Borussia Dortmund našla osvědčený recept na nákup nových posil? Zdá se, že tomu tak je. Vestfálský celek opět loví hráče ve Velké Británii, konkrétně v rezervě Manchesteru City.

Psal se rok 2017. Do Borussie Dortmund přichází z juniorky Manchesteru City za 20 milionů eur jistý Jadon Sancho. Tehdy neznámý mladík se v dresu vestfálského klubu brzy stane klíčovým hráčem a o čtyři roky později odchází do Manchesteru United za 85 milionů.

Mezitím v roce 2020 dorazí do Dortmundu za 25 milionů eur z Birminghamu City mladý záložník Jude Bellingham. I on se velmi rychle prosadí do základní sestavy a stane se klíčovým hráčem klubu. Dokonce si získal místo v reprezentaci a zahrál si na mistrovství světa.

Aktuálně je Bellinghamova hodnota odhadována serverem Transfermarkt na 110 milionů eur a je jisté, že až bude odcházet, tak na něm aktuální lídr Bundesligy pořádně vydělá.

A nyní se rýsuje další podobný příběh. Borussia totiž pokukuje po kapitánovi rezervního týmu Manchesteru City. Je jím defenzivní záložník Shea Charles, který má nyní 19 let.

Charles si ještě za A-tým Citizens nezahrál, v Dortmundu by příležitost určitě dostal. Ostatně dva dříve zmíněné konkrétní případy jsou parádní ukázkou, že Borussia může být skvělým startem kariéry.

Za zmínku stojí, že Charles už má ale tři starty v dresu seniorské reprezentace Severního Irska. Přesto si je podle německého Bildu vědom toho, že prosadit se na Etihad Stadium bude extrémně náročné.

Proto je navzdory kontraktu platného až do roku 2027 ochoten naslouchat nabídkám a nebrání se výzvě v podobě Bundesligy. Pro Dortmund je vyhovující i to, že je Charles schopen zahrát mimo zálohu také v obraně, ať už v jejím středu, či na pravém kraji.

Zdroj: Bild, Transfermarkt, Borussia Dortmund

Cena Golden Boy se každý rok uděluje nejlepšímu mladému hráči do 21 let, který hraje v nejvyšších evropských soutěžích. Anketa se začala udělovat v roce 2003, několik vítězů povtrdilo svůj talent, u některých se zase čekala lepší kariéra. 

Rafael van der Vaart – 2003

Historicky prvním vítězem ceny Golden Boy je Rafael van der Vaart. Tehdejší hráč Ajaxu to ve své kariéře dotáhl přes Hamburk až do Realu Madrid. Zahrál si i za Tottenham, poté se vrátil do Hamburku. Za nizozemskou reprezentaci odehrál 109 zápasů a vstřelil 25 gólů. 

Wayne Rooney – 2004

Absolutní legenda Manchesteru United. Jeho kariéru není potřeba ani příliš přibližovat, na Old Trafford strávil 13 let a stal se nejlepším střelcem v historii klubu, je také nejlepším střelcem historie anglické reprezentace. Jeho talent byl tak obrovský, že při zisku ocenění Golden Boy za sebou nechal i Cristiana Ronalda. 

Lionel Messi – 2005

Jeden z nejlepších fotbalistů všech dob. Vypisovat všechny úspěchy jeho kariéry by asi bylo zbytečné. Jako jediný ze všech výherců ceny Golden Boy přešel na stejné ocenění, jen mezi dospělými. Zlatý míč má doma hned sedmkrát. 

Cesc Fàbregas – 2006

Fàbregas zažil pohádkovou kariéru. Sedm let v Arsenalu, tři roky v Barceloně, pět let v Chelsea. Teď už čtvrtým rokem dohrává kariéru v knížeckém Monaku. Mimo jiné vyhrál se Španělskem mistrovství světa a dvakrát mistrovství Evropy. 

Sergio Agüero – 2007

Jasně, v klubu bez velké historie to nemusí mít takovou váhu, i tak je to ale úspěch. Agüero se stal největší ikonou a legendou Manchesteru City, je jeho nejlepším střelcem a byl tváří vzestupu Citizens. Ocenění Golden Boy přebíral jako mladíček v Atléticu Madrid, za svojí bohatou kariéru nastřílel přes 420 branek. 

Anderson – 2008

Brazilský záložník, který tehdy exceloval v Manchesteru United. Čekalo se od něj ale mnohem více, od konce Sira Alexe Fergusona ale začala jeho kariéra pomalu uvadat. Nakonec Red Devils opustil v roce 2015, na hostování ve Fiorentině ale odehrál jen 7 zápasů a vrátil se do rodné Brazílie. V roce 2019 ukončil ve 30 letech kariéru. 

Alexandre Pato – 2009

Druhý Brazilec pořadí, Pato tehdy zářil v AC Milán. Jenže to bylo jeho jediné vydařené angažmá. V roce 2013 se vrátil do brazilského Corinthians, v roce 2016 si střihnul krátkou, dvouzápasovou epizodu v Chelsea. Pak nastupoval ještě chvíli ve Villarrealu, v Číně a v Sao Paulu. Hodně hřešil na svůj talent, tvrdě pracovat se mu však nechtělo. 

Mario Balotelli – 2010

Už třetí výherce v řadě, od kterého se očekávala mnohem lepší kariéra. Mario měl ohromný talent, ale nechtělo se mu makat, byl zlobivé dítě fotbalu a napáchal několik průserů. I přesto výčet klubů v jeho kariéře budí obdiv. Inter Milán, Manchester City, AC Milán, Liverpool. 

Mario Götze – 2011

Zlatý hoch německého fotbalu. Měl to být nastávající Messi a začátek kariéry měl skutečně raketový. Po úspěších v Dortmundu se přesunul do Bayernu Mnichov, vstřelil vítězný gól Německa ve finále mistrovství světa v roce 2014. Jenže poté se jeho kariéra zasekla, vrátil se do Dortmundu, kde už moc nehrál. Momentálně ve 29 letech nastupuje za PSV Eindhoven.

Isco – 2012

El mago. Španělský záložník s brilantní technikou exceloval v Málaze. Se skromným celkem došel až do čtvrtfinále Ligy mistrů, kde je dvěma góly v nastavení vyřadil Dortmund. Talentovaného mladíka ale odkoupil Real Madrid a Isco byl důležitým mužem při zisku 4 trofejí v Lize mistrů. Teď bude v Madridu končit a hledat si nové angažmá, je mu přitom stále jen 29 let. 

Paul Pogba – 2013

Jeden čas nejdražší hráč světa, když se Manchester United nebál za Pogbu zaplatit přes 100 milionů eur. Mistr světa s Francií z roku 2018, trofejí ale očekával na Old Trafford více. V United mu v létě končí smlouva a vstoupí zřejmě do poslední etapy své kariéry. 

Raheem Sterling – 2014

Supertalent z Liverpoolu, kterého si v Manchesteru City vycepoval Pep Guardiola. Pod náročným španělským koučem konečně dosáhl svého potenciálu a stal se i klíčovým hráčem anglické reprezentace. 

Anthony Martial – 2015

Nástup do Manchesteru United měl bleskový. I v dalších sezónách patřil mezi tahouny Red Devils, jenže v té aktuální byly jeho výkony tak špatné a „otrávené“, že jej fanoušci chtěli dostat pryč z klubu. Martial v lednu odešel na hostování do Sevilly, ani tam se mu ale příliš nedaří. 

Renato Sanches – 2016

V roce 2016 jasný vítěz. Renato Sanches v 18 letech šéfoval portugalské záloze, která ovládla mistrovství Evropy. Z Benfiky tento objev vykoupil Bayern Mnichov, jenže tam se neprosadil. Po hostování ve Swansea zakotvil v Lille, se kterým loni získal titul Ligue 1. Čekala se od něj o něco lepší kariéra, ale stále je mu jen 24 let, takže má ještě čas. 

Kylian Mbappé – 2017

Budoucí vládce světového fotbalu, o tom není pochyb. Už teď přebírá roli Ronalda a Messiho, o lecčems mluví i zastínění argentinského spoluhráče v PSG. Ve svých 23 letech už má na kontě přes 200 gólů, v létě by měl odejít do Realu Madrid. Budoucí několikanásobný vítěz Zlatého míče. 

Matthijs de Ligt – 2018

Už druhý produkt akademie Ajaxu v tomto žebříčku. De Ligt byl členem zlaté generace a historicky nejmladším kapitánem Ajaxu, který dovedl až do semifinále Ligy mistrů. Momentálně nastupuje za Juventus Turín. 

João Félix – 2019

A když dvakrát zvítězila akademie Ajaxu, musí se přidat podruhé i další z nejlepších akademií na světě, Benfica Lisabon. Félix zazářil za A-tým v sezóně 2018/19 natolik, že se Atlético Madrid nezdráhalo za něj vyplatit 127 milionů eur. Bojuje s tím, že herní styl Colchoneros mu úplně nevyhovuje, svou genialitu ale často vytasí i tak. 

Erling Haaland – 2020

První vítěz narozený ve 21. století. Haaland je společně s Mbappém pasován do role budoucího fotbalového krále, jeho schopnost střílet góly je ohromná. Je mu stále teprve 21 let, v klubovém fotbale už však nasázel 129 gólů za 176 zápasů, k tomu přidal 13 gólů v 16 startech za Norsko. 

Pedri – 2021

Prozatím poslední vítěz ankety Golden Boy. Pedriho ještě v létě 2020 takřka nikdo neznal, v minulé sezóně však udělal ohromný progres, stal se klíčovým hráčem Barcelony i španělské reprezentace a odehrál více než neuvěřitelných 70 zápasů. Jeho technické schopnosti jsou na obrovské úrovni, hodně připomíná Andrése Iniestu.

Gavi – 2022

Vítěz Golden Boy za rok 2022 byl dost překvapivý a přiznejme si, že i poměrně nespravedlivý. Ne snad, že bychom chtěli ubírat kvality Gavimu, jistě jde o velký talent, ovšem Jude Bellingham i Jamal Musiala jsou o dost napřed a dle všech expertů měli cenu získat právě oni.

Zdroj: Goal

Psala se sezona 2008/09. Wolfsburg čekala teprve dvanáctá sezona v nejvyšší německé soutěži. Po historicky úspěšném předešlém ročníku málokoho napadlo, co se bude teprve dít. Trenér Felix Magath dal dohromady skvělý tým a zejména jeho útočné duo bavilo celou Evropu.

Dnes už je Wolfburg vnímán jako vcelku tradiční účastník německé Bundesligy. Jeho fanouškovská základna sice nepatří k těm největším a nejlepším, nicméně klubové zázemí a celkově úroveň tamní infrastruktury dělá dojem.

Jenže ještě poměrně nedávno tomu tak nebylo. Přeci jen je mezi německou elitou teprve od roku 1997. Své místo si postupně buduje a rozhodně touží patřit k tomu lepšímu, co německý fotbal nabízí.

Reputaci klubu pozvedl zejména rok 2009, respektive celá sezona 2008/09. Stalo se totiž něco, co nečekal nikdo. Ani ti nejoptimističtější fanoušci saského celku. Základy se ale začaly stavět o rok dříve.

Wolfburg a zásadní rok 2007

Die Wölfe zažívali od postupu mezi elitu slabší i lepší sezony. Podařenou éru zažili na přelomu tisíciletí, když vybojovali šesté a sedmé místo. Následovaly ročníky s klidným středem tabulky, aby se v letech 2005 až 2007 strachoval klub o udržení v Bundeslize.

Muselo dojít ke změně a tak se také stalo. Začalo to na pozici trenéra. Té se ujal Felix Magath, který už měl v té době na kontě dva tituly s Bayernem Mnichov. Stejně tak dvakrát vyhrál německý pohár a jednou superpohár. Před podpisem ve Wolfsburgu byl přes půl roku volný právě po konci v Bavorsku.

Magath ovšem neplnil pouze roli trenéra. Zajistil si také post sportovního ředitele a tak mu nikdo nemohl mluvit do výběru hráčů. Respektive mohl, ale bylo to houby platné. Přeci jen jestli něčím Němec jako trenér proslul, rozhodně to není nedostatek autority či snaha dělat kompromisy. Své o tom ví mnoho hráčů.

Hned po svém příchodu začal dělat Magath velké změny. Z Teplic přišel Edin Džeko, z Le Mans dorazil neznámý Brazilec Grafite, z pražské Sparty dorazil obránce Jan Šimůnek, ze Sao Paula za hubičku podepsal defenzivní záložník Josué a z Mnichova 1860 přišel levý bek Marcel Schäfer. Přiveden byl i gólman Diego Benaglio či Makoto Hasebe.

Celkově si německý trenér přivedl hned v první sezoně 16 hráčů. Podobný počet se jich pro změnu pakoval. Leckdo si mohl klepat na čelo, jenže v průběhu ročníku 2007/08 se ukazovalo, jak skvěle si Magath na přestupovém trhu vedl.

Wolfburg totiž došel pro historicky nejlepší sezonu, skončil v Bundeslize pátý a podařilo se složit velmi zajímavý tým. V obraně to sice skřípalo, zato útok měly lepší jen dva týmy v lize – první Bayern a druhé Brémy.

Mírné změny i před historickou sezonou

Drtivou většinu základní jedenáctky už si Felix Magath složil dle svých představ, jenže mu stále chyběly některé detaily. Například vylepšit poměrně nestabilní a nespolehlivou obranu. Proto do Wolfburgu zamířil stoper Andrea Barzagli.

Navíc si německý trenér uvědomil, že by bylo vhodné ještě trochu vylepšit podporu svých dvou útočných hvězd a tak přivedl Zvjezdana Misimoviče, kterého znal z Bayernu a který už za sebou měl povedené ročníky v Bochumi či Norimberku. A právě jeho příchod byl pro historický rok, který přišel, jedním z těch nejzásadnějších.

Misimovič ovšem nepřišel jen tak. Wolfburg se musel vypořádat s odchodem ofenzivního záložníka Marcelinha Paraíby, který ve svých 33 letech odešel do rodné Brazílie, kde ještě hrál několik let.

Wolfsburg a cesta za titulem

Jak se všeobecně ví, suverénně nejlepším týmem Německa je Bayern. Když se mluví o tom, kdo vyhraje Bundesligu, zmiňuje se bavorský gigant v první řadě, v řadě druhé možná Dortmund, dříve umělo překvapit více týmů. Ale tehdy se rozhodně nepočítalo s Wolfsburgem.

To byl možná jeden z důležitých faktorů. Od Wolfburgu se ani po skvělém pátém místě vesměs nic nečekalo. Kromě tlaku, který na své hráče vytvářel nekompromisní a náročný Magath, mohli být hráči v klidu.

Magath ovšem svým svěřencům ordinoval ofenzivní fotbal a šlo to znát i na statistikách největších ofenzivních hvězd jeho výběru. Když skončila sezona a Wolfsburg získal titul, měli Die Wölfe nejlepší útok v lize – vstřelili 80 gólů, o 9 branek více než druhý Bayern.

A ofenzivně hráli vlci ve všech soutěžích. Nejproduktivnější byl teprve 22letý Edin Džeko, který ve 42 zápasech vstřelil 36 gólů a přidal 12 asistencí. Jen o trochu hůře na tom byl jeho starší kolega Grafite – 31 zápasů, 35 gólů, 10 asistencí.

A vzpomínáte na výše zmíněného Misimoviče? Ten předčil veškerá očekávání, stal se hlavním režisérem ofenzivy, byť zůstal ve stínu výše zmíněné dvojice. Odchovanec Bayernu totiž nastřílel 11 gólů a přidal neuvěřitelných 27 asistencí. Fenomenální číslo.

Velkou podporu ofenzivy navíc požadoval Magath od svých beků, například Schäfer z levé obrany nasbíral asistencí 12. Skvěle šlapal celý tým, nelze opomenout gólmana Diega Benaglia. Přivedení obránce Barzagliho také splnilo svůj účel, jednalo se o druhého nejvytíženějšího hráče celé sestavy.

Nemalý podíl na titulu měl i Jan Šimůnek, ten sice nebyl pravidelným členem základní jedenáctky, ale byl dvanáctým nejvytěžovanějším hráčem a celkově jen těsně třetím nejvytěžovanějším stoperem.

Wolfburg bavil Evropu, drama bylo až do konce

Když Wolfburg vyhrál titul, měl na kontě 69 bodů. Jednalo se o nejnižší počet bodů u vítěze ligy od roku 2001. A od té doby také ani jednou mistr Německa neměl pod 70 bodů. Jedná se tak o zajímavou anomálii.

Wolfburg sice zažil povedenou sezonu, nicméně Bayern tehdy ještě nebyl tak dominantní a sám tehdy na dnešní poměry neobvykle hodně ztrácel. Skončil o dva body za Wolfburgem. Bylo to tak drama až do konce.

Bayern navíc zažil vydařený konec sezony, zatímco Wolfsburg čtyři kola před koncem nestačil na třetí Stuttgart. Velkou roli tak hrál druhý vzájemný zápas mezi Wolfburgem a Bayernem. To se Die Wölfe předvedli ve velkém stylu a svého soka zničili 5:1.

Právě v onom zápase padl dnes již naprosto legendární gól v podání Grafiteho. Jednalo se o duel 26. kola. Prohrát tehdy Wolfsburg, mohla být situace v tabulce na konci sezony úplně jiná. Ale právě o tom je fotbal. Každý zápas může být klíčový, byť to tak v danou chvíli nemusí vypadat.

Wolfsburg se tak postaral o jednu z nejparádnějších fotbalových pohádek tohoto tisíciletí. Za zmínku pak stojí, že pro Magatha to byla poslední trofej v kariéře a že kromě Džeka a Barzagliho, který posléze sbíral trofeje v Juventusu, nikdo na životní sezonu nedokázal plnohodnotně navázat v několika dalších letech.

Zdroj: VfL Wolfsburg, Transfermarkt, Bundesliga