Drsná realita hokeje mimo extraligu. Jak vypadá život prvoligového hokejisty?

Zářivé reflektory, milionové smlouvy a luxusní auta? Pro drtivou většinu profesionálních hokejistů v Česku je realita úplně jiná. O tom se v novém díle podcastu pro portál ruik.cz naprosto otevřeně rozpovídali hokejisté Jiří Krisl a Radim Hradil, kteří aktuálně oblékají dres HC Zubr Přerov.

• Život v první lize není žádný luxus, někteří hráči musí chodit do druhé práce
• Úroveň soutěže letí strmě nahoru, hraje se mnohem rychleji než dřív
• Kontrasty na stadionech jsou obrovské, někde chybí i základní komfort

Úroveň první ligy stoupá: Omlazení a zrychlení hry je obrovské

Kdo si myslí, že se v první lize hraje jakýsi „chodící hokej“ pro veterány, ten už dlouho nebyl na zimáku. Oba hráči se v podcastu shodují, že kvalita Maxa ligy šla v posledních letech raketově nahoru. Zásadní rozdíl je vidět především v omlazování kádrů a obrovském tempu, do kterého kluby investují čas i energii.

Hra se neustále zrychluje a systém je čím dál více svázaný taktikou. Rozdíl mezi první a druhou ligou se prohlubuje, a to jak v přístupu hráčů, tak v profesionalitě klubů. „Už to dávno není o tom, že by si to šel někdo jen tak odklouzat. Ten skok v rychlosti a připravenosti kluků je obrovský,“ zaznívá jasně z úst hráčů.

Každodenní dril a dlouhé hodiny u videa: Hokej v první lize musí být čistá srdcovka

Že je hokejista v práci jen hodinu a půl během zápasu? Obrovský omyl. Den prvoligového hráče začíná brzy ráno, následuje posilovna, rozbor u videa, taktické porady a pak teprve led. Hlavní rozdíl oproti extralize ale leží na výplatní pásce. Peníze v Maxa lize totiž často nejsou takové, aby hráče zabezpečily, a pro některé je to dokonce boj o přežití.

„Platy tehdy byly tak nízké, že se z toho víceméně nedalo vyžít,“ vzpomíná Jiří Krisl na jedno ze svých dřívějších angažmá. Jeho mladší spoluhráč Radim Hradil přiznává, že ani dnes není výjimkou, když hokejista zamíří ze zimáku rovnou na druhou směnu: „Chodím teď pomáhat tátovi do práce, dvakrát až třikrát týdně.“ Co je tedy každé ráno žene znovu na led a proč hokej v těchto patrech musíte hrát vyloženě srdcem? Celou zpověď si můžete poslechnout v podcastu.

Nejhorší vs. nejlepší: Kde v lize mrznete a kde vás pohltí atmosféra?

Úroveň hokeje se sice zvedá, ale co zázemí pro hráče a fanoušky? Tady jsou v Česku stále propastné rozdíly. V podcastu přišla řeč i na to, kde se hraje nejhůře a kde naopak stadion dýchá hokejovou historií. Shoda padla jasně: ty vůbec nejhorší stadiony a nejméně komfortní kabiny momentálně najdete v Moravských Budějovicích nebo Sokolově.

Naopak, pokud chcete zažít skutečné hokejové peklo a elektrizující atmosféru, musíte vyrazit na Lapač do Vsetína nebo do Jihlavy. I když tam na vás fanoušci občas křičí a nadávají, je to přesně ta vášeň, kvůli které to hokejisté tolik milují.

Průměrná letošní návštěvnost v Maxa lize to jen potvrzuje. Jihlavská Dukla lákala v průměru 4693 diváků na domácí utkání a Vsetín 2442, zatímco v Sokolově a na domácích utkání Třebíče se pohybuje průměrně pod 500 diváků.

Zdroj: Autorský článek