Okénko minulosti: Bohemka je a bude, i když nebojuje o titul
Bohemians Praha nedávno měnili trenéra, místo Martina Haška st. nastoupil Luděk Klusáček. U fanoušků požívá velké důvěry, neboť mužstvo převzal v rozehrané soutěži už na jaře 2014 v hodně složité situaci a v nejvyšší soutěži ho zachránil. To se od něj očekává i nyní, splnil by stanovený cíl. Přitom byly doby, kdy ambice Bohemians Praha byly mnohem vyšší. I titulové.
Kronika pražského klubu s příznačným názvem ´Bohemka je a bude´ zachytává roky slavné i úspěšné, ovšem, jak to v životě bývá, i ty méně zdařilé. Nyní si klokani radostně povyskočí, když se udrží účast v elitní společnosti. Ale v jejich minulosti jsou zapsány také boje o příčky nejvyšší.
Velice blízko k dobytí titulu měli, a nemusí to být širokého fotbalové veřejnosti tolik známo, v roce 1950, kdy se liga podle sovětského vzoru hrála systémem jaro-podzim. V posledním kole doma hostili Teplice a stačila jim jakákoli výhra.
Soupeř byl však vzdorovitý, potřeboval bod k záchraně. Klokani vedli a už se převlékali do mistrovské kůže, konečná remíza 1:1 (vyrovnání přišlo z pokutového kopu) poslala domácí do kolen, hosty do jásotu.
Paradoxem osudu bylo, že nakonec Teplice bod nepotřebovaly, stranickou reorganizací – těch bylo v těch smutných dobách o překot – sestupovaly nakonec jen dva týmy místo původně čtyř. Severočeši v Ďolíčku hrát o bytí či nebytí nemuseli…
Mužstvo tehdy trénoval Antonín Lanhans, bývalý vynikající centrhalf Bohemians Praha. S aktivní kariérou skončil v roce 1944 a hned se přesunul na trenérskou lavičku. K titulu se jeho svěřenci přibližovali už v ročníku 1947/1948, o dva roky později jim doslova protekl mezi prsty.
Jako kouč se Lanhans dočkal i největší pocty, neboť v roce 1952 vedl reprezentační tým. Šlo o náhlý politický úkol, na sklonku podzimu bylo nutné vyslat do Albánie, která se včlenila do socialistického tábora, československý tým lepší výkonnosti.
Pověřeni byli Bohemians, přestože ani nehráli v nejvyšší soutěži. V Tiraně si zapsali dvě porážky 2:3 a 1:2, ale byly to oficiální mezistátní duely. Lanhans tak navždy vstoupil i do kroniky československé reprezentace.
První díl kroniky končí rokem 1973, mistrovského opojení se čtenář dočká tedy až ve druhém, kde cesta za vytouženou trofejí v ročníku 1982/1983 bude jeho ozdobou.
A tento jediný zlatý zápis v historii je neodmyslitelně spojen s trenérským pojmem Tomáš Pospíchal. V roce 1950 stačilo ovšem pár minut a na piedestalu slávy stál nyní dosti upozaděný až zapomenutý Antonín Lanhaus.
Po trenéru Klusáčkovi se dobytí titulu nepožaduje, ke spokojenosti povede záchrana v soutěži. Není ovšem vyloučeno, že opět nastanou veselejší časy a klokani povyskočí na vyšší příčky. Bohemka je a bude.
