Lemieux a spol. aneb Legendy NHL, které zradilo zdraví a odešly až příliš brzy

V historii NHL nalezneme spoustu legend a person, které bohužel kvůli vleklým zdravotním problémům museli ukončit kariéru až moc brzy. Přesto právem patří do Síně slávy NHL, jelikož za sebou zanechali nesmazatelnou stopu.

• V NHL hrálo mnoho hráčů, kteří kvůli zdraví zcela nenaplnili svůj potenciál
• Mezi takové patří například několikrát se vracející Mario Lemieux

Mario Lemieux (Kanada)

Jednoznačně největší legendou, která si toho se zdravím užila až nadmíru, je Mario Lemieux. Ten celou svou kariéru odehrál v jediném klubu. Hájil pouze barvy Pittsburghu Penguins. Kanadský útočník je jedním ze třech hokejistů, kteří ukončili kariéru, byli uvedeni do síně slávy a posléze se ještě vrátili na led.

Mario hned ve své premiérové sezoně pokořil hranici 100 bodů v základní části. Právem obdržel Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony. Navíc je jediným hráčem v dějinách NHL, který vstřelil branku ze své první střely a přitom obehrál dnes již legendárního obránce Raye Bourqueho.

Ve svém držení má unikátní rekord

V Roce 1988 se Kanaďanovi povedl „husarský“ kousek, když v jednom utkání nasázel pět branek. To je samo o sobě dost unikátní, ale jemu se navíc podařilo vstřelit všechny góly v pěti různých herních situacích. Prosadil se při hře 5 na 5, v oslabení, v přesilové hře, z trestného střílení a do prázdné brány. Tento počin dosud nikdo nenapodobil.

Lemiex navíc byl vždy srovnávám s Waynem Gretzkym. Stejně jako zřejmě nejlepší hokejista historie byl i on generačním talentem. Nebýt častých zranění a problémy se zdravím, mohl si pro titul nejlepšího hokejisty v dějinách uzmout pro sebe. Jenže o jeho zdraví by se dala napsat kniha.

Lemieux během 17 sezon, které v NHL odehrál, nikdy nezvládl plnou porci zápasů. Přesto sbíral individuální trofeje. Pittsburg navíc dotáhl ke dvěma Stanley Cupům. Byl mentorem Jaromíra Jágra. V 80. letech přerušil nadvládnu Wayna Gretzkyho, když v roce 1988 získal Hart Trophy po sedmi prvenstvích jeho krajana. Mario mimo to šestkrát ovládl kanadské bodování základní části.

Na sklonku 80. let dokázal v základní části nashromáždit neuvěřitelných 199 bodů za 85 branek a 114 nahrávek. Jedná se o čtvrtý nejlepší výkon historie. Ty tři lepší má na svědomí Wayne Gretzky. Znovu ale připomínáme, že Lemieux nikdy neodehrál všechny zápasy v sezoně. Kdyby ano, možná by vypadala první tři místa jinak.

Legenda Pittsburghu je v některých statistikách ihned za Gretzkym. Například v nejdelší bodové sérii (46 utkání), kterou ukončila jeho absence ze zdravotních důvodů.

Zdravotní problémy se zhoršovaly

Jakmile Lemieux oslavil 25. narozeniny, začaly se projevovat chronické potíže se zády. Mezi lety 1989 až 1995 vynechal více než 250 utkání, tedy téměř tři sezony. Ročník 1994/95 vynechal kvůli nádorovému onemocnění mízních uzlin úplně a poprvé přerušil kariéru.

Navzdory tomu, že bojoval se zdravotními potížemi, v sezoně 1992/93 ovládl počtvrté kanadské bodování. V 60 zápasech nasbíral neuvěřitelných 160 bodů za 69 gólů a 91 asistencí.

Lemieux patří rovněž do vybrané společnosti legend, které dokázaly nastřílet 50 branek v úvodních 50 utkáních sezony. Zvládl to v sezoně 1988/89 během 46 zápasů. Zařadil se tak po bok Maurice Richarda, Mikea Bossyho, Wayna Gretzkyho a Bretta Hulla.

Obdivuhodné je, že po každém návratu jako kdyby nic neztratil ze svého umu. Po překonání zákeřné nemoci v letech 1996 a 1997 opět dominoval lize a kraloval bodování.

Za tuto vytrvalost, sebezapření a oddanost hokeji získal v roce 1993 Bill Masterton Trophy. Ta se uděluje každoročně hráči, jenž překoná vážné zdravotní problémy a přesto se dokáže vrátit na nejvyšší úrovni.

Mario zažil i spoustu úspěchů na mezinárodním kolbišti. Asi nejpamátnější moment je z Kanadského poháru v roce 1987. Ve finále se Kanada střetla se Sovětským svazem.

Všechny 3 duely skončily stavem 6:5 a třetí rozhodující duel rozhodla v 59. minutě souhra dvojice Gretzky, Lemieux. Mario vstřelil vítěznou branku a s 11 zásahy byl nejlepším střelcem, s 18 body byl navíc druhým nejproduktivnějším hráčem turnaje.

Po sezoně 1996/97 dal Lemieux NHL definitivně sbohem v pouhých 31 letech. Zanechal za sebou vizitku 745 utkání a 1475 bodů. Jako jediný hráč historie zaznamenával v průměru 2 body na utkání. Na to nedosáhl ani samotný Gretzky. Už 17. listopadu téhož roku se stal teprve 9. hráčem historie, který byl uveden do síně slávy bez povinné tříleté čekací lhůty.

Comeback století

27. prosince roku 2000 se Mario Lemieux po více než 3 a půl letech vrátil z hokejového důchodu. Hned ve svém prvním utkání zaznamenal 3 body. V této sezoně velmi výraznou měrou pomohl Jaromíru Jágrovi k jeho pátému a poslednímu vítězství v kanadském bodování. Na Lemieuxově hře jako by nebylo vůbec znát, že nehrál aktivně hokej tak dlouho. Ve 43 utkáních zaznamenal 76 bodů.

Ovšem tělo si opět vybralo svou daň. Do roku 2006 nastoupil již jen ke 127 střetnutím. V těch, značně limitován bolavými zády, nastřádal přes 150 bodů. Vlivem všech zdravotních problémů neodehrál v NHL ani tisícovku utkání a přesto zaznamenal 1723 bodů. Během kariéry vynechal přes 600 utkání. Přesto se jedná o jednu z největších legend světové historie.

Bobby Orr (Kanada)

Stejně jako Mario Lemieux byl Orr nucen ukončit kariéru v 31 letech. Ovšem na rozdíl od svého předchůdce se k aktivnímu hokeji již nikdy nevrátil. Bobby Orr odehrál 9 plnohodnotných sezon bez výraznějších absencí a vytvořil spoustu rekordů.

Svým způsobem hry během krátké kariéry naprosto změnil zažitý styl defenzivní činnosti. Nejen, že naprosto skvěle bránil, ale byl i nadmíru produktivní. Na ledě působil téměř jako čtvrtý útočník. Jako jediný obránce historie dokázal dvakrát vyhrát kanadské bodování. Stal se první obráncem, který nastřádal v sezoně 40 branek.

Mimo to Orr jako první hokejista pokořil hranici 100 asistencí v jedné sezoně. Hned osmkrát v řadě získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce. V dobách nadvlády Montrealu v letech 1970 a 1972 dotáhl s Philem Espositem Boston Bruins ke Stanley Cupu.

V roce 1970 jako jediný hráč v historii získal Conn Smythe Trophy (nejlepší hráč play-off), Art Ross Trophy (vítěz bodování), Hart Trophy (nejužitečnější hráč) a Stanley Cup. O dva roky později to zopakoval.

Mezi lety 1975 a 1979 nastoupil pouze do 36 utkání, přesto nastřádal více než bod na zápas. Kariéru mu ukončily vleklé zdravotní problémy s koleny. Nepomohly mu ani operace.

Stejně jako Lemieux byl uveden do Síně slávy NHL bez čekací doby. V nejlepší lize světa odehrál 653 zápasů a nasbíral 915 bodů. A teď si představte, že by kolem sebe měl tým, v němž působil například Wayne Gretzky.

Mike Bossy (Kanada)

Dalším velikánem, který musel opustit kluziště již po třicítce, byl člen komanda New Yorku Islanders, které na počátku 80. let dominovalo lize, než jeho nadvládu ukončil Gretzky se svým Edmontonem.

Mike Bossy ale vlétl do NHL jako kometa. Hned v první sezoně (1977/78) stanovil nováčkovský rekord s 53 góly. Ten byl překonán až v sezoně 1992/93 finskou legendou Teemu Selannem. Hned v dalších osmi sezonách Bossy nasbíral více než 50 branek. Vícekrát v řadě nikdo 50gólovou hranici nepřekonal.

Jen dva hráči se dokázali v devíti sezonách dostat nad 50 gólů. Jenže Wayne Gretzky i Alexander Ovečkin na to potřebovali celou kariéru, nezvládli to za sebou.

Se střeleckým průměrem 0,76 branky na zápas není v dějinách NHL lepšího střelce. V letech 1980 až 1983 se Bossy svým týmem vybojoval čtyři Stanley Cupy. O rok později slavil triumf na Kanadském poháru.

Sice nedisponuje tolika individuálními trofejemi jako Lemieux a Orr. Přesto za sebou zanechal během pouhých 10 sezon nesmazatelnou stopu. V 752 zápasech nastřílel 573 branek. V roce 1991 byl uveden do hokejové síně slávy. Brzy jej zradila záda a ve 30 letech musel skončit.

Zdroj: Autorský článek, NHL