Legendární čtveřice, která navždy změnila tvář NHL: Roy, Brodeur, Hašek a Belfour

Devadesátá léta v NHL byla dobou svalů, taktiky, pasti ve středním pásmu a brankářů, kteří přestali být jen poslední překážkou. Stali se architekty hry. Patrick Roy naučil ligu, že gólman může být generál. Martin Brodeur změnil pravidla jen tím, jak rozehrával. Dominik Hašek posunul hranice lidských reflexů. A Ed Belfour ukázal, že tvrdost a konzistence mohou být stejně cenné jako genialita. Společně vytvořili éru, po níž už brankoviště nikdy nevypadalo stejně.

• Gólmanská čtveřice, jež se podílela na revoluci v brankovišti
• Tato jména si podmanila dvě dekády NHL
• Každý z těchto gólmanů přispěl k vnímání hry naprosto jiným způsobem

Roy: Král brankoviště a mistr play-off

Když Patrick Roy vstupoval do branky Montrealu, nebyl jen hráčem. Byl mozkem týmu. V éře, kdy se NHL teprve učila pracovat s videem, taktikou a psychologií, působil jako někdo, kdo už všechny odpovědi zná předem. Roy dokázal zhmotnit to, co dnes považujeme za samozřejmost: že brankář není podřízený článek systému, ale jeho středobod. V Montrealu a později v Coloradu byl klidným epicentrem chaosu, mužem, kolem něhož se stavěla obrana i mentalita týmu.

Patrick Roy proměnil pojetí brankáře v play-off. Do té doby se Stanley Cup vyhrával spíš „navzdory“ gólmanům. Roy ukázal, že ho lze vyhrát „skrze“ ně. Jeho čtyři triumfy nejsou jen součtem talentu spoluhráčů – jsou důkazem, že v klíčových momentech dokázal sérii převrátit jediným zákrokem, klidem či pohledem přes masku. Zároveň profesionalizoval brankářství. Po Royovi už nebylo přijatelné, aby byl gólman jen obratný chlapík v plné výstroji. Musel být atlet, stratég a psycholog. Týmy začaly investovat do specializovaných trenérů brankářů – trend, který dnes formuje celou ligu.

Kanadský brankář má ve své sbírce celkem čtyři Stanley Cupy. V letech 1986 a 1993 dovedl k triumfu Montreal Canadiens. Od té doby tento tým marně čeká na další úspěch. Poté v letech 1996 a 2001 dovedl k poháru Colorado Avalanche. Kromě roku 1996 byl při titulu vždy vyhlášen nejužitečnějším hráčem vyřazovacích bojů a obdržel Conn Smythe Trophy. Ani Wayne Gretzky nezískal toto ocenění vícekrát. Royova bilance v play-off je naprosto impozantní: z 247 duelů jich bylo hned 151 vítězných a připsal si 23 čistých kont.

Brodeur: Muž, který rozehrával dějiny

Pokud Roy změnil způsob, jakým se na brankáře díváme, Martin Brodeur změnil způsob, jakým hrají. V New Jersey nebyl jen posledním obráncem, ale prvním útočníkem rozehrávky. Jeho schopnost pracovat s holí, číst hru a likvidovat soupeřův forčeking ještě dřív, než se rozvinul, z něj udělala klíčový prvek systému „trap“, který definoval celou epochu Devils.

Brodeur byl tak vlivný, že donutil ligu měnit pravidla. NHL postupně omezila prostory, kde smí brankář hrát puk – nikoli proto, že by dělal něco zakázaného, ale proto, že byl v tom, co dělal, příliš dobrý. To je vzácná pocta: změnit hru ne porušením pravidel, ale jejich přežitím. Zároveň redefinoval pojem konzistence. Zatímco Roy byl symbolem vrcholu v největších chvílích, Brodeur zosobnil dlouhověkost a každodenní excelenci.

Hokej / před 4 měsíce

Roy i Brodeur mohli jen závidět. Český „Bůh“ Hašek si podmanil NHL, jedinečných 6 Vezin je důkazem

Martin Brodeur má ve své sbírce tři Stanley Cupy, kdy dokázal defenzivně laděný celek New Jersey Devils dovést na vrchol a své soupeře doslova udolat urputností a svým umem. Nastavil rekordní počiny v základní části v podobě 1 266 utkání, z nichž 691 bylo vítězných, a se 125 čistými konty nemá rovněž konkurenci. V play-off má dokonce o jedno čisté konto více než Roy.

Hašek: Geniální chaos a popření učebnic

Dominik Hašek nevypadal jako brankář, kterého byste dávali za vzor v učebnicích. Padal, kroutil se, mizel z brankoviště a znovu se v něm zázračně objevoval. A přesto – nebo právě proto – byl po většinu devadesátých let tím nejlepším, co NHL měla. Nutno podotknout, že liga si musela nejprve na jeho nezaměnitelný styl chytání přivyknout. Hašek nepřepisoval taktiku týmů, ale přepsal hranice toho, co je lidsky možné.

V Buffalu chytal často za průměrnou obranou, a přesto dokázal dominovat. Tím NHL ukázal, že individuální genialita brankáře může převážit týmové nedostatky, což změnilo manažerské uvažování o hodnotě gólmana. Posunul také atletickou dimenzi brankářství. Po Haškovi už nestačilo být správně postavený. Museli jste být rychlí, výbušní a schopní reagovat ve zlomku vteřiny. Celá generace mladých gólmanů poté začala trénovat jinak a po vzoru Haška pilovala více rychlost, flexibilitu a reflexy.

Jeho dvě Hart Trophy byly kulturním otřesem. Brankáři cenu pro nejužitečnějšího hráče téměř nikdy nezískávají, ale Hašek ji vyhrál dvakrát. Změnil tím vnímání role gólmana v NHL: už ne jen strážce branky, ale hráč, který může být nejdůležitější na ledě. To jen svědčí o jeho schopnostech, díky nimž dokázal průměrný tým dotáhnout až do finále Stanley Cupu. Toho se dočkal na „stará“ kolena až v dresu Detroit Red Wings, kde s partou okolo veteránů slavil hned dvě vítězství.

Belfour: Skála, která držela svět pohromadě

Ed Belfour nikdy nepůsobil tak ikonicky jako Roy, tak inovativně jako Brodeur nebo tak zázračně jako Hašek. Přesto byl pro svou dobu klíčovou postavou. Belfour byl ztělesněním tvrdosti devadesátých let. Žádné artistické pády, žádné efektní rozehrávky. Jen holá neústupnost, disciplína a neochvějná přítomnost v brankovišti. Právě proto si vysloužil přezdívku „The Eagle“ (Orel).

Ve své sbírce má na rozdíl od svých konkurentů jediný Stanley Cup z památného finále 1999, kdy s celkem Dallasu uspěl (po diskutabilní vítězné brance Bretta Hulla) právě nad Dominikem Haškem a jeho Buffalem. V Chicagu, San Jose i Dallasu byl tím, kdo držel tým nad vodou, když se zápasy lámaly v rohu kluziště nebo před brankou.

Jeho vliv spočíval v připomenutí, že elita nemusí být jen geniální – může být i nezlomná. V době, kdy se NHL stávala stále rychlejší a techničtější, byl Belfour mostem mezi starou školou tvrdých gólmanů a novou érou precizní přípravy. Zároveň pomohl formovat archetyp „tough goalie“ – brankáře, který se nenechá zastrašit a umí přijmout ránu i fyzickou konfrontaci. Tento typ gólmana přežívá dodnes.

Tato čtveřice změnila pojetí hry

Právě Roy, Brodeur, Belfour a Hašek se nejvíce podíleli na změně pohledu na brankáře, který má za úkol „jen chytat“. Velkou měrou se zasloužili o profesionalizaci postu; začali se najímat speciální trenéři, zavedly se videoanalýzy a zkoumala se biomechanika pohybu. Tito velikáni totiž nastavili laťku až příliš vysoko.

Zásadní měrou přispěli k taktické revoluci, jelikož celky NHL začaly stavět herní systémy kolem svých gólmanů, nikoli naopak. Brodeur změnil rozehrávku, Roy definoval poziční hru, Hašek posunul atletické limity a Belfour ukázal, že mentalita je stejně důležitá jako technika.

O jejich výjimečnosti svědčí i fakt, že mezi lety 1989–2008 si tato čtveřice mezi sebou rozdělila hned 15 Vezinových trofejí určených pro nejlepšího brankáře základní části: Hašek (6), Brodeur (4), Roy (3) a Belfour (2). V roce 2017 byli u příležitosti stého výročí NHL všichni čtyři zvoleni do stovky největších legend v historii ligy.

Zdroj: NHL