Smolková před bitvou s veteránkou UFC: Otevřeně o Survivoru, odvážných fotkách i drsném boji s hatery

Konečně se dočká. Veronika Smolková měla už loni v O2 areně bojovat s veteránkou UFC Stephanií Egger ve zřejmě nejtěžším duelu v kariéře. Tehdy však Švýcarka odstoupila a Slovenka místo ní zničila Martu Sós. Teď už ale zápasu nic nebrání. Už v sobotu Sweetheart bude s Egger bojovat v Hamburku. V rozhovoru pro Ruik promluvila kromě zápasu také o Survivoru, negativních komentářích či odvážných fotografiích.

• Slovenská naděje se v Hamburku konečně dočká ostře sledovaného souboje s veteránkou UFC Stephanií Egger
• V otevřeném rozhovoru Veronika Smolková přiznala, že by v budoucnu ráda přijala výzvu v reality show Survivor
• Mladá bojovnice promluvila o boji s nenávistnými komentáři na svůj vzhled i o důležité cestě k sebepřijetí

Veronika Smolková si nedávno užila dovolenou v teple

Vítej zpět v akci. V první řadě, jak sis užila dovolenou v Dominikáně? Jak těžké pro tebe bylo vracet se zpět do té zimy?

Tak dovolenou jsem si užila neskutečně. Byly jsme s maminkou v teploučku, jídlo fajn a byla jsem v pohybu tak jako tak. Někdy mám pocit, že na té dovolené mám ještě těžší přípravu než doma, protože jsem každý den plavala, strašně moc jsme chodily, cvičily…

Ale prostě byla jsem s maminkou a bylo to úžasné. A právě že se mi vracelo velmi dobře zpět, protože jsem byla odpočatá, namotivovaná a vlastně hned, jak jsem přišla z dovolené, jsem řekla, že chci zápas (smích). Takže si myslím, že mi ta dovolená velmi prospěla.

Nabídku zúčastnit se Survivoru by neodmítla

Právě v Dominikáně se točí Survivor. Už jsi zkoušela podávat přihlášku, nebo to přijde spíš až za pár let, abys zbytečně neriskovala kariéru?

Tak my jsme byli na jednom výletě, kde nám přesně ukazovali ostrov, kde se to všechno točí, a viděli jsme na vodě ty překážky. A já si říkám: ty kokos, tak to není náhoda. Dokonce jsem si dala i Survivor jako nástupovku ještě předtím, než jsem věděla, že nějaký Survivor existuje.

Takže si myslím, že i ta reality show by se mi extrémně líbila. Myslím si, že by mi to i možná šlo, to bych zjistila až na místě. Ale přesně, je tam ta otázka, jestli je to lepší teď, nebo až když získám titul.

Je to takové těžké, ale kdyby mi dali šanci… přihlášku jsem si teď nedávala, ale kdyby mě oslovili, tak bych o tom určitě uvažovala. Protože si myslím, že žijeme jen jednou a prostě takové věci se neodmítají. Aspoň z mé strany určitě ne.

Prostě by byl to zážitek a zjistila bych, co by mi to přineslo a co by mě to zase naučilo. Takže já bych byla určitě pro.

Co vůbec říkáš na obsazení letošního Survivoru? Máš nějakého favorita? Pokud ano, tak jakého a proč? A jak se na letošní sérii těšíš?

Tím, že ten Survivor běží vlastně teď, když mám zrovna zápas, tak na to absolutně nekoukám. Což je možná i chyba, ale teď to nesleduji fakt vůbec. Jediné, co sleduji, tak sleduji Willyho Cao s Kundosaki a ještě nevím, jak se jmenuje ten třetí, ale oni vlastně dělají takový ten ‚recap‘, kde o tom všem mluví, co se tam děje.

Takže já na to vlastně nekoukám, ale poslouchám to. A vlastně jsem ani tak nějak neregistrovala, kdo přesně tam je, takže k tomu se teď ani vyjádřit neumím.

Slovenská naděje promluvila o plánech pro rok 2026

Jaká je tvoje vize pro rok 2026? Máš nějaké cíle, které si letos chceš odškrtnout? Počet zápasů? Kde nebo s kým bys chtěla bojovat? Klidně můžeš prozradit i ty cíle a plány mimo sport. 

Dávala jsem si i taková předsevzetí na Silvestra, co jsem si napsala do deníčku. Že se prostě chci naučit mít ráda samu sebe. Protože když se budu fakt milovat, tak nedovolím, aby mi ubližovaly komentáře druhých a prostě ani já si nechci sama sobě ubližovat.

Mám tam i jednu věc, se kterou bojuji a na které pracuji, ale o té promluvím až v pravý čas. Ale určitě z těch osobních cílů je to toto – prostě mít se opravdu skutečně ráda.

A z těch sportovních cílů? Já prostě nechci úplně plánovat, ale určitě bych chtěla získat titul, dokázat, že do té váhy patřím… možná bych potom vzala titul i ve vyšší váze, proč ne (smích)? Takže uvidíme, co to přinese.

Chtěla bych mít zápasů co nejvíc a hlavně, to nejdůležitější, se prostě nezranit. Aby mi zdraví sloužilo, protože minulý rok jsem v únoru dostala černý kašel a vlastně půl roku jsem byla zdravotně úplně KO.

To mi ukázalo, jak ten život funguje – že když to zdraví nefunguje, tak je marná veškerá vůle. Takže hlavně ať mi zdraví slouží a tím pádem budu zápasit, kolik všechno dovolí. Já budu chtít zápasit, tak už jen ať to zdraví slouží.

Sweetheart se těší na zápas s veteránkou UFC

Teď tě čeká první zápas v tomto roce. Konečně vyjde zápas se Stephanií Egger. Už ses na ni připravovala. Byla teď příprava o to jednodušší? Nebo třeba trenéři objevili něco nového, co šlo do tréninku zahrnout?

Přesně jak jste řekli, zápas se Stephanií už jsem měla mít dvakrát. Uvidíme, jestli do třetice všeho dobrého vyjde. Už i minule to vlastně zrušili týden dopředu. Takže já už neočekávám nic, uvidím, ale věřím, že jsem připravená nejlépe, jak to jde.

Mám pocit, že už je to vlastně příprava déle než půl roku. Takže už jen počkat do dalšího víkendu a ukázat, co ve mně je. Já prostě nechci nic plánovat, všechno uvidíme, jak dopadne. Já svým trenérům důvěřuji a věřím, že jsme udělali dobrou práci. A už jen v sobotu to všechno ukázat.

Co od Egger s trenéry očekáváte? Na co se připravujete?

Co očekávám od Stephanie Egger? Má velmi dobré judo a výborný grappling. Doufám a věřím, že tam nastoupí ta nejlepší verze Stephanie Egger a že právě tuto její nejlepší verzi porazím.

Chci ji v její top formě, abych mohla říct, že jsem vyhrála nad někým, kdo má opravdu obrovské množství zkušeností. Hlavně ať je ten zápas kvalitní, a uvidíme, třeba něčím překvapím ostatní i samu sebe (smích). Uvidíme, co bude. Moc se na to těším.

Veronika Smolková soupeřku ani po dlouhé pauze nepodceňuje

Jak se vlastně připravuje na zápas s někým, kdo už víc než dva roky nezápasil? V čem je taková příprava složitější?

Sice delší dobu nezápasila, vím, že měla dítě a pauzu, ale ty zkušenosti v sobě stále má. Já to beru tak, že se na její zápasy ani nedívám – v tomto směru plně důvěřuji svým trenérům, kteří ji mají skvěle nastudovanou. Já zkrátka trénuji, miluji ten sport a pokud chci získat titul, musím porazit každého. Teď už to jen zbývá v kleci ukázat.

Stejně jako tehdy, když byl zápas vypsaný poprvé, jsi i teď favoritka. Tehdy jsi mi říkala se smíchem, že lidi se asi zbláznili a že tomu snad ani nerozumí. Furt to tak vnímáš, nebo už vnímáš, že jsi favoritkou oprávněně?

Příští víkend se ukáže, jestli jsem favoritkou oprávněně. Doufám, že ano, ale stále mi přijde trochu vtipné, že jsem favoritkou proti někomu, kdo zápasí celý život. To, že měla teď dítě, nemusí nic znamenat – například Lucie Szabová se také vrátila po porodu a je neskutečná. Jsem každopádně ráda, že mi lidé věří, a příští víkend to chci v zápase ukázat.

V čem myslíš, že budeš mít proti Egger navrch? Kudy povede cesta k vítězství?

Myslím si, že budu mít navrch v tom, že jsem mladá, dravá a že tento sport miluji. Ale jak všichni víme, tento sport je nevyzpytatelný a právě proto ho milujeme – člověk nikdy neví, jak to dopadne. V MMA se stačí jednou smeknout a rázem je celý zápas úplně jinak. Doufám, že díky své dravosti budu mít navrch, ale všechno se ukáže až v den zápasu.

Už podruhé v řadě budeš mít zápas v catchweight. Naposledy to bylo kvůli soupeřce na short notice. Jaký je důvod nyní? Kdo s tím přišel a jak se na to díváš?

Určitě bych šla raději zápas v klasické 57, tedy v oficiální váze. Ale můj manažer přišel s tím, že soupeřka chce catchweight, protože se zápas na tento termín (7. března) domlouval na poslední chvíli. Souhlasila jsem. Aktuálně mám kolem 63 kg, takže shodit 3,5 kila na limit 59 kg je pro mě velmi dobré a věřím, že bych zvládla i méně. Ten zápas zkrátka chci, takže mi na váze tolik nesejde – hlavně, že budu zápasit.

Lucia Szabová jako ohromná pomoc po mentální i sportovní stránce

Všiml jsem si, že i teď jsi trénovala s Luckou Szabovou. Za tu dobu, co se znáte, jak vlastně vnímáš svůj progres? Přijde ti, že jsou tréninky s ní třeba čím dál vyrovnanější?

Určitě ano, s Luckou mi to pomáhá i po mentální stránce, ale prostě s ní mi to pomáhá po každé stránce a cítím, že když s ní trénuju, tak se zlepšuju. Cítím se dobře jak mentálně, tak fyzicky, prostě se umíme velmi dobře i povzbudit, namotivovat a tréninky s ní fakt miluju. Prostě cítím, že mě to neskutečně posouvá.

Lucka je mimochodem 17. nejlepší v bantamu na světě, Egger byla nejlépe 11. Když bys měla porovnat současnou úroveň Lucky a poslední zápasy Egger, koho bys viděla jako těžší soupeřku? 

Tak já to takhle vůbec neumím porovnat, myslím si, že MMA je teď úplně jinde, než bylo kdysi. Takže já Lucku vidím prostě jako nejlepší na světě. V mých očích je fakt neskutečná, je dravá. Neumím si představit, co by se muselo stát, aby prohrála. Takže v mých očích je prostě ona jednička, topka v každém ohledu.

Já i tak vím, že proti Lucce nepůjdu, i když každý říká, že jednou musíme jít, no prostě nemusíme. Já s ní nepůjdu, je to jediná žena, se kterou se tu můžu fakt plnohodnotně připravovat. A kdyby byla poslední na světě, tak možná tehdy bych o tom uvažovala, ale prostě je ještě hodně holek, které musím porazit. Takže dokud neporazím úplně všechny na světě, tak do té doby bych s ní stejně nešla.

Lucku mimochodem čeká zápas o titul ve flyweight, tvé divizi. Jaké jí dáváš šance? Jak moc jí věříš?

Já Lucce věřím neskutečně. Já prostě, jak jsem řekla, v mých očích je ona šampionka. Takže když chce jít do nižší váhy, tak jí držím palce, ať to vyzkouší a uvidíme, kam ji kroky zavedou potom.

Slovenská naděje chce při premiéře v Německu zazářit

Co pro tebe ale bude úplně poprvé, tak fakt, že zápasíš v Německu. Jak se na to těšíš? Co od toho očekáváš? Jak myslíš, že tě tamní fanoušci přijmou?

Já se na to těším neskutečně, už jsem to chtěla hrozně dávno. Vždycky říkám, od té doby, co existuje německý trh, že tam chci zápasit. Je to velký trh a já tak hrozně doufám, že se tam dobře uchytím, že mě tam lidé budou chtít vidět zápasit a že tam budu zápasit klidně víc než i v Česku a na Slovensku.

Vidíme Marka Bartla, jak ho tam fanoušci milují, rád tam zápasí a já bych to chtěla mít stejně, zápasit prostě všude. Takže doufám, že se tam uchytím a že mě přijmou dobře. I kdyby mi ze začátku náhodou nefandili, tak věřím, že si je po mém výkonu získám na svou stranu a budou mě mít rádi. Uvidíme, já jsem v tom prostě takový snílek a jsem optimista, takže všechno ukáže čas.

Četl jsem pod příspěvky Oktagonu na tvou adresu i německé pochvalné komentáře. Píšou ti třeba i do zpráv a vyjadřují podporu? Nebo zatím ne a věříš, že teď si je získáš?

Já jsem sama byla například překvapená z toho, že mi fakt lidé píšou. Do zpráv mi chodí hodně německých zpráv, píšou mi německy a já si to potom překládám – v dnešní době to není těžké přeložit (smích).

Ale fakt jsem z toho překvapená, takže mě to hrozně těší a doufám, že si získám ještě více fanoušků. Takže všechno ukáže čas, jak jsem řekla.

Veronika Smolková si už v Hamburku vyzkoušela komentování

Budeš bojovat v Hamburku, kde jsi už jednou byla, byť jen v roli komentátorky po boku Karlose Vémoly. Jak sis to komentování tenkrát užila? 

Přesně to jsem si taky říkala, že ty kokos, co to je za náhodu, že jdu zápasit přesně tam, kde jsem komentovala. A když jsem tam byla s Karlosem, tak mu říkám: ‚To by byla pecka tady zápasit.‘ A chvíli nato tam jdu zápasit, takže si to užívám, těším se.

Strašně se těším i na ten hotel, protože když jsem tam byla, říkala jsem si: ‚Sakra, na tyhle snídaně se budu těšit, až tu někdy budu.‘ Takže už teď se těším na ty snídaně. Prostě se na to všechno těším, miluju to a bude to neskutečné.

Může ti ta zkušenost s komentováním v Hamburku pomoct v tom, že už to prostředí trochu znáš? A že třeba víš, jakou atmosféru zhruba čekat? Co jsi vlastně tehdy na tu atmosféru říkala?

Už tehdy jsem Karlosovi říkala, že je tam neskutečná atmosféra, strašně se mi to líbilo. Byl tam pak vlastně i ten finálový zápas, Eckerlin proti Pukačovi, a to byla neskutečná atmosféra. Pukač to otočil na svou stranu, bylo to neskutečné.

Fandila jsem mu tam, tleskala, a Karlos se mě ptal, jestli se nebojím, že mi někdo něco hodí na hlavu. Tak to bylo i vtipné, ale prostě jsem fandila dál (smích). Ale super, těším se na to, uvidíme, jak to všechno bude.

Všiml jsem si, že někteří fanoušci mají obavy, že tě kvůli tomuto duelu neuvidí v Bratislavě. Je ve hře, že bys pak šla do akce takhle rychle? Nebo tě láká spíše Štvanice, případně fotbalový stadion v Německu?

Ohledně té Bratislavy – chtěla bych zápasit všude. Určitě, když se nezraním a všechno bude v pořádku, tak věřím, že mi tam tu šanci dají. Říkala jsem: ‚Dejte mi ten zápas v Německu a já do té Bratislavy určitě půjdu.‘ Takže všechno záleží na promotérech a organizaci, jestli mě tam budou chtít, protože z mé strany prostě neřeknu ne. Počítám s tím, a když mě tam organizace bude chtít, tak tam budu.

Sweetheart promluvila o nenávistných komentářích i odvážných fotografiích

K závěru možná trochu těžší otázky… U Lea Brichty jsi opět mluvila o tom, jak těžké je vypořádávat se s nenávistnými komentáři. Jak pracuješ na tom, aby sis je nepouštěla do hlavy? A co bys poradila třeba lidem, kteří si s něčím takovým vůbec nevědí rady?

Někdy si s tím nevím rady ani já a cítím, jak mi to občas strašně ubližuje. Pak si říkám: ‚Bože, Veroniko, proč to děláš? Proč to čteš, proč tomu vůbec dáváš váhu? Jak tě mohou zraňovat lidé, kteří v životě dokázali jen psát hnusné komentáře a nemají lásku sami k sobě?‘

Řekla bych, že všechno chce čas. Mně například pomáhá prostě to, že sportuju, dělám věci, které miluju, trávím čas s lidmi, které miluju, obklopuju se pozitivní energií. Chci se časem naučit se k tomu ani nevyjadřovat a hlavně to nečíst. Ale to všechno chce čas, pro mě je to něco nového.

Když to vidím, tak naivně věřím, že to budou hezké komentáře, a pak zjistím, že ne. Ale i tak bych se měla těšit z toho, že těch krásných komentářů je mnohem víc než těch škaredých. Takže bych poradila: dělejte věci, které vás dělají šťastnými, a starejte se o své duševní zdraví.

A když se o něj budeme starat, ať už tím, že půjdeme k psycholožce, nebo se někde vypovídáme, není to ostuda. Důležité je něco dělat a nenechat ty emoce a špatné myšlenky, aby nás ovládly.

Z toho, co jsi v podcastu řekla, mířilo i hodně nechutných komentářů na tvůj vzhled. Přesto tu a tam přidáš na sociální sítě odvážnější fotografie. Je to třeba jeden ze způsobů, jak se s tím vypořádat? A jak vlastně takové focení zvládáš? 

Já focení miluju, dokonce se v tom i dobře cítím. Někdy se samozřejmě necítím vůbec hezky – stačí, když dostanu krámy, jsem zavodněná a vypadám jako koule, a tehdy si říkám: ‚Sakra, no tak zase vypadám jako těhotná.‘ Ale pak jsou dny, kdy se cítím skvěle. Vím, že ty fotky a videa, co dává Oktagon, všechno zkreslují – vypadá to, že jsem neskutečně velká, ale naživo podle mě tak velká vůbec nejsem.

Takže já focení miluju. Nedělám to kvůli ostatním. Na mém profilu se můžete podívat, že jsem takové fotky fotila už dávno předtím, než ty fotky měly vůbec nějaká čísla nebo tak. Já už jsem tyhle věci dělala dřív, jen tehdy to nikoho nezajímalo, protože o mně nikdo nevěděl. A najednou, když už o mně lidé trochu vědí, tak najednou ‚haló, bum‘. Přitom takové fotky fotí kdekdo, jen se o něm neví, tak to nikdo neřeší. Ale ke mně se samozřejmě musí každý vyjadřovat.

Já bych řekla, ať každý, kdo něco takového říká, jde prostě do řitě. Fakt, ať se podívají do zrcadla, a pokud jsou sami se sebou spokojení, tak jsem za ně ráda. Ale podle mě člověk, který je spokojený, nebude v životě nikoho jiného urážet.

Tak ať si to sami zkusí – když jsou tak chytří, ať jsou profesionální sportovci, když je to tak lehké. Já se prostě snažím mít je už na háku a prostě trénuju od rána do večera. Takže se snažím si tyhle věci ohledně vzhledu už ani nepřipouštět.

Mě to jen zamrzí, protože vím, jak na sobě pracuju, a pak si řeknu, že nějaký týpek s rybou v ruce a s pupkem má potřebu o mně něco psát. Ale v životě mi nikdo do očí nic neřekl. Takže tam je přesně ta otázka – ti lidé jsou frajeři na internetu, ale naživo za mnou nikdo nepřišel, aby mi řekl: ‚Jsi tlustá, velká, vypadáš jako chlap.‘ Nikdy v životě. Spíš mě chválí, takže tak. Ať jdou do řitě, s prominutím.

Slovenská bojovnice je vděčná za velkou podporu

Chtěla bys na závěr vzkázat něco fanouškům?

Tak já bych chtěla vzkázat každému, kdo mě podporuje, že je to fakt neskutečné. Pro mě… já si stále pamatuju, že mi bylo sedmnáct let, když jsem s tímhle vším začala, a ani by mě nenapadlo, že mi tolik lidí bude fandit a psát krásné věci a prostě že si budu plnit svůj sen. Že budu mít sponzory, budu mít trenéry, kteří jsou pro mě jako rodina. Prostě moje rodina mě podporuje, je to neskutečné, že žiju svůj sen po boku lidí, kteří mi fandí.

Chtěla bych jim za to strašně poděkovat. A prostě vím, že dokážu nejvíc, co půjde, a jsem ráda, že budou po mém boku ti praví. Jiné ani nechci, ani nepotřebuju. Takže děkuju každému, kdo je se mnou v dobrém i ve zlém. A prostě se mějte rádi a pracujte na svém duševním zdraví, protože to je prostě základ.

Sama na tom pracuju a vím, jak je to důležité. Takže se naučte mít rádi sami sebe, protože když se budeme mít rádi a milovat, tak nikdy nedovolíme, aby nám někdo ubližoval.

Ale všechno to chce čas. Já sama to vidím a pracuju na tom a není to vůbec lehké, ale prostě se nevzdávejte a pracujte na svém zdraví i na svých snech. A neposlouchejte ostatní, jen sami sebe. I mně každý říkal, že jsem snílek a že to nedokážu. A podívejte se, žiju svůj sen a věřím, že to všechno dokážu.

Moc děkuju za tvůj čas. Přeju hodně štěstí do zápasu i do osobního života, ať je kritiků a negativ co nejméně.

Taky děkuju!