Ostatní sporty

Švédský fenomén Duplantis znovu přepsal historii. Na MS v Tokiu zvládl 630 centimetrů

Armand Duplantis znovu ukázal, že ve skoku o tyči hraje jinou ligu než zbytek světa. Na mistrovství světa v Tokiu si nejprve s přehledem zajistil třetí zlatou medaili a pak se vydal na hranici, kam ještě nikdo nikdy nevystoupal.

Armand Duplantis znovu ukázal, že ve skoku o tyči hraje jinou ligu než zbytek světa. Na mistrovství světa v Tokiu si nejprve s přehledem zajistil třetí zlatou medaili a pak se vydal na hranici, kam ještě nikdo nikdy nevystoupal. Během jeho třetího pokusu se napětí na stadionu dalo krájet, ale pak laťka zůstala stát na hodnotě 630 centimetrů. Byla to čtrnáctá chvíle od roku 2020, kdy švédský fenomén posunul maximální výkon disciplíny a přepsal rekordní tabulky. Jde tak o další důkaz, že soutěž s ním není ani tak o soupeření, jako spíš o tom, jak vysokou metu si stanoví tentokrát.

  • Duplantis získal třetí titul mistra světa a znovu navrch překonal vlastní světový rekord
  • V Tokiu zvládl laťku na 630 cm, o centimetr víc než na srpnovém mítinku v Budapešti
  • Stříbro bral Řek Karalis (600 cm), bronz Australan Marschall (595 cm)

Finále se změnilo v jeho show

Tokijský večer měl dlouho jasný scénář. Duplantis působil od prvního skoku jako někdo, kdo přišel spíše potvrdit nadvládu než o ni bojovat. Každá výška, na kterou nastoupil, padla hned na první pokus. Lehce, bez zaváhání, s tím zvláštním klidem, který u něj působí, jako by skákal na tréninku.

Z tribuny se ozývalo obdivné mručení, soupeři kroutili hlavami, ale nikdo ho nedokázal zastavit. Když laťka dosáhla 615 centimetrů, odpor definitivně padl. Karalis skončil na šesti metrech a mohl být spokojený se stříbrem, Marschall přidal osobní rekord o hodnotě 595 cm a bral bronz.

A pak zůstal na ploše jen jediný závodník. Soutěž byla rozhodnutá, ale očekávání rostlo, protože všichni tušili, že přijde pokus o další rekord. Duplantis si nechal nastavit laťku na 630 centimetrů.

První dva pokusy mu nevyšly, ale byly těsné. Třetí už vypadal jinak. Čistší odraz, přesnější let a laťka, která se sice zachvěla, ale zůstala na svém místě. Zápis do historie přišel v okamžiku, kdy měl soutěž už dávno ve svých rukou.

Příběh čtrnácti rekordů

Od prvního světového rekordu v roce 2020 se stal Armand Duplantis symbolem neustálého posouvání hranic. Není to jednorázový zázrak, ale dlouhá řada malých kroků, které dohromady vytvářejí obraz naprosté dominance. Čtrnáctkrát přepisoval světový rekord a pokaždé tím potvrdil, že disciplíně vládne s absolutní kontrolou.

Každý jeho rekord má podobný průběh. Nejprve si zařídí cestu k vítězství, zajistí si zlato a pak přijde navíc moment, který sleduje celý stadion. Nejde o to, zda rekord padne, ale o to, na které výšce se to stane. Takhle to bylo například v Eugene 2022, kde zapsal 621 cm, stejně na olympiádě v Paříži, kde zvládl 625 cm, a znovu teď i v Tokiu.

Jeho schopnost spojit triumf s historickým výkonem dává rekordům zvláštní váhu, protože nejsou jen v tabulkách, ale i v paměti diváků. Srovnání se Sergejem Bubkou je nevyhnutelné. Ukrajinská legenda kdysi přepsala rekordní listinu pětatřicetkrát, ale většinu zápisů sbírala na menších mítincích.

Duplantis jde malinko jinou cestou, protože největší skoky si schovává na okamžiky, kdy se dívá celý svět, a proto jeho jméno rezonuje možná i mnohem silněji. Čtrnáct rekordů za pět let není jen série čísel, ale příběh atleta, který se pokaždé postaví sám proti sobě a znovu dokáže najít cestu výš.

Zdroj: autorský článek

Email Icon
Reklama
Oblíbené