Spojte se s námi


Motorsport

Letní ohlédnutí za sezónou F1 aneb Jak Red Bull zatím využívá nezdarů svých soupeřů

Třináct závodů za námi, devět zbývá. Letošní sezona Formule 1 se vydala na zaslouženou dovolenou, a je tedy na místě se poohlédnout za událostmi uplynulé první části sezóny. Sezóny, která nejen byla svědkem radikální změny technických regulí v hlavní roli s návratem „ground effectu“, ale také i až nečekaně strmým nárůstem soubojů na trati.

Publikováno

dne

Třináct závodů za námi, devět zbývá. Letošní sezona Formule 1 se vydala na zaslouženou dovolenou, a je tedy na místě se poohlédnout za událostmi uplynulé první části sezóny. Sezóny, která nejen byla svědkem radikální změny technických regulí v hlavní roli s návratem „ground effectu“, ale také i až nečekaně strmým nárůstem soubojů na trati. Tyto změny plus mnoho dalších zatím přinesly jednu úchvatnou sezónu, která je však pro mnohé již u konce.

Max Verstappen z Red Bullu vede pohodlně průběžné pořadí s osmdesátibodovým náskokem před Charlesem Leclercem z Ferrari. Pouhých 32 bodů ale dělí Monačana s šestým Lewisem Hamiltonem z Mercedesu.

Všechny oči se tedy budou spíše zaměřovat právě na pětici za úřadujícím mistrem světa, jenž letos právoplatně dokazuje svou extratřídu. Buďme ale upřímní, tato extratřída je vysoce umocněna nepochopitelnými selháními Ferrari.

Dominance Scuderie? Zůstaňme zatím nohama na zemi…

Úvod ročníku v Bahrajnu překvapil diváky na vícero frontách. Parádní závodění potvrdilo teorie, že nová formule 1 umožňuje lepší následování vozu před druhým. Ačkoliv počet předjížděcích manévrů se nevymykal průměrům, ostře sledovaný souboj mezi Verstappenem a Leclercem byl pastvou pro oči.

Někdo by mohl namítnout, že se tito dva dokázali předjet pouze při nájezdech do pomalých zatáček okruhu. Tedy na místech, kde se tak či onak dá pouze a jen předjíždět.

Všem ale zůstala viset brada, když Ferrari v poušti dvojnásobně triumfovalo. Ano, pomohly jim závady na obou vozech Red Bullu Verstappena a Péreze, které oba nekompromisně vyřadily v posledních čtyřech kolech velké ceny. Na pódium se díky tomu dostal Lewis Hamilton, jehož bychom vůbec neočekávali, když uvážíme formu Mercedesu v předsezónních testech.

Red Bull byl tradičně silný na klikatých a pomalých okruzích. Vítězství v superrychlé Džiddě však ukázalo směr, kterým se borci z Milton Keynes vydali. Bylo to sice s Ferrari těsně za zády, tifosi si ale mnuli ruce. Jejich milovaný tým měl poprvé po čtyřech letech auto, jež dokázalo být skutečně konkurenceschopné.

Dominance Leclerca v australském Melbourne toto jenom potvrdila. Přidejme k tomu ne úplně silný Mercedes a rozpadající se Red Bull Verstappena, jenž musel zhryznout druhé odstoupení sezóny, a rázem máme Monačana ve vedení o 34 bodů před Georgem Russellem z Mercedesu, který teprve v Austrálii zaznamenal své první reálné pódium, nepočítaje frašku z loňské Belgie.

Copak to tu máme? Že bychom se vrátili do roku 2002? Zkušenosti ale všechny nechávají při zemi. Pokud je tu někdo, kdo umí prohrávat tituly a předávat je druhým na stříbrném podnose, pak je to právě Ferrari…

Co jsem vám říkal?

Leclercova chyba v 54. kole Velké ceny Emilia Romagna na Imole a následný finiš na šestém místě téměř minutu za vítězným Verstappenem předznamenali postupný začátek kolapsu Scuderie. Red Bull byl v Itálii k nezastavení a zaznamenal bez jednoho bodu maximální možný zisk mistrovských „puntíků“.

Premiéra v Miami vyšla opět vítězně pro Red Bull a Verstappena. Oba vozy Ferrari Leclerca a Sainze obsadily zbylé pozice na pódiu, neuvěřitelná rychlost červených býků na rovinkách nedala jezdcům Scuderie žádnou šanci na předjížděcí manévr.

Závod v Barceloně byl ale prvním hřebíčkem do nadějí tifosi. Leclerc z vedení závodu odstoupil kvůli poruše systému MGU-H a dovolil tak Red Bullům zaznamenat druhé dvojité vítězství sezóny. Nejen to, Verstappen a Red Bull se vyšvihli před Leclerca a Ferrari na první místo v průběžných tabulkách. „Ale však co, Monako má být přece snadným útočistěm Ferrari, že?“ museli si pomyslet tifosi.

Omyl. Ferrari předvedlo divákům v knížectví a u obrazovek strategický cirkus. Na osychající trati byl Leclerc poslán do boxů dvakrát v intervalu dvou kol, nejprve pro přechodné pneu a poté pro suché pneu tvrdé specifikace. Ferrari zariskovalo se Sainzem, kterému vyměnili gumy do extremního mokra rovnou na gumy do sucha.

Španěl ve výsledku neztratil oproti kvalifikaci žádnou pozici, Leclerca ale stály zastávky v boxech draho, propadl se jak za svého týmového kolegu, tak za oba Red Bully. Pérez profitoval ze čtveřice závodníků nejvíce a zaznamenal po nervy drásajícím závěru závodu třetí vítězství kariéry a první v letošním mistrovství.

Ázerbájdžánské Baku pak prohloubilo žal všech fanoušků Ferrari, když ani jeden vůz nedokončil závod po technických problémech, zatímco Red Bull opět slavil dvojité vítězství.

V Kanadě si Leclerc zapředjížděl po startu z devatenáctého místa kvůli penalizaci za použití více pohonných jednotek, než co je povoleno za sezónu. Žezlo vedoucího jezdce pro velkou cenu v Montrealu tak získal Sainz, který ale o kousek nestačil na Verstappena, jenž z devíti závodů triumfoval již pošesté.  

Ferrari tak po slibném startu do sezóny ani jednou nestálo na nejvyšším stupínku. Verstappen a Red Bull si díky tomu užívali pohodlného náskoku v obou šampionátech. Dokonce Mercedes, který vždy čekal v ústraní, než někdo z vedoucí dvojice týmu odpadl, byl bodově blíže Ferrari než Ferrari k Red Bullu.

Ferrari opět vyhrává? Tak šup zpátky do reality…

Fenomenální Velká cena Velké Británie spatřila poprvé v sezóně přímý souboj tří top týmů Red Bullu, Ferrari a Mercedesu, jehož forma na Silverstonu nečekaně stoupla, hlavně co se týče závodní rychlosti. Co je ještě víc s podivem, je fakt, že Ferrari a Carlos Sainz vzešli z tohoto mega souboje vítězně. Značně jim však pomohly problémy Verstappena, které ho odsunuly až na výsledné sedmé místo.

Co ale nebylo příliš velkým překvapením, byla další chyba ve strategii u Leclerca. Ten až do vyslání safety caru čtrnáct kol před koncem závodu vedl před Sainzem (ano, existovala zde šance na dvojité vítězství Ferrari). Avšak rozhodnutí nepovolat Monačana do boxu pro nové pneu, přestože tak učinili úplně všichni, bylo nanejvýš na první pohled zvláštní.

Leclerc tak musel na závěrečných deset kol čelit útokům soupeřů na nových pneumatikách, což vyústilo v parádní reklamu na závody F1. Leclerc by ale tento názor příliš nekvitoval, na starších gumách se propadl na čtvrté místo.

Rakouská Velká cena přinesla dosti překvapující průběh. Red Bully na svém domácím okruhu vůbec nestíhaly vozům Ferrari. Verstappen byl dokonce třikrát předjet Leclercem přímo na trati, vždy po zastávkách v boxech.

Leclerc si nakonec připsal první vítězství od Velké ceny Austrálie a vyšvihl se na celkové druhé místo, 38 bodů za Verstappena. Pérez nedokončil druhý závod z posledních tří a vidina mistrovského titulu byla ta tam, pokud vůbec existovala.

Naděje tifosi po dvou vítězstvích Ferrari za sebou opět vzrostly. Závod ve Francii na okruhu Paul Ricard se dokonce vyvíjel slibně pro Leclerca, který měl za úkol maximalizovat body pro tým po nepovolené výměně elementů motoru u Sainze. V osmnáctém kole ale přišel hrozivý moment, kdy kamery spatřily Leclerca v bariérách.

Závod byl pro čtyřiadvacetiletého Monačana náhle u konce. Verstappen měl tak otevřenou cestu k dalšímu vítězství. Red Bull ale nemohl příliš horlivě slavit. Mercedes zaujal zbylá místa na stupních vítězů po velice špatném výkonu Péreze, jenž se trápil s vozem.

Jak se vzal, tu se vzal 63bodový náskok Verstappena na Leclerca, jehož děsivý křik do rádia po své nehodě musel probudit i ty, co rádi usínají během závodů F1 a pak to dávají všemožně vědět na diskuzní fóra.

O týden později se Formule 1 přesunula do Maďarska na poslední velkou cenu před čtyřtýdenní letní přestávkou. A opět se předvedl tým stratégů Ferrari, které mohlo stáhnout náskok Red Bullu a Verstappena kvůli nevydařené kvalifikaci, kdy Nizozemec obsadil po problémech desáté a jeho kolega Pérez dokonce jedenácté místo.

V půlce závodu přišlo nepochopitelné rozhodnutí přezout Leclercovy pneumatiky na tvrdou sadu, jež nevykazovala žádnou schopnost zajíždět s ní rychlé časy, což potvrdil hlavně tým Alpine ještě před Leclercovou inkriminovanou zastávkou. Leclerc byl natolik pomalý, že ho z vedení závodu s lehkostí vystřídal Verstappen.

I přesto, že jezdec Red Bullu dostal hodiny, dokázal Leclerca opět zdolat. Russell se sice vyznamenal premiérovým prvním místem na startu pro Mercedes, na Verstappena ale nikdo nestačil. Pomohly k tomu i skvěle načasované pit stopy. Úřadující mistr světa si dojel pro osmé vítězství sezóny a jeho náskok v čele šampionátu vyšplhal na osmdesát bodů.

Verstappen tak dominuje letošnímu mistrovství světa. Nahrává mu hlavně výkonnostní propad Mercedesu oproti minulé sezóně a spousta technických odstoupení a strategických omylů u Ferrari.

Existuje zde ale pozitivum, které si Ferrari může vzít do letní přestávky. Vždy, když bojovali v posledních čtrnácti letech o titul, tak si jej prohráli ke konci sezóny. Letos si jej prohrávají již uprostřed sezóny, a tak mají ještě čas nějakým magickým způsobem zvrátit svůj nepříznivý osud. Ačkoliv v ně už nevěří asi ani ten největší optimista…

Zdroj: F1

Reklama

Motorsport

Luca Marini pro Ruik: Jaké je to pracovat s Valentinem Rossim? Nevlastní bratr legendy MotoGP popisuje speciální vztah

Luca Marini, nevlastní bratr Valentina Rossiho se v exkluzivním rozhovoru pro Ruik rozpovídal o tom, jak vlastně s legendou MotoGP spolupracuje, poskytl nám také svůj pohled na jeho dosavadní kariéru a prozradil, co je pro něj jako jezdce zcela nejdůležitější.

Publikováno

dne

Luca Marini, nevlastní bratr Valentina Rossiho se v exkluzivním rozhovoru pro Ruik rozpovídal o tom, jak vlastně s legendou MotoGP spolupracuje, poskytl nám také svůj pohled na jeho dosavadní kariéru a prozradil, co je pro něj jako jezdce zcela nejdůležitější.

Pětadvacetiletý italský závodník přestoupil do královské kubatury MotoGP až v loňském ročníku, když strávil hned šest sezón v šampionátu Moto2. V této kategorii však Marini mistrovský titul nikdy nezískal, jeho největším úspěchem je druhé místo ze sezóny 2020. Jak tedy hodnotí svou dosavadní kariéru?

„Já myslím, že mám za sebou prozatím dobrou kariéru a jsem docela spokojený. Samozřejmě byly věci, které jsem mohl udělat lépe, ale nikdy to pro mě nebylo lehké, protože jsem startoval přímo z šampionátu Moto2,“ vysvětluje Marini v rozhovoru pro vybraná média, včetně Ruiku.

„Upřímně, rád bych si prošel třídou Moto3, protože si myslím, že je to velmi dobrá kategorie. Podle mého názoru to dá pilotům mnoho zkušeností. Já ale tuto kategorii přeskočil, jelikož jsem na ni byl příliš velký a z toho důvodu pro mě bylo nemožné zde závodit. Takže jsem rovnou přešel do Moto2, kde pro mě bylo vše lepší a lehčí.

Začátek kariéry pro mě ale nebyl lehký. Sice jsem pracoval s lidmi, kteří byli velmi příjemní a i práce s nimi byla velmi dobrá. Ale bohužel to nebyl oficiální tým (Forward Racing Team). Takže jsem tam nasbíral nějaké zkušenosti a poté přestoupil ke Sky Racing Team VR46, se kterým jsme dosáhli na úžasné věci. Hodně jsem tam vyrostl a myslím, že sezóna 2020 pro mě byla velmi dobrá. A až na události ke konci roku jsem byl spokojený,“ popisuje Marini svou kariéru.

Vliv Valentina Rossiho

Marini aktuálně závodí pro tým Mooney VR46 Racing Team a jak je už z názvu patrné, jedná se o tým italské legendy MotoGP. V průběhu rozhovoru Marini přiznává, že pracovat s Rossim je zkrátka něco, co musí pomoci každému jezdci.

Na jednu stranu se pro Mariniho jedná o určité břemeno – následovat nemalý rodinný úspěch v MotoGP. Ať totiž chce nebo ne, častokrát se stává, že je s Rossim co do výkonů na trati a jízdního stylu srovnáván.

Na stranu druhou je to pro Mariniho skvělá reference. Jak tedy odpověděl na otázku, která týkala právě Rossiho vlivu?

„Samozřejmě je to těžké, protože je to jedno z témat, které je probírané. Ale už jsem se s tím naučil pracovat. Je to zkrátka čest, využitá příležitost, šance k tomu promluvit si s ním tak, jak jiní jezdci nemohou, protože můžeme jít ve všem mnohem více do hloubky,“ přiznává Marini.

„Je fantastické sdílet s ním ty pocity, mít zpětnou vazbu na fungování pneumatik, trať nebo soupeře. Pokud jde o rady, je to opravdu něco úžasného. O takových tématech se sice můžete bavit i s ostatními jezdci, bratr vám ale přece jen dá vždy něco víc.

Zvláště, když jsem začal závodit v mistrovství světa. Hodně mě sledoval, zejména v mých prvních letech. A to bylo skvělé, jelikož to bylo pro mě všechno úplně nové. Když mi poskytne nějakou radu, musím být dobrý natolik, že ji dokážu použít. Jedna věc je něco říct a druhá to provést. A to je někdy velmi obtížné,“ uvedl.

Marini je vskutku všestranným sportovcem

Závodník týmu Mooney VR46 Racing Team už ve svém životě vyzkoušel mnoho sportů a přiznal, že si v dětství nikdy nemyslel, že se stane jezdcem MotoGP. Podle jeho vyjádření se zkrátka snažil užít si každý moment a dělat svou práci, respektive svůj koníček nejlépe, jak mohl.

„Když jsem byl dítě, nikdy jsem si nemyslel, že se stanu jezdce MotoGP. Snažil jsem si užívat každý moment, užívat si to, co miluji. Díky mým rodičům jsem si prošel mnoha sporty – fotbalem, lyžováním, snowboardingem, vyzkoušel jsem opravdu hodně věcí. Vždy jsem se prostě chtěl cítit dobře, cítit ty správné emoce,“ vzpomíná Marini na své dětství a dospívání.

„Takže to, co momentálně chci je pokračovat přesně v tomhle. Podobné pocity jsem cítil i v motokrosu, ale když jsem začal závodit na mistrovství světa, to pro mě nakonec bylo vším. Úroveň je tady větší, tlak je vyšší a je toho mnohem více, co musíte obětovat. Ale potom je odměna za ono úsilí o to větší. To je moje motivace a nikdy jsem se nikde necítil tak, jako na motorce,“ má jasno rodák z Urbina.

Plány do budoucna, denní rituály

Řecký kolega Panos Seitanidis z portálu Gazzetta.gr poté v průběhu rozhovoru vyslovil otázku, co vlastně jezdec MotoGP, v tomto případě tedy Marini, musí dělat každý den, aby se i nadále zlepšoval.

„Snažím se zkrátka pracovat se svým týmem. Ze všeho nejdřív se snažíme přijít s dobrým plánem ještě před začátkem tréninků. A každý den se snažíme co nejlépe připravit na ten další. Co do osobní stránky se snažím zůstávat v dobré fyzické kondici a myslím, že v letošním roce jsme ve velmi dobré kondici. Přesně v takové, jakou ode mě potřebují.

Snažím se dívat na všechny předchozí závody nebo tréninky, abych lépe porozuměl ideálním jízdním stopám. Snažím se pracovat na veškerých detailech a právě to je to, co určuje výsledný rozdíl,“ popisuje Marini.

Dále také prozradil něco o svých plánech a snech do budoucna. Co je podle Mariniho klíčem k tomu mít dlouhou a úspěšnou kariéru?

„Na motorce se cítím být sám sebou a snažím se užít si každý moment a být šťastnější a šťastnější. Rád zůstávám v paddocku, v kontaktu s týmem a i to mě neustále přesvědčuje o mé lásce k MotoGP. A je důležité tímto směrem pokračovat. Myslím, že tohle je klíč k tomu, abyste měli dobrou a dlouhou kariéru.

Mým snem zatím je vyhrát závod. Myslím si, že vítězství ve Velké ceně je neskutečný pocit, protože v tom daném závodě jste číslem 1. Číslem 1 na celém světě,“ uzavřel.

Zdroj: MotoGP

Pokračovat ve čtení

Motorsport

Jezdec Formule E António Félix da Costa přechází z DS Techeetah do Porsche

Portugalec António Félix da Costa, šampion Formule E v ročníku 2019/2020, mění od nadcházející sezóny své působiště! Přechází z DS Techeetah do týmu Porsche, kde se stane novým týmovým kolegou Pascala Wehrleina.

Publikováno

dne

Portugalec António Félix da Costa, šampion Formule E v ročníku 2019/2020, mění od nadcházející sezóny své působiště! Přechází z DS Techeetah do týmu Porsche, kde se stane novým týmovým kolegou Pascala Wehrleina. Nahrazuje tak Andrého Lotterera, jehož budoucnost v seriálu je tím pádem značně nejistá.

Třicetiletý rodák z Cascaisu v Portugalsku závodí ve Formuli E již od její úvodní sezóny 2014/2015. V pořadově šestém ročníku dominoval a dojel si pro titul mezi jezdci s relativně velkým náskokem 71 bodů na Stoffela Vandoorna, novopečeného mistra světa.

Za svou kariéru ve Formuli E nasbíral celkem sedm vítězství, 16 pódiových umístění a 8 prvních pozic na startovním roštu v 96 startech.

„Je to jako splněný sen. Opravdu se těším, až budu vyhrávat závody pro Porsche,“ vyjádřil se da Costa ke svému přesunu z DS Techeetah do týmu německého giganta. „Mnohokrát v mé kariéře mě vozy Porsche porazily, a to nejen ve Formuli E.

Takže vidím, že Porsche dělá vše proto, aby vyhrávalo. Sdílím stejné ambice a nemůžu se dočkat, až se s týmem sblížím a započneme třetí generaci úspěšně.“

Da Costa u německé automobilky střídá Andrého Lotterera. Několikanásobný vítěz 24 hodin Le Mans zaznamenal svůj nejlepší celkový výsledek v sezóně 2019/2020, kdy se s počtem 71 bodů umístil na osmém místě.

Zatím není jisté, jaká další dobrodružství čekají Lotterera ve světě motorsportu. Němec strávil ve Formuli E celkem pět let. Avšak zatím nepotvrdil, jestli zůstává v šampionátu, či si vydá vstříc jiným výzvám.

Zdroj: FIA Formula E

Pokračovat ve čtení

Motorsport

Nemyslím si, že by to dávalo smysl, řekl šéf Alfa Romeo o možnosti vstupu jedenáctého týmu do F1

Už je to půl roku co bývalý americký závodník Micheal Andretti, syn šampiona F1 v roce 1978 Maria Andrettiho, zažádal FIA o registraci jeho nového týmu do královny motorsportu od sezóny 2024. Ke vstupu má však stále daleko.

Publikováno

dne

Už je to půl roku co bývalý americký závodník Micheal Andretti, syn šampiona F1 v roce 1978 Maria Andrettiho, zažádal FIA o registraci jeho nového týmu do královny motorsportu od sezóny 2024. Ke vstupu má však stále daleko.

Současný majitel týmu Andretti Autosport je přesvědčen, že nová stáj sportu jen prospěje. Fanoušci by nové dva monoposty na roštu jistě rádi přivítali. Odpor je však slyšet ze současných stájí.

Již dříve Toto Wolff vyjádřil své obavy o dalším týmu „jako Williams“, který bude zaostávat dvě vteřiny za ostatními. Andretti ho však ujistil, že mají prostředky a ambice pro boj o vítězství v závodech.

Skeptický byl i CEO F1 Stefano Domenicali. „Věřím, že je důležité zachovat hodnotu stávajících týmů, protože to může skutečně udělat rozdíl v jejich udržitelnosti.“

Právě finance jsou hlavním důvodem proč se Andretti potýká s odporem. Po každé sezóně se mezi všechny stáje rozdělí prize money a nástup jedenáctého týmu by znamenal, že se ona částka rozdělí na ještě menší díly.

„Kdyby tu bylo jedenáct týmů před třemi lety, dva nebo tři týmy by zkrachovaly. A jakmile by zkrachoval jeden, bylo by to jako domino,“ řekl šéf Alfa Romeo Frédéric Vasseur pro Racer.

„Když jsme se o jedenáctém týmu bavili před třemi lety, vzali jsme si jako příklad Porsche a řekli jsme si, že když se někdo jako Porsche bude chtít přidat do F1 a dělat věci po svém, tak dává smysl pro ně otevřít dveře. Výrazně by to přidalo paddocku hodnotu a byl by to další výrobce motorů.

„Nechci mluvit o Andrettim, protože to není osobní, ale přidat další tým, jenž dělá to stejné, co ostatní bez žádné přidané hodnoty; nemyslím si, že to v dnešní době dává smysl,“ dodal Vasseur.

Čtyřiapadesátiletému Francouzovi se nelíbí ani argument, že americký tým naláká více zámořských fanoušků a sponzorů. „Jeden z největších trhů pro Formuli 1 je dnes Nizozemsko a nizozemský tým nemáme, máme nizozemského pilota.“

Samotné rozhodnutí o vstupu nového týmu ale není na šéfech týmu, ale na FIA a F1. Nám nezbývá než doufat, že zástupce obou organizací Andretti přesvědčí, že jeho projekt má královně motorsportu co dát, a my se tak dočkáme dvou zbrusu nových vozů na roštů.

Zdroj: Racer

Pokračovat ve čtení

Oblíbené