Spojte se s námi

Fortuna liga

Limberského luxusní auto poškrábal hlupák s taškou! Škoda vyjde na 150 tisíc korun

Zveřejněno

dne

David Limberský, levý obránce Plzně, si většinou své trable s autem způsobil sám, ale tentokrát je v tom nevinně: náhodný chodec s tašku mu jeho luxusní Bentley poškrábal a způsobil škodu za 150 tisíc korun.

Zdroj: fcviktoria.cz

Před třemi lety v září napálil se svým autem do zdi v centru Prahy, následně chtěl utéct, avšak policie ho chytla a Limberský nadýchal jedna a půl promile. Od té doby seká dobrotu, žádný větší průšvih nezaznamenal. Ale i když se zklidnil, i tentokrát musí řešit trable se svým autem.

Jenže tentokrát na nich nemá žádnou vinu. 23. července totiž náhodný chodec s taškou v ruce spatřil nablýskané auto a rozhodl se ho Limberskému poškrábat. Nejprve se dobře podíval, zda ho nikdo nevidí, a poté šel na věc. “Nenápadně” udělal na autě skoro třímetrovou rýhu. Avšak při činu jej přistihla kamera! Policie následně škody vyčíslila na 150 tisíc korun.

Na VIDEO se můžete podívat zde.

Reklama
Klikněte pro komentář

Zanechte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Fortuna liga

Nejlepší obránci Fortuna ligy? Statistikám vévodí stopeři Sparty

Zveřejněno

dne

Dlouhodobě kritizovaná obrana pražské Sparty je dle statistik nejlepší v lize. V žebříčku ovšem nechybí ani stoper z Karviné či zástupce čtrnácté Olomouce. O které hráče jde?

Zdroj: sparta.cz

Sparťanská obrana se zvedá. Po jedenáctém kole obdržela pouhých 7 branek, což je společně s rivalem ze Slavie nejmenší počet obdržených gólů. Žebříčku úspěšnosti v obranných soubojích vévodí Uroš Radaković, který se honosí 76,7% úspěšností. Na paty mu šlape karvinský Panák, který ztrácí na svého srbského soupeře půl procenta. Formu obrany Letenských dokazuje Semih Kaya, který drží 3. příčku s 70,5% úspěšností.

Ten je mimo jiné také nejlepším nahrávačem celé soutěže, když z 10 přihrávek pokazí pouze jedinou. Obrana Sparty je ustálená a tak nezbývá místo pro Lukáše Štětinu, který byl v minulé sezoně vyhlášen nejlepším hráčem týmu podle hlasování kabiny.

Dalším umístěným je stoper Olomouce Václav Jemelka. Jeho týmu se v této sezoně příliš nedaří, Jemelka ale dokazuje kvalitní práci ve svém týmu a drží úspěšnost 70,4. Na 5. místě nechybí zástupce vedoucí Slavie. Tentokrát to ale není stoper, nýbrž defenzivní záložník Souček. Jeho úspěšnost v obranných soubojích je těsně po 70% hranicí.

Pokračovat ve čtení

Fortuna liga

Zaslepeni úspěchy. V Plzni musí začít razantně omlazovat, jinak přijde doba temna

Zveřejněno

dne

Vládne české fotbalové scéně. Nedávno tomu bylo deset let, co se kormidla v tehdy provinčním klubu z Plzně ujal trenér Pavel Vrba, na hladových hráčích postavil své mužstvo a krásným fotbalem dobyl nejen českou scénu, ale objevil se i v Lize mistrů. Uplynula dekáda, Viktoria získala hned pět titulů za posledních sedm let, ale všechno by mohlo brzy skončit a fantastická éra by se mohla vypařit do neznáma. Velký počet svěřenců kouče Vrby už dávno dovršilo či v rámci roku až dvou oslaví třicáté narozeniny. Paradoxem je, že s omlazením kádru vedení Západočechů nic nedělá. Právě kvůli tomu by mohl přijít trest znamenající pád zpátky do průměru.

Zdroj: fcviktoria.cz

Ve fotbale je jen pár jistot. Jedna se ale nemění a zůstává stejná. Generační obměnu neošidíte. Nikdy. Hráči po třicítce většinou jdou výkonnostně dolů, ztrácí dynamiku, která je v dnešním fotbale extrémně důležitá, a pomalu ustupují z profesionální scény. Když takové hráče máte v kádru dva až tři, nic se neděje. Naopak. Zkušenostmi a rozvahou pomohou mladým a v důležitých chvílích mužstvo zklidní.

Jenže Viktoria zkušených borců za limitem má ve svém kádru hned několik. U gólmanů věk nehraje až tak velkou roli, ale přeci jen Matúš Kozáčik, čtyřiatřicetiletý slovenský reprezentant, za poslední roky ztratil výbušnost a na čáře neskáče tak obratně jako dřív. Aleš Hruška, kterému bude během letošního roku třiatřicet, se v Plzni zlepšil, je vidět práce trenéra brankářů Martina Ticháčka, avšak i on se nejspíše právě dotýká svého fotbalového vrcholu a postupně půjde dolů.

V obraně působí dva matadoři – Roman Hubník (34 let) a David Limberský (35). Oba dva na českou ligu bohatě stačí, avšak sami vidí, že na evropské scéně mají proti mrštným útočníkům problémy. Dá se ale říci, že Limberský i Hubník výkonnostně na základ mají, tempo v Česku zvládají a hrát by měli. Jenže i oni dva šli v poslední době dolů. Hubník již nepůsobí jako skála, má problémy, Limberský se zase týden co týden neprohání po lajně jako dřív. Občas sice zapne “turbo” a ukáže svoje maximum jako například proti CSKA, ale poté působí znaveně a bez chuti jako jen o čtyři dny poté v Jablonci. Třicáté narozeniny během letošní sezony dovrší i pravý bek Radim Řezník, na němž to ale zatím není vůbec vidět.

Ve středu zálohy působí třicetiletý Tomáš Hořava, jenž na evropské měřítko dlouhodobě nestačí, protože hraje staromódně. Hodně se mazlí s míčem, kvůli čemuž ale ztrácí čas, což v Evropě pociťuje. V lize ne, tam má prostoru dost, avšak v Lize mistrů či Evropské lize dlouhodobě nestíhá. Problém je, že v kádru se nenachází žádná rovnocenná náhrada podobného typu, takže vedle Hrošovského hraje on. Ve velkých zápasech se posune na podhrot, aby na střední záložníku mohl naskočit brzy třicetiletý Roman Procházka. Slovenský bijec přišel do Viktorie v létě, avšak pro mě trochu nepochopitelně, protože i když má velké defenzivní schopnosti, na míči jdou vidět velké limity. Navíc perspektivu nemá žádnou.

I když Milan Petržela (35) nehraje v základu, v kádru mistra má silnou pozici. Jenže i on ztratil svou pověstnou rychlost, nekličkuje mezi obránci jako dřív a jeho aktuální největší zbraní jsou velké zkušenosti, které v utkáních prodává. Navíc naráží na špatnou defenzivu a na fakt, že jeho křivka výkonnosti připomíná sinusoidu. V tuto chvíli jeden dobrý zápas střídají dva špatné. Dalšími třicetiletý křídelníky jsou Jan Kovařík s Martinem Zemanem. Oba dva stále ještě stíhají, Kovařík dynamiku při svém stylu hry ani nepotřebuje, avšak Zeman je na rychlosti závislý a brzy ji začne ztrácet.

Na podhrotu může zahrát Daniel Kolář, jenž dovršil třiceti dvou let. Oblíbenec Pavla Vrby a fanoušků sice občas ukáže, že na to pořád má (proti CSKA), ale poté dokáže zápas pouze odchodit (v Jablonci). Na rychlosti nikdy závislý nebyl, ale už je vidět, že v soubojích, které dříve vyhrával, nestačí. Na hrotu občas naskakuje Jakub Řezníček, u kterého platí podobná slova jako u Zemana.

Jak vidno, v kádru Viktorie je hned deset hráčů, kteří už jsou či brzy budou za limitem. Pokud si myslíte, že generační výměna není až tolik potřeba, pro příklad, že tomu je přesně naopak, nemusíme chodit moc let zpátky. Stačí se podívat do roku 2010. Tehdy José Mourinho s Interem Milán vsadil vše na jednu kartu: buď vyhraje onen rok Ligu mistrů s přestárlým kádrem, nebo už nikdy. Slavnou trofej sice s veterány Zanettim, Luciem, Cambiassem, Militem, Pandevem či Samuelem ovládl, ale poté odešel do Realu a jelikož s obměnou dostatečně brzo nezačal nový kouč Ranieri, slavný milánský klub na to doplatil.

V dalším roce sice Inter v italské lize skončil druhý, ale poté následovalo šesté, deváté, páté, osmé, čtvrté a znovu osmé místo. V Miláně se kvůli zanedbané generační výměně tak dlouho topili v bahně, až “Nerazzurri” zpátky mezi nejlepší italské kluby a do Ligy mistrů vytáhl nový čínský majitel. Ne, obměna kádru se nedá zanedbat. Nikdy a za žádných okolností.

S generační výměnou začal trenér Pivarník, když k nelibosti fanoušků poslal do Turecka Rajtorala s Kolářem a rozhodl se kádr oživit, ale po vyhazovu slovenského stratéga a příchodu Vrby se obměna tak nějak pozastavila. Za dva roky sice přišly hráči s velkým potenciálem jako Aleš Čermák (24), Tomáš Chorý (23), Milan Havel (24), Ubong Ekpai (23) nebo Pavel Bucha (20), avšak bývalému kouči české reprezentace se zajímavé tváře do budoucna nedaří zabudovávat do týmu.

Do základní sestavy z vyjmenovaných hráčů pravidelně nahlédne Čermák, jenže technický záložník zatím nemá dostatečně stabilní výkonnost, aby se z něj stala opora. Havel jen zaskakuje za zraněné, Chorý se občas ukáže v závěrečných minutách, Ekpai na začátku sezony vůbec nehrál, teď sice dostává pravidelně prostor, ale s týmem se potřebuje více sžít, Bucha zatím v lize neodehrál ani minutu. Všichni by si zasloužili alespoň o něco málo více prostoru, protože by v horizontu dvou až tří let právě oni měli tvořit základní kostru týmu.

Místo nich hrají Hořava, Petržela, Kovařík, kteří mají evidentní limity a často zabírají místo novým tvářím. Zejména Petržela vypadá jako zbytečný hráč. Místo času, který dostává z lavičky, by mohl hrát Ekpai či nová posila s větším potenciálem. Přitom Petržela není lepší než ostatní plzeňská křídla a perspektivu nemá žádnou.

V základu samozřejmě naskakují i hráči, kteří mají spoustu fotbalových let před sebou. Jde o Michaela Krmenčíka a Patrika Hrošovského. Otázkou je, kolik let či měsíců jim zbývá v Plzni, protože o oba dva stojí každé přestupové období několik klubů. Hlavně u Krmenčíka je téměř jisté, že v zimě odejde do zahraničí za hodně peněz. Poté by měl kouč Vrba upřednostňovat Chorého před Řezníčkem a také Čermáka před Procházkou.

Zároveň by měl do kádru v zimě říznout. Akutně by vedení mělo přivést mladého stopera, křídelní pozice jsou také nedostatečně obsazeny. Do zahraničí by bylo ideální pustit Petrželu, aby nezakrýval místo mladším, Kolář již také nemá žádný význam pro budoucnost. Klidně by v Plzni mohli provést větší obměnu na úkor jarních výsledků, protože pokud by se tak nestalo, mohl by Západočechy postihnout podobný problém jako Inter.

Problém je i ve vedení, které by mělo změnit svůj pohled uvažování nad novými posilami. Lepší ku prospěchu omlazení by bylo například místo třicetiletého bijce Procházky přivést třiadvacetiletého Kalvacha, který je podobným typem hráčem a navíc má před sebou velkou budoucnost. Nebo místo osmadvacetiletého Pernici podepsat o pět let mladšího Jemelku. I když by zmínění hráči stáli více než Procházka s Pernicou, tak by přesně zapadli do nové generační obměny a v budoucnu by se mohli splatit odchodem do zahraničí.

Plzeňské mužstvo má aktuálně jednoznačně nejvyšší věkový průměr v lize, ale také nejvyšší v Lize mistrů (přesně 29 let). To je až hrozivá statistika. Například pražská “S”, největší plzeňští rivalové v boji o titul, nepřekročí 26 let. Už nyní se ukazuje herní rozdíl mezi Plzní a Slavií, za dva roky, pokud tedy na západě Čech neproběhne velká čistka, by mohl být rozdíl doslova propastný.

Adolf Šádek, plzeňský boss, si sice s koučem Vrbou z nazývání Limberských a spol. jako přestárlých hráčů dělá srandu a například Vrba v nadsázce na minulé tiskovce nazval Petrželu “retrohráčem”, ale realita je jasně vidět. Jestliže s ní vedení Viktorie nezačne něco okamžitě dělat, přijde trest v podobě pádů z výsluní zpátky do průměru. A to nikdo v Plzni nechce.

Nabízí se tedy otázka, proč s tím vedení nic nedělalo dosud a pravděpodobně to bude muset řešit razantně. Můj názor je takový, že když Šádek a spol. viděli, že to funguje, tak do kádru sahali jen minimálně, sporadicky, a spíše řešili okamžité posílení. Úspěchy se dostavují, ne že ne, ale pokud s věkovým průměrem kádru nikdo nic neudělá, brzy zbude po neskutečné západočeské éře jen několik trofejí a krásné vzpomínky.

Pokračovat ve čtení

Fortuna liga

Fotbaloví cestovatelé #1: Jakub Podaný

Zveřejněno

dne

Psal se 20. prosinec 2014, Patil Stadium v Bombaji hostilo historicky první finále Indian Super League mezi Kéralou Blasters a Atléticem Kalkata. V dresu druhého jmenovaného celku nastoupil i český fotbalista Jakub Podaný. Svoji exotickou misi ozdobil „Pody“ ziskem ligového titulu. Pro sparťanského odchovance se jistě jedná o dosud největší úspěch v kariéře. Pojďme se ale na první příběh z cyklu Fotbaloví cestovatelé podívat od začátku…

Levonohý fotbalista začínal s kopanou na Zličíně, než si ho v jeho dvanácti letech vyhlédla do svých mládežnických týmu AC Sparta Praha. Rychlonohý klučina tak začal kráčet ve šlépějích svého strýce, který za Letenské nastupoval v sezonách 1989/90 a 1990/91 a v rudém dresu dvakrát získal ligový titul. I přes větší zdravotní komplikace se Jakub dokázal překlenout z mládežnických kategorií do dospělého fotbalu. Jenže jak už bývá ve velkých klubech zvykem, a zejména ve Spartě, putují mladí hráči po hostováním. „Podyho“ první štací se stalo Kladno, kde nenastupoval na pozicích u levé lajny, ale na hrotu útoku. Dokonce se mu i střelecky dařilo a stal se nejlepším střelcem mužstva. Na Kladně se mu tak zalíbilo, že se rozhodl si půlroční hostování prodloužit až do konce sezóny 2005/06.

Po návratu do Sparty se chtěl uchytit, ale hrál pouze za B-tým Sparty. O šanci u „áčka“ se chtěl poprat ve svém mateřském klubu, ale první ligový start si připsal v dresu Bohemians Praha, kde hostoval na podzim 2009/10. Druhou část sezóny si levonohý univerzál vyzkoušel slovenskou ligu za tým Senice. Po angažmá u východních sousedů přišla šance v A-týmu Spartu jako blesk z čistého nebe. První start si „Pody“ připsal v Evropské lize proti Palermu. V druhé nejprestižnější klubové soutěži pak absolvoval celou cestu Letenských až do dvojzápasu se slavným Liverpoolem FC. Ještě lepší premiéra však na tehdy třiadvacetiletého fotbalistu čekala v domácí soutěži. Tu si odbyl v derby se Slavií. A nemohla dopadnout lépe – v 91. minutě nacentroval na Wilfrieda Bonyho, který upravil na konečných 2:1 pro Spartu. Ve zlomové sezóně 2010/11 si v rudém připsal i premiérovou ligovou trefu proti Jablonci.

Když se už zdálo, že levonohý kouzelník prošel sítem a jako jeden z mála mladíků se dokáže překlenout do A-týmu, přišla po sezóně a půl v základní sestavě Sparty nečekaná rána. Ačkoliv Sparta vedla v sezóně 2011/12 ligu, vedení ACS se rozhodlo k trenérské změně a levý záložník, případně obránce se stěhoval na hostování do Sigmy Olomouc. Zde pod vedením Petra Uličného získal Český pohár. Stále častěji přitom nastupoval na pozici levého beka než v záloze.

Po dalším návratu do pražského celku se chtěl poprat o základní sestavu, i když měl nabídky z jiných klubů. Jakub byl však poslán na rok do Teplic a o sezónu později si zahrál ve slunném Řecku, konkrétně za AEL Kallinas. Už tak v rámci české a slovenské fotbalové scény zcestovalý „Pody“ si vyzkoušel štaci ve slunném Řecku. V dresu nováčka místní první ligy se stal jejím nejvytěžovanějším hráčem. V srpnu 2014 se rozhodl pro další hostování. Tentokráte ještě větší exotika, než jakým bylo Řecko. Nově zformovaná indická liga lákala do tropického prostředí evropské fotbalisty, také Jakub vábení dálek podlehl. Toto půlroční dobrodružství v miliardové zemi by vydalo na knihu, vždyť si také založil blog o zážitcích v Indii, ve kterých nepopisoval pouze fotbal, ale místní tradice, kulturu, lidi, památky atd.

Působištěm českého fotbalisty se stalo Atlético Kalkata, které mělo trenérský štáb i z madridského Atlética a také první mítink se uskutečnil ve Španělsku. V týmu se setkal se třemi účastníky Ligy mistrů v čele s Luisem Garcíou. V rámci soutěže ale také změřil síly i dalšími českými fotbalisty, např. se Slepičkou a Šedou, kteří hájili barvy Goy. Na české trio dokonce čekal semifinálový dvojzápas, po kterém byl „Pody“ šťastnější a mohl se tak těšit na finále proti Kérale.

Za Kéralu Blasters navíc nastupovala brankářská legenda David James, takže se pro ofenzívu Kalkaty nejednalo o nic lehkého. Pro exotickou zemi se navíc jednalo o jednu z největších sportovních událostí roku, čemuž nasvědčuje i sledovanost finálového utkání – 410 milionů diváků. Zápas spěl k bezbrankové základní hrací době, než se v 95. minutě postavil k exekuci rohového kopu právě český fotbalista. Svým centrem na bližší tyč našel Rafiqueho a hráči i fanoušci Atlética propadli v nefalšovanou radost. Vedení už tým Kalkaty nepustil a mohl se tak radovat ze zisku prvního titulu ligového mistra Indie. A ještě taková perlička. Rafique, hráč, jemuž Jakub Podaný nacentroval na jediný gól utkání, měří pouhých 166 centimetrů…

Po zisku indického titulu běžel Jakubovi ještě půlroční kontrakt na Spartě. Vzhledem k tomu, že svou budoucnost na Letné již neviděl, rozhodl se nevyjednávat o další smlouvě a zkusil se již jako kmenový hráč uchytit v jiném klubu. Oním klubem se stal Slovan Bratislava a zde Jakub zažil dobrou sezónu 2015/16. Z pozice obránce zaznamenal 11 asistencí.  Ovšem z příjemných rodinných důvodů se rozhodl pro návrat do Česka, konkrétně do Prahy.

„Podyho“ další štací se stala Dukla Praha, kde podepsal smlouvu na dva roky. Zde se stal oporou na levém kraji obrany a zařadil mezi nejlepší beky v české lize. Celek z Julisky může těžit z hráčovi rychlosti, techniky, vytrvalosti a zkušeností. Jakub, ostatně jako tomu bylo zvykem ve většině celků, kde působil, je exekutorem většiny standartních situací. Není proto divu, že ke spokojenosti obou stran prodloužil dnes již třicetiletý obránce kontrakt s armádním klubem do června 2021. Uvidíme, kam se bude nadále ubírat směr fotbalového cestovatele, nebo zda exsparťanský fotbalista na Julisce uzavře svou bohatou a pestrou kariéru.

 

Pokračovat ve čtení
Reklama

Facebook

Reklama

Oblíbené