Památné momenty aneb Pohádka Islanďanů: Při první účasti na Euru došli až do čtvrtfinále, svět bavili dlouhými auty a děkovačkami

Češi se roku 1998 učili soupisku hokejové reprezentace z olympiády v Naganu, Islanďané o osmnáct let později zase své fotbalové reprezentační hrdiny. Slavili velký úspěch, postup na mistrovství Evropy ve Francii. Tehdy ještě netušili, že se jejich miláčkové dostanou až do čtvrtfinále turnaje.

Pohádka Islandu se začala psát už v kvalifikaci. Po třech kolech měl na kontě tři výhry, jedna z toho byla proti Nizozemsku. Jediné dvě prohry v Česku a Turecku, dva skalpy Nizozemska a pohodlný postup z druhé příčky.

Na turnaj se Island dostal jako nejméně lidnatá země šampionátu. Se 300 tisíci obyvateli jde ale zároveň ruku v ruce obrovská soudržnost, s hráči do Francie odcestovaly tisíce fanoušků, pro které byl postup na mistrovství skutečnou událostí.

Vikingové, jak si fanoušci Islandu říkají, svůj tým hnali za body už v prvním kole skupiny. 26:4 na střely pro Portugalce plus 73 procent držení míče, přesto po závěrečném hvizdu svítily na obrazovkách dvě jedničky.

Islanďané se remízou s favoritem na úvod nenechali uchlácholit a proti Maďarům sahali po výhře. O dva body navíc a jistý postup přišly až v 88. minutě, dokonce po smolném vlastním gólu.

Po dvou kolech bylo každopádně jasno, že Island bude reálně bojovat o postup. Jeho hráči sice většinu hracího času trávili běháním bez míče, přesto se dokázali dostávat do koncovky. Z minima vytěžili maximum a jako tým táhli za jeden provaz.

Na postup v posledním kole měla stačit remíza, Island ale do třetice dokázal vyhrát. Nejprve skóroval po jeho specialitě, po dlouhém autu, následně přežil penaltu, ale v druhé půli přeci jen inkasoval. V závěru Rakušané potřebovali k postupu vyhrát a Arnór Ingvi Traustason v 94. minutě z rychlého brejku do otevřené obrany dal na 2:1.

Z druhého místa Island putoval do velmi kruté části pavouka, hned ve čtvrtfinále totiž čelil Anglii. Gól z penalty ze čtvrté minuty ho nerozhodil, hned dvě minuty poté vyrovnal opět po dlouhém autu Ragnar Sigurðsson.

V 18. minutě stadion vybouchl radostí, Kolbeinn Sigþórsson totiž přízemní střelou propálil Joea Harta a Island vedl. Následovalo dlouhé bránění, Angličané ale paradoxně ze 17 dalších střel ani jednou nepálili z vyloženě gólové pozice. Bylo potřeba udělat něco navíc a toho Albion nebyl schopný.

Islanďané postup mezi nejlepších osm náležitě oslavili, neodpustili si dnes již legendární děkovačku. Bylo ale potřeba myslet i na budoucnost. Vše se připravovalo na další kolo, v němž čekala domácí Francie, ještě větší favorit na celkové vítězství než Anglie.

Čtvrtfinále už bylo moc i pro bojovné Islanďany. Po poločase bylo vymalováno, favorit vedl 4:0, po výměně stran přišlo alespoň kosmetické upravení ze strany Vikingů na 2:5. Přesto fanoušci ze severu zůstali a tleskali. A byl důvod.

Během turnaje zářilo několik hráčů. Již zmíněný Sigurðsson, stejně tak jeho jmenovec Gyfli, obětavý kapitán Aron Gunnarsson či útočník Kolbeinn Sigthórsson. Zvláštní je případ gólmana Hannes Þór Halldórssona, jenž odchytal parádní turnaj a na jeho kariéru to nemělo žádný vliv.

Celkově se Islanďané po triumfu nedočkali žádného velkého přestupu a nikdo z kádru krom Sigurðssona si za velký klub nezahrál. Občas jsou jednoduše hráči dobří jen tehdy, když hrají po boku těch se stejnou mentalitou a urputností. A to s odstupem času lze tvrdit právě o Islandu.

Zdroj: Euro 2016, Twitter