Spojte se s námi


Fotbal

Příběh Roberta Manciniho: Zázračný hráč, který s nejlepším přítelem řídil revoluci italského fotbalu (1. část)

„Itálie, toto je apokalypsa,“ zněl titulek v nejznámějším italském sportovním deníku La Gazzetta dello Sport ráno poté, co se čtyřnásobní mistři světa nekvalifikovali na mistrovství světa 2018. Bylo to poprvé po 60 letech, co se nechystali na největší sportovní událost na světě.

Publikováno

dne

„Itálie, toto je apokalypsa,“ zněl titulek v nejznámějším italském sportovním deníku La Gazzetta dello Sport ráno poté, co se čtyřnásobní mistři světa nekvalifikovali na mistrovství světa 2018. Bylo to poprvé po 60 letech, co se nechystali na největší sportovní událost na světě. „Kdokoli přijde, bude se muset vyhrabat z trosek a pracovat na Euro 2020,“ stálo v článku. Nikdo nemohl předvídat, že přestavba z trosek bude tak dobrá a tak rychlá.

Architektem této revoluce je Roberto Mancini. Muž, který je zosobněním italského fotbalu. V dobrém i špatném. Inteligentní, vášnivý, emocionální, konfrontační, taktický, technický, radostný ale na rozdíl od Catenaccia vždy dobře vypadající. Málokdo ale ví, že mu vypomáhal jeho výborný přítel Gianluca Vialli.

Mancini se na Euro 2020 zapsal do historie již před finále. Italská výhra v prodloužení osmifinále nad Rakouskem znamenala, že Manciniho svěřenci dosáhli rekordu 31 po sobě jdoucích zápasů bez prohry, což je nejvíce v italské historii.

Nyní je to mimochodem 34 zápasů. Azzuri jsou tedy jen jedno utkání od vyrovnání rekordu, který drží souběžně Brazílie a Španělsko. Tyto celky neprohrály 35 duelů po sobě.

„Pozzo a Marcello Lippi vyhráli mistrovství světa. Vyznamenáním by pro mě bylo vyrovnat se jim,“ vyjádřil se Mancini po vyrovnání rekordu.

Nyní dokázal také velkou věc. Svému národu vyhrál pohár pro mistry Evropy poprvé od roku 1968, teprve druhý v historii.

Princ a zázrak

Manciniho příběh začíná vlastně už pět měsíců před jeho narozením, 9. července 1964 se totiž v Cremoně na severu Itálie narodil Gianluca Vialli. Mancini se narodil 27. listopadu 1964 400 km jižně v Lesi.

Mancini byl od samého začátku zvláštní dítě. Několik minut po jeho narození byl prohlášen za mrtvého kvůli zablokované průdušnici, ale doktor mu dal ránu do obličeje a polil jej studenou vodou, to malého Roberta probudilo z jeho spánku.

Tito dva mladí lidé nemohli mít odlišnější výchovu. Vialli, syn samostatně výdělečného milionáře, vyrostl na zámku na severu Itálie, zatímco Mancini vyrostl v malém skromném domečku v klidném kampaňském městečku Roccadaspide.

Pokud byl Vialli princem na jeho zámku, byl Mancini zázrakem na fotbalovém hřišti. Dítě, které vyrostlo v šestitisícovém městečku, pronásledovaly přední italské kluby od 13 let. Jako teenager podepsal Boloni. Brzy na to o něj stálo milánské AC, poté, co zapůsobil na zkušebních trénincích, jeho smlouvu ale poslali na špatnou adresu.

V září 1981, tři měsíce před svými 17. narozeninami, Mancini poprvé nastoupil za Bolognu v Serii A. V první sezóně vstřelil 9 gólů a odehrál 30 zápasů.

Talent, emoce, vášeň – tohle všechno měl už od útlého mládí. Jednou se dokonce zamkl v šatně poté, co ho klub odmítl pustit na reprezentační sraz výběru do 21 let. V mládežnickém výběru Itálie se poprvé potkal s Viallim.

„Roberto byl mým hrdinou od mých 14 let,“ řekl nedávno Vialli.

Na konci téže sezóny si Sampdoria řekla, že toho viděla už dost a rozhodla se utratit přes 65 milionů korun – v té době neuvěřitelné množství peněz – na přivedení tehdy 18letého mladíka. Ukázalo se, že to byly dobře vynaložené peníze, protože v klubu strávil 15 sezón a stal se zde legendou.

V roce 1984 se Vialli, který nastřílel v Serii B 10 branek, připojil k Sampdorii a vzniklo nádherné přátelství. Dvojice si vysloužila přezdívku „dvojčata“. Společně vyhráli 4x Coppa Italia, Pohár vítězů pohárů a jeden titul v Serii A.

Potom se ale jejich cesty rozdělily. Vialli odešel do Juventusu, aby později posílil Chelsea. Mancini ještě vybojoval pro Sampdorii pátý italský pohár v roce 1994. Od té doby nezískal tento klub žádnou trofej. Mancini nakonec opustil Sampdorii v roce 1997. Stále drží rekord v počtu odehraných zápasů a nejvíce gólů v klubu.

Mancini byl kreativní a technicky nadaný hráč číslo 10, který tvrdě pracoval na míči a již na hřišti prokazoval manažerské kvality. Organizoval a motivoval své spoluhráče, neustále se také hádal s rozhodčími.

Po letech v klubu byl prezidentu klubu Paolovi Mantovanimu téměř za syna. Pravidelně se účastnil rozhovorů a schůzí představenstva. Své slovo měl i v přestupech. V sedmadvaceti letech se prý účastnil finálního jednání, po kterém do klubu přišel trenér Sven-Göran Eriksson.

Eriksson vzal následně Manciniho s sebou do Lazia Řím, ale nové prostředí ho nijak neuklidnilo: „Vzal jsem ho s sebou do Lazia a on chtěl být manažerem, i když byl hráčem,“ řekl Eriksson v roce 2011. „Byl trenérem, byl výpravčím, byl řidičem autobusu, všechno. V Sampdorii chtěl před tréninkem zkontrolovat, zda je vše na svém místě.“

Zdroj: OPTUS SPORT

Reklama

Fotbal

Krmenčík: Kdykoli mě bude Šilhavý chtít do repre, nasedám na první letadlo a letím mu pomoct. Formu mám, snad mě příště povolá

Michael Krmenčík si užívá život v exotické Indonésii. V Jakartě už se zabydlel, daří se mu i fotbalově a své netradiční angažmá si velice pochvaluje. Myslí však i na návrat do reprezentace.

Publikováno

dne

Michael Krmenčík si užívá život v exotické Indonésii. V Jakartě už se zabydlel, daří se mu i fotbalově a své netradiční angažmá si velice pochvaluje. Myslí však i na návrat do reprezentace.

Že cesta z indonéské ligy je do reprezentace zavřená? Není, to potvrdil na právě skončeném srazu Ondřej Kúdela, který odehrál velkou část duelu proti Portugalsku a celý zápas se Švýcarskem.

Za Persiji Jakartu však hraje ještě jeden Čech, který by dres národního týmu rád znovu obléknul. Michael Krmenčík už naskočil do 35 zápasů v reprezentaci a vstřelil 9 gólů.

A rád by přidal další. Spoléhá i na dobré vztahy s trenérem Jaroslavem Šilhavým, který jej v minulosti často nominoval.

„Doufám, že trenér Šilhavý vydrží u reprezentace co nejdéle. Ví, co ode mě očekávat. Kdykoliv bude trenér chtít, sedám na první letadlo a letím zpátky do Česka, abych mu pomohl. Formu mám, jsem nachystaný. Budu jedině rád, když mě třeba příště povolá,“ uvedl v rozhovoru pro iSport Krmenčík.

„Pořád říkám, že reprezentace je pro mě nejvíc, až budou moje holky trošku větší, budu jim vykládat, jak táta reprezentoval Česko. Pro mě je čest reprezentovat naši krásnou zemi,“ dodává 29letý útočník.

Že Šilhavý na Krmenčíka nezanevřel, mu potvrdil spoluhráč Ondřej Kúdela, který na zářijový sraz z Indonésie odcestoval.

„Teď s ním mluvil Kudy, říkal mi, že mě pozdravuje. Teď asi neměl v plánu mě povolávat, ale pozdravoval i mou rodinu, to mě celkem zahřálo. Určitě o mně ví, jsem otevřený všemu. Žádnou flintu do žita neházím, naopak. Chci dávat tolik gólů, abych se do reprezentace vrátil,“ říká odhodlaně Krmenčík.

Zdroj: iSport

Pokračovat ve čtení

Fortuna liga

Šádek volal Trpišovskému, aby vzal reprezentaci. Kouč Slavie odmítl

Pozice trenéra české reprezentace je teď hodně diskutovaná. Od vedení fotbalové asociace má Jaroslav Šilhavý důvěru nadále, nicméně výkonný výbor by rád našel nástupce. A hledal ho v Edenu.

Publikováno

dne

Pozice trenéra české reprezentace je teď hodně diskutovaná. Od vedení fotbalové asociace má Jaroslav Šilhavý důvěru nadále, nicméně výkonný výbor by rád našel nástupce. A hledal ho v Edenu.

Se Šilhavým není spokojený výkonný výbor fotbalové asociace, a proto se v dubnu snažil najít náhradu. Nakonec měl výbor dojít k jednomu jménu – Jindřich Trpišovský.

Progresivní kouč udělal ze Slavie hegemona posledních let a dostal jí na evropskou úroveň. Momentálně v Česku není lepší trenér. O jeho spojení s reprezentací už se hovořilo víckrát.

Hodně se tak angažoval Adolf Šádek, majitel Plzně a člen výboru. Podle Deníku Sport tak vzal telefon a Trpišovskému osobně zavolal, aby mu nabídl pozici trenéra reprezentace.

Jenže Trpišovský několikrát dal najevo, že chce zůstat u klubového fotbalu, kde má možnost s hráči pracovat každý den a zlepšovat je. To by u reprezentace, kde se mu hráči sjedou jednou párkrát do roka, neměl možnost.

Tuto variantu navíc vyloučil i boss Slavie, Jaroslav Tvrdík. Ten se nechal slyšet, že dokud bude ve Slavii on, tak Trpišovský neodejde.

Šádek by navíc tímto krokem zabil dvě mouchy jednou ranou. Pro reprezentaci by získal nejlepšího možného trenéra a zároveň by dost oslabil kandidáta v boji o titul.

Právě Trpišovský totiž ze Slavie vytvořil to, čím je dnes. A jeho odchod by sešívanou partou pořádně zatřásl.

Zdroj: iSport

Pokračovat ve čtení

Fotbal

Dlouhá stopka! Tomáš Vaclík si kvůli zranění ramena nezahraje 2 až 3 měsíce, podstoupí také operaci

Kromě nesplněného cíle v podobě udržení se v elitní skupině Ligy národů si český národní tým, respektive Tomáš Vaclík, odnesl z duelu se Švýcarskem ještě jednu nepříjemnost. A to zranění ramena. Důsledek? Česká reprezentační jednička si nezahraje dva až tři měsíce.

Publikováno

dne

Kromě nesplněného cíle v podobě udržení se v elitní skupině Ligy národů si český národní tým, respektive Tomáš Vaclík, odnesl z duelu se Švýcarskem ještě jednu nepříjemnost. A to zranění ramena. Důsledek? Česká reprezentační jednička si nezahraje dva až tři měsíce.

Třiatřicetiletý gólman Vaclík odchytal proti Švýcarsku pouze první poločas. Právě v něm si totiž poradil rameno a v druhém dějství jej následně nahradil Jindřich Staněk.

A podle serveru totalfootball.gr si brankář řeckého Olympiakosu Pireus nezachytá po dobu minimálně dvou až tří měsíců. Úřadující řecký šampion si však už sehnal náhradu v podobě Alexandrose Paschalakise.

Žádnou oficiální zprávu ohledně Vaclíka však doposud Olympiakos nezveřejnil. Podle řeckých médií ovšem podstoupí operaci.

Do hry by se mohl vrátit až na konci letošního roku. Je tedy momentálně jasné, že ostravského rodáka čeká delší pauza.

Staněk pak sice v druhé půli vychystal čisté konto, český národní tým ovšem další branku nevstřelil a podlehl Švýcarsku na jejich hřišti 1:2.

Velkou příležitost svěřenci Jaroslava Šilhavého na srovnání ovšem měli, a to v 61. minutě, když Tomáš Souček zahrával pokutový kop. Ten však neproměnil, český tým následně nevyužil ani dalších vytvořených šancí a v elitní kategorii se neudržel.

Česká republika získala ve skupině 2 za šest utkání pouze čtyři body, a to za úvodní domácí výhru nad Švýcarskem a remízu ve Španělsku (1:1). Poté ale národní výběr všechna další utkání výsledkově nezvládl.

Zdroje: totalfootball.gr, Liga národů UEFA

Pokračovat ve čtení

Oblíbené