Konec éry šampionů dvou vah? UFC vysílá jasný signál, i za cenu neadekvátní titulové bitvy

KOMENTÁŘ – Být šampion? Jen to už dnes někomu v MMA nestačí. Čím dál častěji jsme začali vídat, že někdo chce ovládnout hned dvě váhové kategorie. Výjimečně se někteří bojovníci mimo UFC pokusili i o třetí titul. Jak se ale zdá, minimálně v nejlepší lize světa je této éře konec. Alespoň to tak vyznívá z nedávných kroků. Je to ale dobře?

• UFC zřejmě definitivně uzavírá éru takzvaných „double champů“
• Činí tak i za cenu toho, že poskládalo nepříliš adekvátní titulový souboj
• Bude to krok správným směrem?

Éru šampionů dvou váhových divizí v UFC otevřel Conor McGregor

O tom, že Conor McGregor navždy změnil svět MMA i bojových sportů obecně, se netřeba dlouze vybavovat. Se vším pozitivním i negativním se hvězdný Ir zapsal nesmazatelně do dějin. Už před přesunem do UFC se stal v Cage Warriors šampionem dvou váhových kategorií, oba tituly držel současně.

Právě v UFC se něco takového nikdy dříve nestalo. Randyho Coutura či BJ Penna lze vnímat jako průkopníky v tom, že také ovládli v UFC dvě váhové divize, nikdy však nedrželi tituly současně. Cílem zkrátka bylo ovládnout jednu divizi, následně jí dominovat.

Až do příchodu McGregora. Ten se 12. listopadu roku 2016 stal vůbec prvním „double champem“ v historii nejlepší organizace planety. Výhrou nad Eddiem Alvarezem po pérové váze ovládl i lehkou váhu. A pak už nikdy nic nebylo jako dřív.

Conor mnoho lidí inspiroval. Dodnes se jej někdo snaží napodobovat. Jako příklad můžeme zmínit současného šampiona UFC Iliu Topuriu. Ten je mimochodem jedním z bojovníků, kteří se chtěli stát šampionem dvou váhových kategorií, nicméně u organizace tvrdě narazil.

Topuria si každopádně bral z Ira příklad ve všech možných ohledech. Třeba i chováním na tiskových konferencích. Před titulovou bitvou s Alexanderem Volkanovskim napodobil McGregorovo ukradení pásu před soubojem s Josém Aldem. Podobná má i některá tetování.

Každopádně, poté, co se stal šampionem dvou divizí The Notorious, začali se snažit o ovládnutí dvou divizí další. Jako druhý to dokázal Daniel Cormier, podařilo se to i legendární Amandě Nunes a Henrymu Cejudovi. K této čtyřce už se ale nikdo nepřidal. A možná ani nepřidá.

Ztratil titul UFC cenu?

Nyní jsme v situaci, kdy se mluví o tom, že skončila éra dominantních šampionů. Dlouhé vlády, jaké za sebou mají Jon Jones, Anderson Silva, Amanda Nunes, Valentina Shevchenko, Kamaru Usman či Israel Adesanya jsou minulostí.

MMA se zkrátka vyrovnává. Nejblíže pozici dominantního šampiona by mohl být Khamzat Chimaev. Ten však může být také příkladem toho, že titul UFC ztratil svou cenu. Ještě předtím, než porazil Dricuse Du Plessise, mluvil o tom, že chce ovládnout tři divize.

Bojové sporty / před 7 měsíců

Kdo ho zastaví? Kontroverzní Chimaev může kralovat roky, jeho vládu může ukončit Procházka či africký král

Jak se tedy zdá, dnes už není nutně cílem mít co nejvíce obhajob a vyčištění divize. Jako mnohem větší počin se může jevit ovládnout vícero váhových kategorií. Snaha být „double champem“ tak trochu srazila hodnotu i význam titulu samotného.

Éra „double champů“ posloužila jako vynikající marketingový tahák. Dnes už ovšem volá po dvou titulech kdekdo. K tomu samo UFC začalo s tituly různě čachrovat. Například BMF titul je sice marketingově lákavý, ale aby měl jeho držitel stejné výsady jako král některé váhové kategorie? Inu, smysl to příliš nedává.

Když pak vykročíme mimo UFC, tak například v KSW se dominantní šampion Salahdine Parnasse pokusil o ovládnutí tří divizí. Po pérové a lehké váze zkusil dobýt welter. Neúspěšně. Přitom třeba v pérové váze drží pás navzdory tomu, že v ní naposledy bojoval v létě roku 2023, tedy dva roky zpět.

V Oktagonu se chtěl zapsat do dějin jako trojnásobný šampion legendární Ivan Buchinger. Před soubojem s Davidem Kozmou se ale zranil. Nicméně, alespoň dva tituly držel. Po něm to dokázal Losene Keita. A nyní Will Fleury, jenž vládne polotěžké a těžké váze.

Kdo se dnes nechce zkusit stát „double champem“, ten jako kdyby ani šampionem nebyl. Zdá se.

UFC zřejmě dává éře „double champů“ definitivní sbohem

Být dvojnásobný šampion je sice čest, ale také to je problém. Jedna věc je tituly získat, druhá věc je ony pásy obhajovat a být aktivní v obou divizích i nadále. Vlastně se to celé může obrátit proti organizaci, jelikož tím může jedna, případně i obě váhové kategorie značně utrpět.

Komplikuje se tím skládání zápasů. Pak stačí jedno dlouhodobé zranění a dvě váhy rázem budou bez šampiona. Nepůsobí to zkrátka ideálně. Pozlátko dobré, ale z hlediska dlouhodobé atraktivity ne příliš přínosné.

A kromě toho, velké hvězdy, které dalece přesahovaly velikost UFC, dnes zkrátka najdeme jen těžce. Conor McGregor byl jen jeden. Svým způsobem se tedy nelze divit, že poslední tři hvězdy, které chtěly ovládnout dvě divize, tvrdě narazily.

Konkrétně Ilia Topuria, Islam Makhachev a Weili Zhang. Topuria se chtěl po ovládnutí pérové váhy zmocnit pásu v lehké váze a sesadit z trůnu právě Makhacheva. Ten se ale začal zajímat o pás ve welteru. UFC donutilo oba bojovníky k odevzdání pásu. Až poté se mohli rvát o titul v další váze.

Topuria porazil Charlese Oliveiru a je skutečně králem lehké váhy. Makhacheva teprve čeká souboj s Jackem Della Maddalenou. A Weili Zhang? Číňanka přišla o trůn slámové váhy, aby mohla zkusit sesadit legendární Valentinu Shevchenko v muší divizi.

A právě se Zhang to byl hodně zajímavý tah. Už jen z toho důvodu, že slámová váha nemá adekvátní bojovnice na titulový zápas. Přesto se o pás porvou populární kráska Mackenzie Dern, pětka divize, a jednička Virna Jandiroba.

Je to dobrý krok?

UFC je dnes samo o sobě tak velkou a hodnotnou značkou, že už nemá zapotřebí budovat takové hvězdy, které by napodobily Conora McGregora. Proto se zdá být konec éry „double champů“ jako dobrý krok. Může totiž navrátit prestiž některým divizím. Ale hlavně právoplatnému titulu a významu v počtu obhajob.

Marketingově už organizace šampiony dvou váhových kategorií nepotřebuje. Dana White i matchmakeři čím dál více vytvářejí na bojovníky tlak skrz pravidelné obhajování. I časté zápasení a ideálně také skrz přílišné kalkulování o soupeřích. Tlak není jen na šampiony, ale i na bijce, kteří jsou třeba „pouze“ v první desítce žebříčku.

K tomu čím dál více tlačí na atraktivitu zápasů. Své by o tom mohl vyprávět Martin Buday, jenž doplatil právě na neatraktivní duely. Tituly a výhry už nejsou vším. Stejnou hodnotu nyní mají pohledné souboje, které zvedají ze sedadel. I za cenu, že třeba kvalita trochu utrpí. Že to není fér? To UFC ekonomicky nemusí zajímat. A ani nezajímá.

A jak se zdá, ani Jon Jones není natolik výjimečný, aby mu Dana White vyšel ve všem vstříc. Skoro by se chtělo říci, že nikdo není v bezpečí. Právě Jones svým vymýšlením zablokoval těžkou váhu na tak dlouhou dobu, že by se nešlo divit, kdyby i on byl důvodem, proč nechce UFC podobné věci opakovat.

A to byl Jon šampionem jen těžké váhy. Představte si, že by vládl dvěma divizím. Odstrašující.

Každopádně, je možné, že třeba jednou za čas UFC výjimku udělá a někomu povolí, aby se porval o druhý titul souběžně. Už to ale rozhodně nebude nijak často. Bude se muset jednat o opravdu obrovskou hvězdu, která za to stojí. A takové kapacity jsou dnes v MMA nedostatkovým zbožím, ať už jde o UFC, PFL, Oktagon či KSW.

Zdroj: autorský článek