Martin Vojtek: Na MS sleduju nové trendy brankářů. Každý hráč má raději plné stadiony

I náhradník je jen člověk. Touto větou se během své kariéry proslavil někdejší extraligový brankář Martin Vojtek. Během své kariéry často kryl záda svému týmovému kolegovi jako druhý brankář, ale když bylo potřeba, vždycky svůj tým v nouzi spolehlivě podržel. Ani poté, co pověsil definitivně betony na hřebík, na hokej nezanevřel a dodnes se věnuje trenérské činnosti.

V sezoně 2001/2002 udržel Martin Vojtek u třineckých Ocelářů sérii 218 minut bez inkasované branky, což se jeho heslu o brankářské dvojce trochu vymyká. Dnes si už užívá zasloužilého důchodu, ale hokeji se věnuje pořád. V jeho šlépějích pokračuje následovník, dvacetiletý syn a jmenovec Martin Vojtek v Přerově.

V rozhovoru pro Ruik prozradil, že ani dnes nesleduje hokej pouze jako fanoušek, ale stále sleduje nejnovější trendy dnešních brankářů. Dobrá pozice českých brankářů ve světě je podle něj založena na dobré práci trenérů brankářů, kteří dostávají v Česku kvalitní péči.

Rozhovor s Martinem Vojtkem

Jak bedlivě sleduje bývalý hokejový brankář dění na ledě i po konci kariéry? Mnoho hráčů si po posledním zápase dá od hokeje na nějakou dobu odstup. Platí to i pro vás?

Když jsem ukončil svou hráčskou kariéru, prakticky hned jsem se vydal na trenérskou dráhu, takže jsem si žádný odstup nenechával a zůstal jsem v hokejovém dění až do teď.

Předpokládám, že vás každoročně hokejová horečka během mistrovství světa přece jen zasáhne. Vnímáte šampionát spíš jako fanoušek, nebo se na hokej stále díváte odborným okem?

Snažím se sledovat mistrovství světa. Dívám se jak na nové trendy brankářů, tak v obranné činnosti, jak se brání oslabení a podobně. Takže se snažím sledovat šampionát spíš odborně.

Loni se MS konalo v Česku, a s tím přišla i velká očekávání a tlak veřejnosti. Letos je atmosféra přece jen o něco klidnější. Jak se v takových zápasech cítí brankář, který nese velkou část zodpovědnosti?

Samozřejmě, loni byla na mistrovství světa u nás velká návštěva, prakticky všechny zápasy byly vyprodané. Teď na tomhle šampionátu jsou často prázdné tribuny, ale myslím si, že máme natolik zkušené brankáře, že s tím nemají problém a že na takovéto úrovni nemají problém udržet tu koncentraci po celý zápas.

A jak jste s tímto tlakem pracoval vy osobně? Třeba když šlo o klíčové zápasy play-off, kde byla bouřlivá kulisa a byl jste pod tím tlakem Vy?

Já si myslím, že každý hráč se těší na play-off a na rozhodující část sezony, kdy lidi chodí více na hokej a jsou plné tribuny. Osobně jsem to měl velice rád, když jsme měli v Třinci vyprodáno, plná hala a ti fanoušci nás drželi. Fandili nám a byli vlastně šestým hráčem.

Absolutně jsem s tím neměl problém, že by to mělo být nějak kontraproduktivní. A myslím si, že takhle to má většina hráčů. Hokej se hraje pro lidi a ne pro prázdné stadiony, což si vyzkoušela mladší generace během covidu, kdy hrála před prázdnými stadiony. Je to pak jak na tréninku a určitě to není ono.

Čeští brankáři mají ve světovém hokeji dlouhodobě silnou pozici. Čím si vysvětlujete, že právě tato pozice je u nás tak kvalitně obsazovaná? Je to tradice, systém, nebo něco jiného?

Myslím si, že je to kvalitní metodikou a trenérské komise brankářů jak na svazu, tak v klubech. Defacto každá klub má svého trenéra brankářů, ve větších klubech jsou většinou i dva nebo tři. U nás dostávají brankáři velice kvalitní péči.

Když dnes sledujete zápasy na mistrovství světa, zaměřujete se hlavně na výkony brankářů, nebo už si hokej užíváte čistě jako fanoušek?

Hodně se dívám na brankáře a jejich styl chytání a jakým způsobem řeší různé situace dva na jednoho, tři na dva nebo v oslabení.

O brankářích se často říká, že jsou tak trochu „jiní“. Měl jste v kariéře nějaký specifický rituál nebo zvyk, bez kterého jste nešel do zápasu?

Rituál? Myslím, že jsem si dával pravou brusli, levou brusli a pak levý beton a pravý beton. Ale abych řekl pravdu, tak už si to ani moc nepamatuju.

V Přerově vyrůstá další Martin Vojtek – váš syn. Sledujete ho víc jako hrdý táta, nebo spíš jako bývalý brankář, který občas poradí, co a jak? A kam by podle vás mohla jeho kariéra směřovat?

Samozřejmě jsem se vždycky snažil svému synovi co nejlépe poradit, hlavně v jeho začátcích až do teď. Ještě loni vlastně chytal juniorskou extraligu v Přerově. Popravdě netuším, kam by se mohla jeho kariéra nasměrovat, přál bych mu, aby se ubírala co nejlepším směrem a aby se dostal do dobrého týmu.