Azamatem Murzakanovem (16-0), šestkou polotěžké váhy.

Murzakanov ve své kariéře nasbíral 12 výher na KO/TKO, hned 9 v prvním kole. Pro brazilského bijce to tedy byla těžká prověrka, v níž ale obstál na výbornou. Už v prvním kole ukázal, že by mu přesun o divizi výše mohl prospět. Byl rychlý, působil, že má dostatečnou sílu, jeho tvrdé kopy ruskému bijci nechutnaly.

Na konci prvního kola dokonce poslal Azamata k zemi, kde mu přidal před cestou do rohu i pár loktů. Ve druhém kole se ale karty obrátily. Murzakanov našel recept a naznačil Costovi, že polotěžké váhy mají přeci jen silnější granáty než hvězdy v divizi do 84 kilogramů. Párkrát šlo vidět, že je Brazilec otřesen.

Ve třetím kole se ale Costa znovu ujal iniciativy a došel si pro vítězství před limitem. V čase 1:23 trefil parádní headkick a bylo po všem. Murzakanov to zabalil a nemohl pokračovat v boji.

V pozápasovém rozhovoru Brazilec prozradil, že neví, jestli je jeho přesun do polotěžké váhy permanentní. Stále je ve hře i možnost, že se vrátí do střední váhy. Pro Jiřího Procházku by to ale byl zajímavý soupeř.

Procházka padl, naběhl si na levý hák. Ulberg je šampionem

To nejlepší na konec? Minimálně pro české fanoušky to nejzajímavější rozhodně. Jiří Procházka (32-5-1) totiž nastoupil do své čtvrté titulové bitvy v UFC. Tu první s Gloverem Teixeirou zvládl, další dvě s Alexem Pereirou bohužel nikoliv. Teď však dostal další šanci, kterou hodlal využít.

Tentokráte byl jeho protivníkem Carlos Ulberg (13-1), s nímž se utkal o uvolněný pás kvůli tomu, že se Pereira přesunul do těžké váhy. Novozélanďan nepůsobil na staredownech nejjistěji. Jako kdyby se na něm podepisovala nervozita z toho, že bude bojovat o titul poprvé.

Ulberg navíc nestál v kleci s takovými soupeři jako Procházka. Pro novozélandského bijce to byl největší a dosud nejtěžší zápas v MMA kariéře. Podobně jako rodák z Hostěradic umí ukončovat zápasy, byť tedy Procházka jen jednou poznal, jaké to je, když duel skončí na body. Carlos to zažil čtyřikrát.

První útoky Black Jaga nebyly překvapivé, zaměřil se na calfkicky. Bylo však potřeba mít se na pozoru i před rychlýma a tvrdýma rukama. Po necelých dvou minutách ale přebíral otěže BJP. Po jednom z jeho ataků upadl na zem, posléze mu nechutnaly ani Jiřího calfkicky.

To, co měla být Ulbergova zbraň, nakonec využíval sám Procházka, který jako kdyby zdivočel. Vyzýval svého soupeře k přestřelce. A šlo znát, že po tvrdých kopech na lýtko má Novozélanďan problémy s pohybem na nohách a se stabilitou.

Právě svou divokostí se ale moravský samuraj připravil o vítězství. Naběhl si totiž na šílený levý hák, po němž padl k zemi. Sice se rychle snažil vzchopit, jenže Ulberg byl nekompromisní, přidal několik dalších úderů a bylo po všem.

Novozélanďan je novým šampionem polotěžké váhy. Dobojoval v podstatě s jednou nohou.

Zdroj: autorský článek

Email Icon
Tagy
Reklama
Oblíbené