Spojte se s námi


Fortuna liga

Okénko minulosti: Bican občanství na MS 1938 nestihl, sen o zlatě se rozplynul

Dvakrát stáli českoslovenští fotbalisté kousek od titulu mistrů světa, ve finále MS 1934 proti domácí Itálii a 1962 v Chile proti Brazílii dokonce vedli. Ale radovali se nakonec soupeři. Snad největší šanci mohli mít v roce 1938 ve Francii.

Publikováno

dne

Dvakrát stáli českoslovenští fotbalisté kousek od titulu mistrů světa, ve finále MS 1934 proti domácí Itálii a 1962 v Chile proti Brazílii dokonce vedli. Ale radovali se nakonec soupeři. Snad největší šanci mohli mít v roce 1938 ve Francii, kdyby Josef Bican, v té době nejlepší útočník světa, stihl získat československé občanství. Bohužel se tak nestalo.

Zdroj: slavia.cz

Snad nejlepší kanonýr všech dob, vídeňský Čech, přišel do Slavie Praha v roce 1937 a hned se stal střeleckou kometou. Hlavně díky jeho zásahům dobyli červenobílí o rok později Středoevropský pohár, nejprestižnější klubovou soutěž světa mezi válkami.

Bican byl fenomenální. A předpokládalo se, že kdyby vedl útok na světovém šampionátu ve Francii, kde si československý výběr zajistil účast v kvalifikaci s Bulharskem (1:1 a 6:0), mohl oprávněně pomýšlet na titul.

Potíž byla v tom, že neměl československé občanství. K českému původu se hrdě hlásil, připomínal, že jeho předkové z obou stran byli ryzími Čechy, přestože se narodil ve Vídni (1913), která však byla hlavním městem Rakousko-Uherské monarchie. Ostatně na MS 1934 v Itálii reprezentoval Rakousko.

Proto po příchodu do Slavie a po prokázané výkonnosti požádal o přidělení občanství. Politická situace však promluvila proti němu. Úřední šiml řehtal příliš pomalu, rychleji však konat ani nešlo.

Proces popisuje v knize ´Bican proti Hitlerovi´ s podtitulem Fotbal v protektorátu Čecha a Morava spisovatel Zdeněk Zikmund, uznávaný historik, jenž se obsáhle věnoval složitému období československých dějin.

Bican doložil, že na území Československa – konkrétně v Praze – pobývá od přestupu do Slavie od 15. dubna 1937, což bylo pro udělení občanství důležité. Přestože podle některých tehdejších deníků požádal o něj už v prosinci 1937, ve skutečnost se tak stalo až 19. dubna 1938.

Mezitím ovšem v Rakousku 10. dubna všeobecným hlasováním došlo k anšlusu (připojení k německé Říši), Bican se tudíž mohl stát říšským občanem, pokud by o to ovšem zažádal. Neučinil tak.

Formality se nadále táhly. Chybělo potvrzení o propuštění ze stávajícího státního svazku nebo doklad, že dosavadní státní příslušnosti pozbyl. Jelikož se blížilo mistrovství světa a Bican by byl největší oporou týmu, ministerstvo vnitra rozhodlo, že v podobných případech ve státním zájmu lze od něj upustit.

Nezbytné domovské právo mu pak udělala obec Slivenec u Prahy. Dopis, že vše je vyřízeno obdržel střední útočník 2. června, podle legislativy nabyla listina účinnost po uhrazení třísetkorunového poplatku, převzetí naturalizačního dekretu a složení státoobčanské přísahy. První povinnost splnil 10. června, druhou 15. června, třetí o tři později. A to už byl československý tým ze světového šampionátu ve Francii doma. Bez medaile.

Obhájci stříbrných medailí z předchozího mistrovství v Itálii v osmifinále porazili 5. června v Le Havru vzdorující Nizozemsko 3:0 po prodloužení, ve čtvrtfinále 12. června v Bordeaux se rozešlo smírně s Brazílií 1:1, v opakovaném utkání o dva dny později podlehlo jihoamerickému týmu 1:2. Bican, nejlepší útočník světa a nedostižný kanonýr, chyběl moc.

Stále se přetřásají úvahy, zda československé úřady byly náležitě aktivní, zda proces nešlo o pár dnů urychlit. Československo by s Bicanem bylo velkým favoritem, slávistický útočník svou kvalitu dostatečně prokazoval v soubojích o Středoevropský pohár.

O jeho služby však mohlo mít velký zájem i Německo, ostatně ve Francii pod vlajkou s hákovým křížem nastoupilo několik bývalých hráčů Rakouska. To už se po ztrátě samostatnosti na šampionátu představit nemohlo. A Bican by byl velkou posilou.

Za koho by tedy nastoupil? „Celý případ bedlivě sledovala i FIFA, pořadatel šampionátu,“ sděluje Zdeněk Zikmund. „Němci v ní měli docela silný vliv, ten mělo sice i Československo, neboť Rudolf Pelikán byl členem vedení a velký přítel předsedy Julese Rimeta,“ odkrývá fotbalové politické vazby. Kdyby něco proběhlo v rozporu s legislativou – státní či fotbalovou, určitě by to neprošlo.

Bican za reprezentační tým nastoupil až 8. srpna v přátelském utkání ve Stockholmu proti Švédsku, které na světovém šampionátu obsadilo čtvrté místo. A na vítězství 6:2 se podílel třemi góly…

Reklama

Oblíbené

Copyright © 2017-2024 RUIK Digital s. r. o. | Sportovní zprávy, výsledky, preview a tipy na sázení zdarma - Fotbal, Hokej, Tenis, Oktagon, UFC, Esport a F1. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře.