Proto fotbal hrajeme. Pro vítězství, úspěch, radost, kterou fotbal přináší, říká dvojnásobný mistr české ligy Petr Trapp

Tak jako to ve fotbale bývá, tak u Petra Trappa to platí dvojnásob. Defenzivní záložník, který odváděl spíše černou práci pro svoje ofenzivní spoluhráče nebyl tím, který by zářil ve světe reflektorů, ale i přesto má za sebou velmi zajímavou a úspěšnou kariéru, kde se mu podařilo jak v dresu pražské Slavie, tak o rok později v dresu Viktorie Plzeň získat český ligový titul. V ten samý rok již pod taktovkou začínajícího trenéra Pavla Vrby na lavičce Plzně dokázal společně s týmem získat superpohár, vítězstvím nad Mladou Boleslaví.

Zdroj: fcviktoria.cz

V kolika letech jste začal hrát fotbal a kde?

S fotbalem jsem začínal v 1. třídě na 16. základní škole v Mostě pod vedením pana Houšky. Tehdy se nově vytvořila fotbalová škola. Měli jsme uzpůsobený rozvrh hodin tak, aby na ně navazovaly fotbalové tréninky a mohlo se trénovat i vícekrát za den.

Jste jeden z mosteckých rodáků, který prošel i fotbalovou školou v Blšanech. Jak vzpomínáte na Blšany, které již bohužel neexistují či Most, který se nyní velmi trápí?

Na Blšany mám jen hezké vzpomínky a je obrovská škoda, že už se tam dnes nehraje profesionální fotbal. Tehdy vše fungovalo skvěle od přípravek až po dospělé. Nyní alespoň opět ožil celý areál spolu s hotelem. Spoustu fotbalových týmů tam během poslední zimní přípravy absolvovalo přípravné zápasy a využívalo přitom krásný hotel, posilovnu, regeneraci a všechny travnaté hřiště. Třeba se tam fotbal na vyšší úrovni opět jednou vrátí.

V Mostě jsem působil do žákovských let na 16. fotbalové ZŠ. Jen jeden rok ve starších žácích v Mosteckým FK. Poté už jsem od posledního roku ve starších žácích až po dospělé působil v Blšanech.

Prošel jste v Česku i velkokluby jako je Plzeň či Slavie. Jak koukáte zpětně na svojí fotbalovou kariéru?

Když se kouknu zpětně, tak můžu být sám na sebe hrdý, že jsem mohl působit v těchto velkých klubech. Samozřejmě postupem času si člověk uvědomí spoustu věcí a rozhodnutí, které mohl udělat jinak a které by tu mou kariéru mohly poslat jiným směrem. Těžko teď ale soudit, jestli by pak mohla být má kariéra ještě více bohatší či naopak.

Ve Slavii jste získal svůj první český fotbalový titul. Jaký to byl pocit?

Na to nelze zapomenout. Ten pocit byl fantastický, neskutečný! Proto fotbal hrajeme, pro vítězství, úspěch, radost, kterou fotbal přináší všem fotbalovým nadšencům a samozřejmě i nám samotným hráčům. Přál bych to zažít každému hráči, který fotbalem žije od rána až do večera.

Rok na to, jste opět mohl slavit titul, ale už v dresu Plzně, kde jste doplnil titul ještě vítězstvím v Superpoháru. Jaký to byl pocit? A jak na tohle vzpomínáte?

Získat s Plzní první historický titul? To bylo tím největším lákadlem, kvůli kterému jsem se vracel zpět. Tehdy jsem neváhal ani vteřinu a chtěl jsem znovu zažít tu radost a euforii jako předtím ve Slavii. Ta motivace byla jasná. A to, že se to povedlo, následně se vyhrálo i v Superpoháru a hned na to se postoupilo i do Ligy mistrů bylo v mém fotbalovém životě asi to nejvíc.

Připsal jste si i jeden zápis v reprezentaci. O jaký zápas šlo?

Jsem vděčný za to, že jsem měl alespoň možnost nakouknout do reprezentačního áčka. Tehdy mi přišla domů pozvánka, abych odcestoval do Japonska, kde se sehrál miniturnaj tří týmů. Já odehrál první zápas proti Peru, který jsme remizovali 0:0. Do druhého zápasu proti domácímu týmu jsem bohužel nemohl zasáhnout kvůli zranění. I tak jsem si ale užíval každou minutu v týmu.

Vaše kroky vedly také do Řecka, Albánie, ale také do netradiční fotbalové země, konkrétně do Libanonu. Kde Vám bylo nejlépe? A proč právě tam?

Každá země byla něčím specifická a všude jsem našel spoustu přátel, se kterými jsem do dneška v kontaktu. Nejvíce ale na mě a na mou rodinu zapůsobil Libanon. Na ten vzpomínáme nejraději. Všude se lidé chovali velmi přátelsky, ať už jste šel nakupovat jídlo, šel do banky, nebo na ulici potřeboval s něčím poradit. Je to nádherná země s vynikající kuchyní. Jednou se tam s celou rodinou určitě zase zajedeme podívat.

Co nám řeknete k fotbalu v Libanonu?

V Libanonu mají velmi mnoho individuálně technických hráčů, které u nás v lize těžko najdete. Někdy jsem až nevěřícně koukal, jaké věci s míčem dokážou. Škoda jen, že se jim nechce více trénovat a že jim moc nevoní taktika.

V týmu jsme byli 3 cizinci a trenér, který pocházel z Nizozemska. Ten se nám snažil před každým zápasem naordinovat nějakou taktiku a záměr, se kterým do utkání půjdeme. To většinou vydrželo maximálně do poloviny prvního poločasu a poté se to změnilo v hurá fotbal, kdy skoro všichni chtěli útočit a nikdo nechtěl bránit. Někdy utkání probíhalo opravdu divoce. Zažil jsem tam zápas, kdy jsme prohrávali 0:4 doma. Do poločasu jsme stačili snížit. Ve druhé polovině dokonce i vyrovnat. Na konci zápasu jsme kopali penaltu, kterou jsme neproměnili, hned na to si vsítili vlastní gól a prohráli 4:5.

Zahrál jsem si tam i základní skupinu AFC Cup (obdoba Evropské ligy), kdy jsme přes tým z Tádžikistánu postoupili do základní skupiny. Tam jsme se potkali s týmy z Jordánska, Ománu a Sýrie.

Byla to opravdu velká životní a fotbalová zkušenost.

Co nyní děláte? Věnujete se ještě nějak fotbalu?

Nyní pracuji jako objektový manažer u jedné firmy, která nabízí služby úklidu, hygieny, management objektů, odpadového hospodářství apod.

Fotbal stále hraji a to 3. ligu za Sokol Hostouň. Fotbal chci hrát co nejdéle to půjde. V budoucnu uvažuji i o trénování.

Komu fandíte, pokud sledujete fotbal?

Fotbal stále sleduji, už to ale neprožívám tolik jako dřív.

Jaký tým se Vám líbí herně? A proč právě on?

Velmi rád se podívám na Premier League a zvlášť na zápasy Liverpoolu, který hraje celý zápas ve vysokém tempu, neustále napadá soupeře a při každé příležitosti ihned přechází do útoku.

Měl jste nějaký sportovní vzor?

Jako vzor jsem měl Zidana, který dokázal neskutečné věci. Moc se mi také líbila hra Andrea Pirla.

Jak koukáte na mentální stránku v podobě koučinku či přípravy fotbalistů?

Fotbal se stále posouvá a zdokonaluje. V dnešní době se o mentální síle a psychické připravenosti fotbalistů a obecně všech sportovců stále více mluví. Výkon je dnes z větší části hlavně o psychice jedince. Fotbalový hráč může mít talent, výbornou fyzickou kondici a individuální techniku, ale pokud nemá dobře nastavenou hlavu a své vlastní hodnoty a cíle, nemůže se pak naplno prosadit a být úspěšný. Za svoji kariéru jsem potkal mnoho kluků, kteří měli obrovský talent, bohužel ho ale nikdy nedokázali naplno využít.

Proto si dnes spoustu velkých fotbalových klubů platí své vlastní mentální trenéry. Dokonce mnoho známých sportovců a i osobností z jiných různých odvětví sami vyhledávají tuto pomoc. Mentální trénink může samotného člověka posunout mnohem výš.

Mohlo by vás zajímat

Komentáře

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Oblíbené

Manuel Neuer opět ukázal svou velikost! Nastal čas jej začít považovat za nejlepšího brankáře všech dob

Manuel Neuer má 34 let, nicméně to mu nebrání v předvádění fantastických výkonů, kterými pomáhá svému Bayernu v získávání cenných trofejí. A že už jej kdekdo odepsal? Nevadí. Neuer totiž ještě neřekl svá poslední slova a nyní nadešel čas, aby byl konečně doceněn tak, jak si zaslouží a jak se patří!

Sevilla odolávala až do prodloužení, Bayern si však došel pro čtvrtou trofej v tomto roce!

Bayern získal čtvrtou trofej v letošním roce! Superpohár UEFA mezi vítězi Ligy mistrů a Evropské ligy však došel až do prodloužení, Sevilla totiž velice dlouho vzdorovala i přes dominanci bavorského celku.

Plzeň postupuje! Přesvědčivý výsledek však shazuje nepřesvědčivý výkon

Viktoria Plzeň dokázala porazit dánského soupeře a postupuje do posledního předkola Evropské ligy. Přesvědčivý výsledek 3:0 však shazuje nepříliš přesvědčivý výkon.