Plzeň se z toho oklepe. Trenér Horváth dělá před zápasem kroužek, vypráví záložník Příbrami Jonáš Vais

Jednadvacetiletý středopolař černozelených se v rozhovoru rozpovídal o zvláštní přípravě, o Plzni, spoluhráčích a prozradil nám také něco z kabiny.

Začala jarní část soutěže v rekordně brzkém datu, příprava byla velmi krátká. Jak probíhala ta v Příbrami a jak konkrétně to vnímáš ty?

Příprava nám vlastně začala už po svátcích, kdy jsme měli individuální běžecký plán. Byly to tři běhy po čtyřiceti minutách. Společná příprava začala 3. ledna. To jsme se nejprve všichni sešli v kabině a navzájem si vyprávěli zážitky z Vánoc.

První týden byl náročný, odehráli jsme dvě přípravná utkání mezi sebou. Druhý týden se již vše připravovalo na první zápas proti Plzni. Já to vnímám pozitivně, protože příprava nikdy není úplně příjemná. Takže jsem ve výsledku vlastně i celkem rád, že byla takhle krátká.

V prvním utkání jste na domácím hřišti přivítali Plzeň. Ta se na vás určitě chtěla výsledkově chytit. Zápas nakonec skončil bezbrankovou remízou. Co jste od zápasu očekávali? Jste spokojeni s bodem?

Věděli jsme, že Plzeň není v úplně dobrém rozpoložení a určitě jsme je chtěli potrápit, což se nám nakonec povedlo. Bod bereme a předvedená hra je pro nás motivací do dalších utkání.

I přes to tebe osobně musí aktuální situace trochu trápit. V Příbrami jsi na hostování právě z týmu Viktorie. Sleduješ počínání Plzně?

Určitě to sleduji a vím, že to pro celou Plzeň není nic příjemného. Věřím, že se z toho celý klub rychle oklepe a bude to opět ta Plzeň, kterou všichni známe.

V šatně Příbrami sedí dvě legendy Plzně – Jan Rezek s Pavlem Horváthem. Všiml jsi si u nich nějaké speciální motivace před utkáním?

Ani nevím jestli přímo motivace, ale trenér Horváth si nás vlastně vždy těsně před utkáním zavolá všechny do kabiny, kde uděláme kroužek a on začne mluvit. Po této řeči je zhruba dvacet vteřin ticho a poté zase řev (smích). U Rézy jsem si nikdy nevšiml žádné specialitky.

Ty jsi se do Příbrami dostal v létě minulého roku. Jakou roli v tomto přesunu hrál trenér Horváth?

Obrovskou. Když jsem se dozvěděl, že končí v plzeňském béčku, byl jsem docela zklamaný. Měli jsme tam skvělou partu. Asi týden na to mi trenér volal, že by mě ještě s dalšími dvěma spoluhráči chtěl do Příbrami.

Takhle to vlastně celé začalo. Trénoval jsem v Příbrami již od dubna, hrát jsem ale nemohl, neboť jsem již nastoupil v Plzni. Hraji tedy až od této sezóny.

V aktuálně předposlední týmu tabulky sbíráš své první zkušenosti s nejvyšší fotbalovou soutěží. Jak moc velký posun to pro Tebe je a kdo ti v týmu zatím nejvíce pomohl?

Jsem za tu příležitost nesmírně rád, co se týče adaptování na ligový fotbal, tak musím říct, že ze začátku bylo vše mnohem rychlejší. Myslím ale, že jsem si celkem rychle zvykl. V týmu jsou všichni skvělí, nemohu říci, že by se mi někdo stranil.

Rád bych ještě chvíli zůstal u již zmíněného Jana Rezka, suverénně nejzkušenějšího hráče a kapitána týmu. Jak moc velký vliv má na mančaft?

Réza je ikona na hřišti i mimo něj. Na tým má obrovský vliv. Když jsem poprvé přišel do kabiny, tak si pamatuji, že mě hned pozdravil a zajímal se o mě. Je to vtipný a moc milý člověk.

Příbram se nyní nachází na nelichotivém postavení v tabulce. Předpokládám tedy, že vaším hlavním cílem je záchrana.

Určitě je. Doufám, že se zachráníme. Věřím v to.

Máte v šatně pokuty za rozhovory? Kolik peněz tě naše povídání bude stát?

Myslím si, že nemáme. Tedy alespoň doufám, že ne (smích).

Pojďme trochu snít. Je nějaký světový klub, za který by sis chtěl jednou zahrát?

Od malička mám rád Barcelonu, takže tam bych si chtěl zahrát.

Jonáši děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

Není vůbec zač. Díky.